Nejnovější komentáře

„Kdyby nebylo v názvu slovo "kdyby" které vyžaduje letošní Výzva, těžko bych o knížku zavadil. Přitom není vůbec špatná, čte se dobře a je plná zajímavých informací z minulosti i současnosti tohoto krásného města. Bohužel má jeden velký nedostatek, jak upozorňují prakticky všichni čtenáře ve svých komentářích, chybí alespoň základní mapka nebo občasná fotografie, čtenář neznalý Paříže se po chvíli v těch názvech ulic a čtvrtí ztratí a to je škoda.“... celý text
— minirock

„Tuto knihu jsem si chtěla přečíst již velice dlouho. Popis zněl velmi zajímavě až dramaticky. Četla jsem jinou podobnou knihu, nacista a děvčátko, také od italské autorky, která mě emocionálně zcela rozsekala. U některých pasážích jsem bohužel brečela. Toto je ale jiný příběh. Nemůžu říct, že by to bylo napsáno špatně, četlo se to dobře a nebylo to nudné. Děj odsýpal velice rychle, ale byl dosti povrchní. Troufám si říci, že se zde nejedná o vztah otce a dcery. Jedná se sympatie dospělého muže k malé holčičce, která ho z nějakého důvodu od začátku k sobě poutá. Mathias bohužel není žádný kladný hrdina, má za sebou spoustu zmařených životů. Blíží se konec války, probíhá německá ofenzíva v Ardenách s cílem zastavit spojence. Mathias není typický esesák, ale spíše agent, rozkrývá například francouzský odboj. Holčička se schová u francouzských farmářů, ale bohužel do oblasti přicházejí Němci a pán, který ji pomáhá, je nucen svěřit ji faráři. Protože jinak by Němci mohli postřílet celou jeho rodinu. Farář dítě přijme, ale Němci se objeví i tam, Takže spolu utíkají lesem a kněz zahlédne auto s americkými značkami a v něm vojáky. Myslí si, že se jedná o Američany, bohužel tomu není tak, jedná se o Němce. Řekne jim, ať holčičku schovají, že je to Židovka. Bohužel Němci mají s dítětem jiné plány. S džípem dojedou do lesa a chtějí holčičku zastřelit. Ten jeden už natahuje zbraň a míří na hlavu dítěti, jenže se mu klepe ruka. Ten druhý stojí opodál a čeká. Již na korbě auta si holčičky všiml a díval se jí upřeně do očí, vnitřně v něm probíhá jakýsi boj. Druhý voják není schopen dítě zastřelit, tak tento druhý řekne, že to udělá. Holčička má žízeň a jí sníh, to vojáka zaujme. Že je statečná a je schopná čelit smrti přímo. Na poslední chvíli se rozhodne, že jí neublíží a zastřelí druhého vojáka. Pak holčičku vezme s sebou a odjíždí s ní pryč. Auto pak má nehodu a oni musí šlapat sami pěšky. Dojdou do chaty, kde stráví tři dny. Němec jde na lov zajíce a malou bere s sebou, zajistí jídlo a ze zaječí kůže ji ušije rukavice. Holčička se dotýká jeho tváře a celkově mu projevuje emoce. I když je Němec tvrdý, tak to s ním dost cloumá. Holčička si jde k němu lehnout do postele a obejme ho. Citové pouto se tvoří dosti rychle. Němec ale ví, že malou vystavuje riziko a nemůže jí vzít s sebou. Narazí na statek francouzů, v přestrojení za amerického vojáka jim řekne, že má s sebou židovskou holčičku a zda jí tam může u nich nechat. Nejdříve se bojí, ale pak ji k sobě vezmou. Němec pak odchází a nechává holčičku u nich. Odchází do lesa pryč. Na statek pak přicházejí američtí vojáci, kteří se tam ubytují. Uběhnou cca dva dny, Matthias mění rozhodnutí a chce se pro holčičku vrátit, protože se mu stýská. Dorazí na statek zpátky a jelikož žil