woodward
komentáře u knih

Tahle mnohobarevná freska, zobrazující českou verzi nábožensko-politického běsnění, jež postupně v té či oné podobě již od 12.-13. století propukalo v různých částech evropského kontinentu, rozhodně nepatří k dílům, o nichž tu někteří komentátoři tvrdí, že se čtou sama. Právě naopak: Je třeba ji přečíst pokud možno důkladně, beze spěchu. A kdykoliv uznáte za vhodné na chvíli se zastavit a popřemýšlet, učiňte tak. Protože to, o čem se tu vypravuje, na mou duši není jednoduché. Křesťanští biskupové si po zániku Západořímské říše vydobyli nehynoucí zásluhy za zachování kontinuity západní civilizace, jenže toto jejich bohulibé úsilí je vtáhlo hluboko do vírů a proudů světské politiky, z nichž už (žádná) křesťanská církev nikdy tak docela nevyvázla. Výsledkem byly kompromisy, kšefty s úřady a prebendami - a čím dál větší nespokojenost věřících. Valdenští, Kataři, Husité, Hugenoti, Viklef, Kalvín, Luther... těch učení a hnutí, která brojila proti rozežranosti prelátů a proti kupčení se svátostmi, byla celá řada. V každé době a v každé zemi se to projevovalo trochu jinak, protože nikdy nešlo jen o otázky víry. Vždycky v tom byla nějaká ta politika a nějaké ty hmotné statky. Kromě toho, jakmile se uvolnila pevně vytyčená náboženská doktrína, vždycky se našli tací, kteří to uvolnění chtěli dovést dál, než kam sahalo učení toho kterého vůdčího myslitele. A postoje k takovým nuancím se odvíjely od společenského postavení. Duchovní a příslušníci vysoké šlechty se na věci určitě dívali jinak, než zemanstvo a prostý lid. Leckde hrály úlohu i otázky národnostní, i když mám pocit, že v tomto ohledu se autor nechává trochu unést národovectvím své doby. Jeho současník Sienkiewicz to dělal taky tak. Dá se ovšem věřit tomu, že přivedl-li si císař Zikmund do českých zemí cizineckou armádu, jejímž příslušníkům bylo řečeno v kostce: jeďte do Čech a zabíjejte kacíře, tady máte odpustky, ti vojáci si rozhodně nelámali hlavu s tím, jestli každej, koho zamordujou, je kacíř. A těžko se lze divit, že v tom případě si místní vyvodili, že cílem kruciaty je vyhlazení národa.
Zdá se, že na Jiráska musí člověk dospět. Zvlášť pokud jde o ta jeho díla, na která padlo nejvíc kradeného školního inkoustu, jak připomínají cimrmanologové. Tohle vyprávění (nejen) o první křížové výpravě do Čech je složité, dlouhé, poučné, a krásně napsané. Chce to jen trochu povědomosti o historických souvislostech a trpělivost s "košatým" autorovým přístupem. Pět hvězd.


V záplavě nejrůznějšího balastu, tvářícího se jako "historické" detektivky, jakých je dneska všude plno, jsem objevil tuhle prima sérii od autora, který očividně ví o čem píše, umí psát, a má k tomu i vzdělání nejen historika, ale i právníka. Jindřich VIII. byl zlostný tyran, který si svou neschopností ukočírovat vlastní život, nemluvě o životě celé země, které měl vládnout, nadrobil spoustu problémů, při jejichž řešení používal praktiky odpovídající jeho povaze. Právník Matthew Shardlake pracuje ve službách jednoho z těch, jimiž se neurvalý panovník obklopil, a kteří pro něj vykonávali "černou", často velmi špinavou práci, jíž si vyžádaly závažné následky, jež postupně vyplynuly z Jindřichova rozhodnutí zapudit Kateřinu Aragonskou. Lord Cromwell, Matthewův šéf, je historickou postavou a je dost pravděpodobné, že Sansomovo vyprávění, pokud jde o postupy používané při likvidaci anglických klášterů, víceméně odpovídají skutečnosti. Sám Matthew však je i přesto postavou vcelku sympatickou - víc neřeknu, abych se nedopustil spoileru. Dávám pět hvězd a těším se na další díly.


