Nejnovější komentáře

„To bylo hrozně divné...už jen z nějakého toho jazykové hlediska to bylo osekané, nerozvinuté a strašně ploché. Z hlediska příběhu se nebudu asi ani vyjadřovat. Četlo se to těžko, většinu času jsem byla zmatená a skoro vůbec mě to nezajímalo. Postavy taky nebyly nic moc, já sice asi chápu, že bad-ass chlápek je cool, ale tento Lucasz byl na hranici psychopata (věčně nasraný a agresivní nasilník - wau). A o té ženské ani nemluvně. A ani ten sex nebyl nic moc. Na druhou stranu...co jsem od polské autorky čekala? Vlastně asi nic speciálního...prostě typický produkt, který je nudný a nezáživný. Produkt, který si hraje na cool míchání detektivní zápletky a silné erotické linky o spřízněných duších, které jsou pro sebe schopné obětovat vše (viz oblíbené skoky do střel). Je to prostě nuda.“... celý text
— JaAnička

„Ze zkušenosti se seriemi, nemám druhé díly ráda - přijde mi, že se jimi autoři jen snaží natáhnout příběh , než přijde třetí díl a velké vyvrcholení děje. A ani tato série není výjimkou, i když Elsu a Aidena miluju. Kniha si udržuje čtivost i napětí, ale není to ono. Na konci opět velké překvapení (i když tentokrát jsem to tak nějak čekala, závěr mě nepřekvapil), aby Vás to nutilo sáhnout po dalším díle. Přesto dávám 4* , protože jak už jsem řekla - prostě je miluju.“... celý text
— alnovka82

„Nemohu souhlasit s komentáři pode mnou. Kniha je hodně předvídatelná a postavy jsou ploché, buď zlé do morku kostí, nebo hodné a morálně čisté, nic mezi. Začátek je celkem poutavý, ale už někde ve třetině mě kniha začala unavovat a nudit. Nakonec jsem dočetla, ale z konce mě trnuly zuby, jak byl sladký. Knihu jsem si vybrala do ČV, a i kvůli vysokému hodnocení, jsem se docela těšila, až na mě vyjde řada v knihovně, ale bohužel jsem docela zklamaná a čtení jsem si moc neužila.“... celý text
— MíšaS.

„Ač mam na FB TMBK ráda, kniha tomu ubírá na aktuálnosti. Domu bych si ji asi neporidila, ale na prolistovani dobrý.“
— cucik14

„Kniha obsahuje jistě zajímavé myšlenky a domnívám se , že každý , kdo ji bude číst si v ní to ,,své" najde. Další důležitá věc : PŘI ČTENÍ POUŽÍVEJTE MOZEK a PŘEMÝŠLEJTE. Co mi při čtení vadilo byl poznámkový aparát , domnívám se ,že některrých poznámek nebylo třeba ( hlavně takových těch soukromích , které se týkali spíše samotných autorů ) a narušovali plynulost a soustředěnost při čtení. Jinak by možná bylo lepší , kdyby poznámky byli na příslušné stránce dole pod čarou. J“... celý text
— Etilik585585

„Druhý díl v ničem nezaostává za jedničkou. Všechny popisované případy jsou opravdu těžké zločiny, které se ve své době dočkaly velké medializace, takže je čtenář možná bude znát, a to i z podcastů či pořadů Českého rozhlasu. Na druhou stranu to má ale tu výhodu, že si může na Internetu vyhledat fotografie vztahující se k případům a ověřit si, jak to na místě činu vypadalo (sám jsem si hned vyhledal fotky obchodního centra, v němž byla umístěna knihovna, kde došlo k druhému z popisovaných případů). Fotky v knize jsou, ale je jich jen pár. Už u předešlého dílu mě překvapilo, že celou knihu si autor napsal sám, aniž by si k tomu přibral nějakého ghostwritera. A teď se budu jen opakovat, že kniha je i tak napsána velmi profesionálně a poutavě.“... celý text
— Forestwalker

„Tahle kniha je sakra toxická, ale taky sakra dobrá. Mám ráda podobné příběhy, protože i když je to fakt temný a hrozný, tak tušíte, že vše dobře skončí. V reálném světě bych kluka jako Aiden rozhodně potkat nechtěla, ale na stránkách této knihy jsem ho žrala. Tuhle sérii miluju a první díl je za mě nejlepší.“... celý text
— alnovka82

