Zelený_Drak komentáře u knih

Rozečítám a už po první kapitole mám obavy, že byla pěkná blbost pořídit si celou trilogii. Když dala Lanushinka, která je mnohem míň náročná než já, jen dvě hvězdičky... Dám tomu šanci kvůli zlatému modrookému drakovi a komentáři od adam5955 (i když ten má taky jinou představu o čtyřhvězdičkových knihách než já).

Druhá a třetí kapitola dojem nevylepšily. Zato mě ve třetí oslnil názor, že ve svém vysokém věku třiceti let (plus mínus nějaký rok) už Havrani začínají být na boj trochu moc staří. To je blbost. Jestli ztratili něco ve výdrži, musely jim to bohatě vynahradit zkušenosti. A třicet let není tolik, aby jim věkem zesláblá těla bránila ty zkušenosti uplatnit. První náznaky, že ta kniha snad půjde přečíst se každopádně dostavily až koncem páté kapitoly, tedy po více než sedmdesáti stranách.

Po dočtení jsem nabyla dojmu, že asi stárnu. Mně se to nelíbilo. Nebavil mě začátek, nebavil mě konec a nebavila mě ani většina toho uprostřed. Hvězdičku dávám za nějaké zajímavé prvky. jako jsou pomocníci, protektoři, dimenze a tak. Nutno knize přiznat jednu dobrou erotickou scénu, ale tak nějak jsem nepochopila, proč tam byla (respektive jsem se nedokázala vcítit do motivace aktérů). Žádnou postavu jsem si neoblíbila. Nikdo z padlých mi nebude chybět v dalším díle (pokud ho vůbec přečtu). Doufám, že celou Balaiu nakonec vezme drak a zbaví tak čtenáře nadobro Neznámého Válečníka i celého havranství (jeho jméno a všechno to "Jsme Havrani!" mi poněkud lezlo na nervy). Dračákem to smrdí na sto honů (někdy je to dobrá vlastnost, ale tady ne).

Uznávám, že už jsem dala víc hvězdiček stylisticky horším knihám, ale tohle mě fakt ničím neokouzlilo. Nejmíň celou první čtvrtinu jsem si myslela, že dám odpad. Co bych ale na závěr ráda vyzdvihla, je překlad Jana Kováře. Z tohoto hlediska je kniha přinejmenším v rámci žánru nadprůměrná.

1 13.02.2016

Sbírka mě obohatila o následující pojmy: lžidemokraté, velkomajitelé lidí, šašci demokracie, lidokupci, katové národů.

Dávám tři hvězdičky, jednu za zobrazení války, jednu za schopnosti autora (a překladatele) a jednu za to, že dal Barbusse blbečkům, kteří říkají, že nikdy neexistovalo nic jako "jiný komunista", možnost nahlédnout jaké ukrutnosti dohnaly lidi k zoufalému upnutí se k novým ideálům socialismu a komunismu. I kdyby byla pravda jen polovina, bylo by to dost hrůz. Je jistě možné, že Barbusse si ve jménu vyšších ideálů občas něco přimyslel, ale dokud píše o první světové válce, můžeme mu asi věřit. Byl to sice žurnalista, ale do první světové války jako naivní člověk narukoval dobrovolně a lze se snad domnívat, že válka skutečně byla dost hrůzná a nemusel nic než podat svědectví. A i když z naivity se zřejmě nevyléčil, některé jeho poznámky jsou stále platné.

Je jasné, že vyšel-li tento výběr v roce 1950, byly vybrány povídky, které nejvíce vyhovovaly potřebám režimu.

1 11.02.2016

Překlady poezie je vždy těžké hodnotit. Nevíte, co je dílem básníka a co dílem překladatele. Proto raději než abych psala komentář, vypisuji několik celých básní a pak úryvky několika dalších (u těch úryvků se jedná o tvorbu před druhou světovou válkou) Jelikož autor je u nás vlastně neznámý, myslím, že neuškodí, když toho bude víc. Připomínám jen, že tento básník přežil obě světové války a když už snad mohl doufat v klidné stáří, jeho (asi čtyřletá) vnučka tragicky zahynula.

Odešla do zahrady

Já nevím, jakou zahradu máš, Pane,
jaké máš květiny a záhony.
Nevím, kdo květiny ti vysazuje
nebo kdo se ti stará o stromy.

Vím jen, že matka, odloživši šátek,
jednoho rána v červnu, v neděli,
s chorýma nohama a chorým srdcem
odešla do tvých zahrad zšeřelých.

Byla už, Pane, celá ustrašená,
děsivé stíny brávaly jí klid,
a přec rukama svýma žilnatýma
ještě i zahrádku mi chtěla plít.

To drobné tělo bylo samý neklid,
jak mám teď věřit, že má času dost?
V svých vonných zahradách se nad ní smiluj,
ať chuděru netrápí nečinnost.

Na záhony své nesázej jen květy,
snad ruka tvá i plevel zasije,
aby ty ruce matky mé plít mohly
tvé karafiáty a lilie.
***
Okamžik

Z kterého jara ke mně přišel asi
ten vzácný okamžik, jímž srdce rozkvete?
Vidím za tvými šednoucími vlasy
tvé dlouhé, černé, husté vlasy děvčete.
***
Odpověď

Měls mírné oči, teď však temně planou.

