Zelený_Drak komentáře u knih

Ještě pořád to bylo docela zábavné, ale už je dost poznat, že Noční strana a John Tylor přesluhují. Kdyby série měla tak polovinu dílů a končila někde lehce po Lilith, dávalo by to smysl. Takhle je sice zajímavé, že ještě pár knih po Ostřejší než hadí zub to docela funguje, ale s přibývajícími díly se už celkový dojem nijak zvlášť nezlepšuje. Tento díl představuje uzavření jedné éry Noční strany a počátek nové. Divoká honička v růžovoučkém Osudomobilu bohužel celou dobu křičí, že jde o zkoušku, která má zjistit, zda se John hodí pro svou budoucí úlohu. Poprvé se také setkáváme se supermocným Hadleighem Zapomnění, který měl příhodně vždycky moc práce, když o v minulosti něco dělo, což má obhájit, proč jsme ho nikdy dřív neviděli. No nevím. Moc to Greenovi nevěřím.

20.01.2020

Umím si to představit skvěle zahrané, ale v divadle bych to vidět nechtěla. Ufňukaní hrdinové jako je Jimmy mě nikdy nebavili. Ztotožňuji se s komentářem Beltrix. Nevím, zda prototyp "rozhněvaného mladého muže" přispěl kvalitě literatury v 50. letech, ale nadčasové mi to nepřijde.

1 15.01.2020

Od Margaret Atwood jsem si chtěla něco přečíst od té doby, co začali vysílat seriál natočený podle její knihy Příběh služebnice. Díky výzvě 2019 to nakonec byla kniha Slepý vrah, kterou bych jinak asi přehlédla.

Iris je praktická, prvorozená, ale naivní. Laura je autistka. Alex Thomas je záhadný, ale pohledný cizinec a Richard Griffen je Modrovous. Postavy a jejich příběhy, jejich vzájemné vztahy, to všechno mě bavilo. A zároveň je to rozvláčné. Ani v půlce knihy ještě pořádně nevíte, o co jde. Ale komu sedne autorčin vypravěčský styl, toho to bude bavit i tak. Já bych knihu už podruhé číst nechtěla, protože mi přijde, že teď, když znám rozuzlení, už bych se zevrubnými popisy oblečení, domů a jídel znovu neprokousala. Zmatené, jak tu někteří píší, mi to ale nepřišlo. Přeskakování mezi linkami je občas rušivé, ale za matoucí bych ho neoznačila.

1 15.01.2020

ČÁST 3 ZE 3

************
Záhořovo lože
************
Nevím, kolikrát jsem četla Kytici, ale Záhořovo lože jsem pokaždé úspěšně zapomněla. Akorát si ho matně spojuji s pohádkou Hrátky s čertem, kde je použit stejný motiv pekelné postele nachystané pro loupežníka. Po dalším přečtení už zase vím proč. Ono je to napsáno dost jinak než ostatní básně ve sbírce, chybí tomu ta lehkost, pro kterou se Kytice zpravidla dobře čte i odpůrcům poezie. Záhořovo lože je zatím jedinou básní, kde mi více vyhovoval Feldekův moderní slovenský překlad než český originál a věrný anglický překlad od Reynolds. Asi navždy už ale zůstane mezi mými nejméně oblíbenými Erbenovými básněmi.

******
Vodník
******
Vodníka jsem měla vždycky nejraději. Příběh Kory, která se nestala Persefonou. Sice mi na střední vyložili, jak to Erben myslel a že příčinou všeho zlého jsou v příběhu opět ženy, jak mladá tak stará, ale nikdo neměl odpověď na otázku, co tedy udělal vodník s potomky z předchozích vztahů? Před touto ženou jich měl mnoho, jistě s nimi měl i nějaká ta dítka?
"Nic nezpívej, ženo má!
v těle žluč mi kyne:
sic učiním rybou tebe,
jako mnohé jiné!" --

Překlad Vodníka, jakožto mé nejoblíbenější balady ve sbírce, mě zklamal. Vedle povedených momentů obsahuje i řadu sporných míst a okamžiků, kde se vytrácí rýmy. Nejprve tedy příklad povedených momentů.

