ZÓNA komentáře u knih

Podivuhodný příběh, zručně napsaný, notně přitažený za vlasy, s poněkud smutným rozuzlením.
Především měl román příliš mnoho stran. Kdyby se jednalo o povídku, byla by plnokrevnější a nabitější, než-li román. Přesto se mi text pana Pánka odsoudit nechce.
Líbila se mi hlavní postava Vojty, i když jeho proměna v hrdinu a naivita na konci příběhu jeho kvality trochu snížily.
Prolínání děje s minulostí Vojtěcha bylo nutné, protože jinak by příběh upadl v nudnou karikaturu na exekuční pracovníky.
Přesto je kniha čtivá, má jistý náboj, který vás udrží v mírném napětí až do konce.
Mám za to, že pan Jiří Pánek psát umí.
A námět je jeho věcí.
Mít tak ostřejší pero, mohlo se jednat o víc než dobrý horor.

102 15.04.2019

Tak tohle měl být thriller...
Promiňte, ale zápletka to byla spíše detektivní. Sice detektivů pomálu a v hlavní roli učitel angličtiny, který si spletl svoje povolání. Pomocí výrazných berliček dospěje až k odhalení pachatelů, které je na celé knize to nejzajímavější a kvůli kterému uděluji alespoň průměrné hodnocení. Postavy nejsou špatné, ale mírně průhledné.
Konzistentní napětí dobrého thrilleru nehledejte. Příběh je sice dobře napsán, sestaven, až naprogramován, ale neohromí. Chybí více tajemství,
větší provázanost děje a hlavně atmosféra, která vám rozvibruje srdce a nashromáždí v něm krev.
Je to jen další z mnoha knih, které nijak neulpí v našich srdcích.

102 05.02.2018

Ač z moderní doby, jak mystické. Geniální text. Nebudu si hrát na to, že jsem porozuměl. Ale četl jsem. Jako smyslů zbavený. Jednoduché příběhy současných lidí se mísí s osudem, či životní poutí jednoho záhadného muže. Jsou propojeny, ale ne tak, jak by člověk myslel, že propojeny budou. Je to celé uhrančivé, tajemné a smutné. V knize nenajdete špetku humoru, trochu zábavy. Něco řídí naše osudy... Ale co??

102 18.09.2015

Tak o téhle knize budu přemýšlet hodně dlouho. Je hodně emocionální, hodně čtivá, napínavá a dojemná. Spisovatelka propůjčila své jméno jedné z hlavních postav románu a můžeme se jen domýšlet, zda-li by něco takového chtěla prožít. Záhadný závěr propůjčuje knize kvalitu a některé myšlenky jsou až fascinující. Je to lidský příběh o dívce a ženě, kterou spojilo pouto života a písmena na papíře. Neméně kvalitně je tu popsán život japonských kamikadze, které zastupuje Haruki 1. Ale je toho víc a člověk by tuto knihu neměl přehlédnout. Je nádherná.

102 09.03.2015

Román patří mezi knihy, které se dají přečíst na jedno nadechnutí. Skvělá myšlenka a ještě lépe napsaná. Děj knihy je tak dokonalý, že se to zdá být až neskutečné. Je v něm všechno-láska, smrt, bohatství, touha, tajemství a především naděje. Samozřejmě se jedná o horor, ale pokud by každý horor měl takové parametry, rozhodně by oslovil více čtenářů a možná by se o žánru přestalo hovořit jako o pokleslém.

102 02.01.2015

Sterilní pokračování příběhu o velice nápaditě a láskyplně vytvořené Gwendy.
Prakticky monotónní text vedoucí k omšelému detektivnímu závěru, který by vstřebal snad jen vyjukaný mladík začínající s kriminálním žánrem.
S pocitem nenaplněnosti a uvadajícím zanícením pro tajemnou skříňku s tlačítky, není jiné volby, než dokončit trilogii, kterou opět povede zkušený mistr tajemna.
Myslím si, že nestačí být dobrým povídkářem a pedagogem vyučujícím tvůrčí psaní, abyste Kingovu myšlenku rozvedl a posunul dál. Gwendy zakotvila ve stojatých vodách a uvidím, zda třetí díl opět posune krásnou pohádkovost k vizualizaci tajemna, což King umí dokonale.
Promiňte, pane Chizmare, ale čtení bylo obyčejné, nezábavné a nepříliš důvtipné. Jen čtivost nestačí k sepsání výborné knihy. Na ni je třeba mnohem víc, než jen touha. Talentem pro zápletky obdařený King by mohl vyprávět...

