Zelený_Drak komentáře u knih

Čtvrtá a zatím nejlepší kniha ze světa DragonLance, kterou jsem četla. Události jsou celkově dost předvídatelné ale občas nečekaně propletené a výsledek na mě udělal lepší dojem než duo Weis + Hickman. Don Perrin knize dodal (nejen) situační humor. Líbil se mi až téměř zeměplošský mutualismus mezi drakoniány a trpaslíky. Kniha je určena spíše pro děti kolem 10 let a v tom věku bych si ji určitě užila o hvězdičku víc. Poprvé mám fakt chuť přečíst si v rámci DL pokračování.

1 07.10.2017

Třetí a jednoznačně nejvtipnější kniha ze světa DL, kterou jsem četla. Las... Galen i ostatní solamnijští rytíři byli zábavní. Přesto mi strašně trvalo ji přečíst a nemohu se přimět k vyššímu hodnocení. Rytíř Galen je spíše pro mladší čtenáře.

I když jde o jiného autora a ne o tradiční duo, pořád je to kniha ve stylu dračího doupěte. Zápletka není špatně vymyšlená (ale není zrovna originální a v závěru je taková nečekaně nanicovatá). Jenže je tam poměrně zbytečná vysoká úmrtnost vedlejších postav. Jako kdyby v každém dobrodružství musel povinně někdo padnout. Jako obvykle se po stránkách knihy prohánělo příliš mnoho postav, takže jsem měla problém najít mezi nimi oblíbence, ale nakonec jsem nejvíc fandila Brithelmovi.

1 01.10.2017

Nejčtivější kniha ze série! Ale zároveň plná údalostí, které jsou nejvíc přitažené za vlasy. Bohužel, Knaak se zase rozjel a hází postavy tam, kam potřebuje a jak potřebuje. Je to samý "Angelus ex machina" a "Daemon ex machina". Ve hře by to asi fungovalo perfektně, ale v knížce to dost drhne.

Salene Nesardo je "pro změnu" rusovlasá čarodějka a ráda obléká zelenou. Pro jednou to ale nebyly jen šaty ale i kalhoty a blůzy. Z Knaakových hrdinek patří spolu s nekromancerkou z Dědictví krve k těm zajímavějším. Bohužel je ale zcela nelogicky nejvíc ze všech postav v Pavoučím měsíci zmítána dějem sem a tam prostě proto, že autor to tak potřebuje.

Zayl a Humbart jsou fajn postavy a i díky nim se to dobře čte, ale bohužel prakticky nic nemůže plně vyvážit wendiga (v dnešní době znouzectnost, orli jako univerzální záchrana fungovali poprvé a naposledy u Tolkiena) a to, jak Salene dělá jednu hloupost za druhou.

1 19.09.2017

Mně to teda nepřišlo jako nejslabší Diablo. Pravda, nenapsal to Knaak, ale to tomu spíš přidalo. Bohužel ani Odom se nevyhnul některým stejným chybám jako je nekonečné omílání téhož pořád dokola (aby jako čtenář náhodou nepřehlédl, že Darrick neměl šťastné dětství) a značné předvídatelnosti (hned jsem věděla, kdo umře), nebo třeba poskytování zbytečně velkého prostoru postavám, které pro děj nakonec neměly vůbec žádný význam (králův synovec).

Jinak se to po pomalejším rozjezdu a nudnější části někde kolem druhé čtvrtiny dalo číst asi stejně jako všechny ostatní díly, děj občas plynul dobře, občas drhnul. To, co knize ubralo nejvíc, byla absence jakéhokoliv pokusu o humor. Černá cesta není napsaná tak dobře, aby jí absence humoru neškodila.

V českém překladu zůstalo dost překlepů a překladatel asi začal nějak experimentovat, protože místo "sem" používá "tu" a "do ruk" mi zní nějak podezřele slovensky.

