ZÓNA komentáře u knih

Měsíční detektivka ze staré školy.
Autor nejde cíleně za napětím a záhadami, ale věnuje se Měsíci i po stránce geologické, historické a společenské.
Jeho budoucnost Měsíce, která je úzce spjata i s historií Země je vskutku brilantní...
Příběh je ve výsledku jednoduchý, ale postavy v románu nádherné, záměrně ztělesňující dobro a zlo.
Některé pasáže mírně nudí a proto ubírám jednu hvězdičku.
Román charakterizuje jedna myšlenka... Tam kde byste nečekali chlípnosti, najdete je. Kde čekáte násilí, až zvěrstvo-objevíte je. Ale nejsou stěžejním rysem celého příběhu. Tím je inteligence autora a jeho umění psát.

127 09.08.2019

Pan Karika je literární umělec. Dovede spojit svoje představy o příběhu s konečnou verzí svého díla. A myslím, že nejde o nedůležitou vlastnost pisatele příběhů.
Tentokrát zabředl do imaginace, která měla čtenáři přirozeně nahnat strach a zároveň v oblasti hororu vytvořit něco ojedinělého.
Ale propojení několika příběhů mi nepřijde až tak potřebné a popisované nechutnosti ne úplně zapadají do celkového rámce vyprávění.
Svoje pocity vyjádřím nejlépe, když vyzdvihnu citace z použité literatury, jimiž pan Karika mínil okořenit svoji knihu. Nejenže použil správné ingredience, on je i velice dobře naservíroval. A mělo jít v podstatě o předkrm k hlavnímu chodu. Nejenže se poté hlavní jídlo nepovedlo ochutit tak dobře jako předkrm, ale hlavně postrádalo kvalitní potraviny.
Ale příměrem končit nechci.
Pan Karika tentokrát nenašel k proporcím příběhu vhodné postavy, a samo o sobě, několik povedených scén na vysoké hodnocení nestačí.

126 06.05.2023

Mnohdy se lidé sami odcizují a stojí od sebe třeba i na pět kilometrů daleko.
Stella a Will si usmysleli, že pro ně bude platit kroků pět. O jeden krok méně, než pro ostatní...
Nemohu nehodnotit jako dospělý čtenář. Neměl bych román číst očima šestnáctiletých, což opravdu nedělám.
V knize jsou některé nádherné pasáže, emotivně silné a neotřesitelné ve své podstatě.
Ale jako celek působí kniha nejistě a málo odhodlaně, i když z hlediska cystické fibrózy nahání její obsah hrůzu.
Ani Stella, ani Will nedokázali utrhnout ze stromu jablko. Nezakousli se do něho a nestali se postavami, které bych považoval za nezapomenutelné. Nicméně, láska jakou spolu dokázali stvořit, je naopak až křišťálově čistá.
Líbilo se mi sdělení, nelíbila se mi forma. Mírně nudilo neustálé střídání vyprávějících aktérů příběhu.
Hodně košaté, chybělo vzrušení.
Přesto oceňuji. Protože nyní vím, jak se takoví lidé cítí. Mladí lidé. Čistí a nešťastní.
Žít - znamená - dýchat.

126 20.07.2021

Jaký je povídkový McEwan?
Protože se jedná o jeho první literární pokus, hodnotím napsané texty jako nadprůměrné.
Povídkové knihy jsou povětšinou těžko hodnotitelné, musí se brát v potaz více aspektů dohromady a třeba i jeden skvělý příběh může knihu povýšit do jiných sfér.
Takových povídek má McEwan několik.
Myslím, že koncepčně zvládl britský spisovatel knihu na jedničku. V úvodu knihy jsou povídky, které ohromí, znechutí, překvapí, ale i skutečně zaujmou. Tím jak jsou napsané, pojaté, a že jsou i vtipné. Ke konci naopak McEwan umístil méně podařená vyprávění, alespoň dle mého skromného mínění.
Ale již v těchto jeho prvních pokusech poznávám známý styl psaní, někdy nadbytečný, ale s vnímáním světa, jaké jen tak někdo nenabízí.
Nicméně, poměrně kvalitní debut, který zaujme i náročné čtenáře...

