Zmiu komentáře u knih
Sbírka Jóna Árnasona čítá v originále asi 6 svazků. Udělat z nich výběr musel být náročný úkol. Já jsem s výběrem příběhů spokojena, místy jsem se fakt smála, jinde jsem se skoro bála. Jediné k čemu mám výtku, je práce korektorů. Nejspíš už neměli na práci tolik času, a čím víc se blížíme ke konci, tím přibývají překlepy a pravopisné chyby. Je to škoda, překladatelčin přístup k islandštině i lidovým příběhům se mi líbí, chyby však kazí celkový dojem, zvlášť u takového vydavatele jako je Argo.
Novější příběhy ze Čtyřlístku už moc neznám, ale když se mi nějaké číslo dostane do ruky, Morgavsa a Morgana jsou mezi těmi, které si vždy přečtu. Líbí se mi jak výtvarně, tak příběhem. Kniha je ještě mnohem lepší. Ucelený příběh má lepší dynamiku než díly, které vycházejí jednou za několik čísel. Autor si taky neuvěřitelně vyhrál s detaily, dost věcí přepracoval a přidal. Jsem nadšená. Je zde vše, co by ve správném komiksu mělo být. Vtip, poučení, hraní si s detaily a zajímavý příběh. Už dávno nepatřím do cílové skupiny, ale když byli hrdinové proměnění v jablka, tak jsem brečela smíchy nad jejich hláškami. To je vlastně poslední důležitá vlastnost dobrého dětského komiksu. Baví i dospělé.
Něco sedí, u něčeho mám zkušenost přesně opačnou a něco nechápu, proč v knížce je, protože mi to přijde normální a ne typicky islandské. Ale kniha je psaná spíš pro Američany, Čecha toho na Islandu tolik nepřekvapí. Sprchovat se před vstupem do bazénu taky umíme a nepotrpíme si na prázdné řeči a humor máme dost podobný tomu islandskému.
Nicméně z přepisu islandštiny mám kopřivku. Někdo mohl aspoň zkontrolovat, jak se daná slova správně píší. Ale jinak jde o docela příjemnou knížku. Že bych se nějak smála, to ne, ale čekala jsem to horší.
Kniha, o které se říká, že by si ji měla přečíst každá žena. Slyšela jsem na ni pět chválu již po mnoho let, než uzrál čas, abych si ji taky přečetla. Přistála mi přímo před nosem, tak jsem si řekla, že to je ta chvíle. Četla jsem ji dlouho a těžce. Některé kapitoly mě oslovily hodně, dotkly se něčeho hluboko uvnitř mě, jiné mi neřekly nic a četly se těžce. Konec knihy už jsem doslova přetrpěla. Překlad je děsný, jak už se tu psalo a rozsah je taky zbytečný. Méně znamená někdy více. Vypíchnout důležité myšlenky na pár stránkách by bylo více k užitku. Četby nelituji, ale jako přelomová díla ve svém životě mám jiné knihy. Taky mám mnohem radši knihy, které se zabývají jen jedním tématem, než takhle všechno pohromadě (např. knihy z edice Spektrum bývají mnohem čtivější).
Keltské mýty jsou pro mě pořád těžko zapamatovatelné, a to jsem přečetla už několik knih. Tahle mi přišla asi nejsrozumitelnější. Nerozebírá sice tolik prameny, ale jde po základních tématech, a srozumitelně je představuje čtenáři. Psychologický výklad mýtů mám ráda, a ani ne proto, že bych ho brala jako ten jediný správný, ale hlavně proto, že dává mnoho podnětů k přemýšlení a vytváří snovou atmosféru, stejně jako mýtus samotný.
Dobrá pocta Rychlým šípům. Rozhodně stojí za to přečíst si závěrečné povídání, kde se dozvíme o všech možných alternativních dílech RŠ, parodiích a dílech, která se RŠ inspirovala. Komiksy samotné byly některé lepší, některé horší, jak už zde bylo řečeno. Ale z předělaného Písklouna a Tlouštíka do 90. let jsem si sedla na zadek. Autor si hodně vyhrál s detaily, např. v jednom okénku jsou postavičky, které byly na obálce Komety (kr. Kája Saudek). A to devadesátkové oblečení, to je nádhera. Batikované tričko a kostkovaná košile, to jsme fakt nosili. :D V tomhle duchu bych ráda viděla i další díly RŠ, byla by to bomba.
