alef přečtené 1279

A uzřela oslice anděla 1995, Nick Cave

V rozhovoru pro Mladý svět Nick Cave poznamenal ke svým písním: „... Temné! To je slovo, které snad ze všech nejvíc nemám rád. Napovídá, že nikde není světlo, žádná radost, žádná naděje. Nic takového jsem nikdy neříkal. Jen to, že každá věc má dvě stránky. " ... a přece Nick Cave v téhle knize představuje nejhlubší peklo ... zápas zla se zlem, starozákonní „oko za oko, zub za zub“ ... kde postavy tohoto tragického biblického příběhu se zrodily ze špíny, krutosti a násilí, ... při četbě ucítíte až fyzický pocit bolesti a odporu ... slova a řádky téhle knihy jsou jimi doslova prolezlé ... ... když jsem se tak doslova brodila tím bahnem potácejíc se mezi slangem těch nejspodnějších společenských vrstev, jaké jsem si ani neuměla představit a biblickou mluvou, ze které na mě kapala slizká atmosféra extatických pošahaných proroků a náboženských vůdců (např. v Americe ne zas věc zcela neznámá i dnes) ... ztrácela půdu pod nohama a dusila se každým přečteným slovem ... uvědomila jsem si, že tohle vlastně nemám zapotřebí ... můj seznam knížek, které toužím přečíst se začíná rozpínat do obřích rozměrů :-)(překvapuje mě, že jsem schopná u téhle knihy vůbec použít smajlíka) ... a já uprostřed věty prostě najednou knížku odložila ... a oddychla si!!! ... je tolik zajímavých knih, které třeba ani nestihnu přečíst a tak už dál nechci ztrácet čas, navzdory zajímavému a osobitému autorově stylu, ... broděním se tímhle páchnoucím bahnem, ... kde nikde není světlo, žádná radost, žádná naděje ... očista by pak možná trvala zbytečně příliš dlouho :-)... celý text

Proč Gorgiás mluví. Úvod do filozofie nebytí 2004, Kryštof Boháček

Gorgiás je asi všeobecně známý jako totální skeptik, jak jinak by jste si vysvětlili jeho slavné výroky? "nic není" "je-li něco, nemůže to člověk poznat" "nelze-li to poznat, nelze to bližnímu sdělit a jemu vyložit" No a Gorgiás k těmto výrokům zformuloval důkazy a ... stal se zakladatelem rétoriky :-). Třeba Platón, i když s jeho filozofií nesouhlasil, spíš než za sofistu, pokládal ho za dobrého rétora. Autor téhle knížky se pak snaží najít odpověď na otázku: Čím je pro Gorgiu jazyk, resp. řeč? Jak chápal řeč Gorgiás, učitel rétoriky, který byl přesvědčený, že poznání je neexistující a nesdělitelné? ... a to vše v době, kdy logos (chápaný jako rozum, nebo také "slovo"), je absolutní základ řeckého myšlení. "...řeč jest totiž něco mezi nejsoucími věcmi a nejsoucími myšlenkami, něco, co je možno zapsat a později přečíst, co má zároveň tělo a duši ..." tak chápe Gorgiovu pozici autor téhle knihy ... "... podstata světa je prchavá a vzpírá se pevným logickým zákonům a bytí pro Gorgiu není totožné s myšlením ... bez ohledu na to, co vlastně sdělujeme, ... zůstává fakt řeči samé", ... snad jediné věci, kterou Gorgiás nikdy nezpochybnil. O řeči můžeme díky tomu psát teoretická pojednání spíše než o fyzikálních objektech: "Pravou tvář světa, byť nepoznatelnou, lze přesto alespoň na pomíjivý okamžik "zahlédnout", a to nejlépe opět prostřednictvím řeči."... celý text

Pýthagorás ze Samu 1999, Zdeněk Kratochvíl

Baví mě, spolu s presokratiky, prvními filozofy, hledat obraz světa, hledat arché - počátek světa :-). Pýthagorás uvažoval asi takto: nejzazší možná vymezenost, která ve své krajnosti ztrácí rozměr je BOD – je JEDEN – vymezuje sebe sama → arché je tedy ČÍSLO … a čísel je 10 – lichá jsou vymezená, sudá neomezená … a tak tu máme 10 počátků :-) 1. mez x neomezené 2. liché x sudé 3. jedno x mnohost 4. levé x pravé 5. mužské x ženské 6. klidné x pohybované 7. přímé x křivé 8. světlo x tma 9. dobré x špatné 10. čtverec x obdelník. Baví mě tahle vyprávění o prvních snahách pochopit původ lidí a vysvětlit vznik Země, jako místa kde žijí :-).... celý text

