wooloong
komentáře u knih

Když jsem kdysi viděla film Vzpomínky na budoucnost, byla jsem doslova uchvácená. Od té doby jsem přečetla spoustu knížek na podobné téma, především Součka jsem si oblíbila, ale ačkoli mám pana Vašíčka ráda, přijdou mi ty záhady už přeci jen trochu vyčpělé.


Mám ráda antický Řím a mám ráda suchý britský humor, a tady se mi obojího dostávalo plnými hrstmi. Fiktivní příběh centuriona Macra a jeho optia mladičkého Quinta Licinia Catona zasazený mezi reálné historické postavy (Vespasianus, Narcissus, Vitellius, Claudius a další) a do reálných historických kulis nemá chybu. Jdu si zamluvit v knihovně další díl.
"Kdybysme vám, cápkům, dali skutečný zbraně, tak byste se za chvilku zmrzačili. Ale armáda nehodlá nepříteli nic usnadňovat."


Dneska to bylo hlavně opakování základních pojmů jako dálaigh, anruth, brehon, lés, ogham, ... ke kterému jsme si přidali slovíčko géis. Dále jsme se dozvěděli něco z irských pohanských pověstí, které si hlavní hrdinové v klidu vyprávějí ve chvílích, kdy by každý normální člověk panikařil nebo aspoň horečně řešil dramatickou situaci. Taky jsme se dozvěděli hodně ze zeměpisu a spoustu věcí z dějepisu, ale aspoň v mém případě se jednalo o zcela průtokové informace, protože jich bylo prostě moc a bylo v nich příliš mnoho těžko zapamatovatelných jmen, stejně jako si nejsem schopná zapamatovat, jak se jmenuje ta taštička na hřeben.
Když už přijala Fidelma tak závaznou přísahu, čekala jsem, že to pak po odhalení bude fakt pecka, ale žádné extra překvapení se nekonalo, stejně jako mě nepřekvapilo závěrečné rozuzlení. Tentokrát díl, který trpí dětskou nemocí prvních dílů - příliš mnoho informací a příliš málo děje.
Mimochodem, jak je pravděpodobné, že ve středověkém Irsku měli závory připevněné šrouby? (strana 165) Princip šroubu byl znám již od starověku, o tom žádná, ale technicky vyrobit šroub nebo v tomto případě spíš vrut bylo dle mého názoru v té době zhola nemožné. Stejně jako si nemyslím, že pila byla zcela běžným nástrojem, který by se válel v kdejaké stodole nebo dílně. Vždyť přeci ještě v období vrcholného středověku se přinejmenším na dřevo používala hlavně sekyra.


Během několika dní druhá kniha o sektách, aniž bych to nějak plánovala. Ke čtivosti přispívají i krátké kapitoly, takže se dá knížka přečíst během pár večerů. Nějak mi přišla zbytečná linie s Drakem, ale třeba si ji autorka připravuje do dalších dílů, i když se zdá na první pohled uzavřená.


Kdo se těší na detektivku s klasickou zápletkou a odhalováním vraha, asi bude zklamán, ale za mě dobrý.


Jak zachránit dámu v nesnázích a vyvést ji z bezvýchodné situace. Nemožné? Nechte se překvapit.


Povídky bez Sherlocka Holmese, zato s nezaměnitelným rukopisem jeho autora. Hrdiny bývají obvykle vědci a nadšenci, povídky se týkají vědeckých objevů, záhad a okultních věd. Bavil mě i autorův jemný humor, který v některých povídkách přecházel v ostrou satiru.


Další čtivá detektivka s templářsko-johanitským mnichem Zdislavem. Líbí se mi vývoj postav, popis prostředí (možná by se mi těch historických reálií líbilo ještě víc), jen zápletka a motivace padoucha mi přišla ne úplně uvěřitelná. Navíc mi přišlo, že ten zázračný medailon, který je současně názvem knihy, tam mohl být využit mnohem víc.


Bývalý templář a nyní johanita Zdislav se v tomto díle opravdu překonává. Nejen, že vymetá pražské putyky a nalévá se pálenkou, zabije pár lidí a jednoho dokonce mučí, ale také se zaplete s krásnou statkářkou Annou, sestrou "Ojířovy" Kateřiny, a to tak, že pořádně. Budiž mu ke cti alespoň to, že vše, tedy téměř vše dělá pro svého přítele Ojíře, který byl nespravedlivě nařčen ze zločinu, a on musí co nejdříve dokázat jeho nevinu.


Tentokrát se dozvíme nejen, kdo je tím odporným sériovým vrahem, ale také, kdo je Zdislavovým otcem. Další povedená detektivka z doby vlády Jana Lucemburského. Dost často po sobě osoby v románě prskaly, což působilo dost rušivě. Všimli jste si, že zatím všechny Zdislavovy detektivky začínají na písmeno Z?


Známé i méně známé hororové povídky od známých i méně známých autorů. U mě vede Venuše Illská, Carmilla, Pískař, Skřítek v láhvi a úplně nejvíc kratičká povídka s perfektní pointou od Sakiho Otevřené dveře.


Některá fakta pro mě byla nová a překvapivá, nicméně styl psaní mi příliš neseděl a na skener fMRI a doktorku Calvertovou jsem už byla na konci knihy slušně alergická.


Díky 85098211 jsem si mohla přečíst tuto povídku. V knihovně ji samostatně neměli, ale Půlnoční povídky jsem objevila v dětském oddělení. Typ hororu, který mám ráda a který mě opravdu dokáže vyděsit. Žádné potoky krve, žádné příšery, jen tajemná socha a postupné hromadění děsu až do strhujícího finále.


Jmelí! Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech, Tančila jako blázen až do bílého rána, Lovila veverky v korunách stromů ... prakem, Skákal přes oheň, až si propálil mokasíny, Kouřil dýmku míru, ačkoli nebyl v radě starších, Opeřený had, Ten, který krade, Nerada se myje, Hladila sviště proti srsti, Ječela až padalo listí, Tetu sis neměl rozhněvat, Vlčí lejno, ... člověče, vy tam máte postav jak na orloji.


Takový herberk, nesmíte si ho idealizovat. Jednoznačně lepší seminář než samotná hra.


Seminář úplně super, zpěvohru jsem nikdy nedala celou, nuda, nuda, šeď, šeď.


To bylo tak ... naše značka, vaše značka, vyřizuje Štruncová. Cimrmanovská klasika.


Jelikož jsem učitelka, je to moje srdcovka. Ještě, že už máme ty třídní knihy pouze elektronické. A kdybyste věděli, kolikrát jsem si za těch skoro 30 let za katedrou nedala po obědě viržinko.


Miloň Čepelka je naše máma. První Cimrmanova hra s několika nezapomenutelnými hláškami.
