Yorika komentáře u knih

Lidi nelze dělit na ty dobré a na ty zlé. To by bylo příliš jednoduché. Někteří si v sobě nosí trauma. Trauma o kterém nikomu neřekli. Dokonce ani těm nejbližším. Protože pravda je až příliš krutá. Bojíme se nepochopení okolí. Je lepší zapomenout. Jenže ono to tak docela nejde. Špatné zážitky ovlivňují náš život. Naše reakce a činy.
Lambův příběh jsem přečetla jedním dechem. Skvělý psychologický rozbor jedné americké rodiny. Zaujme především postava Anny. Nejpropracovanější charakter v knize. Právě okolo ní se celý příběh točí. Čtenář postupně odhaluje všechna tajemství a křivdy. Všechny ty kostlivce ve skříni.
Je to čtivé. Je to depresivní. Je to uvěřitelné.

13 17.10.2020

Knihu chápu jako poklonu ženám. Ženám, které musely čelit útrapám války samy bez svých mužů. Musely se prát o sebe, své děti, čest i o právo žít. A o lásku. i když ta je v knize přítomna vlastně neustále. Ať už v podobě lásky mateřské, sourozenecké, rodičovské či milenecké.
Kniha je čtivá, autorka je dobrá vypravěčka. Oceňuji schopnost, napínat své čtenáře až do konce a přimět ho domýšlet se, která z postav je vlastně hlavní vypravěčkou příběhu.
Slavík je krásná kniha o krutých časech.

34 26.08.2020

Hlavní hrdina to v knize nemá jednoduché. Během jednoho roku se mu život obrátí úplně vzhůru nohama a on musí řešit věci a problémy, které nikdy řešit nemusel.
Stačí jedno malé šlápnutí vedle a pojednou člověk přijde ke psovi, kočce a k dalším členům smečky, které se stane vůdcem a ochráncem. Jak se s tím vším vyrovnat? Harold se s osudem popral, s neuvěřitelným nadhledem a klidem. Pokorně přijímá, co mu život nadělí, až se čtenář občas trochu zlobí, že se nedokáže o své štěstí více poprat. Ale kdoví? Možná je to všechno nakonec právě tím štěstím,které hledá?
Ač poměrně bichle, kniha je napsána svěžím způsobem, který nenudí a stránky příběhu rychle ubíhají. Jen ten závěr mi přišel trochu zdlouhavý a zbytečný. Zvláštní kniha.

17 26.08.2020

Název této knihy zná asi každý. Možná proto se mi příběh tak dlouho vyhýbal. Moje škoda. Jakmile jsem se do knihy začetla, přišel úlek. Tolik postav! Jak si je všechny zapamatuji? Naštěstí autorka tento problém velmi rychle vyřešila.
Nesmrtelná klasika, která je pramáti všech detektivek a trochu krvavějších Big Brotherů.
Agatha prostě umí!

34 14.07.2020

Má duše dobrodruha se zatetelila radostí. Příběh z divoké Aljašky sliboval zajímavou četbu.
Příběh o velké lásce. Velkém smutku. Ale i o přátelství a lidské soudržnosti.
Aljaška je čarovná. Krásná. Ale i drsná. Krutá. Temná. Vyvolává řadu vzpomínek. Černých vzpomínek. Prověřuje odolnost svých obyvatel. Obnažuje jejich křehké vztahy. S Aljaškou se buďto spojíte navždy nebo vás zničí.
Musím říct, že příběh se mi líbil. Tedy jeho první půle.Přesto, že charaktery byly možná trochu plošší. Hlavně u otce rodiny bych uvítala zajímavější popis jeho běsů v hlavě, který by mohl vést k lepšímu pochopení jeho jednání. Druhá půle příběhu mi přišla jaksi nedotažená. Některé situace naivní a jednání postav nelogické. I ten konec je z mého pohledu trochu příliš pohádkový. Prostě mi k příběhu neseděl.
V horkých letních dnech byla četba knihy o Aljašce mrazivým zpestřením.

28 11.07.2020

Upřímně. Myslím, že existují lepší knihy o hrůzách války. Postavy v tomto příběhu jsou podivně ploché a jakoby bez života. Charaktery by mohly být drobátko propracovanější. Takto jsem si nedokázala ani k jednomu z bratrů utvořit nějaký vztah.
Samotný popis války mi nepřišel v ničem výjimečný, ba si myslím, že jiní to zvládli i lépe. Asi půjdu proti proudu ale kniha mě příliš neoslovila.

