Zuzvil komentáře u knih
Další ze skvělých komiksů z dílny nakladatelství Argo, na knížce se mi líbilo úplně vše, formát, ilustrace, barevnost, text, způsob interpretace životopisu Milady Horákové, prostě opravdu vše. A nejen vše o jejím životě, ale i vzniku Československa a velmi pěkně a výstižně jsou tam zachyceny hlavní body dějin našeho národa. No a závěrečné medailonky většiny osob, které v knize vystupují, už jsou jen pomyslnou třešničkou na dortu, skvělé k ucelení celého obrazu. Cením si, že je zde i snaha vyvrátit mýty (napři. že byla paní Horáková účastnice svržení Mariánské sloupu) a na straně druhé, že není opomenuté její setkání s další velmi významnou ženou našich dějin – Františkou Plamínkovou. Nezasloužila by si tato žena také svůj komiks milé ARGO? Já vám tento komiks můžu jen velmi doporučit a pevně věřím, že vás osloví stejně jako mě.
3,5* Velmi zajímavá sonda do života jedné kreslířky, která trpí bipolární poruchou. Trefně sama sebe vykresluje v tomto komiksu, kde se nejen dozvíme rozdíl mezi mánií, depresí, atd., ale také se dokáže zasmát a i to autorka chtěla zachytit, život s bláznem (její slova). Já osobně si myslím, že se jí to velmi povedlo, že je celý komiks velmi trefný, nápaditý, vysvětlující, svým specifickým způsobem i poučný. Já můžu určitě doporučit.
2,5* Nejsem čtenářem mýtů, legend, pověstí, takže jsem byla částečně skeptická i k této knize, ale snažila jsem se povznést a dát jí šanci, protože s Klasikomily já budu číst cokoliv ;-) Bohužel nadšení se u mě nekonalo. Ano, některé příběhy mě zaujaly, ale většina bohužel spíše ne, ale opravdu to přisuzuji tomu, že nejsem primárně čtenář pro tuto knihu. Prostě jsem je přečetla, řekla si aha a pokračovala, nic mi to nepřinášelo a ještě méně to v mě zanechávalo. Nejvíce úspěchu měl u mě doslov, ten mi naopak přišel velmi zdařilý, trefný, upřesňující a velmi dobře vystavěný. Za mě bohužel knihu doporučit nemůžu, jdu proti proudu a názoru většiny.
Ze začátku jsem byla hodně nadšená, zaujal mě námět netradičního pojetí cestování časem, zhruba v půlce knihy mě nadšení ale opouštělo, pasáže mi přišly zdlouhavé a většina hlavních postav mi začala být „jedno“, což pro mě nevěstí nic dobrého. Jejich popis mi přišel velmi plytký a nevytvořila jsem si k nim během čtení žádný vztah. A tak se to střídalo celou knihu, jako na horské dráze, nadšení (především části, kde hlavní hrdina byl ve společnosti Shakespeara) střídala nuda a nucení se do čtení (především části ze začátku 20. století). Celkově tedy hodnotím knížku průměrně, ale jedna věta se mi líbila velmi: "Tehdy jsem měl pocit, že je všemu konec. A dnes mám pocit, že tohle je začátek". No a také musím ještě dodat, že samotný (filozofický) závěr knihy se mi zdál povedený velmi.
Překrásná dětská knížka, která obsahuje absolutně skvostné ilustrace. Textu je zde malinko, či-li je to knížka opravdu pro menší děti, ale i tak se nám s dcerou (8 let) velmi líbila. Je to knížka s přesahem a určitým sdělením, jak je důležité mít ty správné kamarády. Knížka vás pohladí nejen po duši, ale potěší i oko a to velmi, krásná věc před spaním, pro dětičky značka ideál. Za nás můžu určitě doporučit.
Další z řady knih, ke které bych se nedostala, kdyby nebylo našeho místního Klubu milovníků knih, o autorce jsem sice dříve slyšela, ale nijak jsem neměla v plánu její knihy číst. Nejznámější knihou autorky je Spratek, ale já se rozhodla, že vyzkouším právě Sebranku, kde autorka vypráví příběh 4 dětí s různými diagnózami. Autorka sama je i hlavní postavou knihy, neboť nám přibližuje své osobní životní zkušenosti a poznatky a je to nesmírně čtivé nejen v tom, že se jedná o autentické příběhy, ale především z důvodu toho plného nadšení autorky směrem k těmto dětem. Klobouk dolů za její píli, snahu, pokoru a sílu. Příběhy jsou to nelehké, ale zároveň je vše tak příjemně „normálně“ popsané, autorka nemá potřebu nic zveličovat či dramatizovat, osudy těchto dětí to ani nepotřebuji, jsou bohužel smutné samy o sobě. Knížku můžu doporučit, ale věřím, že pro některé čtenáře to nebude lehké a snesitelné čtení.