1 16.09.2017

Nejlepší kniha od Knaaka, kterou jsem dosud četla. I pro mě to hodně táhne nahoru právě prostředí Diabla, ale poprvé je zápletka taková, že mi snad i utkví v paměti. Bohužel je kniha nevyvážená. Rozjezd byl dost pomalý, zápletka trochu protažená a závěr velmi předvídatelný. Pointa se dala částečně odhadnout už ve chvíli, kdy se žoldáci dostali do Světla mezi světly. Celkově se mi ale dost líbila, pro jednou byl Knaakův příběh uvěřitelný a postavy se nepohybovaly jen jako loutky, ale jejich motivace byly i dobře srozumitelné a věrohodné. Nejlepší postavy jsou samozřejmě Zayl s Humbartem, ale že by mi přišli nějak třeskutě vtipní nebo jako postavy, o kterých bych nutně chtěla další příběh, to ne. Na druhou stranu, pokud jsou v Pavoučím měsíci, tak se na něj hned těším o něco víc.

Zato asi tak tisící Knaakova rusovlasá čarodějka v zelených šatech mě poněkud znechutila, i když jako postava nebyla špatná. Knaak by těm rusovlasým čarodějkám aspoň nemusel pokaždé oblékat zelené šaty. Mohl by občas prostě napsat jen něco jako "ve večerní róbě vypadala úžasně".

Ve městě byla hned zkraje úplně zbytečná scéna "prvních problémů". Podobně Kentrilova procházka s princeznou po džungli a Zaylův souboj před vyvoláváním patří ke scénám, které jsou pro příběh úplně nedůležité. Jde nejen o Knaakův typický problém, ale i o typický problém amerických autorů obecně (jsou prý placeni podle rozsahu). Dobrý redaktor by to z knihy vyškrtal a nechal více vyniknout důležité věci, jako je úplně první souboj s netvorem. Ten je důležitý, protože díky němu se čtenář rychle seznámí s Kentrilovou náladou.

1 05.09.2017

Tak to, co mě v přechozím díle zlákalo ke čtení dalšího, se v tomto nakonec vůbec neobjevilo a nedostatky jsou dost podobné. Draci jarního úsvitu jsou sice o něco lepší než Draci zimní noci, ale pořád nic, co by mi utkvělo aspoň na chvíli v paměti. Pro mě asi nejlepší postavy byly Fišpán a jeho drak a potom Laurana. U Laurany byl nejvíc vidět nějaký vývoj. Tanis je takový nemastný neslaný, jak se to hlavním hrdinům stává často a Raistlin sice není špatný, ale je pro mě takový nedotažený, nedovysvětlený, a to se o jeho přiblížení autoři i v minulém díle dost snažili. Další knihy ze série číst nebudu, ale zkusím jiné autory DragonLance.

2 02.09.2017

První kniha ze série DragonLance, kterou jsem četla. První polovina mě vůbec nezaujala a nebýt toho, že mám na čtečce hlasité předčítání, možná bych knihu odložila. Hlavní problém je přemíra postav, které jsou často zmiňovány, ale reálně nemají v příběhu žádný prostor. Řekyvan, Zlatoluna a Tika byli v knize úplně zbyteční. Dračí doupě z toho dýchá až moc. Na 80. léta to není nejhorší, ale není to kniha, která by byla čímkoliv nadčasová. Přesto mě v závěru autoři dokázali nalákat na pokračování, takže zkusím ještě jeden díl kronik.

2 27.08.2017

Byla jsem zvědavá, jak dobrá musí být knížka z Wattpadu, aby vyšla tištěná verze. Bohužel se ukázalo, že nijak zvlášť. Autorčina redaktorka neodvedla úplně nejlepší možnou práci při přesvědčování Gibbs, aby vyškrtala nedůležité části. Začátek je strašně vleklý a každý, kdo chodí na Wattpad, v tom pozná dodnes velmi populární námět "Náctka unesená upírem nebo mafiánem se zamiluje do svého únosce a zatímco se ho snaží změnit, erotické napětí roste." - to na Wattpadu frčí už pár let, nic originálního. Vůbec nechápu, proč tu je tolik komentářů, že to je něco nového. Wattpad navštěvuji a mohu říct, že toto je typická Wattpadovina.