O nebi / O vzniku a zániku 2012, Aristotelés

Jaké, že jsou výsledky Aristotelových zkoumání? ... posuďte sami: "všechna jednoduchá tělesa mají přirozený pohyb ... a každý pohyb má svůj opak ... pouze to, co má svůj opak, může vznikat a zanikat" "sféra nebeská protiklady nemá ... na kruhu není protiklad ... nebeská tělesa se skládají z éteru ... svět nevznikl, je věčný" Proti Aristotelovi vystoupil Filopónos, ... našel chyby v jeho uspořádání světa, upadl však v zapomnění, protože katolická církev ho zavrhla a tak neměl Aristoteles oponenta ... zato ve středověku, který následoval, velkého přívržence, kdy celá katolická církev hájila tento "pohanský" model světa :-). A co bylo dál? ... Pak přišel Koperník, který navrhl jiný model světa než tento uznávaný aristotelský, protože se mu zdálo, že svět není nehybný... Země se otáčí kolem své osy... Slunce nezapadá a nevychází (poznáváte? ... Platónský názor :-) ... Koperník toto své pojednání věnoval papeži a ten ho dal na index :-) .... později tento názor obhajoval i Galileo Galilei ... a oba byli odsouzeni :-).... celý text

Parmenidés 1996, Platón

..."jsoucí nemůže vzniknout a zaniknout" ... a Platónovy dialogy jsou prostě "jsoucí" :-) ... tedy "nevzniklé, nepomíjející, neproměnné, ... (a) ... dokonalé" ... Parmenidés nám ukazuje omyl nás smrtelníků ... lidé se domnívají na základě toho co vidí, že existuje mnohost (hlad-žízeň, bytí-nebytí, den–noc), a to je jejich omyl ... nelze věřit té realitě, kterou vidíme, ... "jedno jest vše" ... je zajímavé sledovat spolu s Parménidem, tuto alegorii "cesty" ... Parmenidova myšlení a smyslového vnímání ... … to, co jest nemůže být založeno něčím, co není → BYTÍ JEST A NENÍ MOŽNÉ, ABY NEBYLO → nic není možné ani myslet – jakmile myslím, myslím něco – kdykoli myslím něco – má to 1 vlastnost – že to „jest“ – myslet a být je totéž – bytí je jediné, stálé, nemá hranici, počátek ani konec ...Parmenides tak pojmenovat základní téma filozofie „bytí“ → položil základy ontologie :-) ... Platónův dialog je dokonalý nástroj ... je to rozhovor ... proto může zobrazit situace běžného života, nálady a emoce, v nichž se pak rozhovor uskutečňuje, ... a taky ho ovlivňují :-) ...... celý text

Urbo Kune 2015, Miloš Urban

„Všechno začíná zcela obyčejně, i to, co nás třeba dovede jinam a zcela přesáhne ... těm, kteří pochopili, nebude nic potvrzeno.“ „Naznal jsem, ... že budoucnost je relativní stejně jako minulost a přítomnost, a přece daná tou minulostí a přítomností. Její podoba je nevyhnutelná, ať ji svými činy určujeme jakkoli ...“ A tak nevyhnutelně vznikl i tento „projekt“? Vzniklo tak futuristické město membránovitého tvaru, komponované na základě partitur podobně jako hudba, inspirované nejen vizionářským projektem města-domu, ale také teorií membrán a paralelních vesmírů, ... město složené z klaustrofobních slotů, s lehkou příměsí mystiky a strachu z odlišného, ... město se zajímavě uspořádanou hierarchií a taky zajímavými sociálních vazbami :-), ... město spojené s paralelní realitou, se světem blízké budoucnosti, ... ... přiznávám, že mě tenhle originální nápad zaujal, a ještě než jsem se do příběhu pustila, prošla jsem na netu dostupné informace o celém projektu, můj zájem tím ještě vzrostl, takže jsem byla opravdu hodně zvědavá a první řádky knihy mou zvědavost ještě přiživily, ... přesto jsem při hodnocení zpočátku chvíli váhala mezi 3 a 4*, ... nakonec jsem se přiklonila k vyššímu hodnocení právě díky originálnosti celého tohoto projektu, ... tenhle příběh není vlastně čistě autorovou fantazií, jeho velká část (posazení příběhu, místo, kde se odehrává, a které je v tomto případě dost stěžejní) je dáno skupinovou fantazií těch, kdo se na něm podíleli, oni vytvořili „společné město“ a mně se ta symbolika líbila :-), ... nemůžu porovnávat s ostatními autorovými knížkami, je to první kniha, kterou jsem od něj četla, a musím jednoznačně říct, že ne poslední, ... čím déle o téhle knížce přemýšlím, tak už vlastně nevím, proč jsem chtěla dát jen 3*, ... jak píše „kolacky“, Urban si ze mně prostě elegantně dělá šprťouchlata :-) ... něco mi tam vadí, a vlastně ani nevím co, a přitom čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi to celé zamlouvá ... ještě chvíli budu přemýšlet a dopracuju se možná až k 5* :-) ... a teď vážně ... je to prostě podle mého hodně zajímavé čtení, přijmete-li příběh tak, jak je Vám podáván, ... jako kolektivní fantazii, ... ale taky, jako autorův paralelní svět mající svůj vlastní řád a způsob vyjádření ... a nebo ... třeba Vám tam taky „něco“ nebude sedět ... tak si prostě vytvořte svůj vlastní paralelní svět :-) ... a třeba taky na pozadí tohoto „společného“ města :-) ... já to rozhodně zkusím :-) ...... celý text

