zelena_zabicka komentáře u knih
Příběh je milý, přečtený naráz dětem před spaním, ale souhlasím, že mohl být propracovanější a nekončit ve stylu "a všichni usnuli a těšili se, co zažijí příští den." Jinak ilustrace jsou naprosto nedostižné - už jen kvůli nim stojí tuto knihu mít v knihovničce. Nádherný dárek pro milovníky koček - děti i dospělé. Jediné, co mi trochu "neštimovalo", bylo to, že obrázky mají spíše podzimní atmosféru a přitom se děj odehrává v létě.
Je to legrace :-) Nečekejte nějaké odborné texty jako v běžných chovatelských knihách, ale spíše vtip, zajímavosti, osobní zážitky, příběhy - to vše doplněno fůrou krásných a taktéž vtipných fotek. Textu je tak akorát, abyste to přečetli třeba i na jeden odpolední zátah.
Pan Desenský je pro mě ve výcviku psů obrovská kapacita. Líbí se mi i jeho přístup k věcem mezi nebem - zemí - člověkem a psem. Příští týden si jedeme pro náš první psí přírůstek a pokud by se snad někdy objevil nějaký problém, nebála bych se s ním na tohoto člověka obrátit. Knížka je velmi čtivá, protkaná konkrétními příběhy psů, možná bych však uvítala větší množství nějakých konkrétních (rozumějte: po lopatě, pro začátečníka) rad, tipů, návodů - i když se jim p. Desenský brání, neboť každý pes je originál a na každého platí trochu něco jiného (nešablonuje). Škoda, že se v nějaké knize nevěnuje i štěňatům a tomu, jak příp. budoucím problémům předcházet už ve štěněčím věku.
Pan Desenský je pro mě ve výcviku psů obrovská kapacita. Líbí se mi i jeho přístup k věcem mezi nebem - zemí - člověkem a psem. Příští týden si jedeme pro náš první psí přírůstek a pokud by se snad někdy objevil nějaký problém, nebála bych se s ním na tohoto člověka obrátit. Knížka je velmi čtivá, protkaná konkrétními příběhy psů, možná bych však i já uvítala větší množství nějakých konkrétních (rozumějte: po lopatě, pro začátečníka) rad, tipů, návodů - i když se jim p. Desenský brání, neboť každý pes je originál a na každého platí trochu něco jiného (nešablonuje).
Také vykrmujeme malého bodlináče, abychom ho snad už za týden mohli zazimovat v zahradě. V této útlé knize, která je mimochodem plná barevných fotek a obrázků, jsme našli mnoho rad, jak s ježky nakládat, čím jim pomoci, jak pro ně udělat na zahradě přátelský prostor, i jak je to s tím odebráním z přírody, ošetřováním a návratem. Kniha se mi moc líbí a za nízkou cenu, kterou jsem za ni zaplatila, mě velmi mile překvapila.
Zpočátku mi dost vadilo, že to bylo pořád "o nás, o naší přírodní zahradě, o tom, co my,..." Ale pak mi došlo, že tahle kniha není další z řady "jak se to dělá", ale skutečně velmi osobní kniha plná zkušeností z přírodě blízkým způsobem hospodaření. Když jsem to takto přijala, jakože je to "my" vlastně v pohodě, kniha se mi začala líbit - o to víc, že i fotografie jsou všechny z rodinného alba (žádný Shutterstock) a i když také působím jako poradce přírodních zahrad a naše zahrada byla certifikována jako ukázková, našla jsem tu i já několik hezkých inspirací, kterého hodlám vyzkoušet. Knihu doporučuji, je moc hezká.
Pokud ke knize již zpočátku budete přistupovat jako k encyklopedii, jíž je, tj. soupis mnoha věcí, mnoha témat, ale žádnou velkou hloubku, zklamáni nebudete. V tomto případě se kniha může stát skvělým vodítkem k tomu, co všechno ještě v oblasti permakultury je možné, co si můžete ještě dále více nastudovat, zjistit, vyzkoušet... Pokud ale čekáte více rozepsané osobní zkušenosti, postřehy, návody, detailnější popisy, zvolte jinou knihu. Tato kniha je hezká, tematicky ucelená, obsáhlá, ale již trochu pokročilejší člověk, který se o udržitelnost zajímá, v ní asi nic moc nového nenajde.