Vodník sedí mezi vraty,
spravuje své sítě,
a ženuška jeho mladá
chová malé dítě.

"Hajej, dadej, mé děťátko,
můj bezděčný synu!
ty se na mne usmíváš,
já žalostí hynu.

Ty radostně vypínáš
ke mně ručky obě:
a já bych se radš viděla
tam na zemi v hrobě."

Between the gates the Goblin sits,
Fishing-nets he's mending;
While his young wife by his side
Her new baby's tending.

"Rockabye, my little son,
born to one unwilling,
While you're smiling up at me,
Grief my heart is killing.

Happily you stretch to me
Little hands, and wave;
Up on earth I'd rather be,
Lying in my grave.

Následující tři sloky ukazují, kde vidím nedostatky.

"Hajej, dadej, můj synáčku
s zelenými vlásky!
nevdala se tvá matička
ve příbytek lásky.

Obluzena, polapena
v ošemetné sítě,
nemá žádné zde radosti,
leč tebe, mé dítě!" --

"Rockabye, my little son,
With your moss-green hair;
Mother's wedding didn't bring her
Home to loving care.

In a web of cunning nets
Tangled and beguiled,
Here she has no happiness,
Only you, my child!"

"Neobjímej matky své,
ani duše jiné:
sic pozemská tvoje láska
s nezemskou se mine."

"Don't take your mother in your arms,
Nor any other soul
Lest that earthly love of yours
Finds an unearthly goal."
("Neobjímej matky své,
ani duše jiné:
ať tvá pozemská láska,
nenajde nezemský cíl.")

Zejména ve třetí uvedené sloce si překlad neumím vysvětlit jinak, než že překladatelka nepochopila oč jde.

Velmi podobný motiv jako ve Vodníkovi od Erbena, můžeme najít také v německé lidové písničce "Es freit ein wilder Wassermann" datované rovněž do 19. století. V této písni však vodník není vylíčen jako zlosyn, který by se potomstvo chystal mordovat. Pěknou mladou Lilofee naláká zpět do jezera jen zmínkou o tom, že děti pláčou. Ovšem jiný už je text "Der wilde Wassermann" od současné německé skupiny Faun, kde Lilofee stráví v jezeře sedm let a porodí sedm dětí. Později navrhuje, že si děti rozdělí, ona tři a vodník tři. Vodník na to, že to sedmé si tedy také rozdělí, on nohu a ona nohu. Až poté se Lilofee vrací do jezera.

****
Vrba
****
Vrba patří k těm pozapomenutým, pamatuji si, o čem je, ale ne, že je z Kytice. Už jako dítě mě rozčilovala. Ještě jsem moc nerozuměla proč, ale už mě štvala. Proč šel ten pitomec kácet vrbu, když to po něm nikdo nechtěl a nikdo mu to neradil? Až dnes při několikátém čtení mi dochází, jak syrový realismus je ve Vrbě obsažen. Anglický překlad byl také výborný.

„Nechtěl jsem já paní míti,
aby s vrbou měla žíti;

paní má ať se mnou žije
a vrba ať v zemi hnije!" -

Vzal sekeru na ramena,
uťal vrbu od kořena;

"I never wished to take a wife
who with a willow spent her life;

With me my wife shall spend her days,
While that tree in the earth decays."

On his shoulder he takes an axe;
The willow from its roots he hacks.

****
Lilie
****
Překlad je pěkný, ale samotná báseň mi vždy přišla vedle Zlatého kolovratu nebo Vrby taková nedodělaná.

*************
Dceřina kletba
*************
Asi jedna z nejznámnějších básní sbírky. Patří k těm, kde mi vždy chyběl kus příběhu. Výchovný apel básně vyznívá jaksi na prázdno, když člověk nechápe, proč ta mladá žena zabila své dítě. Já to třeba nechápu dodnes, motivace není vůbec vysvětlená. Asi tragické vyústění poporodní deprese.