Gaia: Živoucí planeta 1994, James Lovelock

Lovelock představuje opravdu propracovanou teorii, v níž geosféra, atmosféra a biosféra na Zemi tvoří provázaný systém, na který můžeme pohlížet jako na jediný živý organismus. Tento organismus pojmenoval Gaia po řecké bohyni, stvořitelce Zemi. Lovelock mluví o tom, jak po staletí (tisíciletí) využíváme Zemi, aniž bychom přemýšleli o tom, "co nás to bude stát" ... Země se prostě začíná bránit ... Gaia je živá, sama od sebe se reguluje, a bude se o sebe starat i dál, a tak, myslet si něco jiného je čirá arogance ... je toho vlastně málo, co o reakci Země na naši přítomnost víme, a to co víme, je dost znepokojující ...... celý text

Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky 2000, Aldo Leopold

Aldo Leopold v duchu ekocentrismu (ekologie, která se spíše než jednotlivými životními formami zabývá vztahy mezi nimi), posunuje a rozšiřuje ohnisko zájmu na širší společenství. Říká, že cílem není ochrana života v jeho jednotlivých projevech, ale ochrana života jako provázaného celku. Leopoldovi tedy nejde jen o úctu k životu samému (jak o tom píše např. Albert Schweitzer ve svých esejích Nauky úcty k životu), ale o úctu k předpokladům života, a k podmínkám jeho udržitelnosti, jinými slovy o Etiku Země, která se stala základní tezí ochrany přírody po celém světě: „Určitá věc je správná, když směřuje k zachování integrity, stability a krásy biotického společenství ... směřuje-li jinam, je špatná.“ Jedním z prvních projektů, kterých se Leopold zúčastnil, bylo vyhubení „špatných“ predátorů, vlků a pum v rámci ochrany „dobrých“ organismů, vysoké zvěře a krav (byl myslivec: vidí vlka brodícího řeku a podle starých etických zásad okamžitě střílí – méně vlků znamená více jelenů, žádní vlci znamená „ráj lovců“ - vlk padl a Leopold najednou vidí, že mu „divoký zelený oheň umírá v očích“ - „thinking like a mountain“ (možná už jste se setkali s termínem "myslet jako hora") ... Leopold si uvědomil, že vlci a pumy jsou součástí ekosystému, podobně jako vysoká zvěř, uvědomil si, že koncept užitečných a škodlivých zvířat je antropocentrický (zaměřený čistě a sobecky na člověka a jeho zájmy). Organismy ale fungují v ekosystému jinak ... jako jednotlivé orgány v těle, jako součásti stroje (pokud vyjmeme z vlka srdce, organismus zahyne, pokud vyjmeme vlka z ekosystému, může zahynout celý ekosystém – eroze půdy způsobená přemnožením jiného druhu – vysoké zvěře, která sežrala veškerou zeleň). Kromě obvyklého „sociálního svědomí“ musíme mít ještě „ekologické svědomí“: „všechna etika spočívá na jedné premise: že jedinec je členem komunity vzájemně na sobě závislých členů“. A ještě jedna poznámka: Leopold byl lesník a myslivec a nečinilo mu problémy střílet do zvířat, pokud by se přemnožili - chrání vlky jen proto, že jich v systému již bylo málo. Leopoldovy ekocentrické teorie jsou opravdu hodně zajímavé, a jako každá teorie, i tyto mají svou slabinu :-) ... zamyslete se nad tím, jak v dnešním světě vyhodnocovat „zájmy celku“ :-) ... vážně by se mi to líbilo, jen si to v dnešním rozhádaném světě, plném relativismu nějak zatím nedokážu představit :-).... celý text