Jsem už ve věku, kdy bych se takovým věcem asi neměl moc smát, ale pět hvězdiček dám.


V téhle knize se pan Chesterton vypořádal se vším, co mu v tomto světě připadalo falešné, hloupé, nelogické. Vzal to z gruntu, začal u oponentů, které počítal mezi své přátele, pak probral ty ostatní a vůbec všechno, co v tomto světě „falíruje“. Hledá pravdu a nebere si servítky. A jaksi mimochodem trousí zábavné paradoxy.
„Pravda samozřejmě musí nutně být podivnější než fikce, protože fikci jsme si vytvořili sami tak, aby nám vyhovovala.“
Je to chytré, náročné na koncentraci, je to bojovné, se spoustou humoru, příměrů a přirovnání a logických dedukcí třeskných jako bič. Člověk má pocit, že ta záplava slov se sama od sebe řadí do odstavců; zapadnou na své místo a vytvoří jednolitý povrch jako mramorové dlaždice v katedrále.
Zdravý rozum, víra v Boha a obdiv ke všem obyčejným, každodenním věcem, jež jsou součástí běhu světa, odvěkého uspořádání, to jsou hlavní charakteristiky bouřného proudu autorovy výmluvnosti. Nikdy nezapomene poukázat na nevšední krásu všedních věcí a velmi ostře vystupuje proti doktrínám a úvahám, které pod praporem rozumářství a vědeckých metod vnášejí do života stres a potlačují všechno radostné a přirozené.
„Vadou všech těch doktorských řečí je to, že spojují představu zdraví s představou péče a opatrnosti. Co má zdraví společného s opatrností? Zdraví je bezstarostné. Ve zvláštních, výjimečných případech je třeba poskytnout péči. Je-li naše zdraví výrazně oslabeno, může nastat nutnost být opatrný, abychom se uzdravili. Ale i pak se snažíme uzdravit jen proto, abychom mohli být bezstarostní… všechny základní životní funkce člověka by měly být vykonávány radostně a pro radost; rozhodně ne opatrně či z opatrnosti. Člověk by měl jíst proto, že má zdravou chuť k jídlu; ne proto, aby udržoval své tělo v chodu. Měl by se věnovat tělesným cvičením, protože rád šermuje nebo má v oblibě koně či vysoké hory – a má všechny ty věci rád pro ně samotné. A muž by se měl oženit, protože se zamiloval; určitě ne proto, že je třeba zalidňovat svět.“
Kdykoliv čtu Chestertona, vzpomenu si, jak o něm Jiří Suchý zpívá, že
„…rozsvítil mou hlavu jako lampu na plyn…“
To fakt sedí.


Nádherný příběh. Drsná země, legrace, romantika i smutek. Mám pocit, že skandinávští autoři (zejména ti současní) by měli povinně jezdit do Walesu na ozdravné pobyty, aby ty svoje úhledné, civilizované zemičky přestali prezentovat v tak temných barvách. Přečetl jsem kdysi Zimu v horách, v některých případech bratra Cadfaela se o Walesu taky hodně mluví a začíná mě to ponoukat, abych se tam aspoň jednou zajel podívat.


Tohle vyprávění o dospívání, válce a smrti, se trochu vymyká pozdějšímu hrabalovskému "pábitelství". Je tu méně nadhledu, méně filozofování, příběh je sevřený, osudový, konečný. Už dlouho si myslím, že existuje jakási spřízněnost mezi Hrabalem a Faulknerem, ačkoliv Hrabal samozřejmě není mystik ani fatalista, ale oba dokážou vyprávět tragické příběhy, prokládané třeskutě zemitými historkami, a oba mají ve zvyku zahltit čtenáře proudem slov, složených v obrazy plné barev a vůní. Hrabalův svět je ovšem přece jen jasnější a barevnější - což je koneckonců s podivem, vzhledem k nekonečné šedi starých zlých časů, kdy jeho dílo vznikalo.


