Yorika komentáře u knih
Nevím, jestli je kniha pro českého čtenáře zas tak přínosná. Autor se hodně obrací na zahraniční internetové stránky, doporučuje americké a britské podpůrné skupiny, vysvětluje, jak funguje diagnostika autismu v Americe. Určitě je dobré poznat, jak na tento problém pohlížejí v zahraničí ale v českém prostředí, se tyto rady moc neuplatní. Také mě zaráží, že autor často spojuje autismus se sexuální identitou a sexuální orientací. Neexistuje důkaz, že to spolu nějak souvisí. Pro mě kniha byla matoucí a moc jsem si z ní neodnesla.
Začátek knihy byl pozvolný, pro mě nepříliš záživný a připomínal spíše knihy pro mladé čtenáře. Jakmile se však v druhé půlce začlo bojovat, děj dostal rychlejší spád. Postava Rin se mi líbí. Není to prvoučelová hrdinka, jak by si čtenář možná přál. Dokáže šokovat, lézt na nervy i dojmout a to se mi líbí. V knize je pár drsných scén, které ve mně rezonovaly ještě dlouho po dočtení. Zajímavý začátek série.
Ten příběh mě baví. Možná není tak úplně líbivý ale o to víc je realistický. Líbí se mi, jak autorka propojuje historické reálie s fantazií. Hlavní hrdinka není dokonalá. Je to chybují člověk a má své běsy jako mnozí z nás. Je uvěřitelná a mé pocity vůči ní přebíhaly od sympatií, znechucení až po lítost a soucit. Už se těším na třetí díl.
Každá žena s Aspergerem je jiná. Proto mě na této knize irituje, že autorka mluví v množném čísle za všechny ženy a vytváří tak dojem, že projevy lidí s PAS, jsou u všech stejné. Kdyby to však bylo tak jednoduché, nemělo by tolik žen problém se správnou diagnózou.
Pokud se hledáte, může vám kniha v mnohém pomoci, na druhou stranu vás však může i pořádně zmást. Například tvrzení, že se ženy s Aspergerem nemyjí, či jsou náchylnější k trávicím potížím, mi příliš věrohodně neznějí.
Není již co dodat, protože vše zde již bylo napsáno.
Chci snad jen poděkovat paní spisovatelce, za její práci a šíření osvěty o Moravskoslezském kraji. Je vidět, že o něm píše s láskou a porozuměním. Více takových autorů !
Knih o autismu je hodně, málokterá se však věnuje ženám. PAS se totiž u žen projevuje opravdu trochu jinak než u mužů. Proto vítám každou knihu, která se ženám na spektru věnuje. Autorka popisuje své vlastní zkušenosti ohledně PAS a zároveň upozorňuje i na ženské osobnosti, které tímto onemocněním mohly trpět. Přínosná kniha, pokud vás téma zajímá, ať už z čiré zvědavosti, či na sobě pozorujete autistické znaky a hledáte informace.
Kvalit Přemyslovské Epopeje, toto dílko zdaleka nedosahuje. Kniha působí jako sešitá horkou jehlou. Pan Vondruška zdá se mi už poněkud vyšumělý.
Celý náš život je sérií různých rozhodnutí. Záleží jen na nás, jak ho prožijeme. Naplníme všechna ta očekávání, které od nás naše okolí vyžaduje ? Nebo v sobě přece jen najdeme odvahu jít si svou vlastní cestou i když může být klikatá a hrbolatá ? Takové poselství jsem si z knihy odnesla já.
Evelyn není dokonalá. To nemůže být nikdo. Přesto jsem ji obdivovala za její houževnatost a oddanost lidem, které milovala.
I když tento žánr příliš nečtu, tato kniha mě chytla za srdce. Třeba se bude líbit i vám.
Mediální humbuk, který se rozpoutal kolem této knihy, vyvolává v potencionálním čtenáři představu, že se jedná o naprostou bombu, jenž rozmetá Buckinghamský palác na kusy. Nu... Nestalo se tak. První dvě třetiny knihy Harry popisuje své ranné mladí, léta studií ,službu v armádě. Život ve zlaté kleci. A musím přiznat, že mi jeho psaní přišlo sympatické. Citlivý kluk, který až příliš brzy přišel o mámu. Říkala jsem si. A pak přišla poslední část knihy a s ní... Meghan. A najednou se sympaťák v mých očích proměnil v ukňouraného, zamilovaného blázna. No... Hodně štěstí princi.
Oddychová četba. Natolik oddychová, až mě ukolébala ke spánku. Sníh. Dorty. Princ na bílém koni. Sníh. Dorty. Princ na bílém koni. Citlivější jedince můžou z té sladkosti rozbolet zuby.