Z dalších příběhů mě ještě zaujal ten o ochraně vlků. Ilustrace takové normální, ale námět byl hodně dobrý, přesně v duchu původních příběhů.
Pro mě nejlepší verze Villonových básní. Překlady Loukotkové jsem měla vždycky raději než od Fishera, neboť jsou takové jadrnější. Dřív jsem je znala pouze z "Navzdory básník zpívá", takže tahle ucelená verze pro mě představuje pravý poklad. Vřele doporučuji.
Conana moc neznám, tak nemám s čím srovnávat a ani Slaíne mi nic neříkal. Komiks jsem si půjčila po náhodném prolistování, když jsem objevila divočáka. :-) A musím říct, že to je snad poprvé, kdy dávám plné hodnocení komiksu, který mě ani tak nezaujal kresbou (není špatná, ale je to celé takové tmavé) a ani charakterem hlavního hrdiny (žádný extra sympaťák to taky není). Komiks mě dostal něčím jiným. Četla jsem ho na nějaké intuitivní úrovni, a na té na mě zapůsobil neskutečně silně. Celá ta pohanská rovina příběhu byla tak dobře udělaná, že mi otvírala nějaké dávno zasunuté vzpomínky jednu za druhou. Těžko se to popisuje. Kdybych chtěla příběh nějak detailně rozebírat, tak asi prohlásím, že je tam spousta nesmyslů, ale když nad tím moc nepřemýšlíte a necháte text i obraz na sebe působit, je to skvělý zážitek. První příběh byl jízda, druhý asi trochu méně, ale i tak byl silný.
Severská mytologie, to je pro mě velké téma, protože mám tendenci se zaobírat detaily a většinou mi něco nesedí. Ne, že by se zde nic nenašlo, ale komiks má tak skvělou atmosféru a kresbu , že si zaslouží plný počet. Dokázal mě opravdu pohltit.
(SPOILER) Oproti dvěma předchozím dílům, byl tenhle mnohem zajímavější a čtivější. Líbilo se mi připomenutí minulých událostí, ale na druhou stranu pár nelogičností mě zarazilo. Stopování vlka po cestě? To nešel někudy krajinou? I to, jak jen tak nakráčeli do vesnice, kde Arazan bydlela, když byla celá vesnice pod jejím vlivem, mi přišlo zvláštní. Trocha magie nevadila, i ve starších dílech se takovéto jevy vyskytovaly, i když ne přímo takto okatě.
Když se celý život setkáváte s předsudky, tak nestačí jen přečíst si populárně naučnou knihu na téma rovnoprávnosti a přitakat si s autorkou, ale chce to solidní studie podložené daty. Myslím, že tato kniha tuto potřebu splňuje, autorka je dost objektivní a vše podkládá výzkumy, až někdy není tak čtivá. Naštěstí jen výjimečně. V knize jsem dočetla o zajímavých lidech a teoriích, někde jsem si řekla: "No konečně to někdo řekl", a celkově jsem po přečtení spokojená. Hlavně proto, že ten feminismus, kterým nás strašili, je vlastně v pohodě a má nám co říct. Je zde přesah v tom, když si uvědomíte, jak opravdu vítěz píše dějiny a jak by se z ženského pohledu přistupovalo ke spoustě věcem jinak. Kniha, která mi takovým způsobem zaměstná mozek, že rozjíždím teorie na všechny strany, je dobrá už jenom tím. Pokud jsou někde nepřesnosti, nechávám to na sečtělejších.
Nimona mě ze začátku moc nebavila, to jak vstoupila do děje, bylo, jako když se octnete najednou uprostřed knihy a nevíte, o co jde. Ale postupně se odkrývaly další vrstvy a nakonec jsem se do příběhu zamilovala. Interakce mezi postavami, a takové drobné detaily, to mě naplňovalo zvláštní něhou.