Autorka má pár dobrých nápadů (paralelní vesmíry, čaromocní), ale ve všem ostatním je vidět, že to je na rychlo sepsané dílko vydávané po krátkých kapitolách na Wattpadu, které následně vyšlo knižně bez důkladných úprav plné logických chyb a stylistických nedostatků. Popisů je někdy až moc a zároveň málokdy plní účel. Postavy staré stovky let se chovají jako puberťáci. Všichni jsou v podstatě stejní. Dialogy vypadají, že je nikdy nikdo nečetl nahlas, aby zjistil, co opravdu nezní dobře. Vztahy mezi postavami jdou do hloubky asi jako "horoskop na dnešní den" v lokálním plátku. V největší erotické scéně jsem zabloudila (autorce rozhodně jdou lépe ty kratší). A takhle by se dalo pokračovat dlouho... Druhý díl číst nebudu.

Příběh o zbroji, která chtěla být kompletní. O ničem jiném to není, ale postavy jsou na to, že je psal Knaak, docela uvěřitelné. A není tam žádná dokonale zbytečná a navrch zpackaná romantická linka jako v knihách ze série DragonRealm. Asi poprvé jsem Knaakovým postavám věřila vzájemné sympatie.

Jedna hvězdička za svět Diabla, jedna abych nějak odlišila, že se to Knaakovi povedlo víc než DragonRealm. Dobře se mi to četlo, ale není to kniha, která by ve mně zanechala nějaký dlouhodobější dojem. Podruhé bych knihu číst nechtěla a od čtení dalších dílů mě trochu odrazují názory, že Dědictví krve je jedna z těch lepších knih ze série.

3 25.08.2017

Byla to zatím nejlepší kniha ze série, ale jestli je to to nejlepší z Knaakových děl celkově, tak nevím, zda číst těch dalších 12 knih, které od autora mám, plus si půjčovat ty, které nemám, když mě nejvychvalovanější díl DragonRealmu nebavil.

Opět to bylo zbytečně vleklé. Konec je sice nabitý, ale 50 stran akce na konci mi nemůže dost dobře vynahradit 100 stran čiré nudy na začátku. Nejvíc to pro mě zachraňoval Morgis, kerý ale dostal málo prostoru. Zato jsem opět byla svědkem otravné Knaakovské romance, kdy se do sebe postavy hrozně zamilují, aniž by spolu pořádně mluvily. Knaak prostě romantické linky psát neumí a hází je do svých knih jako kdyby psal podle šablony (což nejspíš fakt dělá). Jediné trochu uvěřitelné milostné vztahy byly ty v Zahalené říši a Dětech draka.

To, čím se Vlčí přilba v dobrém smyslu liší, je, že tentokrát to tam není tak natřískané nepřemožitelnými postavami. Je tam hodně mocných postav, ale povedlo se to udržet tak, aby se čtenář mohl o hlavní hrdiny aspoň trochu obávat a fandit jim. Obsahově to je v rámci světa DragonRealmu zajímavé, hodně se toho odhaluje, ale ve srovnání s Úsvitem DragonRealmu to působí pořád nedomyšleně.

Po tomto dílu jsem se rozhodla, že další knihy ze série již číst nebudu.

1 27.07.2017

Zdá se, že volná parodie křesťanství je ve fantasy zaručený recept na pořízení záporáků. Když na to narazím jednou za čas a líbí se mi zpracování, tak dobře, ale tady je znát, že si autor prostě ulehčil práci a hodil čténáře do známých vod. V komentáři níž trudoš vystihl snad všechna negativa knihy.

Na druhou stranu "záporák" hrdina a naivní šlechtična v nesnázích prostě pořád funguje. Dobře se to čte (tedy aspoň první dvě třetiny, pak už je to opravdu hodně předvídatelné) a autor přidává dva "vlastní" zajímavé prvky, Stíny a záhadnou společnici Kim. Jako YAF a zároveň první díl série, to podle mě na ty tři hvězdičky je. To akorát Fantom Print zase jednou dělá špatně cílenou reklamu, když vydává za temnou fantasy něco, co je ve skutečnosti spíš městská YAF.

