Nejnovější komentáře

„Nápadité, obratně psané, často vzrušující. Jen bych to asi nenazýval pohádky, na to to dost často nekončilo hepijendem. Skvost v porovnání s druhým dílem psaným jinou autorkou.“... celý text
— Pytlík

„Inspirující člověk. Neuvěřitelné, s čím vším se musel popasovat, aby mohl pomáhat lidem. Zajímavé čtení, uvedené obrázky jsem hodně studovala a samozřejmě i přemýšlela, co z toho by mohlo pomoci mně.“... celý text
— Rejpalova-ségra

„Poslouchala jsem jako audio knihu, za mě super rozhovor s jedním z našich nejlepších neurochirurgů.“
— kykyna42

„Moc pěkná kniha. Znovu vrací člověku naději a životní optimismus. Seznamuje nás s anděly, kteří se o nás starají a pomáhají nám, přestože je nevidíme nebo na ně nevěříme. Autorka má ten dar, že je vidí a mluví s nimi. Touto knihou se s námi dělí o své životní zkušenosti s anděli a také nám vypráví svůj životní příběh.“... celý text
— ŠafránkaFénix

„Kdybych mohl, dal bych 4 a půl hvězdy. Ano, je to milá kniha prodchnutá jemným duchem Eduarda Tomáše, ale asi jsem si od toho sliboval trochu více. Paměti to příliš nejsou, pár kapitol autor mluví o svém příteli (což je, jak nás ujišťuje předmluva, ve skutečnosti on sám) a jeho finálním osvícení. Je to nejzazší bod duchovní cesty a absolutní osvobození či není? Zkušenosti popisované v knize nás mohou vést k úvahám, jak vlastně bezpečně poznat, že už "tam" jsme. Ano, můžeme to vědět, vidět jako něco, co je nad slunce jasné, ale co když je to jen další iluze, z které jednou procitneme? Avšak to jsou jen úvahy pojmové mysli, zbytečné a neřešitelné. Druhá polovina knihy pak pojednává o úskalích na duchovní cestě a nakonec o souvislostech mezi vývojem jedince a lidstva jako celku. Kniha je zajisté přínosná tím, že pozvedá čtenářova ducha, avšak v žádném případě se nejedná o druhý díl Tomášovy autobiografie, jak by se mohlo zdát z názvu.“... celý text
— asakz

„Záležitost, která je psaná svou specifickou formou, která mi ovšem nesedí.“
— Kopta

„Přestože od začátku víte, kam se bude kniha ubírat a jak skončí, popisy Japonska a jeho kultury jsou úžasné. Příjemná oddechovka“
— blebuska

„Podle mne povinná četba pro kohokoliv, kdo se chce vcítit do toho, co to znamená ocitnout se v soukolí moci.“
— Apo73

„Ano, toto je kniha mého dětství. Přečetla jsem ji dvakrát za sebou, a to i další její díly. Skvělá.“
— ŠafránkaFénix

„Poměrně zajímavé téma, avšak díl je rozhodně slabší, než předchozí. Samotný děj se nikam moc nehýbe a jedná se spíše o takovou vsuvku, to značí i menší počet stran. Je to vlastně takové nemastné, neslané. Chybí i tolik oblíbené vedlejší postavy, jelikož se příběh zaměřuje opravdu jen na fae.“... celý text
— Charmedka

„Nevím, jestli byla dřív kniha nebo film, působí to ale tak, jako když je kniha napsaná podle filmu (pak ale nechápu ty změny oproti předloze). Prostě jsou to hlavně dialogy z filmu s nějakým ne moc propracovaným textem navíc. Jak je v podobných případech obvyklé, na začátku se ještě autor snažil vymýšlet tu "vatu" navíc, ke konci to už upadá a jsou tam hlavně jen ty dialogy. Když člověk zná dobře film, tak se to dá, pěkně si to osvěží, ale číst to bez znalosti filmu by byl asi nic moc zážitek.“... celý text
— Ayna

„Tahle trojka mě baví, i když doba, ve které žili, nebyla vůbec pro nás lákavá - na druhou stranu co by dnes chodilo po ulicích bezrukých nebo přinejmenším s cejchem vypáleným na čelo.jen těch mrtvol pomalu v každé kapitole bylo trochu moc. Kapitán Stein, notář Barbarič a kaprál, každý úplně jiný a spolu neodolatelní. Těším se na další jejich dobrodružství.“... celý text
— Marcik7