101 02.02.2024

Tajemná bytost pan Farris... On rozehraje fantastický příběh, pohádku - pojmenujte si podle svého úsudku. Až si přečtete. Protože nepřečíst, znamená vynechat cosi nadpozemsky dokonalého.
Ilustrovaná novela o zázračné skříňce v sobě skrývá veškeré lidské neřesti i ctnosti. A že o nich budete přemýšlet.
Kingova schopnost vtáhnout čtenáře do jím vytvořeného světa je obdivuhodná, až katatonická. Je mistr takových příčin, nekomplikuje, obaluje postavy přesnými dávkami charismatu, aby čtenář neměl šanci se vzdálit, ale naopak prožít příběh se vším všudy, k čemuž mu King dává vzácnou příležitost.
Nejde se nevpít mezi řádky, nejde odejít a nejde nebýt smutný. Protože s láskou psaný příběh o jedné malé holčičce a jejím dospívání vám navždy utkví v paměti.
A bude vás osobně zajímat, co by se stalo, kdybyste zrovna vy, jedinkrát v životě, potkali na lavičce posedávat pana Farrise...

101 25.01.2024

Román činí mimořádným myšlenky, které umí protknout text natolik, že se stane pro čtenáře neměnnou autoritou.
Takový chce napsat každý spisovatel. Některý dokonce na základě vlastních prožitků. I když si nejsem zcela jistý, zda skutečně pan Cvrček použil vlastní životní příběh. Nebo alespoň část z něho. Postava architekta je této domněnce blízko.
Přesto, a možná právě proto, je román nevyrovnaný a nemá dobrou konstrukci. Vyprávění je poměrně příjemné, ale ve výsledku směřuje pouze k závěrečnému dialogu, z něhož pramení velký potenciál, ovšem již nenaplněný a jen popisující tajemství.
Přičemž u mě v textu vítězila spíše láska, kterou pan spisovatel Cvrček vcelku mistrně rozvíjel. Ale neshledal v ní potřebnou sílu.
Nerad bývám příkrý v hodnocení, ale dobrou literaturu dělá především odvaha a "živočišnost" v příběhu. Zde se chodilo po špičkách, ale nedošlapovalo ve správných momentech a třináctá komnata zůstala pootevřenou, resp. přivřenou.

101 07.10.2023

Ač Shakespeare, nejsem jím ohromen.
Verše mi připadají příliš strojené, noblesní, pramálo živočišné a prakticky stále stejná forma sdělení.
Jediné, co mi učarovalo, je přebásnění Jana Vladislava. A mohu jen odhadovat, jaký je Shakespeare v originálním textu. Tuto záhadu však nikdy nerozlousknu, protože cizí jazyky jsou pro mě naprosto nepochopitelné.
Tak trochu si připadám jako zrádce, protože básník z řad nejopěvovanějších mi na těchto stránkách vůbec tak dobrý nepřipadá.
Za mě tedy Shakespeare příliš archaický... Nemohu si pomoci...

101 20.01.2019

Poloha Věry Kopecké jakou neznám.
Básně o čase a životě, o barvách a malování, moři, ale nakonec i o lásce, o té nejkrásnější možnosti žít na tomto světě smysluplně a šťastně.
Věra Kopecká mě přesto nezklamala. Nemohu přeci pořád toužit po intimní lyrice a láskyplných verších. :-)
Plný počet hvězdiček uděluji především za báseň VEŠEL JSI a také za titulní DÍVKA NA BŘEHU MOŘE.
Toto nejsou básně, je to vnímání světa básníkem a jako takové je nadčasové a nekonečné ve svém opojení...