Akorát se obávám, že ke konci už si autor úplně nevěděl rady, co s načatou "(ne)romancí", jak tu někdo napsal a v dalších dílech ji buď bude na sílu cpát zpátky do děje, nebo ji naopak nahradí nějakou novou (ne)romancí. Velmi pochybuji, že to autor zvládne se ctí a kvalita dalších knih nepůjde dolů.

17.07.2017

Začátek je vleklý a děj se rozjíždí jen pomalu. Navíc je tu ten podfuk na čtenáře, kteří chtějí tedy konečně troly jako hlavní hrdiny a přitom je to hlavně o člověku jménem Şten (to je turecky?) a trol Druan hraje v nejlepším případě až druhé housle (ale spíš tak páté). Dokonce jsou tu kapitoly z pohledu několika různých lidských postav a žádná z pohledu trolů. V tomto ohledu je kniha ve srovnání se sérií "Dobrodružství Balboka a Rammara" (Peinkofer) zklamáním. Ve všem ostatním je ale lepší, proto jí i dávám vyšší hodnocení.

Postavy například přemýšlejí. To je dneska už celkem nemoderní. Sice se často motají v kruzích a opakují jednu myšlenku několikrát, ale aspoň tam je nějaká snaha o zachycení pozvolného vývoje názoru a pocitů postav a docela i vydařená. Něco těm postavám chybí, protože jsem nikomu vyloženě nefandila, ale taky jsem si o nikom nemyslela, že jedná bez ohledu na svůj charakter tak, jak se to hodí autorovi (ani o Sarganovi). Jednou ze slabých stránek hrdinů je, že v knize není nikdo s výrazným smyslem pro humor.

Samotný děj je šablonovitý, záporák zloun zlý, kněží arogantní pitomci s mocí, rebelové v právu... Není prostě nijak težké si zvolit stranu. Fantasy kulisy jsou také bez nápadu. Ale je to kniha pro děti a napsaná tak, že čtenář ve správném věku může dost věcí uhodnout a ještě pořád se nechat překvapit. Navíc hodnotím kladně, že příběh je dost uzavřený, ačkoliv se jedná o první díl pentalogie.

Překlad je dost dobrý, korektura trochu horší. Jako jediný problém překladu vidím nedostatek snahy přiblížit výslovnost cizích slov. Třeba Vlachkis. Jak se to jako řekne? V němčině se takto osamělé ch čte jak k, ale Vlakkis zní dost divně. Jména szarků vypadají jako inspirovaná maďarštinou, byl by takový problém do seznamu postav napsat, že např. Kaszóna se čte jako Kasóna? Jak má člověk ostatně číst jméno hlavního hrdiny?

12.07.2017

Lepší než první díl, ale pořád tam ty nedostatky jsou, jen víc schované. Cabe si vždy vycucá řešení krizových situací z prstu, Gwen je jeho sexy doplněk, u Gryfa se dočkáme nekonečného omálání "jako ti, po nichž měl jméno", u draků se pořád zdůrazňuje, jak jejich přilby nejsou přilby, atd.

Děj je přehlednější, ale nesmyslně natažený. Gryfovo putování mi přišlo úplně zbytečné, to se dalo zařídit jinak. Přinejmenším se dalo napsat "Gryf se vydal na cestu." a následně až "Když Gryf dorazil do...".

Vzhledem k tomu, že chyběli Temný kůň a Shade, tak asi nejlepší na knize bylo, že můj jmenovec je z draků největší sympaťák.

1 08.07.2017

S Knaakem jsem začala sérií Úsvit DragonRealmu a už tam jsem měla u prvního dílu problém s pocitem, že čtu hru s grafikou Warcraftu III. Nějaké knihy z původní série už jsem ale měla doma, tak jsem se po dvou letech dala do čtení.

Čekala jsem, že to bude ještě slabší a dočkala jsem se. První díl DragonRealmu pro mě představuje stejný problém jako první díl Úsvitu DragonRealmu. Navíc je vrchovatou měrou obdařen všemi chybami, které Knaak jako autor dělá. Nezachránili to ani Temný kůň, Shade a draci (a to jsem si myslela, že draci u mě vždy vylepší celkový dojem z knihy). Bohužel nemůžu zohlednit ani to, že kniha je spíš pro mladší čtenáře, protože mám zrovna rozečtené dvě další fantasy pro děti a jsou lepší.

