Zelený_Drak komentáře u knih

Tak jsem tedy asi některé díly někdy v 6 nebo 7 letech opravdu přečetla, protože část se sovami mi byla víc než jen povědomá a jestli ještě jiný autor knih pro děti nemá podobný soví sněm ve věži, tak to muselo být tohle. Stříbrná židle se mi celkem líbila. To, jak se Eustace a Edmund podobají a jak Lewis křísí stále stejnou zápletku o vládě nebo možné vládě jiného než právoplatného krále Narnie, knize z pohledu dospělého trochu ubírá, ale z pohledu autora píšícího pro děti lze chápat jako žádoucí ukázat několikrát v drobných obměnách totéž. Zvlášť když sleduje jako cíl morální poučení. Oceňuji, že dívčí hrdinky jsou každá jiná. Polly, Zuzana, Lucinka a Jill jsou v rámci malého prostoru příběhů dostatečně odlišitelné charaktery, a tak je aspoň vidět, že podobnosti mezi jinými postavami jsou záměrné a nevznikly proto, že autor prostě zvládá jen omezený repertoár charakterů. A to je něco, co se nedá po přečtení jedné série říct o každém.

Moc neposuzuji styl, protože jsem knihu poslouchala jako audio, a tam ty stylistické perličky i nedostatky snáz proklouznou, ale mám i tak drobnou poznámku pro D.V.Spudila: U Lev, čarodějnice a skříň jsem se dívala do originálu, protože mě u jedné části zajímalo, zda je to špatně napsané nebo špatně přeložené a byla to ta první možnost, takže bych pro jednou vzala překladatele na milost a předpokládala, že to tak nejspíš spáchal sám autor.

3 18.07.2018

Plavba Jitřního poutníka je první lepší díl Narnie, ale pořád to ještě není ono. Aslan konečně trochu ustupuje do pozice, ve které nekazí příběh. Eustace Scrubb je jasná náhrada za Edmunda, který zde je již polepšený.

Samotná zápletka – pátrání po sedmi lordech – mě ale moc nezaujala. Zvlášť v kombinaci s divy na každém ostrově. Výstavbou děje (nikoliv stylem, námětem, postavami apd.) mi to kvůli tomu silně připomínalo jistý příběh, který jsem napsala ještě než jsem dosáhla plnoletosti (a ze kterého zpětně nejsem moc nadšená, takže tenhle díl Narnie to u mě měl spočítané). Největším překvapením pro mě byl Temný ostrov, protože hodně podobný Ostrov temnot jsem kdysi vymyslela v domění, že takový ještě nikdo ve svém příběhu nemá :D Navzdory mému přesvědčení, že čtu Narnii poprvé, je možné, že mi jeden nebo dva díly někdo přečetl ještě jako dítěti nebo jsem si je přečetla sama a utkvělo mi jen pár obrazů.

Na druhou stranu – uznávám, že kniha je pro děti a děti budou právě ty divy na každém ostrově bavit – mě, jestli jsem ji tedy četla někdy v 6 nebo 7 letech, asi bavily, jinak bych si nezapamatovala nic. A taky už tam není tolik nešvarů prvních dvou dílů. Ale ty další tři, které Lewis napsal, jsou prostě za mě a mé dospělé já lepší.

1 18.07.2018

Poetické líčení stepi propletené s vyprávěním o chlapci Jegoruškovi, který jede do gymnázia a vlastně vůbec poprvé jede někam dál než za humna, se velmi příjemně čte. Ukolébávající kniha jako stvořená pro suché léto a cestování.

2 17.07.2018

Trpaslík, myšák a jezevec byli fajn, ale "Aslan ex machina" je v těch prvních knihách, které Lewis v rámci Narnie napsal, opravdu ničitel dynamiky děje. Jde o prakticky stejnou zápletku jako u Lev, čarodějnice a skříň. Narnii nevládne právoplatný vládce, tak vybojujeme pár bitev a necháme Petra zamávat mečem. Vlastně se tu neodehraje nic nového a kniha jen informuje čtenáře, jak se Narnie změnila a seznamuje ho s Kaspianem. Také si myslím, že Lewisovi se s hlavními postavami pracuje lépe, když jsou jen dvě. Zuzana je zbytečná ve všech (chronologicky) dosavadních dílech s vyjímkou Kůň a jeho chlapec, kde hraje vedlejší ale pro zápletku důležitou úlohu. Celkově Lewis svoji sérii hodně poškodil tím, že s ní evidentně spěchal a vydával jeden díl ročně. Sázku s Tolkienem sice vyhrál, ale zároveň přitom prohrál.

