WEIL komentáře u knih

Někdo si Cukrárnu oblíbi, ale není to lepší než běžná telenovela místní produkce.

Mě se ten seriál vůbec nelíbil. Nevím k čemu měl posloužit, ale nebyl ani zábavný, ani ukázkou vzorku obyvatelstva...Daleko od něj.

Seriál jsem viděl, v jisté náladě ho i vidět mohu znovu, i když v jaké?
Kniha vyšla asi už dříve, zde jde o další vydání.

Každý člověk je příběh, jen ne každý se svým životem tak zabývá, aby byl schopen příběh sebe samého povyprávět.
Kdysi mi to připadalo samozřejmé, že člověk má zkoumat co v životě zažil a proč právě to.

Později jsem zjistil, že ne pro každého je to samozřejmé.

Zde těchto šest postav vypravuje výřez ze svých životů, a právě autor a literatura obecně by se měla snažit charakterizovat věrně člověka.

Že dává někdo přednost formě nesmyslné, tedy červené knihovně, to je jiná věc. Smysl to pro ty čtenáře si má, jinak by se nepsala, nečetla.

Co hledá šest postav? Autora. Stvořitele, či toho, kdo je za tím, že jsme jako lidstvo zde.

I lidé jsou mimozemského původu.
Lidé dnešního druhu.
To je jasná věc.
A další mimozemšťané ve Vesmíru?
I kdyby nám předali svoje technologie, tak by nám asi moc nepomohli, protože máme své zákony, pravidla, jimiž jsme podřízení, všichni.
Vzduch, voda, potraviny, určitá teplota...to potřebuje k životu každý člověk.

Je to sice určené hodně malým čtenářům, ale porozumí tomu až budou starší.

Kdysi jsem slyšel, že L. Pirandello je zajímavý autor.
Tak jsem si koupil tuhle knihu, ale nikdy mi k srdci nepřirostla.

08.11.2011

Povídky vypovídají víc o jistém úhlu pohledu na dobu, kdy je autor psal. Ale ta základní lidská témata zůstávají ať už žijeme v jakékoli době, v jakémkoli režimu. A právě jimi se autor zabývá.

07.11.2011

Osobně jsem díky této knize změnil pohled na M. Horníčka. Později mi ale zase lezl na nervy, nyní už mě tak neprudí a vlastně si rád občas od něho něco přečtu.

M. Horníček se považoval za klauna, jiné později, v 90. letech už jen za baviče?
Tak se vyjádřil, ale myslím, že sám nakonec spadl do škatulky bavič, protože dříve nebylo tolik estrád a po vzniku tolika televizí i v ČR je o ně velký zájem, ale jen málokterý si udrží pozornost obecenstva. Je to těžké.

V téhle knize vzpomíná M. Horníček na své zážitky za svého dlouhého života prostřednictvím fejetonů a povídek.

Michal Viewegh hledá o čem by psal dál. Politiku už probral, svůj život taky, zájezdy taky, pohřby a dočasnost života taky, a tak chtěl zkusit něco, co se zde odehrávalo hlavně v divokých devadesátých letech a mnoho lidí zemřelo násilnou smrtí, mnoho z nich žije v base, ale je dost těch, co vším propluli a žijí volně mezi námi.

Devadesátá léta 20. století to bylo zvednutí pokličky nad totalitou, a člověk mohl náhle zažívat něco, co by ho do té doby ani nenapadlo.
Když už je řada hlavních postav mrtvých či zklidněných, tak zde zůstává velká míra korupce, a ta je především v politice a to nejen v té vrcholné, ale především v té komunální!!!

Viz příklad poměrně malého města Krupka, kde se třikrát konaly volby a třikrát vyhrál ten samý člověk.

Ale to jdu už mimo rámec knihy M.V.
Asi nikdo nečekal, že M.V. bude psát jako investigativní novináři, jako třeba Klíma či roupa nebo i odvážný J. Kment.

Udělal to prostě po svém, udělal to tak, proč ho má stále hodně čtenářů ráda a kniha se přes vyšší cenu prodává znovu dobře.

Když se vyčerpá okruh domácího prostředí našich malých hrdinů, tak proč je neposlat na cesty?

I Bob a Bobek cestovali, i Maxipes Fík atd. Takže Mach a Šebestová chtěly podle autora taky poznat naši planetu.

Italské toulky Jana Wericha, které později zopakoval i jeho dočasný nový divadelní kumpán M. Horníček.

Nedokázal jsem zatím tuto knihu přečíst.
A už dvacet let ji tu mám a nemám odvahu se do ní pustit.

Neodvážím se hodnotit.
Byla by to nízká známka a tu dávat nechci.

O knize se říká, že je moderní americký román, experiment, přehodnocující žánrové východisko rodinné kroniky, vyslovuje morální degradaci a společenský úpadek tradičního amerického Jihu.

kniha vyšla v roce 1929.
Co by asi autor psal nyní o morálce či o krizi, když ji viděl v době, která nám nepřipadala ještě tak zvrácená.

Kniha je určena především drobným pěstitelům zeleniny (ne větším), kteří v ní najdou mnoho užitečných rad.
Kdo na to má čas a chuť, tak tahle kniha z Vás udělá pěstitele zeleniny, že si ani sami své budoucí radosti ze zeleniny a jejího pěstování zatím neumíte představit.

02.11.2011

V knize je hodně černobílých fotografií toho nejzajímavějšího co bylo nalezeno na Starém Městě, v Dolních Věstonicích, v Starém Zámky, v Žuráň, v Cezavech aj.

02.11.2011

Nejvíce mě zaujalo "Passivum" - stylistické využití passiva.

02.11.2011

V této knize na přání čtenářů není zařazený žádný neřešený příklad.
Čtenář, se zájmem o matematiku, tak si může být jistý, že si v této knize může - kdy chce - zkontrolovat, zda počítá či počítal správně.

1624 se P. Ludvík rozhodl poslechnout svou touhu a vyrazil do "té kacířské země", do Prahy hlásat Krista.
To jsou slova autora.


Stříbrný je lev český, na červeném poli,
černý je lev vlámský, na zlatém poli.

(Tak autor vysvětluje název knihy)

Osobně nevím co k obsahu říct, je propagací církve, jiné, než která byla v českých zemích 1624 rozšířenější. Kdo je více k pravdě a kdo ne?
Kdo to posoudí?

V knize je hodně postav, jejichž význam má, zdá se mi, především pro stoupence jezuitů a jejich historie.

01.11.2011