"Půjdu hledat květu toho,
matko má!
půjdu hledat květu toho,
kterýž snímá viny mnoho
a zbouřenou chladí krev."

"Oh, I shall go to seek that flower,
Mother mine!
Oh, I shall go to seek that flower,
Which to cleanse guilt has sovereign power,
And troubled blood can cool and still."

********
Věštkyně
********
Věštkyně jako druhá z nacionálních básní musí být pro zahraničního čtenáře zcela nesrozumitelná, když i mnoha tuzemcům dá práci spojit si všechny narážky se správnými pověstmi. Mě nikdy nebavila. Nedám sem z ní ani kousek. Ale přeložená je pěkně.

13.01.2020

Pro mě je tato poezie příliš experimentální, příliš 20. století. Nemohu ji ale hodnotit čistě negativně, z toho, jak jsou básně utvářeny je vidět, že autor věděl co dělá a čeho chce docílit. Problém je, že mě to jako čtenáře nezajímá. Nemám v sobě patřičné nadšení ani pro volný verš, natož pro toto. Když se ale podívám do životopisu zde na DK, kde se o této sbírce píše: "Cílem je narušit ustálenou představu o básni jako o významově sjednoceném celku a každou další změnou vybídnout čtenáře k utváření nové významové jednoty textu (Antilogie aneb Protisloví).", tak musím přiznat, že autorovi se skvěle daří narušit - když už ne moji ustálenou představu o básni jako o významově sjednoceném celku, tak určitě báseň jako významově sjednocený celek. Ani to, že básník nechal do svého díla nějaký ten význam proniknout, můj zájem nezachránilo. Přikládám sedmý ze Sedmi sonetů, které se mi líbily o něco víc než zbytek sbírky, protože byly nejméně experimentální.

7
Podivuhodná náhoda nás kdysi rozpoznala v zástupu
povýšila nás přidělila nám navzájem jméno a tvář
a úděl tak vysoký že jej nepojmenuji Vzájemně jsme se stvořili
natolik až se přihodilo že nastoupily divy dosud neznámé

Udiví tě tedy /znáš-li to vše/ že v některých příhodách se zastupujeme
navzájem? Že naše jména jsou neoddělitelná? Jen nejvyšší přetvářka
by tuto vzájmenost jmenovala vyvyšováním vytvořeného nad udělené
když ke shodě poznání přistoupilo tak udivující poznání shody

Komu však překážíme? Komu to celé láskyplně nahrazovat? Krouží
tmavá hvězda k níž si tě nevynalézavě ale vytrvale přirovnávám
laskavá a celistvá nad naší okrouhlou vykázanou zahradou

Hvězdná rovina se tmí nalezla již svou setrvačnost
celek bez přehrad a překážek Jen láska je nyní mimo kruh
temnoty Sobě rovni jako dvě hvězdy trváme v tom co nalézáme

1 10.01.2020

Je to třetí kniha od někoho s úzkým vztahem k původním obyvatelům Amerických kontinentů a potřetí je to něco, co jde zcela mimo mě. Výbor nezatracuji obsahově, ale forma mi nevyhovuje. Při tomto zpracování by mi klidně mohl být předložen originál a odnášela bych si z toho zhruba stejně. Nebo tam mohly být obrázky. Tomu bych možná rozuměla lépe. Kdykoliv mě zaujal obsah, byl záhy utopen přílivem slov. César Vallejo a Octavio Paz spolu mají společné to, že je vůbec nedokážu srovnávat, protože si ani od jednoho nic nepamatuji. Způsob, jakým tito básníci psali, je pro mě příliš moderní a cizí. Ani evropské 20. století už není v poezii úplně můj šálek kávy, natož to zaoceánské.

