Yorika komentáře u knih

Kniha o krutých událostech, napsána však nádherným lyrickým jazykem. Pro mě překvapivé události, neboť jsem o této zemi moc nevěděla. Autorka se s tím příliš nepáře a o událostech píše tvrdě a bez příkras. Jen tak mohou určité věci plně vyniknout. Díky za tuto knihu, která mi zase o něco víc rozšířila obzory.

14 07.03.2020

A co je na tom vlastně tak fascinujícího? 2.světová válka? Špionáž? Tajní agenti?
Možná je to proto, že nejsem fanynka Bondovek.
Možná je to proto, že o 2.světové válce jsem toho přečetla již příliš mnoho.
Možná je to proto, že mi hlavní hrdinka nebyla příliš sympatická.
Možná je to proto, že mi příběh přišel příliš prvoplánový.
Zkrátka. Až tolik se mi kniha zase nelíbila pane Mawere.

10 07.03.2020

Rozvláčný začátek ale pak je to jízda. Velmi čtivý příběh, lékaře s českými kořeny mě vtáhl do děje.
Překvapením pro mě bylo, kdo se vlastně skrýval za jménem Ernest G. i když při zpětném pohledu to má svoji logiku. Jestli se příběh mohl odehrát skutečně tak, jak ho napsal autor, to už je na fantazii každého z nás. Kvalitní kniha, kterou je požitkem číst.

12 07.03.2020

Přiznám se bez mučení, že hlavní hrdina mi nebyl vůbec sympatický. I když chápu jeho zahořklost a motivaci.
Naopak Mendel a jeho příběh mi přišel úžasný. Je to složité a přitom tak jednoduché. Genetika.
Kniha mi přišla zajímavá i proto, že denně kolem Mendelova působiště projíždím. Když se dívám do zahrady, vždy mě fascinuje, že právě tady se to stalo. Přitom dnes toto místo působí, jako nejobyčenější místo na světě. Ale tak už to bývá.

10 07.03.2020

Náročný ale úžasný čtenářský zážitek. Knihu nelze jen tak přelouskat. Je hodně, popisná, filozofická, je v ní přehršle postav, které dějem jakoby jen proletí...To ale od ruské klasiky znalý čtenář ani nečeká.
Přesto Pasternak dokáže vtáhnout čtenáře do děje, příběh má atmosféru, drží pohromadě, žádná ze stránek knihy není zbytečná. Skvělá ruská klasika.

19 07.03.2020

Nádherná kniha o krutých časech, na nelidském místě v táboře smrti. Jak důmyslní dokázali být Nacisté ve svém zvráceném jednání. Kolik bezmoci a utrpení. Ale i přátelství a naděje. Osvětim. Němý svědek časů, které se už nikdy nesmí vrátit.

18 07.03.2020

Mluviti stříbro, mlčeti zlato? Nikoliv v tomto příběhu. Když se frustrace rodičů přenáší na jejich děti, je to vždy špatně. Kolikrát už jsme takový příběh viděli? Kolik dětí ještě zničí jejich vlastní psychopatičtí rodiče? Kniha, ze které mrazí.

15 06.03.2020

Proč to čtu, když se mi to nelíbí? Protože chci prostě vědět, jak to všechno dopadne. Knihu jsem dočetla a uzavřela tak sérii, ke které se zřejmě už nevrátím. Postavy nesympatické ale příběh čtivý. Arrivederci Eleno a Lilo!

4 06.03.2020

Co se knize nedá upřít je předválečná atmosféra starého dobrého New Yorku dvacátých let.
Jinak mě však v knize vše rozčilovalo. Poddajná hlavní hrdinka, která se nechala manipulovat svou vypočítavou kolegyní. Její fascinace touto osobou a naivita...Poklidný děj, kde se toho zas tak moc neděje a ten rozpačitý konec...
Asi to nebyl můj šálek hořké kávy.

4 06.03.2020

Svět očima malého klučiny. A je to zajímavý pohled! Svět emigrantů, scházejících se v jednom klubu u partičky šachu, musí být pro dětskou duši fascinující. Těžká břemena, jenž si členové klubu vláčejí s sebou, nesnadný život v emigraci. Panoptikum různých figurek a osudů. Autorovi se podařio napsat výjimečný příběh, s výjimečnými postavami.

