Zorka komentáře u knih

Hezké hrátky s českým jazykem :-).

1 21.12.2020

Moc hezky napsaná kniha, která vysvětluje, že ne všechno, co je pro nás samozřejmé a "mální", je také samozřejmé pro člověka s Aspergerovým syndromem. Jejich vnímání, dospívání i chápání je trochu jiné. Moc bych si přála být pro všechny lidi s PAS pestrostínem...

1 16.08.2020

U takové knihy člověk nemůže v žádném případě posuzovat literární hodnotu. Ta je totiž vedlejší. Důležité je poselství - a to tu bylo předáno naprosto zřetelně. Péče o těžké případy lidi s PAS je až alarmujícím způsobem nedostatečná, a to nejen u nás. V této souvislosti velmi doporučuji film Výjimeční jako důkaz, že umístit agresivní autisty do nějakého zařízení je problém například i ve Francii. Respekt před lidmi, kteří se takového úkolu zhostí. A obrovskou sílu rodičům, kteří se o podobné děti starají doma, přestože mnohdy je to nucená volba.

1 18.02.2020

Celý román na mě působil trochu "zastarale" jako ubrus Janovy maminky. Jako by se odehrával mnohem dříve než v období, ve kterém byl napsán. Začátek byl docela fajn, snaha o zápletku pak už mi připadala trochu divná, stejně jako citace z deníku Janovy maminky, o závěru ani nemluvě. Za mě průměrné dílo, které má honosný antický název a kromě jiného dost otřesnou obálku.

1 24.01.2020

Nechci vůbec hodnotit, jaký byl cíl autorky a nemůžu ani soudit, do jaké míry byli Kosińští takoví, jak jsou v knize popisováni. Nicméně kniha byla napsána vcelku nezáživnou formou a ze 3/4 pojednávala stále o tomtéž - jak se rodina skrývala pod falešnou identitou ve vsi Dabrowa. Chápu pamětníky, že se cítí dotčeni, pokud v Nabarveném ptáčeti poznali svoji milovanou ves, na druhou stranu každý autor má právo nechat se inspirovat realitou a doplnit ji fikcí. A pokud se někdo domníval, že kniha Nabarvené ptáče popisuje realitu v jedné vsi, je to jeho věc. Od knihy Joanny Siedlecké jsem očekávala více.

1 20.01.2020

Knihu jsem proložila několika dalšími. Téma bylo sice zajímavé, ale pro mě příliš rozvlekle popisované. Očekávala jsem více.

1 25.12.2019

Velmi zajímavá kniha obsahující nejen případy českých i zahraničních sériových vrahů, ale také klasifikaci a psychologický rozbor možných znaků, které mohou predikovat již v dětském věku zvýšenou pravděpodobnost, že se člověk dostane na zločineckou dráhu. Teoretická část by zasloužila lepší korekturu.

1 25.12.2019

Kdyby kniha končila na straně 204, dala bych jí určitě čtyři hvězdičky (od této strany je totiž trochu mimo téma). Je trefná, vtipná, místy citlivě nadsazená, přitom stále pravdivá. Pravda ale je, že ne všichni ji zřejmě dokážou docenit. Stoprocentně jí totiž porozumí jen někdo, kdo ví, o čem je řeč – tedy učitel, který se s podobnými situacemi setkává dnes a denně. A ještě lépe – učitel češtiny. Několika pečlivě vybranými úryvky z knihy jsem pobavila celou svoji rodinu. Věděla jsem ale, že například s kapitolou o slovesném vidu bych doma asi příliš neuspěla. Takže chápu, že někomu mohla kniha připadat příliš učitelská – ona totiž o učitelích je. A upjatá? „Už mě ten prd začíná pěkně sr… štvát.“ (s. 17) I mě, paní Horáková. I mě.

1 03.11.2019

Myslím, že anotace ke knize je trochu zavádějící. Kniha sice je o stalinském táboře, chcete-li si však dopřát avizované běhání mrazu po zádech, doporučuji sáhnout po jiných knihách se stejnou tematikou. Tato se totiž nevyžívá v líčení táborových hrůz, ale naopak hledá v táboře to lidské, hledá člověka. A poukazuje na to, jak tenký je led mezi vězením a svobodou. "Rád bych, aby to bylo o lidech a o životě... Ještě jednou opakuji, že mě nezajímá vězení, ale život. Že mě zajímají lidé, a ne zrůdy."