„„Tatínek se malátně ohnal rukama, měl však stále zavřené oči a akorát se tak rozhoupal. Šváp si ho nevšímal a provedl to samé s maminkou, kterou pověsil asi půldruhého metru od tatínka. Rodiče tak vedle sebe viseli jako šišky, jako slepice, s nohama sevřenýma v kovových kleštích linky masokombinátu.“ Kniha má na obalu přirovnání autora ke Kingovi. A já si říkala – jak se někdo opovažuje? Přirovnávat českého autora ke Kingovi? Nojo, zase předsudky. Všechna čest Renčínovi, protože tohle bylo sakra děsivé čtení! A o to více mi jezdil mráz po zádech, že je na motivy skutečné události a zločinů, které spáchal šílený Hubert Pilčík. Začátek knihy mě zmuchlal jak koza seno a postupně drtil a drtil. Sledujeme příběh zdánlivě pohodového učitele, který ale začne šílet a čtenář zjišťuje, že něco nehraje. A někdo je tady solidní magor. Je to učitel, nebo čtenář? „Sekundy běžely, z nože kapala tmavá krev. Ten tvor uvnitř se lačně díval skrze jeho oči. Vychutnával si její bezmoc a hrůzu. Její nenávist a vzdor. A pak jí oba ublížili. Tak strašně, jak může někdo ublížit dítěti…“ Druhá linka je čistokrevný psycho horor. Dívenka Marie se setká s tím největším zlem, jaké Země dokáže vyflusnout – s ČLOVĚKEM. Jen člověk dokáže ubližovat jen tak, protože může. To, co se Marii dělo? Nebudu lhát, čtení jsem vždy na chvíli musela odložit, protože mi bylo fyzicky zle. Míra brutality a stále nové a nové způsoby trýznění bez naděje na záchranu mi nejednou vehnaly slzy do očí. Kniha určitě není pro každého, svojí mamce bych jí třeba nikdy nedala. Už obálka a anotace slibují nářez, ale až takovou emocionální bombu jsem nečekala. Linka Máji byla neskutečně uvěřitelná, každou další stránku jsem otáčela s obavou, co sakra ještě může ta holka vydržet?! Příběh učitele mě zpočátku děsil, autor dokonale popsal stav šílenství a bezmoci, kdy člověk ztrácí sám sebe. Ke konci mě ale jeho linka začala nudit. No a bohužel poslední čtvrtina knihy lehce zkazila zážitek ze čtení. Příběhu by podle mě mnohem více slušely jen prvky nadpřirozena, které by umocnily strach čtenáře a nechaly ho tápat. Takhle mi to přišlo příliš překombinované a až fantastické. I tak jde ale rozhodně o pro mě nečekaný objev a hodnotím 4/5 a doporučuji k přečtení. „Visela a nohy i ruce ji bolely čím dál víc. Z kloubů se stala ohniska požárů, která se šířila celým tělem. Mája hořela jako suchá tráva, hrdlo mělo vyprahlé tak, že ji stále nutilo ke kašli, kašlat ale nemohla, a tak se jen napůl dusila roubíkem. Na hlad si už dávno zvykla, žízeň teď byla mnohem horší. Šlehala ji ostnatým bičem, oteklý jazyk ji dusil, představa vody v ní vyvolávala takovou touhu, že by pro ni udělala cokoli.““... celý text
— PosPol

„Opravdu je to slátanina ,ale dala jsem tomu šanci a mimo Marca mám všechny dostupné knihy.Ale vždy z toho vyšel lépe film.Tady u knih je aspoň klika ,že si můžeme k postavě dosadit i tvář.Herce který ztvárňuje Morcka, mám extra v oblibě!“... celý text
— knihomolka525

„Pěkný ale i smutný a velmi dojemný příběh o válce,o znovu nalezení přátel ale i rodin,které válka rozdělila.Jsem zvědavá na druhý díl,jestli se Konrad vrátí z tábora a co bude s ostatními postavami.“... celý text
— Szilvia1