Čtivá kniha, která je napsaná tak, aby čtenáře správně naštvala, ale zase ne tolik, aby se vařila krev. Líbí se mi, že je dobře ozdrojovaná, díky tomu mám tipy na další četbu. Některé věci jsem si dohledala a rozšířila si tak obzory. Jako největší přínos považuji to, že jsem se nad některými situacemi zamyslela a dokážu je najednou vidět v novém světle. Ve druhé půlce knihy mi přišlo, že jsou si témata dost podobná a taky zde bylo nadměrné množství cizích slov. Chápu, že v určité komunitě se takto mluví, a že pro některé jevy nemáme odpovídající český výraz, ale domnívám se, že pokud kniha chce oslovit širší publikum, měla by se čtenářům přiblížit i jazykem. Jinak si tu parta nadšených žen může naštvaně přitakávat, ale většinová společnost nebude mít ani páru, o čem je to vlastně řeč. Každopádně se těším, až si nad čajem s kamarádkou budeme o knížce povídat. :-)
Další skvělé příběhy dvou čarodějek. Líbí se mi, že je seriál vtipný, ale objevují se zde i vážná témata. Téma smrti mi přišlo obzvlášť dobře zpracované.
Zajímavá kniha. Podobné knihy o změně přístupu už jsem četla, ale tahle má v sobě navíc popsán způsob, jakým se dají nové návyky vytvořit. Že asi nestačí jen si říct, že to budu dělat jinak, ale je potřeba nové návyky nějak upevnit. Proto to přehazování náramku a 21 dní výzvy. Ano, je tam znát Amerika a náboženství, ale i tak se dá přijmout hlavní myšlenka. Chodit s náramkem asi nebudu, ale kdo ví? :-)
Na tuhle knihu asi člověk musí být ve zvláštním rozpoložení, aby si ji užil. Mně se to povedlo. Není náhodou, že se v knize objeví hraní divadla a diskuse o Shakespearovi, celý příběh je vlastně takové divadlo, kdy spolu s Fanny sledujeme ostatní postavy. Psychologie postav je opravdu mistrná a při nechutném nadbíhání páně Crawforda jsem byla v napětí víc než u nějakého thrilleru. Bavila mě víc než Rozum a cit nebo Pýcha a předsudek, což může být z části i tím, že zde nemáme tak dobrá filmová zpracování. V knize se toho vlastně moc neděje, ale jak mě dokázala udržet v napětí a co všechno jsem si ze čtení odnesla, je až k neuvěření.
Tuhle knížku jsem objevila díky této databázi, dle nadšených komentářů jsem si řekla, že by mě mohla bavit. A bavila. Nedávno jsem četla Dva roky prázdnin a myslím, že se zde autor hodně inspiroval, ale vůbec to nevadí. Dokonce se mi Zajatci pardálí soutěsky líbily mnohem víc. Tyhle děti mi byly mnohem bližší, asi proto, že zde je i humor a dívčí postava, která dodává příběhu zcela jinou dynamiku. Zaujaly mě také reálie. O Arménii toho moc nevím, tak jsem se i poučila.
Tahle kniha se mi těžko hodnotí. Začátek byl napsán tak krásně a vtipně, že jsem byla nadšená a hned jsem si zamluvila další díly. Pak to nadšení trochu vyprchalo, děj začal být komplikovanější a zmatenější, ale přiznám se, že jsem třeba některé věci nepochopila. Trochu se ztrácím v pojetí magie, jak je zde popsané. Líbí se mi ale, že v knize nejsou hluchá místa, a hlavně, že je zde mně sympatický druh humoru. Zápletka mě sice moc neoslovila, ale hlavní postavy jsou milé, tak dám šanci dalšímu dílu a uvidím, kam se bude děj ubírat.
Záhadné vody byla v dětství moje nejoblíbenější Ransomovka, nejspíš kvůli postavě Mastodonta. Teď když si čtu po letech všechny Ransomovky znovu, tak bych je asi řadila jinak. Ale ten svět záhadných průlivů a měnící se krajiny je pořád stejně fascinující.