19 30.06.2020

Mladá žena zdědí dům. Náhodou nemá zrovna kde bydlet a do kapsy má víc než hluboko. Dům má však své tajemství. Krvavé tajemství. A to se příchodem jeho nové obyvatelky pomalu probouzí...
Že vám to něco připomíná? Nedivím se. Na podobné téma byla napsána řada knih a natočeno nemálo filmů.
Člověk nesmí nad knihou příliš přemýšlet. Proč když.... Vždyť přece....Jak to...
Některé věci vytušíte, kvůli jiným se budete plácat nevěřícně do čela. Autorka kombinuje několik hororových žánrů. Vysledkem je pak trochu příliš neuvěřitelný příběh. Jeden duch bohatě stačí. To doporučuje jedenáct z deseti dědiček starých domů po tetičce.

25 26.06.2020

Jak já mu rozumím! Té touze žít život nezatížený společenskými konvencemi. Žít podle svého nikoliv podle druhých. Být v souznění s přírodou, vždyť dnešní svět je tak hektický. Každý se žene za kariérou, penězi. Rozumím té touze vyčlenit se z kolektivu lidí i sklonům k samotářstí. Je smutné, že když začala ochranná skořápka na Chrisově duši pukat a on se chtěl vrátit a začít nový život, nedostal již k tomu šanci.

27 18.06.2020

Díky knize jsem získala nový pohled na slony. Slon je zajímavé zvíře. Inteligentní. Empatické. Toto se mi líbilo. Samotný příběh však už méně. Celé to vyprávění o ztracených matkách a dcerách mě příliš nenadchlo. Je to detektivka? Spirituální seance? Psychologické drama? Není těch dílků příliš mnoho, aby se z nich dal slepit dobrý příběh? Pak i ten závěr je takový chaotický a těžko uvěřitelný.
Má první kniha od této autorky. I přes menší rozpaky, ji dám ještě šanci.

22 11.06.2020

Lízinka Tachecí. Adeptka, na první katyňi světa je děvče jako lusk. Co na tom, že její mozkovna je většinou někde na prázdninách a na slova je víc než skoupá. Má totiž jiné přednosti, které to všechno bohatě vynahrazují a které spolužáci i pedagogové dokáží jistě ocenit a využít. I když zdánlivě hlavní postava, v knize jde především o její pedagogy Vlka a Šimsu a jejich krvavý (jak jinak) příběh.
Není to lehká četba. Autor neustále přeskakuje v čase. Udržuje čtenáře ve střehu. Popis některých scén byl na mě až příliš sugestivní i když chápu, že vzhledem k tématu, se tomu dá jen těžko vyhnout.
Kniha napsána s humorem víc než černým, který však nemusí jít pod nos každému.

33 04.06.2020

Dětství je pro charakter a budoucí život podstatné. Pokud čas malin nezralých není v pořádku, zanechá šrámy na duši, které se už nemusí nikdy zahojit. Něco o tom vím. Někteří lidé, by nikdy neměli být rodiči. Vybíjet si své frustrace na dětech je neomluvitelné. Bez debat.

60 29.05.2020

Souhlasím s názory, že tato prvotina je Ziburovou nejlepší knihou. Není to klasický cestopis. Je to neotřelé a osvěžující. Ještě neokoukané. Zibura se nesnaží tolik podbízet čtenáři jako v pozdějších knihách.
Vydat se nazdařbůh přes Turecko do Jeruzaléma je sympatické a člověk musí hošanovi fandit.
Časem mi začaly vadit narážky na spořivost, které neustálým opakováním vyznívají spíše negativně, až jsem Ziburu začala podezírat ze skrblictví. Na druhou stranu, člověk toho ke štěstí potřebuje skutečně málo. Něco k snědku a místo na přespání. Obojí autor nalézal především u místních lidí a o tom je vlastně i celý ,,cestopis" Na první knihu to stačí. Na ty další však už ne.

32 28.05.2020

Dívčí romány jsem nikdy nečetla. V dětství ani teď. Kniha se ke mně dostala úplnou náhodou během karantény. Přiznám se, že svět koňáků je mi cizí a koně od osla poznám jen stěží. Nikdy jsem neměla takový ten sen o koních, jako ho mají mnohé dívky.
Příběh však má hlavu i patu a myslím, že vnímavého čtenáře osloví. Troufám si říct, že i čtenáře dětským střevícům již odrostlého. Ostatně, kdo z nás by nechtěl putovat na voze taženým koňmi, nádhernou přírodou Vysočiny. Kdo z nás by nechtěl poznat partu podobně smýšlejících lidí a prožívat s nimi dobrodružství. Já tedy určitě ano.