Nauka úcty k životu 1993, Albert Schweitzer

Schweitzer v těchto esejích mluví o prožitku údivu nad životem: „Tak jako v mé vůli k životu je touha po životním pokračování … , která se nazývá radost, ale také strach před zánikem, což nazýváme bolestí, stejně je tomu s vůlí k životu všude kolem mne …“, protože úcta k životu je pro něj prožívání naléhavé potřeby mít ke každé životní vůli stejnou úctu jako ke své vlastní a tím je dán i základ mravnosti: „Dobré je život uchovávat a podporovat, zlé je život ničit a omezovat.“ Opravdu eticky je člověk jen tehdy, když poslouchá naléhavý příkaz pomáhat všemu živému, čemu může prospět a přímo se hrozí mu škodit. Neptá se nakolik si ten nebo onen život svou hodnotou zaslouží jeho účast, ani na to, zda a pokud vůbec je ještě schopen něco pociťovat. Život je mu svatý sám o sobě. To, že se mi tyto eseje líbily ovšem neznamená, že etika Alberta Schweitzera nemá i své nedostatky :-), tím největším je, že Schweitzerovi ani tak nejde o záchranu přírody, píše o tom např. Erazim Kohák, říká, že Schweitzer si snad si ani nebyl vědom ohrožení přírody, ale že mu šlo primárně o to, aby v životě konal dobro, ne zlo, a toto hluboce procítěné životní poslání formuloval systematicky jako etiku úcty k životu. Pokud Vás zajímají biocentrické teorie, které Albert Schweitzer svou prací rozhodně ovlivnil, určitě si tyto eseje přečtěte, ovšem zajímavé budou pro každého komu není ekologická tematika lhostejná :-).... celý text

Člověk, moc a spravedlnost 2005, Michel Foucault

"Pracují na opačných stranách stejné hory ... a každý svými vlastními názory". Klíčovou otázkou je lidská přirozenost ... "co můžeme označovat jako společnou lidskou přirozenost, díky níž se můžeme navzájem identifikovat jako lidské bytosti?". Na jedné straně hory tedy máme pana Chomského, pracujícího s instinkty a vrozenými strukturami a na druhé straně kopce pana Foulcaulta pracujícího se sociálními konstrukcemi přirozenosti, kdy tu máme instituce (které si člověk vytvořil) a které pouze zdánlivě šíří vědění, protože jsou vytvořeny k tomu, aby udržely u moci ... takže podle Foulcaulta někteří filozofové, jako např. lingvističtí behavioristé (Chomský), subjektu nepřipisují téměř žádnou tvořivost, ... podle Chomského má člověk tento vysoce organizovaný soubor schopností vrozený (jsou to instinktivní znalosti, které následně umožňují odvodit si ty komplexní a velmi složité, a tento instinkt je základní složkou lidské přirozenosti), ...podle Foulcaulta je tak ale člověk považován za jakýsi „povrch, na němž se postupně setkaly informace, jež si postupně pospojoval“ ... lidská přirozenost v něm tedy vyvolává určité pochybnosti, podle něj sehrála v dějinách vědění jen roli určitého ukazatele, díky němuž si člověk pak zvolí správný diskurz (rámec: biologii, teologii, historii, ...atp.) pro svou debatu ... ... souhlasím s "Jarin212" ... debata z mnoha pohledů aktuální :-)... celý text