Ano, já poznal hrůzu nepoznanou.
Mé oči plály ohni strašlivými,
zjitřené nervy bolí ještě nyní.
Viděl jsem bojů právo svrchované,
čelo své dcery se stopami zbraně,
a když mě Budínem vedla má cesta,
viděl jsem mrtvé bojovníky města.
-- Ach, zkrvavený mozku -- ptal jsem se ho --
nejsi zjizveným tělem syna mého?
A po Dunaji, když odešly ledy,
plul v ostrém větru zástup mrtvol bledých...
Mé oči jsou teď otevřenou ranou
a na jejich dně trosky světa planou.

***
Finále

Budu stár, podoben zimnímu slunci,
zachmuřen, s vlasy bílými jak sníh.
Krev zpomalí se v unaveném srdci
jak potok, jenž u svého vtoku ztich.

Když večer padne rosa, zamrazí mě,
nehřeje bitva, která dozněla,
a při útoku skočím vždycky chybně
jako vlk džungle, jako Akela.

Čekám jen klid a smrti chmurnou hlídku,
a zatímco já nazpět klesnu tmou,
zaduní les a na ohnivou bitku
se šťastní mladí vlci poženou.

***
Kolik mých smělých plánů zhroutilo se
pod ručkou do pěstičky sevřenou!
Vezmeš si svět mých myšlenek a představ --
co mi však za to vše dáš výměnou?

Snad z nadějí, které jsem obětoval,
vytryskne v tobě touha letět výš,
a ty pak to, co mně odpírá osud,
po letech ze snů v skutek proměníš.

(Daleko až za sněhovou plání...)
***
Krev, pravím já. Krev kape ze stromů.
Zranili lovci léto na honu.
(Stromy v září)
***
Jak zbytky svíček kolem rakve strašné
pařezy sem tam vzdorovitě ční.
A léto, bouřlivák, jenž vzplál a hasne,
pokládá krk na špalek popravní.
(Říjnová procházka)
***
Jednou šel před dům, chtěl si zavzpomínat,
jat smrti předtuchou a závratí,
a očekával ztraceného syna,
kdy se už z města k němu navrátí.
(Památce mého otce)
***
Až jednou umřu, nikdo nedoví se,
co tajů skrýval osud zhynulý.
V kovovou rakev změní se má píseň
a moje kniha v hrobku ze žuly.
(Vyznání)
***
Když pohřbíval ho svět s falešným štkaním,
Alettin smutek věrně kráčel za ním,

zatímco varhan majestátní chorál
nad skonem profesora hořekoval.

Ztrativši ozvěnu své melodie,
jak růže na podzim Aletta žije,

až zimou raněna -- vadnoucí růže
jak v báji do hrobu jde za svým mužem.

(Jaro na hřbitově v Házsongárdu)
***
A v jeho slovech bylo tolik míru
jak v hvězdách putujících po vesmíru,
že ani já všudypřítomné smrti
jsem se už nebál -- ať mě kde chce zdrtí.
(Setkání s Gabrielem Farkasem)
***
Proběhl jsem všemi houštinami,
listí suchému dal krev a něhu,
všechno to, co bylo ve mně mladé,
po lese jsem odhazoval v běhu.
Křídla srdce, oheň jasných očí,
rozjásané jinošství a mládí,
sytá melodie mého mužství --
vše zapadlo v houští do kapradí.
(Za padesáti lesy)

11.02.2016

Tak končí to takhle blbě a v půlce, protože jde o tetralogii. Fantom Print ale nevydal poslední díl, jak je u něj dobrým zvykem, takže čtenáři, kteří vydrželi až do třetího a neumí anglicky si to asi nikdy nedočtou. "Cliffhanger" se opravdu nepovedl, autorka to měla utnout v dramatičtějším momentu. Také se mi nelíbilo, jak se na konci podělalo úplně všechno. Působilo to na mě až moc prvoplánově (jako "kupte si další díl").

Celkově mě z celé série Temné útočiště bavilo nejvíc. Už to nepůsobí jako dobrodružství pro dračák. Dala bych tři hvězdičky, kdyby tam nebyly dějové chyby. Vyhovuje mi, že děj sleduje více linií než dřív. Je to zajímavější a míň předvídatelné. Například jistou nevratnou nepříjemnost, která potkala jednoho z hrdinů ke konci knihy, jsem opravdu nečekala.

Rozčilovala mě situace kolem Kiary. To nechápu. Ona jako královna nemá žádnou moc. Tu ale nemá ani rada, ani senešál, ani... Vůbec z toho není jasné, kdo v době nepřítomnosti krále vládne, i když do té doby, než ta situace nastane, vypadalo jako logické řešení, že vládne královna s pomocí senešála a dalších králových rádců. Tady si zatýká kdo chce koho chce. Lid se každou chvíli tlačí do paláce. Řeší se, aby Kiaru hlavně někdo nepomluvil a aby si neznepřátelila dvorní dámy. Tuhle část si přede mnou autorka neobhájila ani trochu. To není možné, aby po odjezdu krále panoval u dvora takový neskutečný bordel.