„Nebudu se tvářit, že jsem pochopil každou větu a každou myšlenku, kterou autor v knize předkládá. Ale za to si můžu sám, knihu jsem si pořídil v době, kdy český překlad ještě neexistoval a ono ejhle, slovník byl celkem často potřeba. Celkově jsem si ale knihu užíval. Ano, některé kapitoly jsou trochu slabší než jiné. Ano, některé souvislosti, které autor popisuje, by se dle mého názoru daly rozporovat. Ano, některé biblické příběhy byly na můj vkus analyzované až do absurdní krajnosti. Ale ten zbytek rozhodně stál za to a rozhodně se ke knize ještě v budoucnu vrátím. Mám zaškrtnutých asi pět pasáží, které mě donutili zamyslet se - což je něco, co se zatím žádné jiné "self help" knize nepodařilo. A to je co říct.“... celý text
— H67

„Pratchett je prostě oddechová srdcovka a spojení autorů tomu dalo jiný nádech. Možná dobře, možná ne. Každopádně je to trochu jiné než jste zvyklí. Proč 3 hvězdy? Možná chyba, že jsem prvně viděla seriál. Je zde utnutý konec a nevysvětlení určitých aktivit postav. Prostě, bylo to fajn, ale něco tomu chybělo/přebývalo. Bez seriálu bych asi nepochopila veškeré návaznosti. Doporučení? Pokud sbíráte Pratchettovky, must have, jinak bych se zaměřila na nějakou čistou TP.“... celý text
— anebar

„Cílkovi patří velké uznání za sesumírování všemožných dokumentů, výslechů, posudků, které v knize cituje. Pohříchu nejslabší je jeho vlastní invence, spojovací pasáže, psané patetickým, často sentimentálně přitroublým způsobem. Mně z knihy vyplývá: 1. Hepnarová v době činu nebyla psychicky nepříčetná, takže rozsudek smrti si plným právem zasloužila. Milióny lidí měli, mají a bohužel budou mít horší dětství, horší dospívání a dospělost než ona, a přesto něco takového neudělají. Jistou logiku v jejím počínání jistě nalézt lze (zejména v socialismu s jeho důrazem na kolektiv a společnost a potlačováním individuality, takže pomstu na společnosti lze logicky vykonat skrze zabití anonymních lidí, protože jsou nedílnou součástí této společnosti). Ovšem stejnou jistou logiku lze nalézt např. i ve vyvraždění židů nacisty, ale to neznamená, že to je ospravedlnitelné 2. Co mě v rozsudku zarazilo, bylo tvrzení, že ona svoje okolí provokovala, takže se nemohla divit jeho reakcím. To jako provokováním se myslí to, že chodila nahrbená, nemluvila atd.? Že tedy k takovým lidem jako ona se pak člověk může chovat špatně? 3. Hepnarová se po odsouzení zbláznila, začala mít pocit, že je Winiferová a že s původní Hepnarovou nemá co do činění. Těžko říct, jestli měl být potom z hlediska práva trest smrti vykonán. Z hlediska morálního mě nijak nepohoršuje, že vykonán byl. 4. Nepochopil jsem, proč obhájce Topič stáhl několik měsíců před vykonáním rozsudku žádost o obnovu procesu, kde chtěl argumentovat jejím současným stavem. Celou dobu ji energicky brání, ale poslední šanci takhle nechá promrhat. Mimochodem, přijde mi laciné automaticky spojovat jeho sebevraždu dva roky poté s tím, že měl kvůli procesu s Hepnarovou výčitky. Možná to pravda je, možná ne. Co jsem tak hledal, je to jenom teorie, žádný důkaz pro to není, nikde jeho dopis na rozloučenou citován není (pokud vůbec existoval). 5. Spory o její konec - na jednu stranu je citován kat z Hrabala, podle kterého se měla zuřivě bránit a pozvracet, počůrat, pokálet. Na druhou stranu Cílek a autor webových stránek pantarei citují protokol z popravčí místnosti, který žádný zuřivý boj v této místnosti nepopisuje, pouze potvrzuje ty tělesné vyměšovací projevy (které jsou ovšem logické, pokud se člověk čtvrt hodiny dusí ve smyčce). Já myslím, že pravdu mají obě strany. Podle svědectví bachaře, když pro Hepnarovou přišli do cely, ona se zuřivě bránila. Což je v souladu s tím, že se cítila jako Winiferová, tj. proč by měla trpět za Hepnarovou? Navíc věřila, že pro ni Winifer přijde a osvobodí ji, a teď poznala, že ne, že je doopravdický konec. Plus existují svědectví, že její agresivita v posledních měsících vězení neustále rostla, takže těžko předpokládat, že v této chvíli zůstane ledově klidná. Takže řvala a zuřivě se bránila celou cestu od cely do popravčí místnosti. Po vstupu do ní se ale podle svědectví bachaře najednou úplně zklidnila, nechala si navlíct smyčku a oběsit, načež jí povolily ty všemožné svěrače. Takže protokol o jejím klidném chování z popravčí místnosti nevylučuje její agresivní chování při cestě do této místnosti. 6. Československo používalo při výkonu trestu smrti dost barbarský způsob, nechalo odsouzeného spadnout do propadla pouze o půl metru, takže si nezlomil vaz, ale dlouhé minuty se dusil na smyčce. Proč? Proč neudělali to propadlo hlubší, aby si odsouzený zlomil vaz a okamžitě zemřel?“... celý text
— Pytlík

