wooloong komentáře u knih
(SPOILER) Ten rozpor mezi prologem a rozuzlením dokonale pokazil celou knížku. Motivace některých osob byly těžko pochopitelné, obzvlášť tatínka. A kam vyšuměly ty lišky a ptáčata?
Tři povídky, ta první je o tom, jak se stal Cadfael benediktinským mnichem. Zajímavé byly na konci knihy i informace o době, v jejichž kulisách se Cadfaelovy případy odehrávají, a také o autorce, která měla celý život velmi blízko k naší zemi.
Výborná kniha, měla jsem ji půjčenou z knihovny a obratem jsem ji koupila jako dárek dceři.
Dobře napsaná detektivka s kvalitní zápletkou, která nutí číst dál a dál. Děsivé podzemí, urbex, rodinná tajemství, podivná bytost s červenýma očima, moderní technologie, sci-fi, ... a možná přijdou i mimozemšťané. Nebo je to všechno jinak?
(SPOILER) Tak tentokrát je to za plný počet. Zápletka je dobře promyšlená, na vraha můžete přijít už zhruba v půlce knihy, protože je tam jasně daná indicie, a pokud čtete pozorně a navíc znáte trochu chemii, je to dost jasné. Štafetu povinného hysterického výlevu emocí tentokrát převzala Tomášova Zuzana a není to naštěstí až tak vypjatá záležitost. Dost se mi líbilo, jak jedna záporná hrdinka dostala na konci pěkně za vyučenou a taky jak všechno pěkně zapadlo do sebe.
Jeden z těch povedenějších příběhů. Moc jsem nepobrala, jak to bylo s těmi penězi na klášter, podle mě to nemělo moc logiku, ale jinak hezké oddychové čtení o kraji, kde jsem párkrát trávila dovolenou.
(SPOILER) Lovecraft je v hororové literatuře uznávanou personou, a tak jsem si říkala, že bych si měla doplnit vzdělání. Hory šílenství k tomu už svým názvem doslova vybízely. Uznávám, že má autor docela rozhled a že má příběh vystavěný pěkně, akorát mi chyběly podrobnější popisy onoho světa v horách včetně jeho obyvatel. Taky to úplně časově nesedělo. Nějaké ty miliony let, všechno stojí, reliéfy na stěnách jsou zachovalé (co na nich je by mě docela zajímalo), a pak ti Staří vlastně ještě trrrochu žijí, oba hrdinové si odskočili od letadla jenom na chvilku a přitom se promotali celým labyrintem podzemního města a stihli popsat a vysvětlit dějiny jedné civilizace. A taky bych si ráda udělala na základě popisu obrázek sama. Ono popsat něco tak, že je to příšerné, ohavné a nelidské je sice hezké, ale jaksi to neříká nic o tom, jaké to doopravdy je, ale o tom, jaké dojmy to vyvolalo ve vypravěči, od kterého bych očekávala trochu emocionálního odstupu a vědeckého zájmu. No, už jsem četla lepší horory, Lovecraft asi nebude můj šálek čaje.
Ubylo hysterických scén oproti Klekánici (i když Ema a Honza si je neodpustili), takže jsem mohla číst bez přeskakování textu. Ten jeden motiv (nechci prozrazovat) tam byl viditelně a zbytečně navíc, ale jinak vcelku dobrá detektivka.
Detektivní příběh, vlastně příběhy, se mi líbily, styl psaní a smysl pro humor a sarkasmus taky.
(SPOILER) Hm, tak to nebylo veselé zakončení třetího dílu. Navíc dle anotace dílu čtvrtého komisař Plischek změní působiště, a já tak přijdu o pokračování příběhů vedlejších postav, které jsem si oblíbila. Knížky paní Mackové beru spíše jako společenské romány než klasické detektivky, a tak mě příběhy postav zajímají mnohem více než vesměs průhledná a nepříliš komplikovaná detektivní zápletka.
(SPOILER) Začátek se mi líbil, pak přišla scéna, kdy se paní doktorka vrhla na svého manžela pana doktora a zlomila mu nos. Zase ta přepjatost až za hranici snesitelnosti, uvěřitelnosti a logiky postav a děje jako v Andělech. Tak jsem začala části kapitol s paní doktorkou přeskakovat, abych si užila alespoň detektivní práci a rozuzlení. Už už jsem chtěla dát poctivé tři hvězdičky, a pak přišel těžko uvěřitelný a překombinovaný konec. Takže za dvě za detektivní linku a celkem zdařilý úvod.
Jako historický román to funguje skvěle, jako detektivka už méně. Autorka je dobrá vypravěčka, ale detektivní zápletky nejsou úplně její parketa. Dost jsem nepochopila, proč to takhle dopadlo s Francou (nechci spoilovat), nebylo to pořádně vysvětleno. Jako kočkomila mě naprosto zbořil poslední odstavec.
Perfektně napsaná knížka, mnohem děsivější příběh než jiné Kingovy horory, protože tam nejde o příšery, ale o realitu. Jak napsal Terva přede mnou, srovnávala jsem celou knížku naši a americkou přírodu, a byla hodně ráda, že když bych zabloudila v našem lese, určitě nejdéle po pár hodinách najdu vesnici, silnici nebo turistickou značku. Prostě sláva naší malé zemičce uprostřed Evropy a Klubu českých turistů.
Od půlky knížky jsem už tušila, jak se věci mají, což ale nevadilo. Naopak mně vadila Alex. Díly s ní mi nesedly a nejspíš mě nejméně jeden další bude brzy čekat.
(SPOILER) V Králíkách jsem nedávno byla, takže jsem se dokázala do příběhu docela pěkně ponořit, a to i díky autorce, která dokázala vykreslit maloměstské prostředí 19. století velmi barvitě včetně zajímavých postav. Detektivní zápletka byla dost přímočará, žádné překvápko ani významný zvrat na konci se nekonal, o to byl příběh civilnější a uvěřitelnější. Vlastně mě o dost víc, než kdo zabil Bety, zajímalo, zda to dá Eduard s paní Rosou dohromady a jestli si Badalowsky namluví její dceru. Už se těším na pokračování.
Hodně dobrý díl. Jsem ráda, že Eadulf už není jen neschopný a pomýlený doktor Watson a Fidelma že už trochu zkrotla, tím pádem mě ústřední dvojice tak neirituje.
Od začátku mi ta knížka moc neseděla, přišla mi přepjatá a afektovaná, a taky plná chyb a překlepů, ale dala jsem tomu šanci. Pak jsem se dočetla k odstavci:
"Přesunula se k ledničce a vytáhla jedinou sklenici alkoholu, kterou tam měla. Načatou láhev ginu. Prsty se jí chvěly jako těžkému alkoholikovi, když odšroubovávala víčko. Nenamáhala se hledat skleničku a otočila těžkou sklenici rovnou do sebe."
Přečetla jsem ho poprvé, podruhé, potřetí, a pak jsem knížku odložila. Exaltovanost bych možná po čase zkousla, ale tenhle chaos ve významu slov jsem fakt nedala.
No, páni, to bylo ale počteníčko. Obzvlášť příběh Piškota a Meluzína a jedné z mnoha jejich obětí, to byla fakt síla. Ale i ty ostatní příběhy jsou děsivé. Četlo se to špatně, ale měla by to být povinná literatura, aby už žádné dítě nenaletělo na manipulace podobných hnusáků. Jednu hvězdu strhávám za neustálé střídání velikosti písma od úplných téměř nečitelných blech (screen elektronické komunikace) až po mega písmena.