101 27.08.2018

Kdo by očekával příběh,bude zklamaný.
V knize se najdou lidé, kteří ztratili někoho moc blízkého, někoho kdo jim na tomto světě byl středobodem.
Ve vyprávění je tolik neštěstí, až se vám bude zdát neúměrné. Pocity, které Vás obejmou a nepustí, ale vy si nebudete jisti tím, zda chcete být ještě objímáni.
Děj je hodně vzpomínkový, ale nejsem si jistý, zda všechen duševní balast je přínosem ke kvalitě knihy.
Ve chvílích duševního deliria tremens se hlavní postava zdá být neuchopitelná. Vzdaluje se a vy ji vždy vidíte, až s příchodem reality, skutečna a současné bolesti.
Popisy jsou natolik autentické, až se vzdalují realitě.
Kniha je napsaná hezky, ale postrádá čtivost a energii.
Na konci nevíte, zda se radovat, či plakat...

101 08.08.2018

Jaké odhodlání musím mít, když nositeli Nobelovy ceny neudělím plný počet bodů? Upřímně, stále mi to přijde drzé.
Básně jsou to prozaické, o životě, o smrti, ale i o ženách a lásce.
Seifert je napsal v rozmezí let 1965-77, což je široké rozpětí času. Ale tématicky do sebe zapadají a tvoří kompaktní celek.
Mám raději Seiferta melodického, veršujícího.
Básně jsou to ovšem chytré, působivé a inteligentní. Většinou první sloky navnadí, ale pokračování mnohdy nevyzní dokonale.
Přesto bych chtěl ocenit báseň VENUŠIN PAHOREK. Je velice pravdivá a jemná. Budu si ji číst ještě několikrát. Vypráví totiž o možnostech a dopadech lidského konání, lidského rozdělení na muže a ženu. A já v básni viděl smutný úděl světa.
Pan Seifert psal básně, které jsou krásné. I tohle bylo krásné. I když ne tolik pro moji duši...

101 18.07.2018

Jak lákavé jsou tituly, jimiž vydavatelství lákají k četbě ženy. Poutavý název, neméně obdivuhodná obálka a podlehne i muž.
Při četbě ovšem zažíváte rozporuplné pocity. Podivně vykreslený charakter muže, naopak žena bez chybičky. Nabalují se další postavy, víceméně sympatické a tutlá se tajemství. Jak tuctové...
O nějaké psychologické hloubce příběhu nemůže být řeč, i když bolestivých míst je dost.
Ale víceméně cítím pouze balast a lacinou dramatičnost.
Jistě, jako četba to není špatné, ale více než by se asi mělo, si říkáte... Už bude brzy konec?
A navíc, nic překvapivého se nekoná. A zrovna tomuto románu by to vytrhlo trn z paty. Zřejmě scházela fantazie...

101 16.06.2018

Byť miluji poezii, jméno Vladimíra Holana pro mě dosud bylo jen pouhým slovem z učebnice literatury.
Objevil jsem tuto malou knížečku a zamiloval se do jejího názvu. Tak láskyplná, krásná věta...
Básně uvnitř jsou mnohdy syrové, kruté a hloubavé zároveň. Málo z nich je jasných, milých a lehce čitelných.
Všechny však jsou silné, je v nich cit a láska, bolest i strach, utrpení a smrt. Vzlyky nad životem v této sbírce ovšem nehledejte. Holan byl zřejmě mužem pravým, básníkem z podstaty, který tvořil, protože znal a věděl...
Velice povedený je i doslov Rudolfa Kvíze, a je to o to pozoruhodnější, protože tyto části knih pro jejich většinovou nudu, zpravidla nečtu...
Složitost Holana svádí k tomu, aby jej člověk nosil stále při sobě. Ženy v kabelce, muži v náprsní kapse. Představa obou pohlaví sedících na lavičce v parku a čtoucí Holana, je vskutku nadčasová...

101 24.06.2017

Thriller. Bezesporu velice zajímavý, i když tématem omšelý. Autorka umí psát a proto není k zahození. Skvělé postavy, se kterými se snadno ztotožníte a fandíte jim. Jste smutní, pokud někdo zemře a že to není situace ojedinělá. Musíte se s tím naučit žít. Přesto je v románu jeden faktor, který nelze přehlédnout a dost příběhu ubližuje. Nechci být za šovinistu, ale hlavní hrdinka je příliš akční a přespříliš neohrožená. V zabíjení se nakonec vyžívá a nakonec kvůli ní zemře i sympatický mariňák, který by za normálních okolností nezemřel. Román měl možná skončit smrtí hlavní představitelky, nabyl by na věrohodnosti. Takhle to působí jako kýč. Ale dobře napsaný. Jako filmový scénář by rozhodně nepropadl. Lidé by šíleli nadšením. Knihomol jen zdvořile zatleská.