U této knihy je především nutné si před jejím čtením uvědomit, že se nejedná o beletrii, ale o literaturu faktu. Autorka to ale svým čtenářům usnadní alespoň tak, že každá kapitola beletristicky začíná a pak přijdou fakta. S těmito fakty musela být neskutečná práce (a jde to v knize i zcela zřejmé), já si paní Karin Lednickou představuji jak sedí uprostřed velkého pokoje a kolem ní jsou všude papíry - rešerše - mapky, dokumenty, archivy, fotky, atp. a ona vybírá co vše do knihy dá a co bohužel bude muset vynechat. Velmi si cením toho, že autorka s takovou pílí přináší čtenářům ucelené informace o jedné (vlastně nedávné) tragédii ve vesnici Životice v Moravskoslezském kraji. Přála bych takového pracovitého a zaníceného autora každé podobné vesnici, městu, události. Za mě mohu určitě vřele doporučit a snad i poprosit, dejte knížce šanci (ale nezapomeňte si předem ujasnit jaký žánr čtete), děkuji.
3,5* Knihu jsem četla ušima a přednes pana Trojana a pana Dvořáka je absolutně dokonalý. Členěním a pojmenování jednotlivých kapitol se mi kniha velmi líbila a působila na mě celistvým dojmem. Obsahově se snažila přiblížit český národ a jeho politickou situaci a poměry od První republiky po nedávnou současnost. Musím ovšem říct, že jsem čekala nějaký autorů osobní pohled nebo vhled, přišlo mi to spíše jako konstatování faktů (a nic navíc). Pokud to ale budeme vnímat jako takovou přehlednou publikaci událostí minulých, tak je tento vhled velmi povedený. Knížku můžu doporučit.
Čekala jsem hodně, ale dostala jsem mnohonásobně víc. Kniha mi svým způsobem připomíná jinou knihu - Heřmánkové údolí od Hany Marie Körnerové. Stejně jako ona, nás provází osudy obyčejných lidí na přelomu 19. a 20. století. Všechny knižní postavy, prostředí, domky, dokonce i vůně zahrádek či uhelné doly mi před očima hrály jako film, vždy jsem se do čtení úplně ponořila a velice nerada jsem se musela zase vynořit. Ke všem postavám jsem si vytvořila vztah, nejblíže jsem měla k Julce a pak k Ludwikovi, ale i ostatní postavy mi nebyli lhostejné a jejich osud mě zajímal. Knížku můžu zaručeně doporučit a paní autorka má neskutečný dar psát a předávat pocity a dojmy mezi své čtenáře.
2,5* Humorná oddechovka z pera české autorky o ženě, která se s manželem odstěhuje z velkoměsta na venkov do barabizny, kde velmi záhy zůstane sama, neboť její manžel odjíždí na roční stáž. K ženě se přidá na pomoc její nepříliš šikovný tatínek. Ke knize bych se nikdy nedostala nebýt výzvy v rámci našeho místního Klubu milovníků knih a za mě bych teda o moc nepřišla, já jsem bohužel známá, že nemám ráda humoristické knihy, nikdy se u nich nesměju a ani tady jsem se příliš nezasmála. Chyba není a nebude v knize samotné, to určitě ne, jen pro mě to prostě není, nejsem dobrým čtenářem tohoto typu knih (ale pořád doufám, že fakt vtipnou knihu objevím, to zase ne, že ne :-) ).
Původem ukrajinský spisovatel Gogol napsal novelu Podobizna, která pojednává o osudech malířů, kterým záhadný portrét lichváře přinášel povrchní úspěch a bohatství. Samozřejmě vše není ovšem tak jednoduché a jasné, jak se může zdát. U těchto klasik mě vždy na první dobrou fascinuje jak je námět pořád aktuální dané době, neuvěřitelné. Téma rozhodně zajímavé, ale úplně mě samotné čtení nenaplňovalo a chvílemi až nebavilo, přesto jsem ráda, že jsem knížce věnovala svoji pozornost.
3,5* Na třetí díl této série jsem se nesmírně těšila, protože obě předchozí knihy se mi moc líbily. Třetí díl mi ale už stejný požitek a nadšení nepřinesl, alespoň ne tak, jako díly předchozí. Opět se ocitáme v kavárně, ale není to ta v Tokiu, ale tentokrát v Hakodate, kde jsou opět stálí hosté (jeden velmi stálý, kdo četl, chápe) a rozvíjí se opět čtyři příběhy. Kapánek mi to už přišlo tzv. „na jedno brdo“, jednotlivé příběhy jsou opět zajímavé, srdcervoucí a dojemné, ale po jejich dočtení mi byly osudy hlavních postav nějak jedno, už se mě to tolik nedotklo, což mě opravdu mrzí. Knížku přesto můžu doporučit, ale…
Ajaj, toto mě moc neoslovilo a závěr mě nebavil snad vůbec. Knížku jsem četla ušima a všechny kladné body jdou za interpretem, tedy za Martinem Stránským. Půl hvězdičky pak dávám za námět, ale tím to končí, protože charakteristika postav, popis příběhu, vyšetřování, atd. nic mě absolutně nezaujalo a neupoutalo. Za mě bohužel nemůžu doporučit ani trošku a pokračovat v této sérii určitě nebudu, nebudu už ani za týden vědět o čem byl tento první díl :-)
Slavný filmový horor Alfreda Hitchcocka z roku 1963 Ptáci mám strašlivě ráda, takže pro mě tato povídková sbírka byla jasnou volbou v rámci čteni s Klasikomily. Předlohu k tomuto filmu jsem nikdy nečetla, takže bylo co napravovat, odlišnosti tam jsou a ne malé, ale jak film tak povídka jsou bravurně zpracované a navodí tu správnou atmosféru. Mimo již zmíněné a nejznámější povídky Ptáci mě hodně zaujala povídka Jabloň, tak ve mě vzbuzovala opravdu tísnivé až nepříjemné pocity. K přečtení rozhodně doporučit můžu.
