Zorka komentáře u knih

Poměrně zdařilá kniha, i když ke konci mi trošku připomněla scénu z Cimrmana těsně před Vichrem z hor :-). Někdy je méně více. Nicméně ani množstvím zápletek kniha příliš neutrpěla, za přečtení rozhodně stojí.

2 01.01.2019

Tolik dětských osudů a tak podobných. Hladové děti bez rodičů, bez domova, se vzpomínkami na zabíjení a smrt svých blízkých. Opravdu hodně smutné čtení.

2 26.12.2018

Téma zajímavé, pokud ale člověk očekává románové zpracování, bude zklamán. Knížka je složená ze střípků života Ch. Chaplina a W. Churchilla, je jakousi mozaikou, která má zdokumentovat povahu přátelství státníka a komika, postav tak odlišných, a přesto tak podobných.

2 21.08.2018

Po přečtení druhé knihy od Aleny Mornštajnové musím konstatovat, že pro mě je toto zajímavá autorka. Její Slepá mapa byla méně působivá než Hana, nicméně pořád se jedná o zajímavě koncipovaný román, který retrospektivně líčí osudy matky a babičky hlavní hrdinky. Jejich osudy mi popřečtení trošku splynuly dohromady (možná podobností jmen začínajících na A), zůstal ale dojem. A to je u knihy vždycky dobré znamení.

2 26.07.2018

Corinnino dětství nebylo jednoduché, přestože vyrůstala relativně v moderní době. Příběh mě nutil srovnávat pohodlí městského života, jaké jsem zažívala já, byť v komunistickém režimu, a úskalí života na samotě v zemi, o níž jsme si nechávali zdát. Knížka se mi líbila. Je na ní sice vidět, že žije trochu z úspěchů Bílé masajky, která je opakovaně, a možná až příliš často zmiňována. Přesto pro mě byla zajímavou sondou do dětství autorky, která ušla v životě zajímavý kus cesty.

2 02.04.2018

Sotheavy je jen o pár let starší než já. V době, kdy já jsem prožívala své v podstatě šťastné dětství, byť v komunistickém Československu, prožívala ona ty největší hrůzy v kambodžských pracovních táborech. Zatímco my považovali za největší tragédii, že nebyl toaletní papír a banány byly jen před Vánoci, ona se denně obávala znásilnění a pohození do hromadného hrobu, smrti hladem a přihlížela vraždění. Pro nás nemyslitelné. Obdivuji autorku nejen za to, že se dokázala se svou minulostí vyrovnat, ale také za to, že o ní dokáže mluvit. Lidé by měli vědět...

2 22.03.2018

Kniha Milosrdenství pro mě byla velmi příjemným překvapením. Na začátku jsem trochu váhala, zda je to můj šálek kávy, protože prvních zhruba 25 stran bylo zahaleno jakýmsi mlžným oparem, kdy čtenář čte a příběh nedává smysl. Je totiž jen střípkem z mozaiky, která se skládá až později. V poměrně útlé knize se Toni Morrison podařilo nastínit smutné osudy hned několika lidí, jejichž problémem nebyla jen nesvoboda, ale také osamění a životní bolest.

2 31.12.2017

Anotace zněla tak lákavě, ale už při čtení se dostavilo velké zklamání. Příběh je povrchně a "lacině" zpracován, že jsem se v podstatě těšila, až ho dočtu - závěr byl předvídatelný, překvapení se nekonalo. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu červenou knihovnu, kde se "vrabčáčkuje" a cvrliká, a nikoli příběh ze syrového a surového prostředí, kde se obchoduje s dětmi a jiné děti fetují na ulici lepidlo.

2 27.10.2017

Knih o autismu už jsem přečetla mnoho. Některé byly lepší než Kuk z kostek, jiné horší. Proměna Sama pro mě byla trošku náhlá, nicméně chápu ji spíše jako proměnu vnímání Sama ze strany otce. Pak ano, člověku se může dítě měnit před očima. U autistů to tak bývá. Když je člověk nechce chápat, dokážou mu lézt na nervy. Ale když víte... cestu si najdete stejně, jako si ji našel Samův otec. Je ale jasné, že ne vždy je to takhle jednoduché.