10.01.2020

Výzva každý rok přinese aspoň jednu skutečnou výzvu a v roce 2019 to byl cestopis. Cestopis jsem ještě nikdy nečetla. Nechala jsem si jeden doporučit a dostal se mi do rukou tento. Četl se dobře a obsahoval mnoho zajímavých postřehů. Jak vypadal na přelomu 19. a 20. století Tibet viděný očima křesťanské misionářky? No nebyla to žádná země dokonalých mnichů oproštěných od světa, jak si ji dnes často představujeme. Buddhismus byl v podání mnoha lamů i obyčejných lidí podobně pokřivený jako křesťanství na západě, Číňané se ze zkušeností Susie Rijnhart nejeví jako ti nejhorší světoví záškodníci a největší rozbroje dělali v Tibetu muslimové (když se zrovna nebili s ostátními skupinami obyvatel, válčili aspoň mezi sebou o otázky víry). Doporučuji všem, kteří si představují, že Tibet býval zemí zaslíbenou než ho Čína začala zlikvidovat. A zajímavé to je i z medicínského hlediska. Ne vždy, byli "předci" a "lidé v dřívějších dobách" moudřejší ve věcech zdraví než "my dnes". Ne všechna "tradiční východní medicína" musí být úžasná. Někdy šlo o metody dosahující kvalit metod "tradiční západní medicíny" (jako je pouštění žilou). Jediné, co mohu cestopisu vytknout, je, že není podrobnější a obsáhlejší.

2 05.01.2020

Přečetla jsem loni do výzvy. Od Žambocha jsem ještě nic nečetla a píše jako o závod, tak mi výzva aspoň ušetřila přemýšlení, co od něj zkusit. Hodně jsem si užívala prostředí, hlavně zmrzlou Ostravu. Drsný spasitel sám byl jako postava dobře zpracovaný a s biokonstruktem kobyly Micumou tvořil docela zábavnou dvojku. Hlavní příběh mě bavil, hlavně část v Ostravě, rozuzlení a finále, které rozhodli o počtu hvězdiček. Ale dlouhá šňůra předcházejících pomalých povídek s vedlejšími zápletkami měla jen střídavé úspěchy v udržování mého zájmu. Bohužel na nich byla vidět určitá šablona, kdy hrdina někam přijde, někomu pomůže nebo je někomu sympatický, zápletka, zlom, dvě možnosti - buď hrdinovi pomůže vedlejší postava, ze začátku povídky nebo on se rozhodne být dobrák a pomoct této vedlejší postavě. Celkově jsem byla s knihou spokojená, ale není to nic, co bych potřebovala číst 2x. Jinou Žambochovu knihu bych si ale klidně přečetla.

2 04.01.2020

Asi 3 roky před přečtením jsem viděla současnou inscenaci v Národním. Postavy jsou vykresleny dobře, o tom žádná, ale obsahově jaksi nemohu té vztahové lince Strakonického dudáka přijít na chuť. A to ono je to hra i aktuální a nadčasová a vůbec. Jenže Švanda je nesympatický a sebestředný. To zázračné pohádkové polepšení mu nevěřím. Na to je ta divadelní zkratka moc rychlá. Proto hodnotím nízko. Aby za 10 let nebyla z Dorotky Maryška.

2 17.12.2019

Poprvé jsem se uchýlila k symbolismu. A zjistila jsem, že Jebavý mě nebaví. I přes všechna ta správná slova a slovní spojení a chytré verše mi jeho básně přijdou prázdné a vyumělkované. Nechávají ve mně jen jeden dojem, a to ten, že básník chtěl hlavně zapůsobit. Asi jako když máte parádní pokoj kam zvete návštěvy, ale jinak tam nikdo nechodí. Jako kdyby to vše napsal jen pro Annu.

Tys nešla

Příliš brzy jsem rozsvítil lampy a do váz natrhal kvítí
a vůněmi, jež v plamenech šlehají krví, své síně jsem nadech’:
koberce prostřel jsem, naléval vína, v nichž slunce minulá svítí,
jež před lety usínala v chudých mých vinohradech.