„Nejdřív jsem měla z dovětku smíšené pocity. Hrozně se mi líbí, že původní knížka je i není uzavřená (čtenář si může průběh příprav svatby krásně domyslet). Na druhou stranu oceňuji, že autorka si dala tu práci a nebála se napsat dodatek, který krásně doplňuje hluchá místa. Obzvlášť povídka o Elise se mi líbila (a krásně navnadila na další díl série). Na druhou stranu se musím přiklinit k tomu, že jsem místy polemizovala, zda mám potřebu číst "knihu o knize" a přiznám se, že z ilustrací postav jsem moc nadšená nebyla, neboť stylově se mi tam nehodily. Tak či tak ale knížku hodnotím velmi kladně, povídky za to stály a ve výsledku bych si knížku znovu přečetla právě kvůli onomu doplnění. A krásnému dokreslení ultimátního mrzoutství pana Reeda, zde jeho mrzoutství opravdu dostalo spoustu prostoru :DD“... celý text
— Kikulka97

„Celá série těchto knih mne velmi oslovila. Přečetla jsem je jedním dechem, jsou velmi čtivé. Pomocí těchto knih jsem dostala odpovědi na své životní otázky. Děkuji spisovateli za jejich napsání. Byly mi velkou životní inspirací. Díky nim jsem opět získala radost ze života a životní směr svého žití. Děkuji za celou sérii těchto knih, které jsem směla číst.“... celý text
— ŠafránkaFénix

„Kdo měl v ruce Typographii 1, Typographii 2, nemůže nevzít do ruky Typographii 3. Tato trilogie je Opus magnum Oldřicha Hlavsy, génia české knihy, který v každé realizaci přemýšlí oi tom, jak to udělat jinak, zajímavě, nově, ale čistě a ve vztahu k textu knihy, kterou upravuje. Krásným příkladem je mimochodem knihy novinových článků Karla Čapka Na břehu dnů (1966), která je celá zalomena jako noviny a její přebal jsou složené Lidovky...Nádhera. Ale zpět k této tečně za trilogií. Tento díl nenechá nikoho na pochybách, že typografie je výsostný umělecký obor. Za skvělý považuji experiment, ke kterému Hlavsa vyzval své kolegy typografy Milana Jaroše, Ľubomíra Krátkého, Václava Kučeru, Jiřího Rathouského, Jana Solperu, Josefa Týfu, Rostislava Vaňka a Zdeňka Zieglera, kterým zadal obálku na Goethova Fausta. A všichni udělali svou variantu a ty v knize vedle sebe defilují. Takže člověk žasně, co to znamená výtvarný výraz, jaké možnosti knižní úprava a obálka má, jak to pokaždé posouvá knihu trochu někam jinam, i když jde stále o jednoho Fausta. Takže nevím, kde je pan Hlavsa pochován, ale budu-li to vědět, půjdu se mu poklonit.“... celý text
— Apo73

„Sériový vrah, tajemství bohaté rodiny a co skrývá vodní nádrž Shadow Sands .... ? Klasická detektivka, která se dobře četla. Kate a Tristan jsou fajn parťáci a těším se na další jejich případ.“... celý text
— prochajda

„Takhle má vypadat biografie, úžasná kniha!“
— Eisy

„Nad knihou jsem dlouho váhala, zda si ji přečíst hlavně kvůli velkému humbuku kolem, ale musím uznat, že jsem velmi příjemné překvapit. Skloubit modernější verzi Pýchy a předsudku s lehkou emancipovaností žen, není jednoduchý úkol, ale autorce se to povedlo, stejně jako gradovat "zamilovanost" hlavních postav. Velmi elegantně napsáno, hltala jsem každou stránku a hrozně se mi líbil popis (a hlavně kontrast toho), jak se hlanví postava pomalu zamilovává a co do vlastně zamilovanost a láska je. S tím si autorka vyhrála opravdu mistrovsky. Jedna z knížek, kterou si hodlám pořídit do své knihovny (zatím jsem ji měla vypůjčenou)“... celý text
— Kikulka97