28 28.05.2020

Člověk je nejkrutější tvor na této planetě. Nezabíjí totiž pouze z hladu ale i pro svou zábavu a potěšení.Nejlépe členy svého vlastního druhu. To bývá nejvíce vynalézavý. Pokud přežije, stále nemá ještě vyhráno. Má totiž city a emoce. A také paměť. Ta je jeho štěstím i prokletím.
Kniha mi zase trochu rozšířila obzory, neb o této události mnoho nevím. Je důležité si tyto události ale připomínat. Aby k nim už znovu nemohlo dojít. Alespoň na čas.

25 28.05.2020

Tato žena je mi sympatická. Na nic si nehraje. Snaží se zůstat stále tou obyčejnou holkou z Chicaga. Možná proto, že si vše musela vybojovat sama. To, že v knize neustále naráží na afro-americký původ může být zarážející ale vcelku logické.Amerika je v tomto specifická a pro řadu lidí je to velké téma. Vlastními silami se vypracovala z chudinských čtvrtí až do právnických kanceláří ve vysokých mrakodrapech, na které se jako malá holka pouze dívala. Víceméně takovou zůstala i jako první dáma USA. V knize ukazuje, že je nejen cílevědomou právničkou ale především podporující manželkou, milující matkou a ženou s velkým Ž. Díky za tuto knihu.

33 28.05.2020

Zajímavá žena. Zajímavá osobnost. Neprávem opomíjená.
Zkušenost s ruskými lágry, zřejmě ovlivnila i její tvorbu. Kritika společnosti, která není schopna postavit se za své ideály a cíle. Ať už jde o společnost totalitní nebo demokratickou. Vždy to skončí stejně nezáživně až nudně.
V knize je i pár zdařilých básní, které činí knihu ještě více rozmanitou.
Zajímavá žena to byla

16 23.04.2020

Nečekala jsem, že to bude jednoduchá četba a také nebyla. První část knihy je výborná. Příběh se dostává do tempa, jako dobře rozjetý vlak,aby ve finále první kapitoly vygradoval v závěr, který jsme tak nějak všichni očekávali.
A pak vše zvolní. Vlak-příběh se téměř zastaví a autor začíná zabředávat do několika stránkových rozsáhlých popisů, bez špetky dramatičnosti.
Čím více let v příběhu uplyne, tím více prvotní události ztrácí na lesku a je to tak přirozené.
Výborný popis charakterů mužských. U žen mám pocit, že všechny jsou nebo byly stejné čarodějnice.
Netroufám si říct, jestli autor ženám nerozumí, nebo to byl jeho záměr.
Každopádně.Pokud hledáte oddechovou četbu na dovolenou, sáhněte raději po jiné knize.

18 23.04.2020

Hrůzy války bez krve, násilí a zvěrstev.
Takový trosku politicky laděný příběh, kde více než o každodenní realitu a krutost bojů, jde o stranickou knížku.
Kniha je napsána poměrně jednoduše. Je to vše takové suché a jakoby bez života.
I když jde o dramatickou druhou světovou válku, působí nudně.
Příběh z pohledu německého odstřelovače, který jsem četla před touto knihou, mě bavil víc.

18 23.04.2020

,,Co kdybych tě drahá oběsil" Tuto větu si budu pamatovat asi dlouho. Kniha, ve které se zdánlivě mnoho neděje ale pod pokličkou to bublá a vře.
Pan Kopfrkingl je zvláštní člověk. Už jen to krkolomné příjmení, podivná mluva a podivné povolání. Ano. Někdo to dělat musí. Přesto však... Ten člověk asi nebude v pořádku.
Fuksovi se povedl napsat atmosférický horor, který postupně graduje,aby v samém závěru trochu ztratil ze své dramatičnosti. I tak dobrá četba.

45 22.04.2020

Láska nebo už posedlost? Kdo ví? Každopádně Lilly a Felice jsou velmi nesourodý pár. Láska dokáže být šílená. Pokud se odehrává v nacistickém Německu a jedna z dívek je Židovka, tušíte, že to nemusí dopadnout dobře.
Uvítala jsem popis života ve válečném Berlíně.
Zajímavý příběh, o to cennější, že je pravdivý.

18 10.03.2020