Tys nešla. Hodiny z dálky se smály, má jara v nich jasmíny kvetla,
a dýchala na tvůj neznámý obraz věnčený lilijemi;
čas vadl, růže mé chřadly, vína má hořkla, rudla má světla,
a sny, jež jsem ti naproti vyslal, se vrátily teskny a němy.

Tys nešla. Zaklínal jsem tě magií Vůle, jež prostorem sálá
proudy tajemných spojení a přenáší nejhlubší chvění!
Větrům jsem házel setbu své touhy, aby v duši ti splála
v ohnivé keře a suggescí vůně vedla tvé snění.

S dušemi básníků jsem hovořil o tvé váhavé chůzi;
naděje má s umdleným úsměvem seděla na prahu dveří;
oněmly cesty, bázní se schoulily stromy a v soumraku hrůzy
šlépěje přátelských kroků jak černým sněhem se zaváty šeří.

Tys nešla. Kdo tě potkal a svedl z mých zahrad? Či leká
tě oblak, jenž zhaslými slunci se pozdvih’ a nad mým domem se prostřel?
Či smrt, která zabíjí v křižovatkách mé hosty a čeká,
až sám se přiblížím k oknu, blízko na osudný dostřel?

Je pozdě již. Záclony zdvihám, okna svá bez bázně otvírám výším
a od hvězd zvoní mi píseň započatá před staletími;
neznámý hlas tvůj chladivým nárazem etheru slyším
z té písně věčné se třásti tony přitlumenými.

V noci všech světů padá, kde polibků jásavá bouře se sráží,
jež rozžehá v křížení blesků nesčetné životy příští.
Věř, my se to líbáme tisící retů, objetím tisíců paží,
ve věčnosti bolestné něhy, jež od věků do věků prýští!

Ve vášnivém tepotu věčného Srdce, jež tisíci údery buší,
v tušení, jež prochází hroby a svítí z budoucích zoří,
v tajemství Zrání, jež v jedné duši slívá tisíce duší
a pohledem letícím věky na tváři zpřízněné hoří.

17.12.2019

On to ten název bohužel vystihuje úplně přesně. Těžko se hledá něco dalšího, co by člověk dodal. Ve srovníní s předchozím dílem je to snad míň děravé, ale pořád jako cedník. Kouzelný kostel sám o sobě bych jako dopravní prostředek po Noční straně ještě brala, ale to, že v jednu chvíli John spěchá, tak se odváží a vezme si taxík, pak ho přepravuje kouzelný kostel a nakonec stejně má v kapse Walkerův trik... To tak mohl cestovat celou dobu. Z hlediska vývoje postav důležitý díl. Zásadní události ale očekávám až v dalším díle.

16.12.2019

Zajímavé postřehy z praxe. Občas i o věcech, na které by u nás asi nikdo ani nepomyslel. Jako je vytahování lidí z jedoucích aut. Bouhužel, intuici a šestý smysl autor prezentuje nejen v souvislosti se sebeobranou a ochranou bezpečí, ale i v souvislosti s mimosmyslovým pátráním po nezvěstných osobách, což už působí zbytečně bulvárně a senzacechtivě.

13.12.2019

Tento díl se mi už nečetl dobře, připadal mi nezáživný. Nejslabší díl série. Samotný námět dílu přitom není špatný a určitě může mnoho čtenářů oslovit. Jde totiž především o řešení vztahu mezi otcem a synem. Olaf způsobil své rodině mnoho nepříjemností, když prásknul do bot, ale byl také známý jako velký bojovník. V životě jeho syna po něm zůstalo prázdné místo. Co by se stalo, kdyby se otec a syn potkali po 20 letech? Jak by spolu vycházeli? Ale příběh se vleče a opakuje se v něm příliš mnoho toho, co Volavky zažily v předchozích dobrodružstvích. Autor téma honby za piráty už vylouhoval příliš. Byla bych se sérií spokojenější, kdyby ji autor uzavřel šťastným koncem v předchozím díle. To by ale teď dost dobře nemohl Volavky vrátit na scénu ve 13. a 14. díle HU ve věku 35+ jako vhodné bezdětné a nezadané nápadníky pro svoji novou čerstvě plnoletou hrdinku. (Ach autore, kde je ta časová osa? Já ji potřebuju.)