126 20.05.2021

Žáčkovi v básních věříte.
Dostanou vás jeho postřehy, jeho melodie v poezii, vážné i nevážné verše.
V jeho sbírkách se vždy najdou klenoty, básně s neobvyklou pointou i krásnými rýmy... Je velice lidský, nehraje si na velkého umělce, i když jeho některé básně mají přesah a jsou sondou do našich životů...
Jsem rád i za humor, který Žáček dovede zakomponovat i do vážných témat.
Kdo miluje jemné a živé básně, nemůže Žáčka nikdy přehlédnout.
Ční totiž nad ostatními jako socha Krista v Rio de Janeiru...
Že přehnaný příměr?
Nemyslím... Na současné básníky shlíží totiž svojí velikostí, jako Ježíš na brazilskou metropoli.

126 03.12.2020

Krásná kniha. Fotopoezie.
Krátké básničky nikdy neomrzí a lze v nich nalézt moudrost.
Jsou vtipné, k zamyšlení, filozofické a někdy i košilaté.
A hlavně. Je z nich cítit láska.
Napsal je lékař a já mu za ně děkuji.
Fotografie mnohdy dokreslí báseň a podtrhnou její odkaz. A dají vzpomenout na dobu, kdy v knihách bývaly i ilustrace. Nejednalo se o špatný zvyk.
Myslím, že tento titul by slušel knihovně jakéhokoliv čtenáře.
Dovolím si tvrdit, že tato sbírka básní byla opomenuta a sbírky, které by měly být opomenuty jsou oslavovány. Bohužel.
Posadit se a listovat. Nechat se pohladit krásou slov... a především lidskostí.

126 24.06.2020

Příběh plný alkoholu, krve a nechutností. Přímo odstrašující reklama na trajekty jakéhokoliv druhu, odpuzující přemírou alkoholu a nevolnostmi. Že se do všeho toho zmatku vmísí agresoři, je jen třešničkou na dortu celého vyprávění.
Horor je napsaný dobře. Kapitoly jsou dobře ohraničené jmény postav a čtenář se tudíž neztrácí v ději. Naopak. Je velice dobře vtažen do vztahů, které panují na lodi mezi lidmi.
Šílenosti, které se dějí posléze jsou možná příliš natahované a monotónní, ale ve výsledku budují obraz celého příběhu velice věrohodně...
Spisovatel Mats Strandberg je homosexuál. Vyzradil na sebe tuto informaci v příjemném doslovu.
Snad zápletka v ději utkaná, nebude psát jeho budoucnost.
Zda se dočkáme pokračování Trajektu, ví jen sám pan Strandberg.
Já bych si pokračování rozhodně rád přečetl...

126 29.06.2019

Nobelova cena vždy zavazuje...
Vždy, když neobjevíte její celkovou krásu, částečně vás poníží.
Paní Munroová píše něžně. Hledal jsem vhodnou formulaci pro její styl. Ano, něžný. Ale celkově nudný a, dle mého skromného názoru, koncepčně předvídatelný, minimalizující napětí a potlačující rytmus, který by každá výborná povídka měla mít.
V povídkách se často hodnotí vztahy, klade se důraz na mužskou potřebnost, ale někdy i zbytečnost, probírají se jistá selhání a provinění, která nejsou jasně formulována a je na čtenáři, jak s nimi naloží.
Příběhy zatěžkané složitou dobou a nelaskavým počínáním jednotlivých postav.
Někdy si u románu řeknete... Autor mohl něco vynechat, pozměnit a vznikla by z textu skvělá povídka.
Zde mám pocit naprosto opačný.
A nemohu vyzdvihnout ani jednu povídku. Snad jen DOBROTA A MILOSRDENSTVÍ v sobě skrývá jistou dramatičnost, kde se dočkáte zajímavého vyústění.
Dosud žijící autorka mě svými povídkami poslala do podzemí čtenářské obce.
Osobně bych jí Nobelovu cenu, i když nejsem seznámen s jejím dílem komplexně, neudělil...