Komentář k Dark Lady's Chosen (Vyvolení Temné paní)
Tak zde je jednoznačně řečeno, že v nepřítomnosti krále vládne senešál. To je mimo. Buď mám postavy ve středověku ale s velmi moderním myšlením jako je to tady... a pak si myslím, že v nepřítomnosti krále vládne královna, která se rozhodně neučila jen tančit a vyšívat. Nebo vládne senešál a pak tu těžko můžeme mít tolik kladných charakterů s tak moderním smýšlením. Každopádně mi brzy došlo, kdo usiluje Kiaře o život a zbytek knihy pak byl tak trochu čekání na to, kdy na to přijdou i hrdinové.

Příběh jako takový mě rozhodně bavil víc než u prvních dvou dílů. Ale... Ještě nikdy jsem si v rámci jedné série nevšimla tolika nedostatků. Když už pomineme, že postavy jsou ploché a černobílé a jsme dejme tomu ochotní to autorce kvůli příběhu odpustit, těžko pomineme některé nesrovnalosti. Například v Krvavém králi Martris vyvolává v Knižectví duchy padlých v Margolanu. O díl později je pro něj, stejně jako ve čtvrtém dílu, nemožné sehnat ducha, který by nebyl připoután k místu, kde zemřel a mohl se podívat, co se děje v paláci. To, že se autorka dostatečně nevěnuje vysvětlení, proč tamto šlo a toto nejde, kazí celkový dojem. Dalším příkladem je, že jsem po dočtení zmatená ohledně vyvolených. V prvním díle bylo dostatečně zdůrazněno, že Tris je vyvolený Paní. Byla tam i spojitost s Istrou. O Vahanianovi jako o Istřině vyvoleném se také dost mluvilo. Tady ale Istra sama řekne, že šampion je jen jeden v celé generaci. Tak má víc vyvolených a jen jeden je šampion? Nebo má každá tvář paní jednoho vyvoleného? Nebo jak tedy? V angličtině asi nejsem tak náročná jako v češtině, takže mě to bavilo, ale kvůli té nedomyšlenosti sérii určitě nebudu číst znovu.

Čtvrtý díl sice sérii opravdu uzavírá a se závěrem jsem celkem spokojená, ale bohužel má i tak otevřený konec. Hodně věcí zůstane nedořešených a je zcela zjevné, že si autorka nechala prostor pro další díly. Tak jsem zapátrala a ukázalo se, že na Nekromantovy kroniky navazuje dvoudílná série "The Fallen Kings Cycle". Do té se v nejbližší době pouštět nehodlám.

---SPOILER---
Tak jsem si myslela, že čtvrtému dílu budu moct dát tři hvězdičky. A najednou na 124. a 125. straně se řeší, co se zrádcem Tarqem? S tím samým Tarqem, který umřel ve třetím dílu na straně 245. a na 246. jeho ducha roztrhali dimmoni? A ve čtvrtém dílu ho jeho ducha opět potkáváme na stranách 277 až 279? Mám určitou představu, jak takový nepořádek asi vzniknul... Autorka napsala třetí díl jako jednu knihu. Nakladatel chtěl vyždímat víc, takže došlo k rozdělení na dva díly. Byly provedeny nějaké úpravy ohledně osudu Tarqa ve 3. díle a než se vydal 4. díl, zapomnělo se, že tam to s Tarqem je napsané také. Jinak nechápu, jak se tohle mohlo stát. To jsem ještě neviděla nikdy a nikde ani v tom nejhorším braku. Zdá se, že jsem toho pořád viděla málo...

07.02.2016

Dávám hvězdičku za to, jak je to napsané a hvězdičku za informace, kolik se tehdy za co dávalo a co se vůbec trestalo. Dala bych tři, kdyby byly všechny soudničky podle pravdy, ale bohužel nejsou. Literárně jsou i ty vymyšlené zdařilé, ale ráda bych věděla, co se tedy stalo a co ne.

06.02.2016

Postavy jsou pořád černobílé, všechny nedostatky prvního dílu jsou zachovány. Snad jen těch "jako ve hře" příhod na cestě už není tolik. Oceňuji lepší exkurzi do Jaredovy hlavy. Jeho ukrutnosti jsou náležitě ukrutné, ne že ne. U Jareda a Arontaly mi nevadí ta černobílost. Magorů na světe bylo, je a nejspíš i bude vždycky dost. Vadí mi spíš ti křišťálově čistí hlavní hrdinové. I když Tris má v tomto směru aspoň nějaké komplikace. Také je plus, že byli trochu přiblíženi Carroway a Soterius. Celý první díl působili jako křoví (navzdory tomu, že pro Martrisův úspěch jsou důležití). I tady působili jako křoví, ale aspoň jako křoví, o kterém se čtenář něco málo dozvěděl.