Barvy a vůně Asie, sláva a síla Britského impéria vyvěrající z odvahy a drzosti dobrodruhů brázdících oceány, ať si o tom královští úředníci a důstojníci říkají a myslí co chtějí, trpělivá, nezlomná víra Číňanů, že jenom oni jsou nositeli té pravé civilizace a dřív nebo později to prostě celý svět bude muset uznat. Tohle všechno a ještě mnohem víc na čtenáře vychrlí tato kniha, zavalí ho a pohltí a on se nedokáže odtrhnout, jako ztroskotanec smetený bouří z paluby do běsnících vln se zoufale drží urvaného ráhna až do samého konce. Tchaj-pan je skutečným vrcholem Clavellovy asijské ságy a usvědčuje z omylu všechny, kdo tvrdí, že velká literatura a dobrodružství se spolu nesnesou.


Paní Sayersovou a její detektivky mám rád. Lord Petr jako detektiv nemá chybu; nejenom že mu to pálí, ale je to i vzdělaný člověk, což jaksi u dnešních čtenářů bývá spíš na škodu, ale čert je vem. Je to očividně sen všech paní a dívek, včetně autorky samotné, což je v pořádku; kde jinde by si člověk měl plnit své sny když ne ve vlastních knihách.
Ty příběhy jsou chytré, zábavné a vtipné, typicky anglické. Autorka nikdy neopomene čtenáři naznačit, že není třeba se nepřiměřeně rozrušovat, protože to není "doopravdy" ale jenom "jako". Například hned na začátku prvního příběhu lord Petr telefonuje se svou matkou, ovdovělou vévodkyní z Denveru, a volá na svého sluhu:
"Buntere, Její Milost mi tady povídá, že jeden počestný architekt z Battersea našel ve vaně mrtvolu."
Opravdu, mylorde? To je velmi potěšitelné!"
Typicky anglický přístup k příběhu, který má být napínavý, ale neměl by člověka vyděsit. Přesně ve stylu klasických filmových bondovek ze šedesátých let. Ovšem paní Sayersová tohle napsala o nějakých třicet let dřív.


Další z mých oblíbených "Podivuhodných cest". Strašně jsem záviděl klukům, kteří mohli vyrazit na "školní výlet" na škuneru (i když to dopadlo trochu jinak). Představoval jsem si, jaká by to byla paráda, kdyby do holešovického přístavu připlul takový škuner a odvezl nás na pustý ostrov...
A taky jsem se díky téhle knížce od mámy dověděl, jak se vyslovuje "Auckland".


Destilovaná krása nebeské češtiny. Nevím, jestli někdo jiný dovedl český jazyk jako hudební nástroj k větší dokonalosti - nebo jestli to někdo dokáže v budoucnu.


Pořád si říkám, jakej řev by se asi rozléhal po světě, kdyby v Německu vyšla kniha o tom, jak hrdinní příslušníci gestapa honí zpropadené Židy, prchající do Švýcarska. Nebo kdyby německá televize dávala film natočený za Adolfa podle takového románu. Ale když se na místo gestapáků nastrčí "lidová" armáda a na místo Židů nepřátelé socialismu, tak to zřejmě nikomu nevadí. Tomu se říká pokrytectví, přátelé!

