zuzana-koubkova komentáře u knih
Za mě moc fajn. Jazyk trochu jednoduší, ale příběh a prostředí to vynahradí. Konec velmi překvapivý. Jediné, co zamrzelo, že se někam ztratil Rudy...
Prý nejlepší Jiráskův román? Nu, asi nejsem cílová skupina. Za mně něco jako červená knihovna říznutá těžkým údělem českých bratří. Atmosféru to má, jazyk nádherný, ale jinak nebýt úvodu s pověstí a závěru s kanovníkem silný podprůměr.
Hanzmb... máte naprostou pravdu. Ta knížka stojí za vyližsi a já to vím. Nepsala jsem ji ve svatém vytržení jako Zabitého nebo Zlatou růži (nebo kdysi Záviše, popř. Václava, anebo později Koniáše), psala jsem ji proto, že jsem měla podepsanou smlouvu... Proto jsem také od smlouvy na sedmé (poslední) pokračování Zdíka odstoupila, čímž nechci tvrdit, že sedmý Zdík nebude... třeba někdy, nějak, ale až nazraje jeho čas...
Kdysi jsem si přečetla Asfalt, zasmála se u něj a vyhodnotila ho jako nejúchylnější knížku, co jsem kdy četla (a... ano, četla jsem Kulhánka a Žambocha), pak jsem narazila na Rychlopalbu - dobrá detektivka. Od thrilleru z pražského metra jsem popravdě mnoho nečekala, a nebýt autorem pan Kopřiva, jistě po ní nesáhnu, ale po přečtení jsem totálně rozebraná. Přečetla jsem během 48 hodin a je to skvělé, skvělé, skvělé...
Autor mé milované Carmilly nezklamal. Je to samozřejmě poněkud rozvláčné, strašná spousta zbytečných postav, ale jinak nádhera!!! Mám jedinou připomínku, a to k překladu... jsme v 18. stol., páni nosí paruky, dámy krinolíny, a přesto chce pan Dangerfield odcestovat PARNÍKEM!!! Parníkem? Proč ne rovnou odletět letadlem? To vážně nakladatelští redaktoři vyhynuli???
Kniha je nabitá informacemi, citacemi, vysvětlivkami, takže místy připomíná literaturu faktu. Musím přiznat, že v těchto místech se mi líbila nejvíc. Naopak pasáže, v nichž autor popustil uzdu fantazii a popsal pátera Koniáše jako pyromana, jemuž pálení nekatolické literatury přináší sexuální vzrušení (!), nebo nechal právníka doktora Felixe s plným nosem říkat: "je poděb", mi přišly slabší. Chápu, že autor chtěl poněkud zdlouhavý soudní spor nějak ozvláštnit, ale dle mého názoru nezvolil nejlepší řešení. Mnohem víc by se mi líbilo, kdyby podrobněji popsal prostředí - Kuks, Šporkův dvůr, jeho atmosféru. To mi v knize dost chybělo. Myslím, že kdyby po ní sáhl někdo, kdo je barokem nepolíben (dobrá, nikdo takový po ní asi sahat nebude, ale dejme tomu, že ano), tak buď musí zuřivě googlit, nebo si vůbec neumí představit, kde se pohybuje a koho potkává. Lepšímu zachycení dobové atmosféry by asi taky pomohl trochu archaičtější jazyk. Samozřejmě, knížka pro čtenáře 21. stol. nemůže být napsána barokní češtinou, ale opravdu by barokní vzdělanec pronesl ke svému mandantovi a přednímu velmoži větu "je po něm"? Ano, přesně to se snažil onen nešťastný doktor Felix vyhuhlat.
Na druhou stranu musím kajícně přiznat (tím bych otce Antonína jistě potěšila), že nemůžu být objektivní recenzentkou. Sama jsem o páteru Koniášovi, a v menší míře i o hraběti Šporkovi, psala a mám na ně "svůj" názor. Pravda, není úplně odlišný od pohledu pana Dobrylovského. Nakonec jsme oba vycházeli z podobných pramenů, ale zatímco on je zpracoval opravdu poctivě a s puntíčkářskou přesností, já si vyzobala jen to, co se mi hodilo do krámu. Hodnotit proto nebudu, ovšem za práci s prameny a zpracování Šporkova procesu patří panu Dobrylovskému můj hluboký obdiv. Jdu si pro třírohý klobouk, abych ho před ním mohla symbolicky smeknout.