Gwen jako rusovlasá čarodějka v zelených šatech a s přezdívkou Jantarová paní je od začátku asi tím nejkýčovitějším, co Knaak pro tento díl vymyslel. Přitom v 89. už bylo v zahraničí tohle klišé ze 70. let určitě docela známé. Jako postava je Gwen zřetelně určena jen k tomu, aby byla dobrou partií.

Cabe Bedlam je jeden ze čtyř Bedlamů, o kterých jsem už četla. První byl zakladatel rodu Wellen (neměl náhodou za ženu rusovlasou čarodějku v zeleném?), Nathan Bedlam a Azran Bedlam se představili dostatečně v tomto díle. Azran Bedlam je černou ovcí rodiny, ale jinak působí všichni Bedlamové jako klony. Těžko nějak souznít s hlavním hrdinou, když je stejný, jako jeho děd a prapraděd a je tedy úplně jedno, který Bedlam je zrovna na Temném koni.

Příběh je předvídatelný (jak je asi v DragonRealmu obvyklé, snad až na Děti draka) a hrdinové prostě jen chodí tam, kde je autor potřebuje mít. Navíc dojde na "svatbu v dohledu", což je Knaakův oblíbený tah, kterým mě ještě víc znechutil, protože už mám vážně dojem, že má na celý DragonRealm jednu šablonu, do které jen sází jiné hlavní hrdiny a nové záporáky.

Po dlouhé době jsem narazila na knihu, která mi připadá přeplácaná. Knaak nemusel na čtenáře hrnout stále nové a nové odkazy na nepřátele, co teprve budou nebo už byli a mohl věnovat více pozornosti těm, kteří jsou aktuální v Ohnivém drakovi. Snažit se ukázat v prvním díle rozsáhlé ságy vše, co mám v rukávu, je kontraproduktivní.

Běžně nemám nic ani proti "god-like-badassery", ale tady mi ta magie bez jakýchkoliv pravidel opravdu leze na nervy. Takový deus ex machina Temný kůň, to je podání, ve kterém mi nevadí, když to autor trochu přepálí a hodí ho na scénu pokaždé, když má hrdina škrábanec. Ale když jsou supermocní všichni klaďáci i záporáci, napětí se poněkud vytrácí.

Proletářské motivy mě příliš neoslovují a zejména na začátku sbírky mi přišlo, že se překlad příliš nepovedl. Líbí se mi spíše Józsefovy obecnější (S čistým srdcem, Chci se státi zahradníkem, Bože, Hrůza), milostné (Óda) a osobní básně (Otevřu dveře, Pozdní nářek, Však). Celkově sbírku hodnotím kladně, ale raději mám Áprilyho.

Chci se státi zahradníkem

Chci se státi zahradníkem,
pěstit strom, keř za keříkem,
z jitra vstávat -- beze změny
dbát jen o květ zušlechtěný.

Ze všech květin na mé půdě
každá milenkou mi bude,
i kopřivy nedůtklivé,
neboť všechny budou živé.

Chci pít mléko, z dýmky táhnout,
na pověst si nedám sáhnout,
zlého nic se nestane mi,
zasadím i sebe v zemi.

Je to třeba v každém pádě
na východě, na západě --
když svět zajde bez odvety,
ať má aspoň na hrob květy.
***
Bože

Před svými starostmi tě skrývám,
Bože, moc rád tě mám a vzývám.
Kdybys byl třeba kamelotem,
křičel bych s tebou, zkropen potem.

Kdybys byl oráč v polích s pluhem,
dřel bych se s tebou, byl ti druhem.
A měl bych rád i tvoje koně
a moudře bych se staral o ně.

Nebo bych oral, kleče svíral
a v šlápějích tvých se ubíral,
na slance dobrý pozor dával,
abych tam hlouběj zaorával.

Kdybys byl hlídač, hlídal lány,
zahnal bych sám snad všechny vrány.
A každá práce toho druhu
šla by nám vesele vždy k duhu.