Klasika všech klasik. Řešení podle mě nemá v detektivním žánru obdoby.
Ad kacaabba: Máš rozhodně pravdu, paní Agatha se nechová ke čtenáři fér. A není to jenom tím, že předkládá fakta úmyslně co nejzmateněji, ale především jde o to, že Hercule Poirot (nebo slečna Marplová či kterýkoliv jiný detekltiv) až v závěrečném exposé doplní známá fakta o nějakou velevýznamnou informaci, o které čtenář do té doby nevěděl. Jenže o to zas až tak nejde. Na Agatě Christie je úžasné právě to, jak na první pohled nedůležitá snůška banalit, letmých setkání, nevýznamných příhod, krátkých rozhovorů, v samém závěru zázračně zapadne na svá místa ve skládačce a člověk zjistí, že z těch nezáživných řečí na začátku nebylo ani jediné slovo zbytečné.


Nádherný příběh, jeden ze dvou vrcholů Dumasovy tvorby (tím druhým jsou samozřejmě mušketýři). Ve světové literatuře nejspíš nenajdeme román stejně dlouhý, složitý a přitom tak strhující. Dumasovo vypravěčské umění je dovedeno k dokonalosti a jména jako Danglars, Villefort a Morcerf jsou dodnes synonymem výrazů "zloduch" a "padouch".


Když jsem tuhle knihu četl poprvé, byl jsem nadšen. Až mnohem později jsem se dověděl, jak dalece Clavell využil pro svůj příběh "kulis" skutečné historie Japonska. Místo Tokugawy je tu Toranaga, Micunariho Išidu nahrazuje Išido a místo kapitána Adamse, který zřejmě s děním v Ósace a s politickým vývojem té doby neměl nic společného, potkáme Johna Blackthorna. Ale to hlavní, politické šachy, složitá jednání o spojenectvích a sbírání sil k závěrečné bitvě u Sekigahary, která Toranagovi - Tokugawovi vynesla šógunát, jenž setrval v rukou jeho rodu až do druhé poloviny devatenáctého století, to všechno je skutečné. James Clavell zavedl západní čtenáře do středu historických událostí, které pro Japonsko měly klíčový význam a ovlivnily jeho vývoj na více než dvě stě let. V době, kdy román vznikl, o těchto věcech na západě věděli jenom historikové, kteří se studiu japonských dějin věnovali "z profese". Děkujeme, pane Clavelle.


Moc příjemné čtení - a to platí o celé sérii Případů bratra Cadfaela. Opět se potvrzuje, že autorova erudice, znalost prostředí, problematiky, doby atd. hraje velikou roli - samozřejmě pokud dotyčný autor umí psát. Paní Pargeterová to umí, kromě příběhů o bratru Cadfaelovi napsala řádku detektivek pod pseudonymem Ellis Peters, nemluvě o jejích vážných historických románech. K tomu má vzdělání historičky a navíc píše o historii rodného kraje. Shrewsbury a anglicko-velšské pomezí důvěrně zná. Překlady Zuzany Ceplové, Stanislavy Pošustové a Zory Wofové taky nemají chybu - což vzhledem k námětu není v dnešní době zcela samozřejmé. Plný počet hvězdiček.


Připouštím, že mám možná dlouhé vedení, ale stejně se zdá, že se autor se svým hrdinou sžíval jaksi postupně. První příběh o hlasu pro princeznu jsem vnímal "jen" jako lehké, zábavné čtení s občasnými záblesky legrace. V druhé knize se už autorův bezmála cimrmanovský humor rozjel naplno. Není to třeskutá sranda jako na Pratchettově Zeměploše, je to velmi jemné, John Moressy dvě základní ingredience - humor a napětí - odvažuje s pečlivostí lékárníka, který se dal na výrobu výbušnin, aby žádná z obou substancí nezahltila tu druhou. Už za první díl jsem dal pět hvězd - a stojím si za tím. Škoda jen, že tady nemůžu přidat něco navíc.