Dějiny sexuality. I, Vůle k vědění 1999, Michel Foucault

Hlavní téma? ... fenomén moci ... Foulcault ukazuje na podmíněnost všech činností, které člověk vykonává. Pravda (v rámci určitého diskursu) se vytváří prostřednictvím různých forem přinucení, každá společnost si vytváří určitou všeobecnou „politiku pravdy“, ... jinak řečeno, mechanismy, které pomáhají rozlišit pravdu, prostředky na její potvrzení a instituce, které jsou oprávněné říci, co je a není pravdou. Podle Foulcaultových slov jde především o to: „zkoumat případ společnosti, která se už více než století hlasitě pranýřuje za své pokrytectví, mluví dokola o svém mlčení, zálibně vypočítává vše, co neříká, odsuzuje moc, kterou vykonává, a slibuje, že se osvobodí od zákonů, které zajišťují její funkci“. Foulcault ukazuje, že se vůle k vědění, resp. systém moci, který určuje pravidla, nezastaví ani před společenským tabu, jakým je sex. „Pravda“ o sexu se historicky prezentovala v podstatě dvěma rozšířenými přístupy, první, praktikovaný v Asii, především v Číně, byl založený na „umění erotiky“, zaměřený na slast, zkušenost a sexuální praxi, oproti tomu druhý (náš) Západní, praktikuje „vědu o sexu“: „… na Západě se člověk stal živočichem, který se doznává“ ... Sexualita se stala záležitostí pravdy, „doznání“ pak našim způsobem, jak vytvořit pravdivý diskurz o sexu. Foulcault za jeden z nejdůležitějších úkolů dneška považuje ukazování a odhalování ne těch zřejmých, ale všech těch skrytých vztahů moci. Moc je dneska vykonávána (kromě těch zřejmých institucí, jako je administrativa, státní aparát, policie, atp.), také prostřednictvím mnoha institucí, které vypadají jako by s mocí neměly nic společného, jako např. vzdělávací systémy, které pouze zdánlivě šíří vědění, jsou vytvořeny k tomu, aby udržely u moci určitou společenskou třídu. Je podle něj dost zjevné, že i instituce jako lékařství, vědění, aj. pomáhají udržovat moc, proto říká, že je možná velkým úkolem kritizovat fungování takových institucí, které se zdají být neutrální a nezávislé a demaskovat jejich způsoby zapojení. ... jak aktuální :-) ... rozhodně se jedná o zajímavé čtení ...... celý text

Dějiny šílenství 1994, Michel Foucault

Byly doby, kdy šílenství nebylo odděleno od zdravého rozumu, protože toto rozdělení je čistě otázkou konvence (zkoumání vztahu rozum vs. nerozum - šilenstvi se v ne-rozumu téměř zcela ztratilo ... v naší západní kultuře dost oblíbená záležitost :-), vznikla někdy v 18. století), ... a tak jsme šílenství násilně umlčeli ... a šílence umístili do různých „internačních“ budov (v dějinách není výjimkou, že takto byli uklízeni také všichni, kdo nějakým způsobem nevyhovovali společnosti :-)) ...úkolem těchto zařízení nebylo léčit šílence, ale držet je stranou... Jsou to tedy dějiny vztahů, strategií, mechanismů pomocí kterých společnost ne-rozum vymezuje, aby ho vytěsnila za své hranice a spojila ho s duševní chorobou. Šílenství člověka je mj. také téma mnoha Goyovych obrazů ... navazuje podvědomě na linii Boschových děl …, vlastně znovuodhaluje tyto zapomenuté obrazy šilenstvi, ... ukazující krom jiného na odvrácení člověka od přizozenosti :-)... Je to rozhodně zajímavé čtení a souhlasím s "Shui-Xian" - při čtení se vyplatí mít určité filozofické zázemí :-).... celý text

Pyramidy 1995, Terry Pratchett

„Lidé potřebují věřit v bohy, byť by jen proto, že v lidi se skoro věřit nedá.“ ... a tak jsem se vydala, už po sedmé, poznávat Zeměplochu, ... na Zeměploše právě svítalo ... nikam jsem nespěchala, protože „světlo se na Ploše pohybuje velmi pomalu. Není žádný spěch. Tak proč se unavovat?“ ... a pěkně si vychutnávala další příběh a „do hlavy ... proudily nepřetržitým proudem nové myšlenky. Měly co dělat s hrou světla na kamenech, hlubokou modří nebe, rozmanitými možnostmi světa, který se rozkládal na všechny strany kolem ... a všechno dávalo smysl ... bylo to tak přirozené....“ pohybovat se po Zeměploše to je jako ...“když se vám udělá ve snu jasno o tom nebo onom, a když se vzbudíte, víte jen, že vám bylo jasno, ale nevíte proč a v čem“ ... a tak jsem si pomyslela spolu s Těpicem, že „je to podivný svět, ... kde se hýbe každý stín a přitom se nikdy nemění....“ ... a to byl velký úkol i pro zeměplošské matematiky, ... ten nejstarší, ve skutečnosti poslední, se protáhl a „...rychle spočítal stébla ve svém lůžku. Pak odhadl počet hřebů v dřevěných stěnách. Poté strávil několik minut vyvozením důkazu o tom, že automorfická rezonanční pole mají jednosměrně nekonečný počet kolísavých prvočísel. Nakonec, aby si ukrátil čas, se pustil znovu do snídaně“ .... a já se určitě zase brzy s chutí pustím do dalšího příběhu :-).... celý text