Jedna z věcí, co na příběhu moc nechápu, je, proč Martris nezabil Jareda už dávno. Dobře, Jared je o deset let starší, ale v době začátku prvního dílu je Martrisovi 19. Měl 19 let a silnou motivaci k tomu, aby se naučil bojovat lépe než netrpělivý Jared. K Jaredovi mi ostatně vůbec nesedí jeho dobré šermířské schopnosti. Zuřivost určitě ovlivní styl boje, ale někdo tak netrpělivý a zuřivý jako Jared by to s mečem vůbec neměl takhle umět, protože nemá vytrvalost potřebnou k tomu, aby se to naučil. I kdyby měl talent, vytrvalý a klidný Martris ho měl v 19 předčit. Když se dokázal zlepšit v boji tak, jak dokázal, za půl až tři čtvrtě roku, měl být o hodně lepší už na začátku. Martris věděl nejlépe ze všech, jaký je Jared, autorka mě nepřesvědčila, že by ho nechtěl zabít ještě před prvním dílem.

Líbilo se mi rozuzlení hlavní zápletky s Obsidiánovým králem, Bavou K'aa, Lemuelem... Nechápu proč vlkodlaq píše, že to skončilo blbě a že by toto neměl být konec série. Mně to naopak připadá dost uzavřené. Jsou tam vedlejší linky, které slibují možná pokračování, čehož využívá třetí díl. Ale v tomto bodě, kdyby třetí díl nebyl, připadalo by mi to dokončené i tak.

K chybám a nedostatkům překladu. Nějaký ten překlep se tam opět najde. I větší omyly. Například na str. 128 je s Astasií jako doprovod zrzavý mladík, na str. 132 je její pobočnice žena Cailan. Překlad je neobratný jako minule, ale ne tak, aby to většinu čtenářů rušilo. Spojení jako "příliš hodně času" se naštěstí neobjevují na každé stránce.

Obálka je strašná. Kdo to jako je? Vzhledem k modrým asi plamenům v ruce... To má být Tris, dvacetiletý mladík? Tomu chlapovi na obrázku je nejmíň 50.

29.01.2016

Tak nebyla to špatná kniha. A nebyla to dobrá kniha. Překladatel vyčerpal všechnu svou představivost, aby The Summoner přeložil jako Mystik. Je to Vyvolávač, ne? Chápu, že Vyvolávač moc nezní, ale třeba Převaděč by podle mě bylo informativnější. Nevím ale, zda je v originále dál používáno summoner nebo mystic (pak by ta volba byla srozumitelná). A po překladateli si to zjevně nikdo nepřečetl, protože chyb je tam jak naseto.

Postavy jsou totálně černobílé. A děj je předvídatelný takovým tím dračákovým způsobem. Největší problém této knihy je v tom, že ji čtou dospělí. Myslím, že je spíš pro mladší čtenáře. Tak 10 až 14 let? Nebo pro ty, co ještě takových příběhů nepřečetli několik.

Hvězdička za duchy a za vayash moru. A za nedobrou/nešpatnou knihu celkem.

V knize vidím velký nevyužitý potenciál. Je tam zajímavé náboženství (podezřele dračákového druhu), zajímavé pojetí upírů a duchové. Ale autorka se ničemu z toho nevěnuje hlouběji a nepouští se do možností, které ta témata nabízejí. Drží se prostě té hlavní nenápadité linky a píše průměrně, takže výsledek je spíš mírně podprůměrný.

A určitě jsem měla nějaké připomínky k chybám, kdy mi některé části děje nepřipadaly dost obhájené, ale nepoznamenala jsem si to a už jsem úspěšně zapomněla o co šlo.

--- SPOILER ---
Kromě toho, jak jsou postavy černobílé, je to také párovací klasika. Princ a princezna se do sebe zamilují. I když má princezna zrovna na výběr z několika chlapů v družině, kteří by se jí mohli zamlouvat, stejně si vybere prince (jen šťastně až na věky je zatím v nedohlednu). A když to mezi nějakými postavami zajiskří, zamilování je jisté. Nikdo neřekne: "No, já nevím. On/ona se mi ve skutečnosti nelíbí." Nebo ne tak, aby tomu čtenář věřil. Není to vyloženě špatně, ale přispívá to k celkové předvídatelnosti.

3 18.01.2016

Asi je to i obdobím, ve kterém jsem se ke knize dostala, ale kniha mě neoslovila. Respektive... ona se mi dobře četla a nějak mi nešlo ji odložit a nedočíst. Ale obsah a hlavně forma... asi na tu etnickou literaturu nejsem. A nemám ráda ufňukaný pesimistický chlapy. Bylo by snad autorovi líp, kdyby se narodil jako běloch v některé ze zemí Sovětského svazu? Jako Tibeťan? Jako muslimka? V Africe? Kdyby aspoň napsal pořádný příběh. Míň umělecký. Ne jen naštvané výkřiky do tmy. A kdyby v tom bylo míň halucinogenů... Určitě to nenapsal pro nás, napsal to pro indiány a možná pro Američany. Asi chápu, co se na tom líbí ostatním. Ale já se k této knížce už určitě vracet nebudu.