06.12.2019

Poslední velké dobrodružství, které se vyloženě nabízelo a Volavky ho ještě nezažily. Osobně mi přijde zvláštní, že jejich hostitelé byli tak mírumilovní, že potřebovali nejen pomoc, ale i naučit všechno od píky. Neznám ale reálnou historii odpovídající plavby. Bohužel mě dost zklamal konec. Mám za to, že autor měl tímto dílem sérii důstojně uzavřít. Také nechápu, proč se tak úzkostlivě bojí oženit kohokoliv z posádky. Dvojčata Ulf a Wulf mohla mít obě ženu a dál se vesele plavit po mořích. Jako všichni ostatní ženatí skandijští mořeplavci. Zdá se mi, že Flanagan v HU i Bratrstvu usilovně vysílá zprávu, že svatbou a založením rodiny všechna dobrodružství končí.

06.12.2019

Tento díl se pro mě v mnohem podobal 5. dílu HU. Stejné prostředí a také mi přišel zbytečně rozvleklý. Konec byl pak naopak uspěchaný. Kluf pořád boduje a Hal zběsile vynalézá. Čtenář asi pořád dostává to, za co platí, ale už se to přejídá.

05.12.2019

Nové dobrodružství Volavek určitě potěší příznivce HU a Araluenu, vedle mořských vlků dostane prostor i jeden z hraničářů. Nechápu, proč jsou z hraničáře mnozí čtenáři tak zklamaní. Na Volavky dost dobře nemůže působit stejně jako na prosté Araluence, protože k tomu by bylo potřeba, aby o hraničářích slýchali celý život a vyrůstali v posvátné úctě k nim. A to se mladým Skandijcům prostě nemohlo stát. Je ovšem divné, že si nepamatují na hraničáře, kteří pomohli Skandiji ve válce, a znají je jen z vyprávění, protože podle všeho jim muselo být tou dobou mezi 10 a 13. V HU a v Bratrstvu opravdu velmi postrádám časovou osu, kde by bylo vidět, kolik bylo komu během kterých událostí.

Tento díl mě pořád ještě bavil. Akorát mravokárné poučky, kdy Skandijci nepijí až do 21 let alkohol (zejména ne tvrdý alkohol), protože jsou na to ještě moc mladí (ačkoliv to jinak jsou dospělí svéprávní muži), byly poněkud přitažené za vlasy. Zhoubný efekt alkoholu na lidi mladší 21 let je doložen na nových záporácích. Dost to podtrhuje, že s Flanaganem se dostáváme do pseudostředověkého fantasy světa, kde největším fantasy prvkem je moderní smýšlení a vychování všech kladných hrdinů.

Co se postav týče, nejvíc mě potěšil přírůstek v podobě Kluf. Kluf je skvělá.

5 05.12.2019

Budu trochu opakovat z komentáře k předchozímu dílu. Noční stranu jsem začala číst zhruba před 9 lety. Pak jsem sérii nedočetla a teď vůbec nemůžu přijít na to, kde jsem skončila, protože tohle jsem určitě četla taky!