Pravidla sýrárny 2015, Michael Paterniti

„Tiše tam ležel a skrýval svá tajemství“ - letitou moudrost těch, kteří byli spjati s přírodou, okořeněnou poznáním, že věci nejsou vždycky takové, jak se jeví ... s touhle knížkou se přenesete do Guzmánu, místa, kde se zastavil čas, kde lidé od rána do večera pracují, aby si večer mohli posedět s přáteli a podělit se o jídlo a vyprávění... kde jídlo není jen prostředek k utišení hladu, ale požitek, který uchvátí všechny vaše smysly, ... přenesete se do časů, kdy jídlo bylo opravdové a znamenalo daleko víc než jen plný žaludek, a v ústech skoro ucítíte chuť a na zádech hřejivé slunce :-) ... bude to jako by jste seděli na tvrdých dřevěných lavicích v Ambrosiově povídárně a ochutnávali ... dušené maso, olivy, ryby, víno, ořechy, višně, rajčata... a sýry! ... připravte si sangrii a ponořte se do tajemství rodinného receptu ... do vzpomínek ... do životní filozofie, která je na hony vzdálená našemu vražednému pracovnímu tempu ... ... je to vážně příjemné vyprávění ... poklidné a poetické ...a tak nespěchejte, až budete tuhle knížku číst ... netrpělivost a spěch odložte a teprve pak otevřte stránky této knížky ... protože teprve potom si tenhle příběh budete moci vychutnat :-). Výstižný je také níže komentář "Elosha" :-).... celý text

Ani sami bohové 2014, Isaac Asimov

... „bylo to zvláštní, ... čas od času se mu na okamžik zdálo, že možná jednou přijde čas, situace, stav, kdy ... pak ztratil ten záblesk pochopení, či spíše jen záblesk záblesku ... a všechno zmeškal ...“ „nemůžeme se vzdát jen proto, že se vzdává Vesmír“ ... „neobvyklý je možné být mnoha způsoby“ ... splývání vědomí ... kdy do poslední chvíle lnete ke svému vlastnímu ... a pak ho naráz ztratíte ... v posledním výkřiku ... "Proti hlouposti ani sami bohové nic nezmohou ..." ... věřím Vám pane Asimove každé slovo ... věřím, že by došlo, kdyby k tomu byla příležitost, k takovým experimentům ... ... výborný příběh, ve kterém navzájem propojené fyzikální reality obou světů, zvláštním způsobem propojují i osudy postav a jejich příběhy ...... celý text

Přednášky o etice 2004, Ernst Tugendhat

Morální soudy vynášíme stále, ... spory, které dnešní doba přináší, a které řešíme jak v oblasti mezilidských vztahů, tak v politické sféře, jsou pořád vedené v morálních kategoriích ... demokracie, lidská práva, sociální spravedlnost, ... to vše řešíme v morálním kontextu, zrovna tak jako naše pocity, typu hněv, vina, rozhořčení, ... Téměř denně slyšíme probírat nejen v médiích práva menšin, otázky omezení přistěhovalectví, azylu, práv cizinců. Taky se probírají otázky povolení, resp. zákazu potratů, euthanasie, otázky tělesně postižených, a naše morální závazky vůči nim, morální otázky týkající se práv zvířat, naší odpovědnosti vůči budoucím generacím, s tím související rozvíjení genového inženýrství atd. ... tohle jsou otázky, které „hýbou“ dnešním světem. Tugendhat k nim říká, že pokud se podrobně podíváme na uvedená témata, snadno zjistíme, proč si dnes už nevystačíme s „kantovskou“ etikou ... je zaměřená na normy "života lidí, žijících blízko sebe v určitém čase a prostoru" ... a to dnes už prostě nestačí. Dnešní problémy jako je chudoba v některých, často dost vzdálených částech světa, a třeba i s tímto problémem související genové inženýrství, dávající si za cíl uživit a uzdravit stále se zvyšující počet obyvatel na této planetě, aj. jsou problémy, které dost přesahují požadavek absolutní platnosti Kantových etických norem. Podobné je na tom i konfrontace s náboženskou morální tradicí. Pro současnost je více méně typická pochybnost v možnosti náboženského zdůvodnění morálních norem, protože toto zdůvodnění předpokládá „víru“, a dnes už ani věřící sami nemůžou své morální soudy zakládat čistě na víře,protože jejich dodržování je vyžadováno od všech, tedy i nevěřících nebo jinověrců, a to vede k tomu, že na víru se nelze odkazovat . Zbývá nám tedy už jen poslední možnost, kterou nám ukázal Nietzsche, tj. přijmout možnost, že s morálkou je dnes už definitivně konec? Náboženská zdůvodnění musejí být zamítnuta a pokusy o nalezení nové morálky na tom také nejsou nejlépe :-) ... a tak je pro dnešní dobu typická etická dezorientace a úpadek dosavadních zdůvodnění ... Tugendhat se pomocí těchto úvah dostává k základním otázkám, které ve svých přednáškách chce řešit: „Dokážeme nahlédnout morální normy nezávisle na náboženské tradici? … Nebo (snad) má být moderních morálek více?“ Tyto úvahy rozvíjí, ptá se, zda je dodržování norem něco, co vyžadujeme od všech, jestli to je nevyhnutelná součást našeho života? Z toho pak vyplývá základní dilema dnešní doby, kdy na jedné straně stále požadujeme obecnou platnost, resp. ptáme se: „Můžeme morálně soudit, aniž bychom věřili ve zdůvodněnost svých soudů?“ , ale na straně druhé se jasně ukazuje relativnost našeho morálního souzení, a to jak historická (vždy záleží na době, ve které soudy pronášíme), tak sociální (neméně záleží také na tom, kdo daný soud vynáší) ... Doporučuji všem, kdo se o podobná témata zajímají.... celý text