05.01.2016

Romeo a Julie mezi hvězdami. S ohledem na informace o autorce jsem čekala propracované technologie a trochu náročnější sci-fi a nedá se říct, že bych byla zklamaná. Kdybych rozuměla fyzice, asi bych to ocenila víc. Takhle jsem mohla ocenit jen skutečnost, že "to tam bylo" a jinak mi to spíš mi připadalo nevyvážené. Často několik stran čtete popisy něčeho a děj kolem někoho a pak se skočí jinam a... Některé pasáže z prostředí skolianského impéria se mi zdály zbytečné. Hlavně tedy na prvních cca 130 - 150 stranách, pak se konečně rozjely všechny dějové linky. Zbývajících cca 350 stran už mi přešlo podstatně záživnějších, ale chápu, že někdo knihu odloží, protože se nevžije do komunikace Skolianů s jejich uzly a i když rozjezd na necelou třetinu knihy je celkem běžná záležitost, nevydrží číst až k dějovým zvratům.

--- SPOILER ---
Postavy zpočátku také moc nezaujmou a dlouho mi trvalo, než jsem jim přišla na chuť. Ve finále mi charaktery hlavních hrdinů Jaibriola II. a Sauscony připadaly dobré, ale poněkud naivně vykonstruované. U Sauscony může čtenář ještě celkem dobře pozorovat, že se těžko vyrovnává se skutečností, že je (i) zbraní. U Jaibriola II. bych čekala, že jeho psychika bude poškozenější, než v knize. Nechápu, jak mohli dva tak zdeformovaní lidé vychovat takové "zázraky". Na druhou stranu, kdo by nefandil v závěru knihy Jaibriolovi III.? Stabilnější charaktery Kurje, Althora, Ur Qoxe a Viquary mi přišly realističtější.
--- konec spoileru ---

Celkově se mi kniha líbila, i když příběh není moc nápaditý a nebránila bych se přečíst další díl Ságy Skolianského impéria. Navíc mě iritoval český překlad, ačkoliv nebyl tak hrozný, jak je dnes běžné. A některé chyby spáchala i sama autorka, když například nechala syna jedné otrokyně narodit jako modrookého blonďáka, předělat na černovlasého s rudýma očima Aristů a následně nalézt zachránci jako modrookého blonďáka, aniž by bylo vysvětleno, kam se poděly úpravy. Podobně jako u většiny SF pravděpodobně nebudu knihu číst znovu.

29.12.2015

Musím souhlasit, že kniha nemá spád, a to ani na posledních stránkách. Postavy sice jsou vykreslené průměrně, ale autorka se opravdu častěji zaměřuje na počasí (navození atmosféry) než na přibližování hrdinů čtenáři. Meta jako hlavní hrdinka může přitom být mnoha čtenářům nesympatická nebo pro ně může být nesrozumitelná. Pro mě sice byla srozumitelná, ale nijak mě neoslovovala. Podobně David je srozumitelný, ale... Prostě žádný z hrdinů si mě nedokázal získat.

Sama se docela divím, že dávám tři hvězdičky něčemu, kde mě nebavili hrdinové a děj neměl spád. Takže je to nejspíš za ten bohatý jazyk. Tím mě autorka velmi příjemně překvapila. Bohužel místy nenápadně drhne jinak dobrý překlad, takže kniha kvůli tomu může působit pseudoumělecky.

Pak se mi ještě líbilo to pojetí "vlkodlaků". Zrovna v dlačím subžánru se moc nepohybuju, takže možná jen nemám srovnání, ale přišlo mi to jako dost originální pojetí. Smečka naopak nijak atypická nebyla, ale nepřišlo mi, že by děj kolem smečky obtěžoval, ono to bylo o té smečce a romantická linka byla zjevně spíš katalyzátor pro vývoj hrdinů, než něco, co by nám autorka chtěla ukázat.

1 15.12.2015

Nechala jsem si knihu trochu odležet. Když se mi v takovéto knížce nejvíc zamlouvá postava dědy, je asi něco špatně. Skrze hodnocení nad 80 % jsem čekala něco na úrovni Iron Fey (Féria), které Vlčí pramen ale nedosáhnul po žádné stránce. Jazykově to bylo dost slabé, jako od rozepisující se školačky, což je jeden z důvodů, proč hodnotím negativně. Dvě autorky by měly dát dohromady víc. Hlavní důvod, proč nejsem s knihou spokojená je její neskutečná bezúčelná vleklost. Navíc v bodech, kde by se dalo vytvořit napětí a není jich málo... žádné není. Co se týče samotného příběhu, je dost jednoduchý, šablonovitý. Jsem přesvědčená, že kdybych vzala všechny tři díly a udělala z toho jednodílný remake zasazený do českého prostředí, byl by lepší než původní série.

Minus je, jak to vypadá, že všichni ve Wolf Springs něco vědí, ale vlastně nevědí nic. Plus je, že autorky nechávají jasné vodítko pro čtenáře, ale zároveň vymyslely pár drobností, díky kterým nemá čtenář úplnou jistotu. Po přečtení komentářů ke třetímu dílu jsem ale zjistila, že vše podstatné jsem uhodla. Další dva podobně nafouknuté díly tedy číst nebudu. Leda bych jednou neměla dost vlastních projektů a chtěla udělat ten remake.

Zájemcům o vlkodlaky doporučuju spíš seriál Teen Wolf, těm kdo rádi čtou YA fantasy příběhy s milostným trojúhelníkem doporučuju zkusit Iron Fey.