Jeden z nejlepších dílů Letopisů Narnie, i když v rámci série jde jen o vedlejší příběh. Kůň a jeho chlapec je kniha, kterou zkušenější čtenář brzy prokoukne a trochu se při ní možná i nudí, ale pro malé dítě je to napínavý příběh se šťastným koncem. Koně i děti jsou dobře napsané postavy, které si čtenář snadno oblíbí – není těžké jim na jejich cestě fandit. Jejich rozhovory a pohnutky jsou srozumitelné, což je ostatně Lewisova silná stránka v knihách pro děti. Rozuzlení Narnijských zápletek je často odbyté ve stylu "Aslan ex machina", ale v tomto případě se Lewisovi povedlo Aslana zapojit aniž by tím pohřbil dynamiku příběhu.

5 27.06.2018

Z prvního dílu Narnie mám velmi ráda ten začátek. Skříň, rozhovor s faunem Tumnusem, první objevení čarodějnice, atd. Za to o hvězdu (nebo možná i dvě) víc. Jinak mě ten příběh přijde zatím nejhorší ze série (ještě mě čekají 3 díly). Souhlasím s Alex.rrr – Santa (původně Father Christmas) se tam vůbec nehodí, nemá to žádnou logiku. A jeho "Bitvy jsou nehezké, když v nich bojují ženy." je strašně nešťastná formulace (je i v originále, nejde o nedostatek překladu). To jako, že ostatní bitvy jsou nádherné? Ačkoliv to Lewis myslel asi dobře (je jasné, že se k nějaké bitvě schyluje, tak aspoň volí to, co považuje za menší zlo) a byl vlastně ve své době pokrokový, když dal dívkám do rukou zbraně k obraně, tahle formulace mu ujela. Petrův první souboj a vůbec všechny bojové části jsou dost špatné (což ale cílová skupina snadno přehlédne). Ještě mě štvali třeba bobři jedící ryby. Bobr ryby (ani šunky) nežere a ostatní mluvící zvířata u Lewise jedí převážně svou původní potravu. Nechápu, proč je bobr výjimkou. Vlci, co neumí stopovat po čichu, mi také neučarovali. Konec je opravdu zvláštní a má smysl až při čtení dalších dílů, ale zase člověk může přimhouřit oko, když si uvědomí, že jde o britského autora, který (třeba i bezděčně) těží z příběhů o "kouzelné zemi", kde čas plyne jinak a takovýto návrat je pro ně jedno z typických zakončení. Nebýt toho začátku, který jsem viděla asi ve dvou zpracováních v televizi a který na mě zapůsobil, kniha by se mi asi nelíbila.

3 25.06.2018

První díl Letopisů Narnie, který jsem četla. Pěkná kniha pro menší děti. Děj sice není nijak komplikovaný, ale postavy jsou výborné. Jadis se mi zde líbila víc než v Lev, čarodějnice a skříň. A na interakcích Jadis a strýce Andrewa a jeho pozdějším vzpomínání na ni je něco ze života. Strýc Andrew je sám o sobě také výborná postava. Hlavní hrdinové Digory a Polly i jejich přátelství jsou docela uvěřitelní a dobrodružství přiměřené jejich věku. Někomu asi bude ležet v žaludku samotné stvoření Narnie. První okamžiky Narnie s mluvícími zvířaty považuji za nejslabší část v knize, ale nevadí mi to z hlediska paralely s Biblí, jen mi to přišlo hůř napsané.

Každá dekáda by měla mít svou knihu o výpravě na Mars. V roce kdy vyšel Marťan jsem zrovna četla Mars od Bovy z 92. roku. Pouhých 22 let stačilo k tomu, aby se sci-fi o Marsu posunula po té sci stránce o míle.