dlouhou dobu v cizině před válkou, umí výborně anglicky a francouzsky. Pohádku mu ze začátku věří. Je tam celou dobu s holčičkou, působí to minimálně zvláštně. Zaplete se se statkářovou dcerou Jeanne a má s ní krátký flirt. Na ni žárlí americký voják, který se pokusí Jeanne znásilnit, ale je zastaven jejím otcem. Žárlí na Matthiase a při společném tanci s Jeanne Matthiase jako Němce odhalí.Matthias se brání a soka zabije. Pak ho chytí jeho kolegové a zbijí ho do bezvědomí. Vezmou ho na výslech do sklepení, kde jim postupně řekne veškeré informace o německé organizaci, které ví. Malá holčička se proplíží do vězení a přinese mu nůž. Chce mu odřezat pouta, ale on říká, aby nůž schovala jen do jeho kapsy. Ráno Němce berou pryč, jdou lesem, kde se Mathias vysvobodí z pout a zabije všechny tři Američany. Zůstává v lese nějakou chvíli a přemýšlí, jak se dostat k holčičce. Mezitím na statek bohužel dorazily jednotky SS, které použijí statek pro přenocování. Mají podezření, že Renee je Židovka a chtějí ji zastřelit. Mathias se vrací na statek, zlikviduje 2 strážce SS, potkává zde Jeanne ,už se dostal téměř k holčičce, ale prozradí ho hluk. Na statku dojde ke krveprolití, Mathias statečně bojuje, ale nečekaně je spousta esesmanů zabito kuší z nedaleké pozorovatelny francouzského chlapce. Jedná se o chlapce, kterému byl Mathias sympatický a který se ztratil, jakmile Němci přišli na statek a čekal na příležitost. Díky němu se podaří většinu SS zlikvidovat. Bohužel ne všechny, Mathias je střelen do ramene a málem umírá. Tento chlapec jim pomůže osedlat koně a odjíždí s holčičkou pryč. Dojedou do staré chatrče, kde upadne do bezvědomí. Francouzský chlapec přivede léčitelku, která pomůže vyléčit němcova zranění. Stráví v chatě několik měsíců, Renee zůstává na statku a občas ho navštěvuje. Pak dochází k rozkolu ,holčička vycítí, že on už jí vidět nechce. Takže přestane chodit. Němec je rozpolcený. Na jedné straně je mu smutno, na druhé straně si není jistý, aby se dokázal o holčičku postarat. Je konec války a majitel statku zjišťuje informace o Renee. Je sirotkem a její rodiče zahynuli v koncentračním táboře, nemá nikoho, kdo by se o ni postaral, takže hrozí, že skončí v dětském domově. Matthias poprosí Jeana,aby k němu přivedl Renee.Setkání ho zlomí a rozhodne se nakonec zcela jinak.Vyřídí si falešné doklady belgického občana, dítěti falešné doklady, že je její otec a odplouvá z Evropy do Jižní Ameriky. Můj dodatek ke knize: vztah holčičky a Němce nepůsobil jako vztah otce a dcery. Bylo to silné citové pouto, ale nenazvala bych ho otcovským. Spíše zalíbení a silná náklonnost ke konkrétnímu dítěti. Holčička ho také zcela nevnímala jako otce, ale spíš jako někoho, v kom má jistotu a může se na něho citově navázat. Bylo tam naznačeno, že by chtěla být dospělá a být na místě Jeanne. I z jeho strany jsem cítila, že jí vnímá spíš jako bytost, kterou má rád, víc než je zdravo. Konec je nedotažen a není řečeno, jak pokračovaly další roky. Podvědomě se nabízí možnost, že děvče vyrostlo a poté se později stalo jeho přítelkyní a manželkou. To bych tipovala, že autorka chtěla mezi řádky říci. Tak nějak jsem to z toho i vycítila. Ten cit byl velice zvláštní. Silná emocionální vazba mezi dvěma osamělými.“... celý text
— MaryAnne77