125 26.01.2022

Atticus píše stále stejně.
Heterosexuální tenata.
Kéž by se v nich nechala pochytat veškerá populace lidstva.
Nemohu hodnotit jinak. Hloubka básní na mě tentokrát neudělala takový dojem.
Přitom jsem byl naladěn velice pozitivně a hodlal si užít lásku až za hrob.
Myslím, že chyběla větší propracovanost. Nebo na autora dolehla úspěšnost jeho prvotiny.
Mám i ten dojem, že by mohl být odvážnější, že balancuje na hranici čistoty, až absurdně průzračné. Odvážných veršů je minimum a musíte je hledat.
Život je v lásce zplozen. A lásky je v knize hodně. Možná by mohla být více tvořivá, jako láska dovede být ve skutečném životě.
Přesto oceňuji. Ale zároveň hodnotím jako dosud nejslabší autorovo dílo...

125 14.10.2020

Krásné...
Pár slovy vyjádřená naděje, touha, láska...
Syrská...
Osud nevinných lidí je krutý, víc než to.
Ale proč se tak děje? Co je důvodem všech zvěrstev?
Srdce mají rozbolavět poetické vodové malby, které nejprve vyhlížejí lidsky a poté tak nehumánně...
Kniha je nádherná. Opravdu. Jako celek působí velice kompaktně a věrohodně...
Bolí mě osudy nevinných lidí... Jejich víra v lepší osud...
Ale nebolí mě hnusná válka, která se v Sýrii vede. A jakkoli tato útlá kniha vzpomíná na konflikt v této části světa, tak moje srdce nemůže obměkčit.
Náboženství je zkázou všech... I nevinných lidí...

125 14.08.2020

Sám jsem si predikoval, jaká asi kniha bude.
O autorce jsem nabyl dojmu, že se jedná o feministku.
Vše se ukázalo jako liché.
Kniha je velice čtivá a upřímná, i když tzv. "učebnice života" příliš nevyhledávám a nevnímám jako přínosné.
Ale autorka není dotěrná, jen vypráví a poukazuje na chyby v životě, na nedostatky ve výchově, na lásky, které láskami nebyly. Na sebe samotnou.
Avšak. Z textu cítím, že tak trochu klouže po povrchu. Že by mohl být sugestivnější a silnější.
Co je podstatné, necítím z něj feminismus. Naopak, je zde silně zastoupen mužský prvek, jeho důležitost a hodnota.
A hlavně důraz na osobnost člověka.
Paní Svátková, dle mého skromného názoru, má talent na psaní. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že je víc než talentovaná. Rozhodně víc talentu, než v oblasti herecké. Ale vše se dá rozvíjet.
Jen čas ukáže, zda slova dokáže skládat do příběhů, které dělají literaturu literaturou. U tohoto psaní zůstat nelze...

125 27.06.2020

Nechci znát skutečný příběh autorky.
Ona sama se z něho vypsala v této knize.
Myslím si, že měl víc zapůsobit.
Ano, část věnovaná matce i osudové lásce bolela a očím se chtělo plakat. Ne však srdci.
Jak mám více upozornit na fakt, že tohle nejsou skutečné básně?
Nezatracuji je, jsou povídáním složeným z hezkých slov a vět. Ale poezie by se tímto směrem ubírat neměla.
Osud autorky mi lhostejný není. Soucítím s jejím těžkým dětstvím, dospíváním ve společnosti smrti i nadějí, kterou vkládá sama do sebe.
Ale nemohu být okouzlen. Přeji si být básněmi očarován bolestí i láskou.
Neskrývám, že tato kniha mne těmito emocemi pouze přetřela šedivou barvou... Bohužel...