„Knihu jsem si schovávala na dovolenou a bylo to skvělá volba. Nečetla jsem anotaci ani recenze, takže jsem neměla tak úplně představu, co mě čeká. A tohle byla fakt bomba. Na to kolik má kniha stran, mi vlastně vůbec nepřišla dlouhá a nebyla chvíle, kdy bych se nudila. Brielle byla úžasná osoba. Vtipná, ztřeštěná, ale i chytrá a rozumná. Wilow se Samym byli úžasní a asi jsem si je zamilovala víc než hlavní hrdiny. A Julien byl sice občas na pěst, ale bez toho by to byla nuda. Mám jenom dvě výtky. První - celkem mě obtěžovavalo číst pořád dokola, jak moc je Julian vyvinutý. Jednou dvakrát dobrý - ale při každé intimní scéně (a že jich tam bylo), to už bylo otravné. A druhá - linka s Emerson. Přišlo mi divné, že před ní vše tajila (vzhledem k tomu že byly nej kamarádky), ale budiž. Ale nic jí neřekla, Em jí od něj pořád odrazovala a najednou střih - a jde jí na svatbě za družičku. Přišlo mi to takové nedotažené. Přesto autorce za toto dílo dávám jedničku a k ní hvězdiček rovnou pět.“... celý text
— alnovka82

„Panejo, zhltnuto za večer, nemohla jsem se odpoutat. V podstatě od začátku do konce se mi chtělo brečet. Autorka příběh dokonale vykreslila. Moc doporučuju ale varuju - není to veselé čtení, je to smutný příběh“... celý text
— Kamchaa

„Ano Baldacci má lepší příběhy, začátek a některé pasáže zdlouhavé, ale stejně jsem dočetla až do konce.“
— Miláček484

„Krásný příběh protkaný životními příběhy, mísením kultury, vážnými tématy i krásným prostředím.“
— kikikrat

„Cobena mám ráda, ale tato kniha byla zatím nejslabší a přidám se k ostatním, kteří píší, že je tam hodně postav - občas jsem se ztrácela, kdo je kdo a je to překombinované, přesto jsem dočetla. A stejně se vrhnu na jeho další knihu.“... celý text
— Miláček484

„Přečíst takovou obří knihu anglicky byla výzva a přestože mi unikali detaily, tak příběh byl skvělý. Určitě si dám ještě opáčko, až bude česky. Prostředí je určitě zajímavější než v minulé knize.“... celý text
— Vevericka.eva

„Krátce řečeno: Dán to není. U něj jsem se tak nějak víc ztotožnil s celou partou kriminalistů, tady se mi to nějak nedaří. Ale jinak dobře napsané.“
— jerrymungo

„Pustila jsem se do čtení, je to moje první kniha od této autorky, ale nějak se nemůžu začíst, takže jsem zatím odložila na později a uvidím, jestli se k ní vrátím Připadá mi moc spletitá a nudná.“... celý text
— Miláček484