Kdyby ses smál, též bych se smával
a po večeři přisedával
a ty by sis mé dýmky hleděl
a já bych ti vše vypověděl.
***
Otevřu dveře

Otevřu dveře. Líně hne se
zápach vystydlé kapusty.
Z kuchyně sporák ušklíbne se,
učouzen. Pokoj je pustý,

prázdný. Let šestnáct šlo jak ve snu
a já už nezapomenu.
Na židli s lesklým plátnem sklesnu,
chce se mi plakat, nemohu.

Vím, že mi matku pochovali,
však není již a nemám klid,
nechápu to. A dost jsem starý!
(Dřez vyleštěn je samý svit.)

Pohladit nemohl jsem ani
mrtvou a nespatřil ji pak
a nezaplakal. Do skonání,
říká mi stesk, už bude tak.
***
2
Jako bych sto tisíc let hleděl na to,
co náhle se mi zjeví blýskajíc.
Čas naráz dozrál měrou vrchovatou
a mnou jej zří mých předků sto tisíc.

Vidím, co neviděli, neboť sili,
vraždili, objímali, a tak dál.
A oni zří, když v hmotu sestoupili,
co nezřím já -- abych nic nezalhal.

Jak strast a radost navzájem se známe.
Jim patří dnešek, minulost já mám.
Drží mou tužku, když se v báseň dáme,
a já je cítím, já si vzpomínám.

3
...
Tak mluví ke mně, protože již mnou se stali;
ač sláb, jsem jimi silný, já, jenž z dávna vím,
že víc než množství jsem, vždyť v čase, jenž se valí,
až do prabuňky jsem já každým předkem svým,
tím předkem, jenž se rozkládá, jenž rozmnoží se:
a já se šťasten v matku, otce proměním
a otec můj i matka sami rozdvojí se
a já se rozmnožím, jsa -- Jediným!
(U Dunaje)
***
tak vidět chci ji, jak dítě mrtvou matku spící,
tu krásnou, dávnou ženu, v jase odcházející.
(Tu krásnou, dávnou ženu...)
***
Ne v slavném boji ani na provaze,
v loži, jak doufám, skončím bez nesnáze.
Buď jak buď -- inventář je hotov celý,
žil jsem -- z čehož i jiní smrt už měli...
(Inventář je hotov)
***
Však

Však si mne mrtvá uchváti,
co zrodila mě, kolébala.
Zhasne má láska, jež dřív plála.
A věrnost též se vytratí.
Ustanou písně zpívati,
na vesmír vzroste mysl malá.

Zví se, že bloudí v těle mém --
jak rub světa prázdná jen --
duše, jež bytí snášet znala.
A rozpadnu se jako šála,
když moli v prach ji obrátí.
Přec však mne přijde sebrati
mrtvá, co kdys mě kolébala.

26.06.2017

Jak píše Denaille, závěrečný díl se pořádně rozjede až v druhé polovině. Závěrečné kapitoly mě dokázaly několikrát překvapit, ale v mnoha ohledech byly i velmi předvídatelné a ve srovnání se zbytkem trilogie mi přišly i uspěchané. Také mi vadilo, že Hagen von Stein, který byl až dosud hlavním hrdinou je najednou zatlačen do vedlejší role, takže se i vyvrcholení jeho životního příběhu stává jaksi méně významné. Georg von Vitzhum a Marie byli dobré postavy, ale kromě jejich příběhu by mě zajímalo i, co se stalo s Edgardem a jestli je tedy Lea hagra nebo hecetissa (v tomto bodě jsem zůstala poněkud zmatená, může se stát hagra hecetissou a naopak?). Takže sice se mi druhá polovina knihy dobře četla a v mnohém i líbila, ale na tři hvězdičky mě stejně nepřesvědčila. Na to mě dost neoslovila ani zápletka, ani postavy. Celkově jsem sérií byla překvapená spíš nepříjemně, podle hodnocení jsem čekala lépe napsané knihy a ne tolik hluchých míst.