Marťan je vtipná kniha, která kombinuje příběh Robinsona a výzkum jiných planet, ale zatím bych ji podobně jako Mars neřadila mezi knihy, které chci číst víckrát. Rok 2034 let ukáže, jak moc je to nadčasový kousek.

Ze začátku mě kniha nadchla – Markova vynalézavost a odhodlání přežít jsou záviděníhodné. Nejvíc se mi líbila botanická část. Bohužel někde těsně před sklizní mě Marťan začal nudit a nudil mě až do velké výpravy. Už to prostě bylo moc dokola – malér a řešení, malér a řešení.

2 11.06.2018

Úplné finále se mi docela líbilo, zrovna čtu sérii, která je starší a kde by prý mělo být něco podobného, tak uvidím, jak moc je vykradené. Nemusí být. Bohužel, než k tomu velkému finále došlo, byl děj dost předvídatelný. Celou dobu mi ale bylo jasné, jak to bude s Bec, takže mě nebavilo, když se 3/4 knihy řešilo právě tohle. Rozhodně to není série, ke které bych se ještě někdy chtěla vrátit.

05.06.2018

Díl je pro sérii důležitý a bez něj by byla o dost chudší, ale číst po 3. stejné pasáže už bylo opravdu příliš a nový děj mě také zrovna nenutil otáčet stránky. Když už jsem tak daleko, tak to dočtu, ale těším se, až budu mít všech 10 dílů za sebou. Celá série je mimo moje oblíbená témata a provedení příliš nepomáhá (anglický originál mě ale baví o něco víc než český překlad).

1 01.06.2018

Kvůli časovému překryvu 7. a 8. dílu mě začátek nudil. Autor podle mě nemusel ukazovat tytéž události z Grubbsova pohledu a mohl skočit až do části, kde se děje něco nového. Narozdíl od Shiry27 mě nepřekvapilo, že to bylo "do puntíku přesný v obou knihách". Myslím, že Shan prostě použil ctrl+c a ctrl+v a pak změnil vypravěče a místo postřehů Bec dodal postřehy Grubbse.

Jinak to byl dějově jeden z těch zajímavějších dílů. Úplně mě nepřekvapil, ale aspoň občas se mu to povedlo. Navíc se mi líbilo, jak se to v závěru vyvinulo s chlupatější částí rodu Gradyů.

1 31.05.2018

Bec mi jako vypravěčka vyhovuje nejlépe a díky tomu byl Stín smrti po dlouhé době díl, který jsem měla přečtený rychle. Líbily se mi pasáže o Beranabovi , ale děj jako takový mě zklamal. To, co bylo v minulém dílu načato a mohlo působit jako velké překvapení, působilo v tomto dílu spíš jako trapný pokus "zvýšit level". "Stín" mě zatím vůbec nenadchnul.

31.05.2018

Tak 5. a 6. díl samozřejmě jsou jedna kniha rozseknutá do dvou. Kvůli tomu nejsem ochotná dát Démonům apokalypsy tři hvězdičky. Mají je dohromady s nudnou první polovinou (Krvavá kreatura). Jinak to tentokrát byla docela jízda. Celkem to odsýpalo a potvrdily se mi různé domněnky. Akorát tedy tam, kde se autor snažil dojmout, už to u mě po všech těch masakrech v sérii vůbec nefungovalo. Zároveň teď nejsem nijak zvlášť zvědavá, co bude dál, protože nový záporák se neukázal dost na to, aby mě navnadil.

2 03.05.2018

Jsem příjemně překvapená tím, že jsem rozuzlení neuhodla přesně. Přesto je zápletka prvních dvou dílů příliš ohraná a byla ohraná už v době vydání originálu. To by nevadilo, kdyby už autorka byla vypsaná jako je tomu v (troj)knize Tamír Veliká, bohužel se ale ke svému stylu stále teprve propracovává. Hrdinové už mě bavili o něco více než v prvním díle, ale komentáře, které zmiňují patos nalepený na romantickou linku, nelžou. Co mi naopak vůbec nevadí je bisexualita hlavních hrdinů a jejich počínající milostný vztah. Je to opravdu první taková fantasy, na kterou jsem narazila, a to už jsem leccos četla. I milostné vztahy a zmatky ohledně sexuality ale Flewelling umí pojmout mnohem lépe, jak ukázala v Tamír. Celkově se přidávám do tábora těch, kteří považují druhý díl za lepší a čtivější než první, bohužel mi ale po jeho dočtení stále chybí chuť pustit se do dalšího dobrodružství Seregila a Aleka.