125 25.01.2020

Jak přímočaré, ostré a zřejmě pravdivé...
Nesvadbová používá rychlý způsob vyprávění. Do dějových sekcí dokáže vměstnat i úvahy a filozofické otázky. Její tempo je závratné a pohlcuje...
Nakolik je příběh uvěřitelný? Nepodstatné...
Je možná taková láska? Nepodstatné...
Hlavní roli hrají osoby, které nás vedou celým vyprávěním.
A Ty jsou skutečné. V ně se dá věřit... A pokud takoví lidé jsou, je možné si ve vztazích neubližovat... I když člověka potká závratná láska, popsaná v této knize...
Je snad celý popis vztahu M. a Karly návodem na polygamický vztah, který je soužitím neohrožujícím rodinu?
V jistém modelu zúčastněných stran?
Kniha je krásná. Humánní. Líbila se mi.
Paní Nesvadbovou si určitě znovu přečtu...

124 27.08.2020

Mistr rýmu Baudelaire, odvážný Francouz, obdivovatel žen?
Jeho mistrovství spočívá v krásném tempu básní, nalezení poloh, které pomáhají objevovat v ženách především jejich nepoznaná tajemství, ale i jejich krásu a důležitost být tu pro muže.
Jak jinak by potom Baudelaire mohl tvořit?
Kráčel jsem s ním postupně všemi vzhlíženími a narazil na jednu báseň v této sbírce ojedinělou. Vymyká se ostatním a možná by stálo za úvahu pojmenovat po ní tuto sbírku - VRAHOVO VÍNO. Ale jedná se jen o můj pohled na básně, a protože mám raději moderní pojetí básnické tvorby, více by v současnosti přitáhla čtenáře.
Baudelaire není vyloženě mým TOP básníkem. Dost možná proto, že mu schází český jemnocit.
Jsem náročným strávníkem básní, a proto volím hodnocení těsně pod vrcholem.

124 19.05.2019

Co k této knize napsat?
Velmi poutavě napsané, místy však složité a nepřehledné. Hlavní hrdinka navíc místy působí jako Superman v sukních, což považuji za vadu na kráse. Některé úvahy a pasáže jsou určitě geniální, postava mechanika naprosto famózní. Obdiv zasluhuje znalost teorie o ledu, znalosti Grónska, ale i Dánska, bezesporu je autor velice vzdělaný muž. I když jsem se těšil na rozuzlení příběhu, tak největší dojem na mě udělala první část knihy. Pokus o thriller v závěru se mísil s obšírným vysvětlováním podstaty problému a mírně vyšuměl do ztracena.
Ale rozhodně se jedná o knihu pozoruhodnou a pokud máte trpělivost prokousat se některými složitými pasážemi, kterých zase není tolik, bude vás jistě dobře bavit.

124 31.08.2015

Nádherná kniha, o níž lze napsat jen superlativy. Skvělé vykreslení postav, se kterými celý příběh dýcháme, nenávidíme i milujeme. Velice čtivý román, ve kterém se dá najít spousta krásných zamyšlení, úvah, básní. Závěr je velice smutný, ať už úmrtím oblíbené hlavní postavy, či vysvětlením příběhu vraždy, z které jde až mráz po zádech. Měl jsem moc rád rodinu McCarthyových, jako by byla moje vlastní. Ale co je na celé knize nejkrásnější? Jemnost, se kterou spisovatelka vede celou linii příběhu. Jsem skutečně nadšený ze závěrečného shledání Madeleine, Colleen a Rickyho. A to je jen nepatrné zrnko z toho, co na vás čeká v celé knize. Určitě si ji přečtěte.