Nebudu tak drsná jako adoli. Číst se to dalo. Jen by si autorka měla ujasnit, zda chce psát krimi nebo milostné romance. Tip na pachatele (správný) jsem měla už v polovině, a pak jsem se musela prokousat spoustou Lauřiných milostných (a ne příliš věrohodných) peripetií, aby se mi potvrdil... škoda...
Za mě čtivé, napínavé, skvěle vybudovaná atmosféra, překvapivé vysvětlení... ano, je to takové oddechové čtení, ale čtenář si občas oddechnout potřebuje :-)
Knížku jsem otevřela ráno a zavřela tentýž den večer. Ano, konec nemusel být tak uťatý, ale jinak jsem nadmíru spokojena. Skvělá atmosféra, duchařiny tak akorát... násilí bylo možná až moc. Víc než to na lidech se mě dotklo to na kočce... Ale jo, za mě plný počet hvězd.
Souhlasím s Eva2424. Návrat Krále Šumavy je opravdu o mnoho lepší kniha. Podobnému tématu se věnuje také Jako bychom dnes zemřít měli od Miloše Doležela o páteru Toufarovi... mimochodem ve Mlýně mě ponekud zaskočilo (a to nikoliv příjemně), že zaznamená Toufarova kázání jsou vložena do úst jakémusi Kryštofu Hřibovi...
Téma závažné a velmi zajímavé, bohužel zpracování mi připadalo dosti plytké...
První Klevisová, která mě neuchvátila. Rozhodně to není špatné, ale úplně dobré taky ne...
Tak tohle ne. Sloh, jako když to napsalo dítko školou povinné. Neubudu hodnotit, protože jsem přečetla na str. 50 a dál to nešlo. Škoda, téma vypadalo zajímavě.
Pěkná, čtivá knížka. Zajímavé prostředí, překvapivé vysvětlení. Dala bych 5 hvězd, ale na str. 220 najednou Bergman, který neumí slovo holandsky rozumí telefonátu mezi dvěma Holanďany??? Škoda, přeškoda, že nakladatelští redaktoři vymřeli.
Z téhle knížky mám dojem, že mnoho nápadů... nikoliv snad čtenářův konec, ale jistý zmatek... Samozřejmě, je to skvělé!!! Ale občas bylo těch linek a příběhů zkrátka moc... prostě celý román na mne působil dojmem, že se na něm podíleli dva autoři (což je nepopiratelný fakt :-) ), a nedokázali jeden druhému říci: Tohle už tam dávat nebudeme...
Znamenitá knížka. Někdo by ji možná nazval brakem, ale je to brak výsostný, vymazlený do posledního detailu. Navíc nechybí spousta roztomilých vtípků a narážek (a to jsem určitě ještě nějaké nepochopila :-) ). K tomu zajímavý alternativní svět i s alternativním Frantou a alternativním L.L. Kellym. Jsem nadšena...
Knížky Otomara Dvořáka mám opravdu ráda. Začínala jsem těmi záhodologickými, posunula se k historickým románům (v traileru na trilogii o královně Žofii si zahrála hlavní roli :-) ). Zatím asi největší bombou je Vřeteno osudu, těsně následované Srdcem v kleci. Ale příběhy, v nichž se nechal Otomar inspirovat osudem vlastní rodiny, se mi také velice líbí... Mou topkou je krásně magický Maxmilián. Něco z jeho kouzla a magie, byť silně rozředěné socialistickým realismem (nebo realitou???), je i v Pavoucích. Je to krásná knížka, po jejímž přečtení mi tekly slzy. Štábní strážmistr je v tomto ohledu možná ještě silnější, nebo - chcete-li hnusnější... Svědectví o lidech, kteří žili, jak nejlépe uměli, a co z toho posléze pošlo???
Já fakt nechápu, co všichni máte na tom hnusném starém závislákovi rytíři Lhotském? Dnes by hrál bedny a měl prošňuplý nos...
V dalších dílech už Zdíkův ohoz nespecifikuju...