„Druhý díl ze série o císařovně Iulii Domně se mi líbil ještě více než ten první. V prvním dílu bylo více bitev, ve druhém více intrik. V prvním díle Iulia dotlačila svého manžela k vybudování dynastie, ve druhém jí jde o její udržení. A zachovat dynastii je těžší, když si jdou po krku dva Iuliini potomci. Iulia je nekompromisní, tvrdá, pomstychtivá, dovede se svými blízkými neuvěřitelně manipulovat. Ale v této době a ve vysoké pozici ji vlastně nic jiného nezbývalo. Buď nepřátele odstraňovat nebo být odstraněna. A navíc jí nešlo jen o sebe, ale o jejich dynastii. Spisovatel popsal toto období s velkou znalostí tehdejší doby, jen v knize zmiňovaný incest nebyl potvrzen. Mám ráda, když jsou v historických knihách i rodokmeny, mapy, vysvětlivky různých pojmů, čehož se mi tady dostalo v plné míře. Jen mne rušily scény, které se odehrávaly v podsvětí a na Olympu.“... celý text
— fénix56

„více než samotný příběh mne zaujal vizionářsky líčený svět budoucnosti (společensky i ekologicky), čte se svižně a s napětím, doporučuju mladí čtenáři možná nezachytí tu schematičnost bipolárního světa bezohledných kapitalistů vs. spravedlivých socialistů, v němž je Mitchell násilně přesazen na nejnižší pozici mezi vykořisťované a "léčen šokem", že z vykořisťovatelského systému, který sám vytváří, se sociálně slabý jedinec nemůže vyvázat; nejmladší současné čtenáře spíše pohorší dobový diskurz kriminalizované homosexuality či stereotyp žen, které jsou buď mrchy, nebo bezmezně pečující submisivky mimochodem - baví mě ta příznačná šablona bez výjimky inteligentních dělníků, kteří po celodenní vyčerpávající manuální práci organizovaně zasedají nad "stranou doporučenou odbornou literaturou" a po nocích ji neúnavně studují“... celý text
— los

„Je to svižně napsaný nemohl jsem se odtrhnout“
— Luigi1

„Knížka mi byla doporučena a jsem ráda, že jsem ji četla. Příběh o Máří Magdaleně, a vlastně celkově o všech ženách, které byly očerňovány církví. Tento příběh o ženách mluví jinak, s úctou. Ukazuje, jak církev už spoustu staletí chtěla ženy potlačit a obvinit a povedlo se jim to. Historicky správný příběh se asi nikdy nedozvíme. Tento příběh jsem brala jako krásnou pohádku, která se moc hezky četla. Velká část příběhu se odehrává v jižní Francii, kterou miluji, tak jsme si užívala i popis těch míst, která znám, kolem Rennes-le-Chateau. Jako bych se tam při čtení vracela. Moc se mi to líbilo.“... celý text
— Kackac77

„Tak tohle byla jízda! Název knihy naprosto dokonale vystihuje o co tu jde. Jak už jsem zmiňoval u skoro všech předchozích dílů. Děj se opět točí okolo Josii a její rodiny. V tomto případě je její sestra unesena sériovým vrahem. A tak jde opravdu o čas. Případ je správně zamotaný. Ale dostane se i na odhalení minulosti Teinity a tak její postava dostává hloubku. Mě se čtení moc líbilo a venku už je i další díl. Tak se do něj určitě brzy pustím!“... celý text
— INCOGNITOREADER

„Je to psychologický příběh mravní očisty mladého muže“
— Luigi1

„Konečně jsem se dostala k přečtení knihy, kterou jsem viděla na televizní obrazovce už snad stokrát, protože patří k mým oblíbeným... A mrzí mě, že jsem si ji nepřečetla dříve. Bohumil Hrabal píše jinak. Jako by čtením řádků před očima naskakovaly barevné obrazy. Pro někoho je možná těžké se do těch dlouhých souvětí začíst, ale z nějakého zvláštního důvodu mi to zrovna u něj nevadí. Krásná kniha!“... celý text
— absa2611

„Camila je bělošská dívka která se kamarádí se Salimem který je černoušek spolu prožívají cesty do druhé dimenze Camila zjistila že má vlastního bratra Akira kterého se pokouší najít a zachránit tak svoje pravé rodiče škoda že u nás nevyšly další díly a konec je tak otevřený doporučuji“... celý text
— Luigi1

„Viktorie je moje oblíbená autorka. Jak se její knihy drapnu, nejsem schopná se od ní odtrhnout. S tímto tématem nemám žádnou zkušenost a možná proto mě to tak rozsekalo. Silný vhled do lidské duše.“... celý text
— EvcaMat