101 06.07.2015

Myslím, že se zde nejedná o horor, ale o přírodovědné sci-fi. Pavouci popisovaní v příběhu nahánějí sice hrůzu, jejich počínání a styl zabíjení také, ovšem kniha samotná je spíše pohádkou. Zajímalo mě, jak kniha dopadne, ale to je asi tak všechno. Hrdinové nebyli příliš zřetelní, až na geniální doktorku přírodních věd Kamilu. Příběhu nelze upřít snahu zaujmout, ale přespřílišné vysvětlování minulosti, románu spíše ublížilo. Okleštil bych rozvláčné popisy a důvody proč a jak, a napsal bych být pane Wyndhamem vynikající povídku. Možná by kandidovala na Huga, či Nebulu. Kdo ví?

101 25.08.2014

Fráňa Šrámek u mě vyvolal nejistotu.
Na jeho poetické básně jsem se těšil, ale moje srdce je nepřijalo.
Jsou příliš zahleděny do sebe, těžké ve své hloubce a pojetí.
Až archaicky členěné věty a obtížná vyjádření mi připomněli básně ze základní školy a jejich nekonečný rozbor - tenkrát ještě se soudružkou učitelkou... )
Pár básní se mě dotklo, několik veršů vyvolalo radost v duši.
Ale převážná většina textu mě minula a neoslovila...
Jsem zřejmě příliš zaměřený na moderní pojetí básní.
A především na cit, který musí z básní vyvěrat. Jemnocit, něha a vášeň.
Když už se veršuje o lásce, musí být láska cítit.
Tady jsem jen projížděl kolem, vůní nezasažen...

100 09.04.2019

Netřeba Bukowského znát předem. Stačí se nechat ovinout jeho roztodivnými příběhy a hned víte, s kým máte tu čest.
Nejlépe na mě působí jeho vulgární básně. Mají žár a břit a nebudu snad příliš drzý, když jej přirovnám k našemu Krchovskému.
Nejlépe se mi pan Bukowsi čte, když cítím, že jeho slova mají reálný základ. Když vnímám běh času jeho očima. K srdci mi nepřilnuli snové básně, ani rozvleklé příběhy.
Bukowski píše upřímně. Přesto si nechci domýšlet svět, kde by každý z nás konal a přemýšlel zcela upřímně.
Byl by potom svět ještě lidský?

100 06.01.2019

Až obstarožní poezie z pera našeho předního básníka, spisovatele a politika.
Z jeho básní lze vypozorovat, že byl silný muž, zřejmě charakterní osobnost naší minulosti.
Veršuje rytmicky, spousta básní je čtivých a zajímavých. Najdou se i klenoty, které jsem doposud neměl možnost poznat, jako je např. SESTŘIČKA STAROST, NEOBRATNÉ RUCE, STŘEVÍČKY, nebo až mystická báseň SOUMRAK U MOŘE.
Viktor Dyk překvapil moji romantickou duši, i když smrti je v jeho básních někdy přespříliš. Ale neobtěžuje, je příkrá, smutná a ambiciózní, jakou smrt někdy dovede býti.
A zda Viktor Dyk předpověděl svoji smrt? Pokud ano, nevěřme již v poklidný život na této Zemi.
Zneklidňující poselství Dyka nám naznačuje, že bychom měli být obezřetní... )

100 15.12.2018

Něžné, lidské, smutné. Nádherný příběh. Za oblastí fantazie, za lidským vědomím, za realitou skutečnosti. Budete plakat, budete držet palce, budete nenávidět. Román člověka uhrane a nakonec mu dá naději. Pro každého, bez výjimky. Překrásné čtení. Jen jedno malé doporučení. Možná vám bude trvat delší dobu, než si na Buda zvyknete. Neodkládejte knihu předčasně. Je totiž fantastická!!

100 06.07.2015