Podle mě ta epizodičnost, postrádající jakýsi "ucelený příběh", není vůbec na škodu, naopak to dokonale dokresluje dokumentaristický tón knihy, a pomalejší rozjezd, díky kterému se v podstatě jen tak mimochodem seznamujeme s jednotlivými vojáky, až dusivě předznamenává katastrofu, která zákonitě musí přijít... a ta teda přijde (!!!) ve vrcholu tohohle díla - v kapitole nazvané stejně jako celá kniha. Popis je tak sugestivní, drasticky realistický a naturalistický, že ho jen tak nedostanu z hlavy, uf... Škoda jen toho konce, který z dnešního pohledu působí poněkud pateticky.... celý text