Současná filosofie sociálních věd: Multikulturní přístup 2002, Brian Fay

Tahle kniha je vlastně taková velká diskuze o multikulturalismu ... resp. o způsobu sdílení světa v němž žijí navzájem značně odlišní lidé :-) ... Fay požaduje v sociálních vědách nový přístup, protože ten původní, kdy vzorem byly přírodní vědy, už nefunguje (přírodní vědy svou pozici ztratily díky jejich zneužívání vládami, průmyslem, ... Žijeme-li já a příslušníci mé skupiny svým příznačným způsobem, jak by jsme mohli poznat lidi v jiných skupinách, žijící a myslící svým vlastním způsobem? Fay zkoumá tuhle otázku do hloubky a zamýšlí se nad ní z různých úhlů pohledu, jen namátkou a příkladem: ... "chceme-li někoho znát, musíme jím být?" ... je to tedy tak, že pouze lidé mně hodně podobní mohou mít mně podobné zkušenosti, můžou mi rozumět jen lidé jako jsem já? ... nesetkal se snad každý z nás s tím, že pochopit význam určité zkušenosti může být snazší pro lidi, kteří nejsou někým, kdo ji měl, protože mají odstup nutný k zhodnocení ... ... "žijeme příběhy, nebo je pouze vyprávíme?" ... lidský život je zformován do příběhu, ještě než se ho pokusíme "převyprávět" ... každý máme svůj příběh napsaný v DNA ... "příběhy jsou nejen o životě, ale ... i v něm" :-) ... "můžeme jiným rozumět objektivně?" ... největší překážkou přizpůsobování myšlenek realitě jsou zkreslení, ... jež má na svědomí právě naše mysl :-) Fay v téhle knížce ukazuje na to, jak je běžně a hojně zdůrazňovaná rozdílnost: já/jiný, naše kultura/jejich, stejnost/jinakost, sebepoznání/znalost jiných, přítomnost/minulost, význam/příčina, vyprávěné příběhy/žité příběhy ... ... říká, že dnes je doba skepticismu – pokud jde o pravdu, objektivitu, poznání – a může se zvrhnout až v cynismus – co se považuje za vědění jsou jen vnucené představy politicky mocných ... A důsledky? ... ústup společenskosti člověka, lpění na hodnotách vlastní perspektivy, atp. ... A řešení? ... rozdíly nepojímat jako absolutní, protože všechny naše lidské problémy ač se jeví navzájem „jiné“, ve skutečnosti jsou spolu hluboce propojeny :-).... celý text

Krajina a revoluce: Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí 2005, Václav Cílek