K hodnocení bych ráda na úvod napsala, že je nepravděpodobné, že by u mě kterýkoliv díl série překročil ***. Rozhodně ne v překladu, který se sice snaží, ale místy je neohrabaný. A nejspíš ani originál by na to neměl. Je to prostě zábavný brak, rozhazující nápady do všech stran jako třpytivé konfety. Důvod nízkého hodnocení tohoto dílu je, že je celý vystavený na něčem, co je v neshodě s předchozím dílem. V "Učiněném pekle" totiž televize u Podivínů vysílá bez zvuku přímý přenos z pekla. A tady je najednou celá zápletka o tom, že někdo možná má záznam z nebe nebo z pekla (nebo odjinud z onoho světa) a je z toho velké haló, protože to se ještě nikdy nestalo. To tenhle díl hodně kazí.

A samozřejmě, jak tu píší jiní, je to předvídatelné (a předvídatelnější než obvykle) a už se to strašně opakuje. Sice se to i přesto četlo skoro samo, ale tady prostě nemohu opomenout, že se mi to stejně dobře četlo už před lety a knize (ani sérii jako takové) zrovna nelichotí, že jsem si ani po první kapitole nevzpomněla, jestli jsem to tehdy dočetla nebo ne.

Je docela pěkné, jak autor vykreslil Johnovo pokoušení poloviční sukubou a ukázal, co je pro hrdinu doopravdy důležité, ale mohl k tomu při výběru kulis dát jiný obsah toho DVD. Celý tenhle díl vlastně byl jen prezentace několika krátkých prohlášení o Johnovi a Suzie.

Doufám, že "Prostě jen další soudný den" jsem ještě nečetla a něčím mě překvapí.

27.11.2019

Sérii jsem si pořídila kvůli dračím obálkám. Letos se mi navíc 2. díl hodil do čtenářské výzvy. Rozečetla jsem tedy první, ale nedalo se to číst. Možná bych mohla dát hvězdičku originálu za jednoduchý příběh pro děti, ale českému překladu ne. Tak špatný překlad z angličtiny jsem už dlouho neviděla. "Právě platím za rychlou návštěvu." místo "Jen si rychle odskočím."? Jako vážně? Vážně se to všem v redakci četlo dobře a nepřišlo jim to ani trochu podezřelé? Fušeři. Překlad rozhodně ubírá na čtivosti. Na 60 stranách jsem si zároveň nedokázala oblíbit žádnou z postav. Zejména pak ne hlavního hrdinu Davida, který mi nebyl ani trochu sympatický. Pro jistotu jsem otevřela i druhý díl, abych zjistila, zda nová překladatelka nepřinese zlepšení. Bohužel, hned první věta je špatně přeložená. Tím to tedy se sérií vzdávám, ačkoliv si většina lidí chválí pokračování víc než 1. díl.

Noční stranu jsem začala číst zhruba před 9 lety. Pak jsem sérii nedočetla (asi kvůli maturitě) a teď, když jsem se k ní vrátila, jsem nemohla vůbec přijít na to, kde jsem skončila. Vyhodnotila jsem to na půlku série, ale celé Učiněné peklo jsem se nemohla zbavit dojmu, že i tenhle díl už jsem četla. Nebudu tedy raději zkoušet hodnotit, zda mě něčím překvapil nebo ne.

Co se příběhu a zpracování týče, souhlasím s Metlou. John Tylor je pořád zábavná postava, která používá malé triky k vyřízení velkých nepřátel, což je prostě super. Ale do tohoto konkrétního příběhu se mi začítalo těžko a autor občas omílá některé věci pořád dokolečka.

Už kdysi jsem Noční stranu brala jen jako zábavné béčko, teď u mě ale ještě kleslo. Styl mi přijde opravdu jednoduchý a v překladu vidím nedostatky, které jsem kdysi neviděla. Asi bych si víc užila originál.

1 07.11.2019

13. a 14. díl tvoří dohromady jeden celek, a proto je okomentuji dohromady. Tyto dva díly mi přišly rozplizlé. Mám pocit, že jsem dostala příliš mnoho Horáce s Gilanem, aniž by dělali něco zajímavého, možná i příliš Kasandry a málo Madelyn. Nedivím se, že si ji mnoho čtenářů zatím neoblíbilo. Nedostává tolik prostoru, jako měl v prvních dílech Will. Zároveň je její druhé dobrodružství zaměřené primárně do „bezpečného“ araluenského léna a není zdaleka tak napínavé jako to první. Částěčně v tom hraje roli to, že čtenář snadno uhodne, kdo je hlavní záporák (já jsem to třeba uhodla hned jak se objevil „bez masky“, autor dost napovídal).