3,5* Druhý díl z této fantasy série jsem opět četla ušima a moc jsem si to užívala, přednes pana Fingera mi vyhovoval (i když oproti prvnímu dílu, který je namluven více osoba, jsem si musela na "pouze" jeden hlas zvyknout. Obsahově je kniha stále povídková, což já všeobecně moc nemusím, ale tady mi to paradoxně vůbec nevadí. Jsou to jednotlivé příběhy zaklínače Geralda. První díl mě ale zaujal o malinko více a už se těším na díl třetí, který je již psán jako román, což si myslím, že mi bude vyhovovat zase více. K poslechu ale doporučit můžu a ráda to také udělám, doporučuji.
Jedná se o autobiografickou prózu. Jak autor sám uvádí, jde o soubor povídek z dvou let, které strávil v dětském domově (matka byla odsouzena v politickém procesu a šla do vězení), kde v každé povídce je zakletá konkrétní vzpomínka. Autor používá dialekt, který je pro mě téměř přirozený, takže mě při čtení nijak nerušil. Také je v knize řada vulgarit, ale ani to mi nijak nevadilo, přidává to na autenticitě. Knížka se čte dobře, ale nijak hluboce mě nezasáhla a další knihy od pana Dutky vyhledávat nebudu, nemohu tedy ani nijak výrazně ke čtení doporučit.
Ne více než čtyřicet stran stačí tomuto autorovi k tomu, aby čtenáře do příběhu vtáhl a vyvolal v něm směs emocí. Velmi příjemné jsou i doprovodné ilustrace, které vytváří a zachycují atmosféru příběhu. Na začátku máte pocit, že přesně víte, kam řádky budou směřovat, ale konec vás ještě více překvapí a dožene vás k myšlenkám, že život je opravdu velmi nevyzpytatelný a rozmanitý zároveň. Knížku jsem určitě nečetla naposledy a můžu ji upřímně doporučit ostatním.
Další skvělá kniha z pera této autorky, kde se střídají kapitoly, jedny jsou vyprávěny z pohledu otce a druhé z pohledu dcery, vzájemně jsou propojeny větou, větou, která jednu kapitolu ukončuje a stejná věta další kapitolu otevírá. Paní Mornštajnová umí bravurně vykreslit postavy, úplně jasně je vždy mám před očima a do knížky vždy vstoupím jako a žiju v něm. Na jazyk se mi dere slovní spojení "poctivá literatura", autorka opravdu umí skvěle a vhodně používat slova, věty, připodobnění a lidské osudy jsou v jejích knížkách tak jasné, výstižné a pravdivé. Tuto knížku musím doporučit a s radostí.
Knížku jsem si přečetla s radostí, mám moc ráda Španělsko a taky jsem na tohoto „netradičního průvodce“ byla hodně zvědavá. Má krátké kapitoly doplněné řadou krásných fotografií, zavede vás na netradiční místa, autor vám je krásně vykreslí i architektonicky i lidsky, je to opravdu slast pro oči. Ale je pravda, že pokud se do Barcelony nechystáte na nějaký delší čas, tak nemáte šanci doporučené oblasti prozkoumat a tzv. „nasát“ jejich atmosféru. Knížku jsem si užila, navodila mi dobrou náladu a pohladila mě po mé cestovatelské duši. Pokud máte na něco takového chuť, tak můžu doporučit, knížku jsem doslova „slupla“ během jednoho dne.
Krátký lyrický román norského dramatika, který mě absolutně vtáhl, pohltil a na konci vyplivl zpět do reality. Název knížky samotné nám vlastně napovídá, že knížka je o dvou mezních situacích člověka, o jeho narození a jeho smrt. Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl psaní autora, ale bylo to velmi rychle a takové přirozené. Knížka je velmi melancholická a přitom taková pravdivá, jak si většina z nás představuje co bude dál. K přečtení určitě doporučuji a ještě ve mě bude určitě chvíli doznívat.