Jedna hvězdička za povedenou obálku
Velice potřebná kniha. Více takových knih. Zdá se, že naše společnost, stále trpí předsudky a nesnášenlivostí, vůči LGBT lidem a je mi z toho smutno. Dokud to tak bude a dokud bude mít část naší společnosti pocit, že má právo určovat, jak mají druzí žít svůj život, je velice důležité, dát takovým knihám prostor. Věřím, že tato kniha nebude od Filipa poslední a ještě nějaký ten literární počin spáchá.
Těšila jsem se. Opravdu jsem se nemohla dočkat, až si Bílou Vodu přečtu. Z knihy mám však smíšené pocity. Téma knihy se mi líbí. Jak už zde bylo ale několikrát zmíněno, je docela matoucí, že čtenář musí neustále odhadovat co je fikce a co skutečnost. Některé dějové zvraty, jsou opravdu ,, hodně osudové." Naopak si myslím, že bylo dobré poukázat na to, že v církvi jsou také jen lidé, více či méně ochotní k hříchu a spolupráci. Někteří natolik opilí svou mocí...Čím vyšší postavení, tím větší opilost.
Čekala jsem však, že se autorka bude více držet historické skutečnosti. Kniha je napsána opravdu s velkou fantazií. Také je v ní hodně postav, přičemž jejich charaktery by si zasloužily lepší propracování.
Smekám kloubouk před všemi těmi hodinami, jenž autorka věnovala pátrání v archivech. Musela to být mravenčí práce. Z knihy jsem trochu rozpačitá, stopu však ve mně zanechala.
Z tohoto monstrprocesu běhá mráz po zádech. Třináct lidí, které semlelo kolo nemilosrdného fanatismu, hlouposti, nadřazenosti a tyranie. Toto je černá skvrna v naší historii. Při čtení knihy, jsem zažívala vztek, bezmoc i nepochopení absurdity celého procesu. Klobouk dolů před autorem. Sběrem informací k napsání knihy, musel strávit moře času. Smutná četba.
Na těch Verneovkách prostě něco je. Četba mi umožnila vrátit se v čase a být zase malou holkou která snila o dobrodružstvích v dalekých krajích, které Verne dokázal tak poutavě popsat. V dospělosti si čtenář už více všímá těch drobných nedokonalostí, které sem tam z knihy vykukují. Být tak znovu malým dítětem a umět snít. Příjemná nostalgie.
Pokračování a vyvrcholení prvního dílu. Charaktery postav jsou pořád stejně zajímavé i děj se drží stále na dobré úrovni . Některé zvraty překvapí, přesto to všechno nakonec spěje k znepokojivému konci. Je to však děsivé, protože se příběh v dnešní době zdá až příliš reálný.
Ta kniha je tak reálná, až z toho jde mráz po zádech. To co se ještě nedávno zdálo jen fikcí, může se stát nepříjemnou skutečností. Kniha působí nadčasově. Je psána svěží formou, charaktery postav čtenáře baví. Zajímavý příběh.
Není to jednoduchá četba. To vůbec. Je těžké rozlišit co je skutečnost a co už bludné představy nemocného mozku.
Prostředí léčebny je depresivní a bezútěšné. Potvrzuje naše představy, jenž jsme o takových místech vždy měli. Po dočtení zůstává jen hořká pachuť v ústech a možná i soucit s hlavní hrdinkou. Jedno přečtení však stačí. I tak to byla fuška.
Čtivá literatura faktu. Příběh, jsem jako člověk pocházející ze Slezska, v povědomí měla. Tato událost rozhodně není tak známá jako třeba Lidice i když lidská tragédie v Životicích není o nic menší. Soudruhům se prostě nehodil - možná i kvůli složitosti tohoto kraje, kde se vždy prolínaly, české, polské i německé vlivy - tento příběh do jejich chápání světa.
Je dobře, že ho Karin Lednická znovu připomíná. Takové události by nikdy neměly zapadnout pod nánosem prachu.
Znepokojivá kniha především pro všechny rodiče.
Opravdu se člověk se sklonem ke zlu už rodí, nebo ho formuje svět , ve kterém žije? A co když přes veškerou snahu, prostě nelze zabránit událostem, které musí neodvratně přijít? Takový příběh si nechce nikdo prožít. Mrazivé čtení.
Géniové jsou komplikování. Jobs nebyl výjimkou. Čtivě napsaný životopis o Adamovi a jeho jablku. Napsaný tak umně, že zaujme i technologického ignoranta. A to je nejlepší vizitka knihy.