2 03.05.2018

Myslím, že Říkali mu Terazky nadchne spíš čtenáře, kteří četli Černé barony. Já je nečetla, četla jsem jen Pět sekyr poručíka Hamáčka, což mě bavilo víc. Říkali mu Terazky mi přijde jako dílo, které by mohlo po částech vycházet v časopise nebo v novinách. V dnešní době na blogu. Takhle jako kniha mi to připadalo hlavně jako snaha vyždímat ještě něco z Černých baronů.

1 21.04.2018

Chápu, že ve své době byl Smirenski velmi aktuální autor a v době vydání u nás byl určitě považován za nadčasového, ale za mě to tedy nijak zvlášť nadčasové není a ani tématicky ani básnicky mě to až tak neoslovilo (to může být i překladem). Asi nejvíc se mi líbila báseň Johann (která je víc o člověku a míň o rudé revoluci) a titulní báseň Ať už je den. Mezi fejetony mě občas něco zaujalo a Smirenski očividně měl talent a smysl pro humor, takže při jiném výběru z díla by možná bylo moje hodnocení vyšší.

Johann
V zahrádce mrtvé, zamrzající,
své vlasy roztáh' večer v temnotách.
U vrátek Johann zvedl petlici,
porozhlédl se prázdnou ulicí
a v mžiku přešel přes dřevěný práh.

Za ním se s pláčem žena rozběhla
a dítě pozvedala do výše.
Nad mraky velký bledý měsíc plá
v tíživém tichu jako předzvěst zlá...
Muž odešel a opět zpustlo vše.

Hleděla za ním dlouho, předlouho,
toužebné oči v prázdno upřené,
v ospalé dálky, které víru lhou;
rty bezkrevnými jenom volá ho,
šeptajíc zesmutněle: Johanne!"

Nad drobně ojíněným Berlínem
měsíc se v modrých skvrnách potápí,
tu zahřměl výstřel, otřásla se zem,
ozvěna náhle v letu šíleném
protrhla ticho, v kterém město spí.

Pak druhý, třetí zas... V ten okamžik
pod sněhem Berlín hrůzou ustrnul.
Nocí se rozduněla střelba, křik,
nad střechy rubínový jazyk vnik'
a svitl, šlehal, plál a k nebi plul.
*
Na barikádě Johann neznámý
se bil. Neznámým zůstal do konce.
Se starcem bělovousým vprostřed tmy,
pobledlý mrazem, zkřehlý od zimy,
bil se za krvavé té vichřice.

A bouře hřmí a roste do všech stran
a v chladu padá mrtvý za mrtvým;
na modři bluz se množí červeň ran,
ve ztuhlých očích život umírá
a z pušky v ruce ještě stoupá dým.

A nablízku, za protějšími zdmi,
kulomet blýskl září ohnivou,
valí se jízda proudem, vlnami,
za salvou salva nad Berlínem hřmí,
smrt krouží, uchvacujíc kořist svou.
*
Boj ztich'. Zbyl Johann sám a poslední.
V předsmrtné křeči bělovousý kmet
k zemi se hroutí, krví zborcený.
Však vida jezdce mezi plameny,
s posledním dechem křičí: "Zpátky! Zpět!"

Svíraje v rukou pažbu ručnice,
olovem Johann směle vítá je:
"Ať přijde každý, kdo jen přijít chce,
já klidně přijmu bodák do srdce!
Vy zlosyni, jen pojďte, pojďte jen!

Vy blázni! V kapce krve počíná
se nových bojovníků na tisíc!
Už bije dvanáctá ta hodina,
už padne vaše vláda zločinná!
Vy podlí, pojďte, pojďte, jdu vám vstříct!"

Tu náhle kordon přidal do kroku
a zlostně sykl jeden z husarů:
"Mlč! Ruce vzhůru bídný otroku!"
Však Johann na něj s bleskem ve zraku
jen vzkřik': "Ne ruce, hlavy nahoru!"