2 14.10.2017

Satira, kterou by nicméně mohl napsat sám život. S nadsázkou popsáno, že učitel, který léta přežil na učňáku, je vlastně připraven na všechno, protože nejhorší už zažil :-). A nakonec všechno zlé je pro něco dobré. Mnohokrát mě napadla paralela s Revizorem, ani nevím proč. Snad pro to, že je snadné považovat člověka za někoho, koho v něm chci nebo potřebuji vidět. Snad pro tu hloupost "orgánů". Každopádně je to román, který mě v průběhu nutil přemýšlet o tom, jak by se celá věc mohla ještě zamotat. Protože život občas bývá absurdní, a to nejen v románech.

2 03.09.2017

Příběh rodiny, která tristním způsobem zanedbávala tolik věcí, včetně uspokojování základních biologických potřeb dítěte, je opravdu hodně zvláštní. Laxní přístup rodičů k úrazům, k hladu dětí, k náznakům sexuálního zneužívání, tajné pojídání zásob matkou ve chvíli, kdy měly děti hlad, a krádeže peněz z dětských pokladniček ze strany otce-alkoholika, člověk jen stěží pochopí. Vůbec nechápu, kde děti vzaly sílu k tomu, vymanit se ze spárů života, kterým jim byl od malička podsouván jako zcela normální... Smutný příběh smutné rodiny, která si nalhávala, že jim takový způsob života vyhovuje.

2 29.07.2017

První polovina knihy mě docela bavila. Pak už mi to začínalo připomínat výrazným způsobem červenou knihovnu. Jako odpočinkové čtení ok.

2 30.05.2017

Jen těžko se mi hodnotí kniha, která byla napsaná majitelem společnosti zabývající se produkcí a prodejem zelených potravin. V podstatě jde o reklamní záležitost, v níž se sice nacházejí některé zajímavé informace, které jsou ale podané stylem, jímž reklamu prostě nezapřou. To, že jíme špatně a chybí nám některé důležité živiny, je ale věcí známou.

2 08.05.2017

Knihu jsem sice zhltla velmi rychle, připadala mi velmi zajímavě zpracovaná, ale ten konec už byl takový překombinovaný.

2 07.04.2017

Přestože je kniha určená dětem, je zajímavou i pro dospělého. Ivoně Březinové se podařilo nastínit na příběhu dvou dětí rozdíl v jednotlivých druzích PAS (poruch autistického spektra) - zatímco jedni mohou žít relativně plnohodnotný život, jiní jsou odkázáni 100% na pomoc ostatních. A život s nimi opravdu není procházka růžovým sadem.

2 01.01.2017

Kniha s nádherným, neotřelým tématem, skvělou dějovou linií (Tobyho příběh oddané lásky musí zasáhnout opravdu každého), nicméně zpracování spíše pro náctileté. I tak hodnotím knihu velmi pozitivně, protože patří mezi ty, které člověk jen tak nezapomene.

2 30.12.2016

Klasika, která se dá přelouskat za jedno odpoledne. Tragikomický příběh lakomého Harpagona by měl znát asi každý, proto doporučuji.

2 28.12.2016

Velmi krátká kniha, v níž není třeba více slov. Všechny knihy napsané o holocaustu totiž popisují hrůzy, které si, aniž by byly v Hanině kufříku vysloveny, dokážeme do knihy dosadit. Doufám, že ji četl i pan prezident...

2 25.11.2016

Vždycky mě překvapí, jak jiná je další kniha od Jodi Picoult ve srovnání s tou předchozí. Trošku zdlouhavé, jak již bylo uvedeno, ale na druhou stranu velmi dobře propracované téma, při němž se ze střípků vyprávění několika lidí spojí nakonec mozaika, která celý příběh vysvětlí. A navíc ti sloni... člověk si již začne opravdu vážit.

2 18.11.2016

Hlavní role se vyznačuje velmi dobrým slohem autora, zajímavým a uvěřitelným příběhem, který na mě ale chvílemi (a zejména pak ke konci) působil trošku naivně. Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, za mě tedy 3,5.

2 01.11.2016