Kniha je na pohled velmi hezky udělaná, ale snad díky překladu se nečte moc příjemně. Navíc je to všechno takové akademické - teoretické, jak by to všechno mělo být, co by se mělo dělat... aby výsledek byl harmonický, ale není to moc pro skutečný život (děti, zvířata, radost z pobytu v zahradě). Je to návod, jak vytvořit něco naprosto dokonalého, na co se ale budete moci chodit jen opatrně dívat, neboť dle mého názoru se v takovéto zahradě žít (a užívat si ji) nedá.
Cením především kapitoly o historii zahradničení a vývoji zahrad, na které jsem v žádných jiných knihách takto pěkně zpracované nenarazila. Ale i jinak je kniha moc pěkná - o čem se mluví, je nafoceno. Jsou zde popsány stromy, keře, bylinky, trvalky, letničky,... všechny ty známé druhy, na které mnohdy koukáme přes plot a o kterých si říkáme, co to asi tak je. Hezká a zároveň užitečná kniha.
Knihu mi půjčila kamarádka, avšak její nadšení s ní bohužel sdílet nemohu. Kniha je čtivá, tenká, dobře "odsýpá", ale po jejím přečtení jsem vlastně nabyla dojmu, že ani vlastně pořádně nevím, co jsem četla, co jsem si z toho měla vzít, jaké rady jsem tam měla najít... Nějak mi to zkrátka nesedlo, asi nejsem "cílovka", trochu víc mě zaujal text o postarších dámách v červených kloboucích, ale jinak - teď, po týdnu od přečtení - z toho nevím už téměř nic.
Některé nápady a myšlenky mě přinejmenším zaujaly, především autorův velice kladný vztah ke zvířatům. Na druhou stranu mi dost vadil autorův, řekněme, extrémizmus ve věcech samozásobitelství a silná negace vůči všemu z okolního "obyčejného" - konzumního světa. Knihu jsem začala číst a pak už ji jen doprohlídla stylem "kam padne oko"
Bohužel se mezi nadšence zařadit nemohu. Literárně je Ota Pavel krásný autor - jeho čeština je milá, čtivá, úsměvná, na úrovni, avšak příběhy samotné na mě působily až příliš smutně - i když se ve skutečnosti jednalo spíše o tragikomedie - válka, holocaust, ztráty majetku, stárnutí,... Ani to, že se všechny točily kolem vody a ryb pro mě na přitažlivosti nenabyly - nic moc mi tohle téma neříká. I tak asi ale myslím, že Ota Pavel právem patří mezi poklady české literatury, i když zrovna v mých dlaních nezazářil.
Jedná se o dětskou literaturu, kniha je čtivá, četba pěkně odsýpá. Téma je originální, avšak literárně nemyslím, že by se jednalo o nějakou výjimečnou knihu. Děj sám o sobě není ničím překvapivý, nějak více nezaujme, vše je příliš černo-bílé (a nemyslím tím jen barvu kůže postav v příběhu)
Jsem z toho taková rozpačitá, proto nechci dávat ani hvězdičky. Na jednu stranu je především v úvodu řada věcí, které se dotknou srdce i mysli snad každého jen trochu alternativně smýšlejícího zahradníka, na stranu druhou se posléze kniha vrhá až do přílišné hloubky okultismu, alchymie, astrologie a dalších podobných esoterických nauk. Pro mě - zahradníka - chybí více prakticky upotřebitelných věcí, podnětů k zamyšlení, návodů, rad... Je to kniha spíše filozofická, navíc nelehko čtivá. Přiznám se, že jsem poctivě přelouskala asi jenom čtvrtinu, zbytek jsem prolistovala. I tak mi spousta odstavců prošla hlavou tam a zase ven, není to totiž čtení před usnutím, text vyžaduje soustředění. Nicméně už teď se těším, až se začnu do autorovy další knihy (Naše Bio zahrádka), která by snad měla být více o praxi než o esoterice.