Zahřměla prudká salva v odpověď.
Zhroutil se k starci, krev mu tryská z žil.
Husaři prudce vyrazili vpřed.
Do jeho bledé tváře jeden vzhléd',
lebku mu lesklou pažbou roztříštil.
*
Na Berlín padá mléčná mlha... V ní
modravé šero řidne před jitrem.
A žena čeká v hrůze, v toužení,
při každém dálném temném dunění
sténá a chví se v pláči žalostném.

V svém chudém domku s děckem v objetí
čeká jen, čeká –– zraky strhané...
Ven zírá do umrlé prázdnoty
a její zbledlé namodralé rty
šeptají v trpkém pláči: "Johanne!"

***

Ať už je den!
Zlověstně kráčí noc svým stínem,
je ledová jak Smrt, jak Nic.
A z rozervaných zemských plic
pomalu vroucí krev se řine.
Z rozvalin, odkud stoupá dým,
bezoký démon války vyšel,
prapory dravě zvedl výše,
meč o meč řinčí nade vším.
V tmě tmoucí, v níž zář neuzříš,
jak strašná silueta ční
jakýsi obrovitý kříž,
a davy v hustém hemžení
odevšad proudí, hnány tam
tím zlatým božstvem, zlobou zlob.
A tma je hlubší nežli hrob,
davy se vlekou k mrákotám.
Hruď chce jen vzduch a oko zase
se ke světlu jen stále pne,
v temnotě hrůzné, studené
hořlavě v duších rozlévá se,
útlakem, krví, slzami
jediná tužba, jeden sen
a v bouřném křiku všude hřmí:
"Ať už je den! Ať už je den!"

25.03.2018

Určitě doporučuji začít románem Tamír Veliká (tři svazky: Dítě proroctví, Skrytý válečník a Královna věštců), kde se autorka už dostala do své vrcholné formy a nikoliv debutem Štěstí ve stínech. Štěstí ve stínech mě neoslovilo ani zdaleka tolik jako Tamír Veliká, protože autorka tu zatím jen oťukává svůj styl, který se naplno rozvinul až později.

Štěstí ve stínech má ty klasické nedostatky prvotin jako příliš pěkné a příliš schopné hrdiny a nedostatečné ponoření do postav i děje. Kniha je celkově nadhodnocená a přechválená. Na druhou stranu se musí uznat jistá originalita. Všimněte si, že kniha vyšla v originále v roce 1996, což znamená, že je to spíš předloha pro podobné náměty než kopie. Také to bude jedna z prvních fantasy, kde se má vyvinout milostný vztah mezi hlavními mužskými hrdiny. Seregil a Alek se mi ale zatím nijak zvlášť nezalíbili a dál budu pokračovat hlavně proto, že už vím, že tato autorka se časem zlepší.

1 25.03.2018

Volný verš moc nemusím, takže bych potřebovala buď originál (latinsky neumím) nebo jiný překlad, abych si mohla udělat o něco jasnější názor. Takhle bych řekla, že tématicky zajímavé, ale básnicky mě to moc neoslovilo (což právě může být jen překladem). Navíc jde o výbor pouhých 3 básní (1960). Pozdější vydání jich obsahuje 5 (1971) a ještě pozdější 7 (1984), takže jsem si asi nevybrala zrovna ideální verzi.

Tamír Veliká není žádná trilogie, ale jedna kniha ve třech svazcích. Podle toho k ní i přistupuji a hodnotím ji jako celek.

Zkraje mi trochu trvalo, než jsem se začetla. I proto, že anotace prozrazuje dost na to, aby úvod přestal být zajímavý. Pak už jsem ale u příběhu vydržela až do konce třetího svazku.

Postavy jsou propracované a s Tamír čtenář projde opravdu celé dětství a dospívání. Její vztah k sobě samé i vztahy s ostatními postavami jsou čtenáři velmi dobře přiblíženy. Mnoho "zbytečných" scén, které by jiní autoři seškrtali, napomáhá právě porozumění postavám, jejich motivacím, hodnotám a vzájemným vztahům, což mi v jiných knihách často chybí. Popis prostředí je na dnešní poměry také dosti zevrubný, ale já čtu i knihy z 19. století, takže...