Nejhororovější část knihy pro mě byla kapitola o Lee v pubertě. Při představě, že mám doma spratka, který několik dní vyvádí kvůli tomu, že jsem si koupila kávovar a jemu/jí nechci koupit elektrickou kytaru, hrůzou blednu.

18.06.2017

Pro mě pátá Simakova kniha a stále stejný celkový dojem. Dobrá zápletka, snad poprvé postavy, které mě i trochu zaujaly (hlavně Vlk, ale dobrý byl i Henry, Ostnáč, Kužel, Koňák a roboti), ale zpracování je jako obvykle tak vleklé a autor se tak vyžívá ve zbytečných dialozích (např. o tom, kdo bude mluvit první), že se v tom všechny zajímavé prvky ztrácí. Rozuzlení je sice překvapivé, ale těch 7 stránek už nedokázalo vyvážit četná hluchá místa v knize.

10.06.2017

Já budu přímo negativní. Po prvních pár stránkách jsem zadoufala, že by mohlo jít o zatím nejlepší Simakovu knihu, kterou jsem četla, ale vyklubala se z toho kniha nejhorší. Dlouho jsem nečetla tak mizerné dialogy. Neustálé rozpitvávání činností denní potřeby také zrovna nepomohlo vylepšit dojem. Překlad sice není úplně bezvadný, ale toto nemůže být chyba překladu. Ty dialogy jsou prostě mnohdy zbytečné a ve 21. století už není zvykem si při překladech vymýšlet nové části, takže překladatel na vině není. Jedna hvězdička za "bludiště". Simakovy postavy ve mně už tradičně žádné zvláštní sympatie nevzbudily a tentokrát chyběly i ty myšlenky. Jde o Simakovo předposlední dílo a poslední mě ještě čeká, ale obávám se, že autorovi už to psaní v posledních letech života prostě nešlo.

20.05.2017

Souhlasím s komentáři od honajze a PeťkyW. Zprvu mě bavila aspoň Hagenova linka (jeho přerod v záporáka mi nevadil), von Vitzhumova vůbec. Kolem poloviny knihy se to na chvíli prohodilo a pak už mě nebavila ani jedna linka. Štvanice na ďábla trpí tradičním nedostatkem druhých dílů trilogií. Postrádá samostatnou zápletku a pointu. Ukazuje čtenáři některé důležité okamžiky přerodu hlavního hrdiny v "krále blecrů", odhaluje "plán", ale přitom je vlastně skoro o ničem a mohla by mít méně stránek.

Při vysvětlení fenoménu "vlkodlaci jen muži, čarodějky jen ženy" jsem si vzpomněla na seriál The Bitten (knihy jsem nečetla). Von Vitzhumova linka mi v jednu chvíli zase připomněla Orákulum z Iron Fey. Dnes je prostě těžké dát do fantasy i relativně málo používaný prvek, aniž by to něco připomínalo.

Zajímalo by mě, jaká je v Německu etiketa, protože podle české je von Vitzuhm (a s ním i autor, protože to nevypadá, že by šlo o hrdinovu mýlku) drzý chlap: "Lea mohla mít kolem pětadvaceti. Díky tomu bylo na něm, aby jí nabídl tykání." Neexistuje. S výjimkou pracoviště, školy a možná ještě tak tchána a hlavy státu, nabízí tykání vždy žena muži. Věk v tom v dospělosti nehraje absolutně žádnou roli. Jedině tak ještě nabídnout tykání jednostranné (tj. "Můžete mi tykat."). Autor rozpitvává každý krok na prašné cestě, ale napsat dobře nabídku tykání neumí (nebo to překladatel neumí přeložit). Mně to přišlo, že si nabídli oslovování jmény při vykání, načež si nelogicky začali tykat.

Doufám, že dlouhý rozbor vzájemného oslovování dvou postav, které mě nezaujaly, dostatečně ilustruje, jak mě tahle kniha oslovila.