„Odpočinkové prázdninové čtení s předvídatelným dějem. Nenáročná romantika, ale velmi pěkně napsaná.“
— pinussilv

„Hezké, zajímavé, neotřelé. Musím říct, že bratři Mallorenové hrají u mě na tu správnou strunu. To je ona, já ji miluji a udělám pro ni, co bude v mých silách, bez ohledu na sebe. Líbil se mi i Digby.“... celý text
— Senza Jenka

„Mapa Smrťovy říše se povedla jak po vizuální tak po textové stránce. Mapa je krásně nakreslená, jen je ze všech Zeměploškých map nejzbytečnější - je to jen plánek domu se zahradami okolo. Doprovodné texty na druhé straně mají 24 stran, a obsahují pár ilustrací s povídáním o Smrťovi a jeho domovu - včetně pár krátkých skečů (nej je Smrť na minigolfu). Text obsahuje spoilery - doporučuji ho číst nejdřív po Těžkém melodičnu.“... celý text
— Hor89

„Kniha na mě velmi dobře působila, ale do 5 hvězdiček ji něco chybělo. Vzhledem k tomu, že s korejskou kulturou se setkávám prostřednictvím filmů, tak ke mně kniha promlouvala, ale až tolik mě nechytal. Za mě tedy mezi 4-5 hvězdičkami. Doslov je velmi zajímavý!“... celý text
— bob0985

„Musím říct, že mě knížka mile překvapila, příběh, který autorka rozehrála byl opravdu zajímavý a moc jsem ocenila různé zvraty a napětí. Opravdu hezky vystavěný příběh, kde si mě nakonec obě hlavní postavy získaly.“... celý text
— pogmanka

„Kniha, ktorá by v mojom detstve kraľovala knižnici. Množstvo informácií podaných zrozumiteľnou formou, ktorú by mohli vstrebať aj deti. Má to síce svoje chybičky, no tie isto vidia len staršie ročníky. Súhlasím s názorom, že by sa mala stať súčasťou povinnej literatúry základných škôl. Žiaľ stále sme v menšine (myslím čitateľov kníh) a naši "vládni odborníci na všetko" majú očividne iné priority ako vzdelávanie...“... celý text
— Majto

„Velmi čtivé a napínavé, zvědavost jak to doopravdy bylo a jak je to možné nutí knížku neodkládat číst pořád dál a dál ...“
— ZuK1

„Tři zraněné duše,které se měly setkat. Vlastně autorka píše svá díla na toto téma.I když se mi tahle kniha líbila,místy šokovala, nejvíc mě zaujala Sonáta pro Miriam.Možná proto,že jsem ji četla jako první.“... celý text
— lea25

„Po delší době jsem objevila další Eriku Fosterovou. Tato postava mi osobně dost nesedí, ale příběhy jsou zajímavé. Tento díl byl celkem fajn. Erika na nějakou dobu opustila děj a starala se o osobní věci. Uvolnila místo druhým. Během vyšetřování vraždy se podařilo odhalit i jiný trestný čin. A na závěr přišlo odhalení vraha. Vlastně trochu náhodou. Ale i to se stává. Poslouchala jsem jako audio a za mě zdařilý příběh“... celý text
— tinka1974

„Autor se tentokrát vrací zpět v historii do doby, kdy ještě žila žena Jiřího Adama z Dobronína. Určitě je to zpestření série, ale mně osobně to moc nenadchlo. No nic, nezbývá než se těšit na další pokračování.“... celý text
— Ulala

„Krásná kniha, ostatně jako všechny od HC. Plakala jsem smála se a hrozně jsem si přála aby vše dopadlo co nejlépe. Opravdu doporučuji. Dala bych i více hvězd.“... celý text
— Modrásek16

„Komiksová sci-fi jednohubka od Mighty Boys - děj je akční, rychlý a zábavný, jen je škoda že komiks nebyl trochu delší - některé části děje jsou až moc zkratkovité. Kresba Geralda Borgese není špatná, a k cyberpunkové detektivce se hodila. Celkově čtyři hvězdy, ale o fous. Komiks jsem dostal jako dárek k Agentovi strachu.“... celý text
— Hor89

„Pěkný příběh,který je předvídatelný jaký bude konec.“
— Szilvia1

„přijde mi, že Kholl se od prvotiny Tajný život domorodců nikam neposunul, takhle může podle jednoho mustru sekat variace vztahových mnohoúhelníků jako Vondruška pseudohistorické detektivky; psát umí, nápady má a vždycky najdu nějaký originální postřeh nebo neotřelý obrat, ale obsah mne míjí - postavy jsou ploché a vyprávění se točí jen kolem toho, kdo si kde s kým tajně zam*dá, případně se z deprese nebo z nudy ožere, jako by člověk neměl jiný rozměr než základní životní potřeby a zpytování traumatických bebíček závěrečné odhalení smrti Valériina dvojčete nemá logiku = matka prozradí dceři, která je kvůli tomu celý život na antidepresivech, že nemůže za smrt své utopené sestry (mimochodem další utopený sourozenec v současném českém románu!), protože byla stejně nevyléčitelně nemocná a jen se čekalo, kdy smrt nestane - aha, takže zaprvé: jako rodič nechám druhé dítě trápit dvacet let a mlčím? a zadruhé: dvojče nevyléčitelně nemocného dítěte prochází nepočitatelnou řadou lékařských testů a následných pravidelných kontrol, takže překvapení Valérie ze sestřiny nemoci je velká hloupost“... celý text
— los

