Zorka
komentáře u knih
Istanbul - Křižovatka cest
Joseph Kanon
Pro mě kniha naprosto dějově "plochá". Několikrát jsem ji odložila, nebavila mě. Už za pár hodin po dočtení jsem přemýšlela, "jak to vlastně skončilo". Byly tam námětově zajímavé momenty, které by se nechaly rozpracovat na úkor jiných, nicméně autor zvolil cestu vleklého děje zaměřeného na skrývání jediného špiona. Knihu bych s Remarquem (viz v anotaci) rozhodně nesrovnávala.
Buzíčci
Jan Folný (p)
První povídka mě od čtení knížky skoro odradila. Nicméně další povídky i to, jak do sebe postupně zapadaly, se mi líbily. Slohové práce Honzíka o dvou maminkách a dopis panu prezidentovi mě skoro dojal.
Desátý kruh
Jodi Picoult
Knížku jsem ze začátku hltala. Možná proto, že mi trochu připomínala mé oblíbené dílo Svět podle Garpa. Paradoxně jsem měla problém dočíst posledních pár stran. Napětí se nějak nestupňovalo, pro mě byl konec poněkud "plochý".
Prostá pravda
Jodi Picoult
Pro mě zatím neslabší kniha Jodi Picoult. Přesto je to stále ve stylu neotřelých příběhů, jak je pro J. Picoult obvyklé.
Esej o tragédii
Elizabeth LaBan
Je velmi těžké být výjimečný něčím, co si člověk sám nevybere a čeho by se radostí vzdal. Moc hezká sonda do života Tima, úžasného člověka, kterého tlak okolí a vnitřní nejistota ze stigmatu vede cestou, po níž by se sám nedal. Přála bych si v našem životě potkávat více Vaness a Duncanů a jen minimální množství Patricků.
Odpusťte mi, váš Leonard
Matthew Quick
Po přečtení této knihy mě napadá, kolik takových Leonardů žije okolo nás. Kolika lidem bychom mohli pomoci, kdybychom byli pány Silvermany a uměli se dívat kolem sebe pozorněji, než to třeba ve skutečnosti děláme. A kolik takových Leonardových matek a otců dokáže děti posunout na cestu, která končí nad propastí, do níž se mnozí nakonec zřítí. Já osobně bych napsala dopis z budoucnosti panu Silvermanovi. Poděkovala bych mu za to, jak výjimečný je člověk.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Norské dřevo je nepochybně zvláštní kniha, která se více než japonskými reáliemi, které mnozí očekávali, zabývá odkrýváním lidského nitra, nedokážu posoudit, jestli ryze japonského. Nicméně nesdílím davové nadšení. Trošku mi vadily opakující se motivy sebevražd, které pro mě příběh posunuly na těžko uvěřitelnou rovinu. Jakoby se Murakami chtěl trošku přiblížit antickým tragédům, které okořenil dávkou erotiky a lehkými prvky pornografie. Za mě zajímavé, nicméně nijak excelentní dílo.
Dívka, která nepřestala věřit pohádkám
Marcia Grad
Po prvních stránkách jsem měla pocit, že knihu odložím, přestože to většinou nedělám. Tolik naivity, dětinskosti a to pohádkové zpracování mě trošku lezlo na nervy. Nicméně právě proto, že knihy většinou neodkládám nedočtené, jsem se přehoupla i do druhé poloviny, kde jsem přestala vnímat pohádkové zpracování a převáděla si děj zcela automaticky do obvyklé reality. Člověk musí číst mezi řádky a trošku luštit metaforické přenášení významů. Chvíli mě to bavilo, nicméně konec mi přišel opět naivní. Takový lehce sektářský, ani nevím proč. Takže za mě průměrné dílo, žádný velký zázrak. Nicméně za nápad zapracovat návod na šťastnější život do pohádky, kde přece jen vítězí dobro nad zlem, dávám nakonec tři hvězdičky.
Kmeny
Vladimír Brož
Osobně hodnotím Kmeny 0 jako knihu o kategorii výše. Možná je to tím, že jsem dobu prožila a lépe se v ní orientuji, zatímco nové směry mi už tak trochu unikají mezi prsty. Mnohé kmeny mi přijdou podobné, jejich snahou je zejména vymezit se, nicméně pravá podstata mi i po přečtení oddílu unikla, nebo nebyla dostatečně dobře popsána. Fotografie v Kmenech 0 byly skvělé. Korespondovaly, doplňovaly text, byly popsány. Tady jsem občas přemýšlela, proč tam vůbec nějaká fotografie je.