Souhlasím s tím, že změna překladatelky, která si nenačetla původní překlady, v kombinaci s odfláknutou prací redakce (kde se to rozhodně mělo zachytit), knihám příliš nepřidala. S výjimkou Blaze. Blaze je klisna i v originále. Původní překladatelka z ní udělala hřebce (nejspíš proto, že hřebci se pro úlohu hraničářských koní obecně hodí lépe). Všichni ovšem víme, že toto už dávno není první Blaze, a tak zrovna změna pohlaví koně mi nepřišla nijak zvlášť rušivá. Will Treaty byl vzhledem k již zaběhnutému Will Dohoda katastrofa. Nezapomínejme, že je to dětská kniha a podobné změny jsou zbytečně matoucí. Také mi vadilo, že Madelyn staré zranění bolí jinde, než ho má. Ve 14. dílu se to zase zlepšilo, ale ne od začátku, jako kdyby někdo začal dělat korektury až od x-té kapitoly.

Autor navíc opět oře s postavami, aby získal dramatické scény. Na konci 13. dílu je moment s Kasandrou, který vůbec nedává ve vztahu k jejímu charakteru smysl, a i pokud bychom připustili, že zrovna nebyla v kondici, její stráže by se tak nesmyslně chovat neměly. Ale autor to tak „musel“ napsat, aby mohl z jiné postavy udělat hrdinu dne.

Samotná zápletka byla dost předvídatelná. Ono se to prostě nabízelo, když se blíží čas vlády první královny. Tady Flanagan šikovně zakomponoval to, jak různé zájmové skupiny často vůbec nehledí na fakta a všechno se snaží podat tak, aby to sloužilo jako zbraň proti jejich protivníkům. Obávám se ale, že cílová skupina zrovna tohle při čtení spíše přehlédne. Celkově je to pořád důstojné pokračování série, ale zrovna tyto dva díly jsou opravdu vhodnější pro děti, které ještě tolik nesrovnávají jednotlivé díly mezi sebou a jsou nadšené z každého dalšího dobrodružství jejich oblíbených postav.

Závěrem souhlasím s tím, že ve Stigovi by si autor mohl připravovat budoucího prvního rytíře. Nevím ale, jestli je autor dá dohromady i přes značný věkový rozdíl. Řekněme, že Haltovi, Duncanovi a Thornovi je na začátku 12. dílu asi 60, Erak by měl být mladší, tak spíš 50. Kasandra s Horácem mohli mít Maddie tak ve 20, takže by jim (a Willovi) na začátku 12. dílu bylo 35 (holt zešedivěl brzy, ale o moc starší být nemůže, když Gilan vypadá pořád tak mladistvě), zatímco Gilanovi by bylo asi 40 (je určitě trochu nemístné o něm mluvit pořád jako o mladém veliteli, když se o Willovi mluví jako o starším hraničáři). Jestliže se Volavky viděly s Kasandrou, když jim bylo asi 18, a ona je o něco starší, ale ještě neměla dítě, Volavkám by na začátku 12. dílu bylo vesměs kolem 33 let. Teď o 3 roky později, když je Madelyn 18, by tedy Stigovi mohlo být 36. To už je docela rozdíl. Chci vědět, proč nikdo z Volavek ještě není ženatý. Nebo jsou ženatí a dozvíme se to později? Pak by dávalo smysl, aby byl Stig jediný volný, protože Bratrstvo, 6. díl. Autor by pro nás měl někde věk postav a časovou osu příběhu raději zveřejnit, jinak se pravdy nedobereme.

5 06.11.2019