P. S.: Hrozná a s dějem nesouvisející obálka.

S jistým sebezapřením dávám hvězdičku dalšímu dílu "akční nudy". Je za formu a nějakou tu osu příběhu. Většinu knihy to vypadalo, že budu moci říct, že dokonce v českém překladu ubylo chyb, ale konec to dohnal. Ze začátku to vypadalo vůbec celé lépe než první díl, ale pak se to nějak zvrtlo a bylo to ještě nudnější a trochu mě to bavilo až nějakých 50 stran v poslední třetině, ne posledních 50. Překvapení na závěr by asi bylo dobré, kdybych nevěděla z anotace 3. dílu, že k tomu dojde.

Je to čistá vyvražďovačka a ty mě (stejně jako čisté slaďárny) prostě moc neberou. Trvalo mi půl roku, než jsem se knihou prokousala. Do 3. dílu už asi nejdu.

10.12.2015

Tak jo, vzdávám to. Ve třetí kapitole si hlavní hrdina v přítomnosti rozzuřeného monstra klidně a pečlivě prohlíží kulku. Po třech kapitolách (40 stranách) se moje nadšení pohybuje v záporných hodnotách. Neoslovilo mě tam vůbec nic, pozornost se mi udržovala hůř než při čtení náročných odborných článků a celkově to na mě působí jako zamyšlení nad tím, jak by bylo super dostat se do počítačové hry. Pro autora možná zábavné, ale já si jako čtenář tedy raději zahraju nějakou hru. Číst hru je totiž většinou nic moc zážitek. V postavách jsem se ztratila hned zkraje, přišly mi všechny stejně nevýrazné. A jestli tam byl nějaký pokus o vtip, tak mi to uniklo.

Normálně dočtu skoro všechno a co nedočtu nehodnotím, ale tady mi komentáře vzaly naději na zlepšení. Ten nejoptimističtější je od lanusinky a o té vím, že většinou hvězdičkuje o hodně mírněji než já. Našla jsem si i pár komentářů jinde a zdá se, že v prvním díle se navíc ani nic moc nevysvětlí. Takže si přihřeju polívčičku a dávám odpad.

Četlo se to příjemně, ale bylo to úplně o ničem. Horší než první díl, kde mi aspoň připadalo, že se něco děje. Tady se nic neděje, koukáme, jak Edie zaskakuje na jiném oddělení, slaví Vánoce, obědvá s bratrem... A jen tak mimochodem se čeká, jestli jako bude nebo nebude zápletka. Pak se všechno rozuzlí na posledních 30 stránkách a není to tentokrát nic, co by si člověk nedomyslel už někde v půlce knihy. A to, co si člověk nedomyslel, se stejně nevysvětlí.

Také nevím, zda je to překladem, nebo nedostatečným rozepsáním toho, jak to chodí mezi vlkodlaky, ale když žena mluví o jednom muži jako o svém otci a o jejím manželovi někdo mluví jako o vlastním synovi téhož muže, vyvolává to otázky.

Celkově mi to přišlo tak nedotažené, že jsem měla chuť dát odpad, ale to bych musela přehodnotit spoustu hodnocení, protože se mi to asi četlo snáz než série od Thurman a uričitě snáz něž série "Šerochodec" a vlastně mi to možná přišlo i lépe napsané než "Rachel Morgan", takže moje první věta to pro mě asi shrnuje.

29.11.2015

Čekala jsem něco opravdu otřesného. Tohle je akorát podprůměrná městská fantasy jako většina ostatních, ale nic, co by se nedalo přečíst. Akorát to není vtipné. Ale jinak je to možná i líp napsané než třeba Cal Leandros, možná i líp než Rachel Morgan.

Hrdinka je taková po všech stránkách úplně obyčejná buchta se spasitelským komplexem. Děj není zrovna převratný, ale taky mi nepřišel úplně předvídatelný. To už spíš nedotažený, nedovysvětlený. Prostředí nemocnice mi přijde hororové. Rozhodně příjemná změna vedle bezpočtu detektivek a určitě se mi to četlo líp než Šerochodec.

Největší problém pro mě představoval konflikt mezi tvrzením, že zombie nemá krevní oběh a popisem, jakou má zombie erekci. To mi přijde jako nepřehlédnutelná logická chyba, za kterou strhávám hvězdičku (původně jsem chtěla dát dvě). A obálka je otřesná. Edie na ní vypadá jako pornohvězda po lobotomii.

2 23.11.2015

Jako oddechovka dobré. Pěkně vykreslená atmosféra doby. Jack R. Flemming i Escott jsou sympatičtí hrdinové. Neumím si moc představit, komu by čím mohli jít na nervy. Zápletka také dobrá. Akorát to nebylo zrovna poutavé, děj spíš jen příjemně plynul. Bylo to fajn, ale už knihu nechci číst znova. Myslím, že rozuzlení není takové, aby to bavilo dvakrát, protože velká část zábavnosti knihy je právě v tom, že jste zvědaví, jak to tedy bylo. Ke čtení dalších dílů motivuje záhada s Maureen, ale ne tak, abych po druhém dílu chtěla sáhnout hned. Příběh je celkem uzavřený.