1 13.10.2019

Prokousat se knihou Krev a mlíko není opravdu lehký úkol. Navzdory tomu, že má kniha přes 600 stran, dějiny bere průletem (a je lépe již o dění v Číně něco vědět, aby se člověk alespoň trochu orientoval) a promítá je do osudů jedné, pro Evropana ne zcela obvyklé, rodiny. Za sebe musím říci, že pro mě kniha negradovala, jen plynula, a Zlatkova obsese mi ke konci připadala už hodně nadsazená. Pokud srovnám knihu s Divokými labutěmi nebo Ubožáky, musím přiznat, že se mi obě poslední jmenované líbily víc.

1 12.10.2019

Ucelené informace o zřízení, fungování a tristní likvidaci rodinného tábora v Osvětimi. Kniha mi znovu připomněla postavy, o nichž jsem již četla v jiných knihách a které stojí za to opět jmenovat - např. Fredyho Hirsche, Jakoba Edelsteina atd. Smutný obrázek z historie, před níž nemůžeme zavírat oči.

1 17.07.2019

Téma zajímavé, ale pro mě bohužel ta uvěřitelnost dost chyběla. Chvílemi hodně naivní, chvílemi až přeerotizované, konec pro mě celkově zklamání - skoro až směšný. Takže ano, číst se to dá, ale hloubku bych v tom nehledala.

1 05.07.2019

Knížka, kterou by si měli povinně přečíst všichni obvodní lékaři a také někteří nedostatečně poučení neurologové, protože včasná diagnostika této nemoci, která je tak stěžejní pro úspěšnou léčbu, resp. stabilizaci, bohužel stále není samozřejmá. Knížka popisuje poměrně srozumitelným způsobem příznaky nemoci, formy léčby, ale také možnosti rehalilitace a podpory, včetně několika kazuistik.

1 05.05.2019

Krásná kniha, krásný příběh, krásný člověk. Steve Irwin byl obdivuhodný a zasloužil si být tady déle...

1 07.04.2019

Podivná holka mi na začátku připomínala určitým způsobem hrdiny z děl Torey Hayden. V druhé polovině ale kniha nabrala trochu jiný spád, autorka se snažila za každou cenu dospět k překvapivému závěru, což byla z mého pohledu trochu škoda. Díla Jenny Blackhurst jsou čtivá, nicméně závěrečné "kotrmelce" (i když zde jich bylo méně než ve Ztichlém domě) mi knížku vždy posunou o hvězdičku níž.

1 22.03.2019

Smutný příběh nejen o válce, lásce, přátelích, lidských chybách, ironii osudu, ale také o pomíjivosti krásy a nevyhnutelnosti konce. Dost bolestivé čtení.

1 22.02.2019

Krátké, výstižné, zařadila bych do povinné četby v rámci protidrogové prevence. I pro rodiče, kteří jsou často spoluviníky toho, že jejich děti jdou špatnou cestou.

1 03.02.2019

Život ve smyčce. Básně psané jako haiku. Hodně netradiční příběh jak obsahem, tak formou. Za mě ano.

1 26.07.2018

Opravdu bolestivé čtení. Příběh je psaný ich-formou malého děvčátka, které miluje svoji rodinu, a přesto si uvědomuje, že se v ní odehrává něco špatného. Láska k rodičům a snaha je pochopit tu kontrastuje se soucítěním s malou sestrou a obavou o její prožívání a nakonec i její život. Příběh je bohužel velmi uvěřitelný.

1 16.05.2018

Po knížce jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě a musím říct, že něco tak naivního jsem tedy četla naposledy v pubertě - a že už je to pár let. Nečekejte složitý děj, konec je v podstatě celou dobu jasný, nepřekvapí. Jako námět na film pro pamětníky ok, já bych obsadila do role hlavní hrdinky Věru Ferbasovou.

1 29.04.2018