Zachránila mě slza
Angele Lieby
Autorka je bojovnice, obdivuji její sílu a odhodlání, přeji jí rodinu, díky níž vlastně přežila, a upřímně doufám, že tato nemoc nemůže mít recidivu. Je opravdu šokující, jak se člověku ze dne na den dokáže změnit život....
Homo psychoticus
Michaela Malá
Michaelo, smekám před Vámi, že jste dokázala napsat tak otevřenou zpověď, tak upřímnou, plnou Vašich pocitů a problémů. Jsem přesvědčená, že jste na dobré cestě, protože Vaše problémy často korespondují s problémy mnoha žen (koho např. netrápí nějaké to kilo navíc?), jen Vaše cesta k cíli (nejen k tomu hubnoucímu :-) bude zřejmě kvůli diagnóze více trnitá. Na základě Vaší knížky ale věřím tomu, že se naučíte ty trny zdolávat a že si budete pomalu prostříhávat cestičku k takovému životu, který si přejete mít. Hodně štěstí! Vaši knihu rozhodně doporučuji!
Xanadu - Cesta za Kublajchánem
William Dalrymple
Na mě příliš rozvleklé, popisné, bez spádu, kniha na mě až moc dýchala dobou Marca Pola (z jehož díla bylo rovněž často citováno).
Zákeřná Ebola
Richard Preston
Vždy oceňuji, když je kniha o odborném tématu napsána způsobem, který je stravitelný i pro laiky. Takové dílo je podle mého názoru z hlediska osvěty mnohem přínosnější než ryze odborná literatura určená jen pro úzkou skupinu znalců. Knížka Richarda Prestona patří nepochybně k těm pro mě "cennějším". Velmi poutavou formou popisuje tematiku filovirů, mezi něž Ebola patří, a také práci odborníků při setkání s nimi. Je opravdu otřesné, co Ebola dokáže. A já se jen modlím za to, aby zůstala dlouho spát a nikdy se z ní nestala pandemie. Ne vždy jsem totiž byla při čtení knihy přesvědčena o tom, že odborníci skutečně dělají vše pro to, aby se virus nedostal ze "žhavé zóny" ven. Někdy mě až mrazilo nikoli z toho, co dokáže samotné onemocnění, jako z toho, že se lidé, kteří čichali k vzorkům, pracovali v nakaženými zvířaty a byli jinak v přímém styku s nákazou, pohybovali běžně mezi ostatními a doufali, že u nich onemocnění nepropukne. Snaha nešířit paniku a ututlat potenciální nebezpečí by se lidstvu jednou nemusela vyplatit...
Vypravěčka
Jodi Picoult
Moje třetí kniha od této autorky, opět zcela jiné téma, nicméně úžasné zpracování. Beletrizovaná problematika holocaustu, přesto tak uvěřitelná. Vřele doporučuji.
Já ti to opepřím, miláčku
Ellen Berg
Jednoduchá kniha, odpočinková, žádná složitá zápletka, žádná velká literatura. Na pláž ok, člověk u toho nemusí přemýšlet a celkem předpokládá další vývoj. Konec je srovnatelný s průměrnou americkou komedií.
Platýz v drogerii
M. M. Cabicar (p)
Pohled muže na rodinný život a výchovu dítěte. Vtipné průpovídky a komentáře, doma bych ho nechtěla :-).
Mozek autisty
Richard Panek
Knížka Temple Grandinové je nepochybně velmi zajímavou publikací o autismu, nicméně první minimálně třetina je natolik odborná, že širokou veřejnost jen stěží osloví. Druhá část je pak více praktická, příkladná, dává různé návody, jak se k lidem s autismem chovat, popřípadě jak je vhodně zapojit do života, což je podle mého stěžejním problémem. Hodně zajímavý je dotazník v závěru knihy, který určuje kvocient autistického spektra. I sama autorka naznačuje, že lidí s poruchou autistického spektra je ve společnosti mnohem víc, než si myslíme. Mnozí z nich totiž nejsou diagnostikovaní.
Hotel na rohu hořkosti a štěstí
Jamie Ford
Zajímavá kniha o střetu kultur (čínské, japonské a americké) v průběhu druhé světové války. Přestože závěr je dost předvídatelný, rozhodně myslím, že stojí za přečtení.
Studna osamění
Radclyffe Hall (p)
Není to knížka, kterou by člověk zhltnul za jeden večer. Je možná až moc popisná, příliš rozvláčná a právě díky tomu si ji budu dlouho pamatovat. Vyžádala si můj čas, během kterého se ve mě hluboko usadila. Ve finále jsem si tu podivnou Stephen, kterou "Bůh ocejchoval", velice oblíbila. Určitě doporučuji všem, kteří se pustí do čtení, překonat těch několik počátečních stran, dát čas tomu zvyknout si na styl psaní a vydržet až do konce.