Celkově hodnotím kladně. A jsou to úplně jiné dvě hvězdičky než obvykle. Nižší hodnocení je kvůli brakové jednoduchosti stylu. Asi měl být syrový a v překladu mi to úplně nesedlo (i když jsem překlad neshledala nijak vadným). Akorát by Kateřině Niklové už někdo měl říct, že správně je plurál "žábry" ne "žábra".

2 19.11.2015

Jsem z tohohle dílu taková rozpačitá. Četlo se to velmi dobře (i když za strhující bych to neoznačila ani omylem), ale na pozadí probíhal podobný zmatek jako u prvního dílu na začátku, jen to nebylo tak zřetelné. Skok o tisíce let dopředu bez podrobnějšího seznámení s prostředím... Je možné, že ten, kdo četl hlavní sérii je v obraze, ale ten, kdo začíná úsvitem jako já, bude v některých momentech trochu mimo. Co se například stalo Sharisse, že ji v tomto díle najdeme tam, kde ji najdeme? Kde se vzali v Dračí říši lidé? Na konci druhého dílu tam přece žádní nezůstali? Jsou to snad gnómovi potomci? Jak může být stříbrný pruh ve vlasech znamením čaroděje i v Dračí říši? To je přeci znak Dru Zereeho a on i jeho potomci zůstali v zemi za mořem. Jak se tento dědičný znak dostal přes moře do Dračí říše? A tak dále... Myslím si, že je série spíš pro mladší čtenáře, kteří si nevšimnou té nepropracovanosti, já bych knihu uvítala i o polovinu tlustší ale s detailnějším popisem "co, proč, jak, kde".

Hvězdička jsou za čtivost a charaktery, víc nedám kvůli té výše uvedené nedotaženosti. Wellen Bedlam je sympatický hrdina se srozumitelnou motivací. Ve srovnání s Druem a Sharissou neoslní svými schopnostmi, ale nudnější mi určitě nepřipadal.

--- SPOILER ---
Horší je, že se ukázalo jako pravidlo, že každý díl "Úsvitu DragonRealmu" musí skončit svatbou v dohledu. Když vezmeme jednotlivé díly, nikde není milostná zápletka rušivá, ale když vezmeme sérii jako celek, je to už klišé.

1 15.11.2015

Tento díl mě bavil víc než předchozí. Neměl tak chaotický rozjezd, protože postavy už jsou čtenáři známé a chrlení mnoha složitých či atypických jmen tedy nekomplikuje orientaci v ději. O zdlouhavosti by se asi dalo polemizovat, ale mně ten začátek tentokrát připadal v pořádku.

Hlavním hrdinou již není Dru Zeree, ale Sharissa Zeree. To je pro mě neutrální změna.

Příběh nemá tak jasnou linku. Zatímco v prvním díle od začátku víme, že cílem je exodus a že k němu musí dojít, zde není tak jasné, jak to dopadne (pokud si před čtením nepřečtete komentář vyzrazující pointu jako já). Samotné vyvrcholení děje je možná až moc uspěchané, malinko nedotažené, ale celkově dobré, pokud jako čtenář umíte "vyčíst i to, co není explicitně popsáno".

Už jsem se zbavila dojmu, že čtu hru s grafikou Warcraftu III, který mě pronásledoval na Nimthu. Ale pořád platí, že popisnost nepovažuju za dostatečnou a nesedí mi to natolik, abych dala víc hvězdiček.

12.11.2015

ČÁST 2 ZE 2

Komentář k "The Iron Traitor" (6. díl, 2. část podsérie "Call of the Forgotten")
Předvídatelnější než předchozí díl. Postavy a můj názor na ně se nemění (časový posun v ději je ostatně jen jeden týden). Jen Keirran se začíná víc ukazovat tak, jak ho známe z "The Iron Knight". Protože závěr je dávno znám, nebylo to zrovna překvapení. Otázka byla, jak k tomu dojde. Možnost, kterou autorka použila, mi připadala nejméně pravděpodobná. Takže dobré.

Jinak to v mnoha ohledech drhne. Například Grimalkinův zájem v tomto díle není moc srozumitelný. A vlastně ani Ethanův. Děj kolem Annwyl je přesně tak předvídatelný, jak jsem si myslela. Ash se objevuje jako "deus ex machina". Keirran cvičený celý život (pravda, to není dlouho) v politice dvorů je až moc naivní... Je toho víc, co trochu kazí dojem. Ale Férii jsem si užila jako obvykle.

Také mi při čtení přišlo, že autorka tématicky hrozně vykrádá první čtyři díly. Vemte všemi ignorovanou hrozbu, zakázanou lásku a krásného prince. Půl hodiny vařte. Na závěr dodejte lidský pár, aby to mělo jinou příchuť než včera.

Přečtu si i poslední díl, ale pokud se bude chtít autorka i poté k Férii vrátit, měla by nám už ukázat něco jiného. Třeba jak Mab k synům přišla. Ale mám takové tušení, že to spíš Ethan bude mít krásnou dceru, velmi podobnou Meghan, jen tmavovlasou a lidskou a Puk se do ní zamiluje. Nebo Meghan a Ash budou mít dceru. Důsledky stejné a navíc by se dal znovu zopakovat příběh o zakázané lásce.