Je to překrásná sci-fi klasika. Já si jinak na Lema moc nepotrpím, ale tyhle Pirxovy vyprávěnky miluju. Mimochodem, zjistil jsem nedávno zajímavou podrobnost. Závěrečná povídka, "Vyprávění pilota Pirxe", kde je řeč o setkání s mimozemským vrakem, je námětově prakticky totožná s (asi o 11 let starší) povídkou Arthura Clarka "Kolemjdoucí", i když rozhodně nelze hovořit o plagiátu. Clarke napsal v podstatě kratičkou anekdotu, zatímco Lem to téma uchopil, rozvinul a zasadil do zcela jiného kontextu. Ale dovolím si předpokládat, že jako zdroj inspirace mu Clarkova povídka posloužit mohla...


Bývalý expert královského letectva na Rusko a rusky mluvící země, který v padesátých letech strávil dva roky ve východoněmeckém vězení, napsal knihu, kterou měl někdo napsat - a hlavně vydat - už dávno. Je to kniha o tom, že ruská zahraniční politika měla vždycky jen jediný cíl: expanzi. Příběh začíná v desátém století, za knížete Svjatoslava, možná potomka samotného Rurika, jehož skandinávští nájezdníci zakládali na území dnešního Ruska první trvalá sídliště, a táhne se až do dnešních dnů. Svjatoslavův syn Vladimír, Ivan Hrozný, Petr Veliký, Kateřina Veliká, Lenin, Stalin, Brežněv...je to dlouhé vyprávění a místy až trochu jednotvárné. Nejvýznamnější částí příběhu jsou samozřejmě obsáhlé pasáže věnované studené válce.
K tomu, že Zápaďané dnes o Putinově mocenské politice hovoří jako o nové studené válce autor podotýká:
Nejde o novou válku, ale o stále stejnou. A nezačala v roce 1945, jak udává obvyklé pojetí dějin, ale lze ji velice jasně vysledovat až do roku 1919, kdy Lenin založil Komunistickou internacionálu...
Vzápětí však dodává:
Kominterna představovala Leninův způsob, jak dát nový kabát rozpínavým choutkám carských předchůdců, jejichž vhodným následovníkem je Vladimir Putin a jeho klika...
Celou knihu pak uzavírá postřeh lorda Palmerstona, který samozřejmě studenou válku nezažil, ale očividně věděl již ve své době, co se dá od ruských vládců čekat:
Politikou i praxí ruské vlády odjakživa bylo rozšiřovat hranice tak rychle, jak apatie nebo bojácnost sousedních států dovolí, ale obvykle se taky tváří v tvář rozhodnému odporu zastavit či stáhnout A VYČKAT NA PŘÍŠTÍ VHODNOU PŘÍLEŽITOST KE SKOKU NA ZAMÝŠLENOU KOŘIST.
docela z toho mrazí, žejo?


Je to fakt koncert. Jednou jsem si zkusil umíchat "mléčný koktejl s pivem" podle doktorova receptu. Souhlasím, že to nebylo zas až tak špatné. Ale sedmnáct let bych to pít nechtěl...
A zaujala mě větička o tom, že akcionáři konzerváren by byli nejradši, kdyby se sardinky daly konzervovat účetní knihou - tuhle "moudrost" někteří dnešní podnikatelé posunuli k dokonalosti a pokoušejí se dokázat, že jakékoliv podnikání může žít jenom z marketingových keců, pokud se chrlí do světa v dostatečném množství a dost hlasitě.


Jedna moje známá, kterou jsem na to zavedl do divadla Na solidaritě, vůbec neměla tušení oč jde - ano, pamatuju doby, kdy něco takového bylo ještě možné. Takže nejdřív brblala, že jsem ji vzal na nějakou schůzi, když se k řečnickému pultíku důstojně přištrachal pan Vozáb a zahájil seminář. Sice se rychle chytla, ale málem si způsobila vážné zranění, jak sebou trhla ve chvíli, kdy Ludvík, alias inspektor Trachta, začal povstávat z lavice. Něco takového se dneska snad už ani zažít nedá.