124 03.08.2014

Prvotřídní brak!!
Znamenitá obálka je mnohdy obávanou vstupenkou na pokleslé představení.
Rozhodně by se tato kniha neměla dostat do rukou dětem. Nejen kvůli prvoplánovým odpornostem, ale zejména pro utvoření špatného literárního vkusu.
Zpočátku se příběh tváří bohatě a záhadně. Vše se odehrává v typicky nevlídném ostrovním klimatu, které umí výborně navodit atmosféru hororu.
V tomto případě se ovšem záměr nepodařil. Prostředí není dobře vykresleno, postavy jsou tuctové a ničím neupoutají. Strach zde rozhodně nehledejte. Ich forma vypravěčky svojí náladou zapadá někam ke grotesce a nouze není ani o žerty různého druhu.
Reklama na opravdu hodně špatný román.
Dobrá příležitost v rukou nesprávného autora.
Zornice pana Kinga by v příběhu našly tolik možností a skutečné temnoty a zla.
Zde naleznete jen povrchový román o lidech, kteří na světě nemají být. A snahu postrašit čtenáře. Ale ve skutečně dobrém hororu se dějí věci zcela jinak.
Hodnověrněji...

123 19.04.2023

Zajímavé téma, nepovedená ich forma, amatérský styl psaní.
Asi těmito třemi charakteristikami lze shrnout právě přečtené stránky.
Hlavním problémem knihy je určitá citová přepjatost a nevěrohodně popsané emoční scény.
Samotná dějová linka je sice jednoduchá, ale dala by se rozhodně více vytěžit, rozvinout.
Sympatickým postavám by slušelo více přirozenosti a ochoty působit na čtenáře s větší grandiozitou.
Někdy se autorovi nepodaří, dobrý nápad skloubit s literární kvalitou.
V tomto případě dvojnásobná škoda, protože téma slibovalo podnětné čtení.

123 23.07.2022

Na první pohled beztvaré vyprávění obsahuje tolik životních postojů, náhledů, niterností a eskapád, že tento útlý román budete chtít číst i poté, co za záhadných okolností skončí.
Velice inteligentní čtení, chytré a chytlavé zároveň.
Propletenec lásky, která láskou není?
Nenechte se zmást intelektuálností celého příběhu. I takoví lidé žijí v naší zemi a mají svá trápení, nelišící se od úzkostí a strastí běžných smrtelníků.
Román z oblasti umělecké, pracující inteligence. Bude tepat ve vašem mozku ještě mnoho dní.
Budete ještě dlouho s postavami, které povstali prakticky z ničeho. Krásné ženy a rozporuplní muži. Jak mistrovsky pojaté.
Srším zde superlativy, ale cítím, že kniha beztak neosloví většinu čtenářského spektra.
Ale cítím povinnost na ni upozornit, protože pan Macura umí bravurně psát, jeho postřehy přesahují běžný rozměr literatury a jeho dílo patří mezi klenot, který se dá číst pořád dokola a budete v něm objevovat nová a nová rozcestí.
Příběh lidí, kteří touží milovat, ale jsou příliš vzdělaní na to, aby milovat mohli...

123 22.07.2021

Knize nelze upřít šarm a důvtip.
Nežánrový příběh není úplně dokonalý, ale vskutku originální. Chvílemi se ocitáte na pomezí hororu, abyste po chvíli vstoupili do reality show vskutku podivného ražení, mezitím se stali detektivy a na závěr se ocitli v nějaké snové realitě a domysleli si závěr, který může bezostyšně nabídnout pokračování.
Vyprávění malým děvčetem (posléze i v ženské poloze) nebylo špatné, ale rozhodně by románu prospělo více dospělosti. Iniciovat vypravěče mezi více osob, by příběhu dodalo patřičnou dynamičnost, kterou zoufale postrádá.
Nicméně cítím, že nevšednost celku je povýšena nad krkolomnou strukturu celého románu a je třeba ji vyzdvihnout.
Moc nevěřím slovům Stephena Kinga (prý byl vyděšený) na přebalu knihy, ale v jistých chvílích textu jsem cítil úzkost a nepříjemný pocit u srdce.
Myslím, že potenciál knihy byl naplněn.
A poznámka na závěr... Postupně možná rozumím citaci Kinga. Možná byl vystrašen tím, že jej něco takového již dávno nenapadlo... :-)

123 05.07.2021