Komentář k "The Iron Warrior" (7. díl, 3. část podsérie "Call of the Forgotten")
Poslední díl má podle mě nejlepší rozjezd v celé sérii. Prvních 5 kapitol jsem přečetla na posezení, což mi případá jako velký rozdíl ve srovnání s prvním dílem. Celou první polovinu jsem přečetla velmi rychle a skoro mi uniklo, že se tam vlastně nic moc podstatného nestalo. Právě v polovině, kdy mě to přestávalo bavit, došlo ke zlomu u Ethana, který ilustruje, jak výrazně se od 5. dílu Meghanin mladší bratr změnil. Tento posun ve vývoji postavy je ostatně nepřehlédnutelný v celém závěrečném dílu. Navíc se v půlce objevil příslib, že návratu do Deep Wyld (4. díl) se zúčastní má oblíbená postava, kterou je Velký zlý vlk (1,5. a 4. díl).

Hodně čtenářů asi bude rozčilovat, že tentokrát jde vše až příliš hladce. Více než 2/3 příběhu vlastně neobsahují skoro žádné překážky na cestě. Když pomineme, o co si řekla Temná múza, tak jdou vlastně Ethanovi všichni ochotně na ruku. Nutno přiznat, že mají motivaci. Mezi 6. a 7. díílem se stalo něco, čeho si všichni všimli, takže Ethan se nepotýká s takovou ignorací jako svého času Meghan. Nikdo kromě zapomenutých nechce zpátky První královnu. Sice z různých důvodů, ale nemyslím si, že by to logicky nějak moc nevycházelo. Ani poslední třetina ale není příliš komplikovaná. Podobně jako u 3. dílu, má čtenář jakousi představu, jak to musí skončit s Keirranem Dušeprostým a Zapomenutou královnou.

Co iritovalo mě, bylo, že Temná múza i "Bone witch" kolem pomoci dělají ciráty s tím, že musí myslet na svou reputaci. To si autorka nemohla pro každou z nich vymyslet něco jiného? "Bone witch" mohla zůstat jen u toho, že se sama v lese nudí, takže se pobaví, kdykoliv je možnost. ("Bone witch" bude česky asi ježibaba. Žije v chaloupce na muří nožce.) Také se mi zdálo, že se častěji opakují některá slovní spojení. To ale nemusí být novinka, jen jsem si toho možná u předchozích dílů nevšimla a u tohoto ano, protože se mi četl zase o něco plynuleji.

Musím říct, že při pohledu na poslední díl (7.) a původně zamýšlený poslední díl (3.) si nelze nevšimnout, že autorka záměrně opakuje stejné motivy a řešení. Co mě v 7. díle zaskočilo je reinkarnace férijů. Do teď se všichni báli smrti, protože nemají duši a smrt pro férije znamená definitivní konec. A teď najednou se hned dvakrát mluví o tom, že umřít pro férije není tak zlé, protože bude znovuzrozen? To si autorka měla rozmyslet dřív nebo tomu věnovat víc než pár vět v posledním díle, když v předchozích se opakovaně řeší, že je to jinak.

Celkově se mi 7. díl líbil (i když nejlepší je podle mě 4.), ale myslím, že autorka už by se k této sérii neměla vracet a pokud přeci, měla by přijít s novým schématem. Jestli sama sebe tak okatě vykrade podruhé, možná to pořád bude jako čtení fajn, ale autorksky už to bude trochu nedůstojné.

--- SPOILER ---
Zdá se mi, že autorka má slabost pro první sex ve stanu uprostřed vojenského ležení, a to vždy ke konci třetího dílu série/podsérie. Beru jako pozitivní, že nezapomněla naznačit, že jde o záměrné opakování scény. Ale zatímco u Meghan bylo prakticky neobhajitelné, že zůstala panna tak dlouho, příběh Ethana a Kenzie je aspoň nahuštěnější a ani jeden z nich se nikdy nedostal do zajetí v Tir Na Nogu, takže to tak příšerně neskřípe.

2 04.11.2015

Skrze kladné ohlasy na sérii i na autora jsem od knihy hodně očekávala a byla jsem hodně zklamaná. Přesně jak píše klerik_cz, ze začátku je těžké se chytnout. Mně to tedy netrvalo 14 dní a 80 stran, ale souhlasím s tím, že rozjezd je chaotický. Navíc jsem se zpočátku potýkala s pocitem, že čtu počítačovou hru.

---Obsahuje malé spoilery---
Moje nejoblíbenější postava v této knize je Temný kůň. Samotný příběh, exodus do Dračí říše, je ok. Ale měla jsem problém s některými detaily. Například stařešina Tezerenee vybere pro přechod mimo příslušníků klanu hlavně ženy kvůli čerstvé krvi. Ale přitom všichni přijímají jinou tělesnou schránku. Umí tedy pomocí magie změnit DNA své nové schránky na své původní? Pokud umí, je vůbec potřeba něco jako čerstvá krev, když se mohou takto upravovat? A co vlastně stráží Strážci? Přání svých pánů? Přišli mi hodně zmatení a kolem Strážců i jejich pánů je na můj vkus příliš mnoho otazníků.

1 23.10.2015