Právě zpracování, vykreslení postav a prostředí, vlastně dává příběhu o Tamír přidanou hodnotu, protože když se podíváme na samotnou zápletku, jde o staré motivy. Uzurpátor na trůnu, který se chce udržet stůj co stůj. Zlý čaroděj versus dobrý čaroděj. Nevhodný následník. Šílenství v královské rodině. Pravá následnice, která se musí skrývat. Děvče, které se musí vydávat za chlapce. Věštba. Vůle bohů, která musí být naplněna... Zní to tuctově, ale není. Hlavně Bratr dodává nečekaný rozměr. Také postavy jako čarodějnice a šaman horského lidu činí svět skalských královen realističtějším a často mají pro sebe v knize krásné pasáže.

I překlad je dost kvalitní. Bohužel mi zážitek z překladu hodně pokazilo, jak je Ariani opakovaně uváděna jako nevlastní sestra Eria a později i někteří Kiho sourozenci jsou zmiňováni jako nevlastní. To je běžný přehmat a já pokaždé žasnu, že lidé vážně neumějí používat mozek dost na to, aby si odvodili, že když s někým máte společného i jen jednoho rodiče, tak jste pořád vlastní sourozenci. Už ta angličtina a její odlišování sister, half-sister a step-sister by překladatele měla trknout. Čeština odlišuje sourozence vlastní plnorodé, vlastní polorodé a nevlastní. A světe div se, Ariani je Eriova polorodá sestra. Dokonce se zrovna v tomto příběhu rozebírá, že královna má na rozdíl od krále vždy jistotu, že její následník nebo následnice je její. A stejně to překladatelku nijak nedonutilo k zamyšlení.

25.02.2018

Tamír Veliká není žádná trilogie, ale jedna kniha ve třech svazcích. Podle toho k ní i přistupuji a hodnotím ji jako celek.

Zkraje mi trochu trvalo, než jsem se začetla. I proto, že anotace prozrazuje dost na to, aby úvod přestal být zajímavý. Pak už jsem ale u příběhu vydržela až do konce třetího svazku.

Postavy jsou propracované a s Tamír čtenář projde opravdu celé dětství a dospívání. Její vztah k sobě samé i vztahy s ostatními postavami jsou čtenáři velmi dobře přiblíženy. Mnoho "zbytečných" scén, které by jiní autoři seškrtali, napomáhá právě porozumění postavám, jejich motivacím, hodnotám a vzájemným vztahům, což mi v jiných knihách často chybí. Popis prostředí je na dnešní poměry také dosti zevrubný, ale já čtu i knihy z 19. století, takže...

Právě zpracování, vykreslení postav a prostředí, vlastně dává příběhu o Tamír přidanou hodnotu, protože když se podíváme na samotnou zápletku, jde o staré motivy. Uzurpátor na trůnu, který se chce udržet stůj co stůj. Zlý čaroděj versus dobrý čaroděj. Nevhodný následník. Šílenství v královské rodině. Pravá následnice, která se musí skrývat. Děvče, které se musí vydávat za chlapce. Věštba. Vůle bohů, která musí být naplněna... Zní to tuctově, ale není. Hlavně Bratr dodává nečekaný rozměr. Také postavy jako čarodějnice a šaman horského lidu činí svět skalských královen realističtějším a často mají pro sebe v knize krásné pasáže.

I překlad je dost kvalitní. Bohužel mi zážitek z překladu hodně pokazilo, jak je Ariani opakovaně uváděna jako nevlastní sestra Eria a později i někteří Kiho sourozenci jsou zmiňováni jako nevlastní. To je běžný přehmat a já pokaždé žasnu, že lidé vážně neumějí používat mozek dost na to, aby si odvodili, že když s někým máte společného i jen jednoho rodiče, tak jste pořád vlastní sourozenci. Už ta angličtina a její odlišování sister, half-sister a step-sister by překladatele měla trknout. Čeština odlišuje sourozence vlastní plnorodé, vlastní polorodé a nevlastní. A světe div se, Ariani je Eriova polorodá sestra. Dokonce se zrovna v tomto příběhu rozebírá, že královna má na rozdíl od krále vždy jistotu, že její následník nebo následnice je její. A stejně to překladatelku nijak nedonutilo k zamyšlení.

25.02.2018