Knihu jsem našla mezi vyřazenými v knihovně a první 2/3 mě úplně nadchly - příběh, který plyne roky a generacemi. Nic přehnaně dramatického, nic přehnaně sentimentálního, vše zasazeno do nádherné severské přírody. Trochu mě zklamala poslední část knihy, který byl věnován lásce, vztahu, počínající nové kapitole rodinného klanu. Tato část vybočovala z ladění zbytku knihy, byla to spíše taková romance, byla příjemná, ale červenou knihovnu až tak nemusím, takže jsem některé zdlouhavé pasáže kterak po sobě ti dva pokukovali a přemýšleli a odhodlávali se k čemukoli i přeskakovala. Jinak se mi to líbilo a ráda se pustím i do dalších dílů.
Úžasná knížka. Příběhy ševcovského mistra, manžela, otce 3 dětí - člověka, který kde může, tam si pomůže. Čtenář mu musí fandit i kdyby sám nikdy nevzal ani jabko ze sousedova stromu. Někdy je jeho akce úspěšná, jindy za svoji troufalost hodně zaplatí. Jen ten konec měl být jiný.... Až budu tuto knížku číst znovu, poslední dvě kapitoly si odpustím, aby mi po nich nezůstala trpká pachuť ve vzpomínkách na tyto veselé, napínavé, troufalé i fiaskovité povídky.
Sepp Holzer je světový Pan Permakulturista, smekám před ním. Jeho kniha mě silně navnadila k návštěvě jeho perma-ráje. Kniha sama mi však až tak moc nedala, neb nedisponuji mnoha hektary členité půdy, ale jen menší zahradou. Kniha je spíše inspirací - ve srovnání s Jardou Svobodou, který ve svých knihách dává propracované návody jak co udělat, je tato kniha hlavně o té inspiraci a o tom, co vše je možné dokázat. Každopádně na ten statek bych se strašně ráda podívala!
Souhlasím s názorem níže: velmi hezky graficky zpracované (kombinace fotek a výstižných malůvek), obsahově zde najdete návody, jak ze semen ani ne vypěstovat, ale spíše jak nechat vyklíčit mnoho především exotických druhů ovoce. Autorka sama uvádí, že nejde o získání plodů, ale o radost z vypěstování rostlin. O klíčení je tu toho hodně, o dalším pěstování už moc ne. Pro zahrádkáře tato kniha moc přínosná není - snad pro začátečníka první část knihy o substrátech, sadbovačích, semínkách, atp. Knihu bych doporučila spíše člověku žijícímu v bytě s balkónem, který si chce zkusit vypěstovat něco z pecky či semínka, které by jinak vyhodil.
Je to další vizuálně moc pěkně udělaná knížka (taková ta "listovací"), kde forma převažuje obsah. Je to kniha téměř o všem, co vás v souvislosti bio-zahradničením napadne, avšak i přes její poměrnou tloušťku je jí to zaměření "na všechno" spíše na škodu. Témata jsou zpracována spíše obecně, nejdou do hloubky, drží se takových těch povšechně známých mantinelů = to, co každý jen trochu pokročilejší biozahrádkář už dávno zná. Pokud po této knize sáhnete jako po své první četbě na toto téma, můžete z ní být i nadšeni (je hezká, rozsáhlá a obsáhlá), komukoli, kdo se o tento způsob zahradničení už alespoň trochu zajímá, asi nic moc nového už nepřinese. Já ji začala číst a po prvních 20-30 stranách jsem ji už jen prolistovala.
Kniha mě velice zklamala. Námět jako takový je dobrý (ztracený kůň se psem v hlubokých lesích), ale potenciál příběhu naprosto nevytěžený. Psáno stylem, který mi připomínal slohovou práci nějakého školáka. Příběh, který by si zasloužil být rozpracován do rozsáhlejší knihy. Dost mi vadilo i to, že vlci tu jsou líčeni ryze negativně, jako krvelačné vypočítavé bestie. Neuvěřitelné je popsané chování dětí - přehnaně slušné, ohleduplné... Takto mezi sebou děti přece nekomunikují, i když jsou to kamarádi. Často nesedí časové roviny: myslíte si, že se děj odehrává v minutách a nakonec se dočtete, že se to děje třeba celý den a naopak. Tu jednu hvězdičku dávám za ten nápad příběhu a za ilustrace, kterou skutečně velmi hezké.