18 06.03.2020

Ten týpek vám nemůže být sympatický. Podivín, s divnými problémy a sklonem k samotářství. A pak se zamiluje. Začne špehování jeho objektu touhy.
Ta dívka je stejně nesympatická jako hlavní hrdina knihy. V důsledku toho, je vám vlastně jedno, jak to dopadne, protože nebudete fandit ani jednomu z nich.

8 05.03.2020

Obě postavy mi byly krajně nesympatické. Bouřlivá, přelétavá, nevyrovnaná Erica versus upjatá, zdrženlivá, poddajná Bea.
Autorka přeskakuje od ničeho k ničemu. Spousta věcí je pouze v náznacích a záleží jen na čtenářově představivosti, jak si příběh doplní.
Ve své době zřejmě kniha budila pohoršení. Nebýt však naznačeného lesbického vztahu, neměla by co říct.

7 05.03.2020

Co s duší člověka udělá traumatizující dětství? Co s duší dítěte udělá, když ho zklamou ti, jimž nejvíce věřilo? Tedy rodičům? Jaký pak bude jeho život? Dokáže pak být takový člověk opravdu šťastný? Kniha nabízí odpovědi. Nečte se jednoduše. Přesto ve mně zanechala hlubokou stopu....Je to všechno tak jiné a přesto tak stejné...

13 05.03.2020

Autor si s námi pohrává. S našimi představami, myšlenkami, strachy. A jde mu to opravdu dobře.
Má schopnost napsat napínavý příběh a i když víte, že je to jen fikce, přece jen přistoupíte na autorovu hru a prostě se bojíte. Příjemně bojíte.
Pak knihu zaklapnete a jdete do lesa. Třeba na houby.

27 05.03.2020

Celou knihu čekáte, že se něco stane a ono se vlastně nestane nic.
Kniha je krásná svým jazykem i formou. Má křehkou duši a její stránky se musí číst opatrně. Vychutnávat. I když jsem fandila oběma hlavním hrdinům, tak nějak jsem tušila, že to prostě nedopadne dobře. Jen mi ten závěr přišel prázdný a přesto všechno jaksi nepatřičný. Možná to byl autorův záměr...

28 05.03.2020

Tísnivá kniha. Úplně jsem cítila tu bezmoc a malost ubohého lidského tvorečka, v kontrastu s majestátními horami a kopci. Pak se i ti místní obyvatelé zdají jaksi jiní. Nepřátelští a nedůvěřiví.
Autor si hodně pohrává s emocemi a pocity. Je to přesně můj depresivní šálek kávy, která však pro někoho může být až příliš hořká.

3 05.03.2020

,,Celé generace pracují v zaměstnáních, která nenávidí, jen proto, že si pak mohou koupit to, co ve skutečnosti nepotřebují."
Vše o této knize již bylo řečeno. Proto použiji pravidlo číslo tři. Už nikdy nebudu mluvit o Klubu rváčů.

11 04.03.2020

Nemyslím si, že je kniha horší než předchozí dvě. Je jen jiná. Možná je mi dokonce jako ženě bližší.
Roberta má v sobě stejnou houževnatost a sílu, jako její předci. Její odvaha je mi sympatická.
Důstojné zakončení celé triologie.

13 04.03.2020

Hory v hlavní roli. Jejich divokost. Krása. Nepředvídatelnost. Rozmary. Síla. Krutost i něžnost. Není divu, že jim člověk propadne. I vztah otce a syna je podobný. Po celý ten čas. Celý lidský život. A ony byly vždy u toho. Hory.

9 04.03.2020

Není to vůbec veselé čtení. Vzpomínky Adolfíny jsou plné bolesti a promlčených křivd. Soucítila jsem s touto ženou, která měla srdce plné pochopení a lásky pro všechny kolem, pro ni samou však už nikdo.
Toto si Sigmunde prostě nezvládl!
Pro nás, kdož si libujeme v depresích a úvahách o mizerném životě, může být tato kniha lahůdkou.

3 04.03.2020