„Můj první dojem po přečtení byl ten, že ani jedna postava mi nebyla sympatická a Beverly bych s chutí napráskala. Zajímavý je ale styl, jakým je kniha napsána, protože každou kapitolu vypráví jeden z aktérů ze svého úhlu pohledu, což čtenáře může často zmást. Ale ke konci se už celkem dá předpokládat, kdo a proč vraždil.“... celý text
— Alix

„Tak za mě nejslabší Kingovka co jsem poslouchala zatím. Mě se to prostě nelíbilo, nudila jsem se. Myslela jsem, že se to rozjede ale ne.. Nejspíš tato kniha byla jen maly výkřik. Jak se říká 100 lidi sto chutí... A já nejspíše patřím do té kterym kniha nesedla.. Škoda.“... celý text
— Princezna22

„Docela zajímavá sbírka případů z počátků Československé republiky.“
— Alix

„Myslím, tedy jsem přesvědčen o tom, že je každopádně mnohem lepší zahloubat se do některého ze Senekových děl, než se nechat zavést tímto americkým profesorem, jenž zde vysvětlil především svůj vlastní postoj ke světu, k životu a k lidem, byť při tom seděl za katedrou či v kavárně opřen zády o vysoký sloup rozličných filozofických a psychologických spisů, samozřejmě včetně těch Senekových.“... celý text
— lynxir

„Přecitlivělé blábolení ve vypulírovaném stylu. Pokud by někdo chtěl, abych pana Goethea omluvil, anžto se na jeho písmu podepsala doba minulá, pak ať se dotyčný nenamáhá. Jsou autoři mnohem starší (ještě před naším letopočtem) a Goethe je znal, kteří by mohli tohoto pána lecčemu naučit. Místy jsem si nemohl pomoct a měl jsem dojem, že čtu parodii na díla pánů, kterým R. Cromptonová přezdívala krasoduši. Tyhle sentimentální výlevy přikryla lavina času, takže se s nimi už nesetkáte - protože jste příliš mladí, abyste navštěvovali literární salónky, kde tihle zažívali svých pár minut slávy ve společnosti exaltovaných dám. Proč Utrpení mladého čtenáře... pardon, Werthera přežilo do naší doby zůstane záhadou. A pokud jde o vlnu sebevražd, které Goethe způsobil, to se není co divit - i já toto píšu na střeše výškové budovy, odkud se hodlám vrhnout dolů střemhlav, ježto jsem ztratil veškerou naději ve svět a literaturu zvlášť.“... celý text
— hanpari

„Beru to jako takové doplnění osudů účastníků z Černých baronů, kdy se náhodně setkají Kefalín a major Terazky. Jak jinak, než u piva pak probírají časy minulé a my se dovíme mnohé o dalších osudech různých postaviček z předešlé knížky. Bavila jsem se dobře.“... celý text
— Alix

„Harry, Harry, ty mi dáváš....mohla bych číst knihy z této série stále až do 100000...dílu. Škoda, že už bude jenom jeden. Musím se po něm podívat v knihovně. Doporučuji.“... celý text
— likaf

„Syn četl sám. Stále ho neomrzel.“
— Luky110812

„Syn četl sám. Stále ho neomrzel.“
— Luky110812

„Hodně nabitý událostmi moc se mi to líbilo“
— Luigi1

„Přečteno jedním dechem. S Kamilou mám hodně společného, proto ukápla i slza. Pěkné čtení. Doporučuji.“
— likaf

„Tento díl byl moc pěkný nechybělo tomu nic“
— Luigi1

„Napínavý ,ale málo uvěřitelný. Spíš taková fantasmagorie“
— mysterygirl

„Jako jo, líbilo se mi to :). Případ byl v podstatě stejně skvělý jako ten předcházející a navíc se člověk dozvěděl i něco z minulosti NDR a její tajné služby, která lidi mučila úplně stejně jako naše STB. A já jsem fakt rád, že jsem v téhle době nemusel žít. No ale kniha se mi četla dost dobře, takže za mne spokojenost a dávám pět stars :).“... celý text
— Čmeláček