Snahou téhle knížky bude změnit Vám původní pohled na krajinu, jako čistě na výsledek lidských aktivit, a ukázat, že vztah člověk vs. krajina není jednosměrný (protože to by znamenalo, že člověk je aktivní tvůrce a příroda pasivní objekt – produkt), ... bude se snažit ukázat, že vztah člověk vs. krajina je KOEVOLUCÍ, ... že jde o vývoj během něhož se aktéři vzájemně přizpůsobují a ovlivňují zpětnými vazbami, ... že je to vztah, kdy člověk mění prostředí a zároveň prostředí nutí člověka měnit strategie (kdy krajina je chápána jako lidský artefakt, ale i jako prostředí ovlivňující člověka) ... podle tohoto "nového" přístupu, se pak můžeme na krajinu dívat 2 odlišnými způsoby (podle toho zda zdůrazníme aspekt přírodní nebo kulturní, kdy nelze jeden odvodit z druhého), a zdůrazňuje, že ne každý nárůst kulturních vlivů s sebou nese přírodní degradaci a taky že optimální kulturní krajina je taková, kdy se člověk a příroda se doplňují ... V této knížce pak můžete pohlédnout na kulturní krajinu vzniklou díky zásadnímu předělu, který způsobila změna způsobu života lidí … ve 20.stol. nám tento příběh s aktéry a dramatickým dějem, popisuje moderní legitimizační mýtus podpořený vědou ... ...kdy tradiční forma tohoto příběhu říká, že dobrý, pokrokový a úspěšný člověk pokořil barbarskou a nehostinnou přírodu, ... a nová verze pak říká, že barbarský, agresivní a sobecký člověk si podmanil pestrou a harmonickou, ekologicky stabilní přírodu, a to byl počátek dnešní ekologické krize. Člověk je prostě bytostí žijící na rozhraní dvou světů ... přírody a kultury :-) ... je to rozhodně zajímavé čtení: "Lidé nejlépe fungují v měřítku, které je spíše malé … přirozená zkušenost roste z důvěry ve věci kolem nás a tíhne k měřítku lokálnímu a krátkodobému … zkušenost nás nutí nedůvěřovat velkým a abstraktním rámcům ..." "Krajina ... je nám vzdálená, tvoří kontext toho, co nám je blízké (já, my, naše chalupa, ves … „za humny je širý kraj“) ... to je pohled, ke kterému lidé obvykle tíhnou (tradiční pohled) ... novou zkušenost pak můžeme získat změnou měřítka ..." A ještě jedna poznámka, ... v této knížce není hlavní hrdina člověk ... ale krajina, člověk je jen jedním z atributů ... :-). Připojuji se k "jarmíkovi" a tuhle knížečku doporučuji, rozhodně se jedná o zajímavé čtení.... celý text

Umřel jsem v sobotu 2011, Josef Formánek

Tuhle knížku jsem večer zvědavě otevřela na první straně, protože mám právě rozečtenou úplně jinou knihu, chtěla jsem jen zvědavě nakouknout, co mě čeká. Těšila jsem se, protože mám způsob psaní pana Formánka ráda a dlouho jsem od něj nic nečetla. Dopadlo to tak, že jsem tu útlou knížku už nepustila z ruky a ještě ten večer ji celou přečetla. Výkřik ze tmy ... z první stránky, ... mě přinutil číst a dozvědět se, odkud se ozývá: „Roztříštěni na kousky, hledáme se. Děláme cosi, aby to tak nekřičelo. Ale prázdnota přece nemůže křičet.“ A tak jsem se vnořila do příběhu ... temného snu zloděje příběhů ... „Postavte sněm a suďte! Sen je někdy hořký lék.“ ... chtěla jsem pochopit tu děsivou umanutost hlavního hrdiny ... ale i autora, protože i autor se s až děsivou umanutostí snaží nalézt ... odpovědi na „nesmyslnou“? otázku: Jaký je smysl lidského života? ... „Vůbec se neradujete. A to jsem váš všemocný Bůh. Dávám vám nejmožnější potěšení i rány osudu ... Nikdy nic lepšího nedostanete. Od nikoho na světě. Jsem ten, který jsem. A vy jste ti, kteří nebudete.“ ... „Jste stíny mraků jdoucí krajinou. Od východu k západu. Od doby, kdy vás slunce osvětluje, po okamžik, kdy přestane. ... Jste zvláštní, šílení, rozpadající se na tisíc kousků.... Rozdávám karty. Nic spravedlivého. Jen náhoda ...“... celý text

Mé dobré město Paříž 1989, Robert Merle

„Chyběl jste mi ohavníče!“ ... tak takhle bych Petra ze Sioraku přivítala, žít v jeho Francii :-) ... po prvních dvou dílech této série jsem si dala krátkou pauzu a na chvíli změnila žánr ... jenže „pravdu povědíno“ ... tenhle úchvatný, krásným až geniálním jazykem napsaný příběh mi prostě nešel z hlavy ... takže jsem se k němu zase „u velikém těšení“ vrátila :-) ... a s radostí a nemalou zvědavostí spolu s Petrem ze Sioraku odcestovala do krásné a klevetivé Paříže, plné žvanění a klábosení, do Paříže někdy tuze nestoudné a jindy zase zcela posměšné, a jindy zase skrývající mnohá nebezpečenství ... a vše dohromady poskytující mi mnohé přemyšlování ... na mou duši, nemám ani ponětí, co budu dělat, až jednoho dne dočtu poslední díl :-).... celý text