„Nezbývá než pokračovat v chvalozpěvu, jaký jsem pěl na Typographia 1. Oldřich Hlavsa a Karel Wick se opět rozmáchli a udělali si vznešený a strhující výlet do světa fotosazby. A nás, čtenáře a milovníky knih, vzali s sebou. Musím říct, že od té doby, co jsem měl možnost takového Setkání s umem typografickým, se dívám do tiráží nejen na ilustrace, ale i na typografii a sazbu, aby člověk věděl, s kým má tu čest. Fotosazba nabízela samozřejmě ještě větší možnosti než tisk z výšky, o kterém byl první díl. A paradoxně až tady si člověk uvědomí sílu a neuvěřitelnou technickou náročnost té předchozí knihy, když je každý strana vlastně originál. U fotosazby je to už trochu jednodušší, což neznamená, že je možné přestat klást umělecké požadavky na výtvarnou stránku knih. Vůbec ne. Naopak. A ještě jedna věc mne vlastně překvapila - na to, jaké politické a ideologické škváry se za normalizace vydávaly, musím říct, že úroveň úpravy knihy jako oboru byla zcela v duchu 60. let na světové úrovni. A tu mj. zajistil právě Oldřich Hlavsa. Skvěle, opět klobouk dolu!“... celý text
— Apo73

„Kniha je to nedějová, jde spíše o takové nahlédnutí do oken různých, velmi zajímavých postav a o jemné nuance vztahů, které máme šanci nerušeně pozorovat. Jazyk knihy je navíc originální a vytříbený, skladba vět velmi plynulá. Bonusem je, že na vás opravdu dýchne atmosféra Athén, byť v takovém intelektuálnějším provedení.“... celý text
— lososnapouti

„Tři opravdu krásné příběhy, každý s originálním námětem. Mně osobně se nejvíce líbil první. Zamilovala jsem se do stylu psaní autorky. Umí teda napínat do poslední chvíle! Druhá a třetí povídka byla ale taky úžasná! Přeji autorce, ať píše dál a vydává další a další příběhy...“... celý text
— Sysel

„Nádhera! Oldřich Hlavsa byl génius. Není divu, že tato kniha dostala Grand Prix na mezinárodní soutěži. Procházet si ji, číst si vysvětlivky, komentáře, znamená kochat se a brodit nepřeberným množstvím variant typografických řešení obálek i zlomů, písem a ilustrací, což všechno ukazuje, že typografie je výsostný výtvarný obor, který dokáže z knihy udělat umělecký zážitek bez ohledu na její text. A když se to podaří komplementárně vystihnout, může typograf text povýšit do dalších uměleckých dimenzí. Pro mne je z této knihy největší poučení, že je třeba NEBÁT SE být čistý ve výrazu. Klidně to přehnat, rozmáchnout se, ale zůstat prostý, neprosazovat svoje ego. Když se člověk dívá na ta výtvarná řešení stovek knih, vidí ty nepřeberné možnosti, jaké jsou a při návštěvě knihkupectví nebo Světa knihy lituje, kde to je dneska. (Netvrdím, že se dnes nedělají dobré typografie, ale určitě ne u mainstreamové literatury.) Takže Oldřich Hlavsa a Karel Wick stvořili neuvěřitelné, přesahující dílo, které se sice tváří téměř přehledově, ale samo se stává uměleckým artefaktem. Klobouk dolu!“... celý text
— Apo73

„Všechno bylo řečeno v předchozích komentářích. Opět příběh, ve kterém se dalo žít. Je to jedna z mých nejoblíbenějších sérií a proto mi nezbývá čekat na další díl.“... celý text
— Ulala

„Nostalgie krasnych -nacti... Ale tahle me minula, uz jsem byla po gymplu a mela spoustu jinych zabav nez cteni :-) Na knihach Lanczove se mi libi, jak se v nich obcas objevuji epizodne postavy z jinych knih, tady treba Janek s kapela Pest z me oblibene Tajne lasky :-)“... celý text
— Květinka008

„Souhlasím s Corsem, že to je "typografický orgasmus". Díky seriálu Identita na ČT jsem objevil postavu Oldřicha Hlavsy, kterému se skláním až k zemi, protože to byl podle mne naprostý génius. Sehnal jsem si nejenom tutu učebnici latinkového písma, ale i jeho Opus magnum Typografie 1-3, které popíšu dále. Je to ozvuk poctivého řemesla, vpodstatě vzpomínka na něj, jak se dělalo. Typografie měla nějaká psaná i nepsaná pravidla, a dbalo se na výraz, kompozici, autoři a sazeči byli spoluatory knih, nikoliv pouhými techniky, kteří to "provedou". Na knize (učebnici) o písmech je to vidět krystalicky čistě - těch typů je tolik, těch možností využití i zkažení je tolik, že typograf musí mít nejen znalost řemesla, ale i specifický výtvarný cit. Je to umění. A takhle kniha je jakoby základní pilíř, se kterým by se měl každý milovník knih seznámit.“... celý text
— Apo73

„Velmi silná kniha, občas bylo těžké nemrkat, za zmínku o Trisolaranech to dává plný počet. Těším se na druhé čtení. Doporučuji.“
— Hall3006