17.05.2017

(SPOILER) Nemohu se přimět k vyššímu hodnocení. Na začátku se mi četlo dobře, i když se v knize vlastně nic nedělo. Když jsem ale i za polovinou měla pocit, že se v knize nic moc neděje, kniha mě přestala bavit a ani dobrý konec to už nezachránil (možná proto, že jsem díky komentářům a neprozřetelnému přečtení anotací dalších dílů tušila, jak to dopadne). Souhlasím s honajzem. Kniha měla být tak o polovinu kratší. Třeba "závod o relikvii" by se dal vyškrtnout a vůbec nic by se nestalo. Zbytek by se kvůli tomu skoro nemusel měnit. Totéž platí pro Hagenovu první lásku, scénu s Židy, scénu s pranýřem a další. Obávám se, že tato trilogie bude z těch, kterou bych raději viděla jako jednu tlustou kusovku.

Hagen von Stein a Albrecht von Neuburg jsou pro mne ukázkově černobílé postavy, které sice mají jakýsi potenciál jimi nebýt, ale autor ho dostatečně nevytěžil. Možná kdyby škrtnul pár zbytečných událostí a přidal víc z vnitřního světa postav, bylo by to lepší. Obecně pro mě nejsou černobílé postavy vadou, ale zde je poznat, že autor usiloval o něco jiného.

Opakované skoky do současnosti mi nijak nevadily. Sice nebyly nijak zvlášť zábavné, ale díky nim jsem hned zkraje pochopila, že autor zamýšlí pro trilogii nějakou pointu. Jinak by se to klidně mohlo jmenovat "Řada nešťastných příhod aneb Utrpení mladého Hagena von Stein." Od strany 215 už mě autor nedokázal žádným dalším Hagenovým neštěstím překvapit. Prostě mi došlo, že tato kniha nebude mít ani šťastné epizody, natož šťastný konec.

Co mě od začátku dráždilo bylo, že autor si nedal tu práci přiblížit, o co vlastně šlo Janu Husovi, což vzhledem k okolnostem mohl. Tahá historické postavy do děje jako kouzelník králíky z klobouku. Něco je uvěřitelné, něco se nám jako zemi husitů nemusí líbit, ale je to pochopitelné. Z pohledu německého rytíře určitě byli husité jen kacířská sebranka a kolovalo o nich i mnoho nepravd (jako o každém nepříteli). Ale nenamlouvejme si, že husité nepáchali zvěrstva. Koukáme na ně jako na hrdiny hlavně proto, že dějiny píší vítězové (a případně národní obrozenci). Na USA se ve vztahu k 2. světové válce také nahlíží kladně, přestože to byly právě USA a prezident Truman, kdo ke konci války použili jaderné bomby hned proti dvěma civilním obyvatelstvem osídleným městům Japonska najednou.

S tou historickou stránkou kronik jsem tedy byla jakž takž spokojená (zas tak dobře se ostatně v historii neorientuju). S postavami taky. Ale jako celek mi kniha nesedla, více by se mi asi líbilo, kdyby byl příběh ze současnosti a využíval retrospektivu k odhalení důležitých dávno minulých událostí. Upřímně nechápu, čím kniha ostatní tak oslnila. Jako historický román nic moc, jako fantasy nic nového. Zřejmě mi lépe sedí česká a slovenská historická fantasy. Jenže přesně jak píše PeťkaW., i když jsem si říkala, že další díly už bych ani číst nemusela, po tom závěru jsem zvědavá.

--- malý SPOILER ---
Ještě k tomu pranýři. V jedné kapitole dorazí Albrecht do Fürthu, kde jsou zrovna obsazovány 4 pranýře. Albrecht míní, že "Chlapi se po západu slunce nejspíš poperou o to, kdo bude moci obšťastnit tu mladou dívku a krásku, a kdo se bude muset spokojit se starou ženskou, nebo dokonce s tím tlusťochem." Nejsem tedy zrovna odborník na právo Svaté říše římské v 15. století, ale domnívám se, že jen blázen by se dopouštěl smilstva nebo sodomie na náměstí, když je ve městě inkvizice. Pravděpodobně by ho za to v případě přistižení čekal provaz (nebo něco horšího). Ostatně, muž na pranýři by asi za smilstvo se zvířaty a dětmi neskončil na pranýři, ale na popravišti.

2 25.04.2017