brigita1501
přečtené 635
Stíny nad Alhambrou
2005,
Tanja Kinkel
Prozatím nejslabší počin, co jsem doposud od autorky četla (Dcery Říma, Synové vlčice). Kniha ve mne zanechala pocit, že jde prvotně o romantický příběh mladé dívky, jehož kulisu vytváří historická (pro nás čtenáře historická) událost. Jenže pro mne je prvotně interesantní právě ona historická událost – dobytí Granady, toto slavné završení reconquisty. Zatímco narůžovělá romantika mne nudila, nudí a s vysokou pravděpodobností nudit bude. Zde jde navíc o romantiku prznící hororový žánr, tedy „Kráska a Zvíře“ na postmoderní způsob“ neboli všemožné variace na pár „smrtelnice a upír“ (například „smrtelnice a vlkodlak“, „smrtelnice a zombie“, …. ). Jak bylo řečeno, historie je upozaděna, a musí být, vzhledem k rozsahu knihy; zkrátka autorka si zde vzhledem k dějinám na sebe vzala přílišné břemeno a neměla sil donést jej do cíle. Boje, provázející pád poslední bašty muslimské víry na Pyrenejském poloostrově jsou brány „letem světem“. Propracovanější prostředí maurského dvora kontrastuje s letmým, povrchním vystižením atmosféry dvora panovníků katolických. Krom toho je pohled na katolickou stranu téměř štítivý, to irituje, jakkoli chápu, že příběh vypráví dívka vychovávaná v muslimské víře.... celý text
...a je čas zabíjet
2015,
John Grisham
Filmy dle Grishamových předloh mne docela bavili, a tak jsem se zkusila ponořit i do některé z jeho knih. Zvolila jsem tuto knihu a nedočetla. Velkovýrobní styl psaní, ale krásnou literaturu jsem ostatně nečekala. Problémem je obsah. Vůbec se nedivím, že kniha byla mnoha nakladateli odmítnuta. Je to hnus. Ne že by Grishamům textík obsahoval přílišné brutality, četla jsem drsnější texty. Též odhodlání pomstít utrpení blízkého člověka na jeho strůjci/strůjcích lze pochopit; mimochodem - autor hned na začátku mačká ze čtenáře city seč mu síly stačí. Žel jeho pojetí spravedlnosti je divné, pokřivené, zcela se míjí s morálními zásadami anticko-křesťanské civilizace. V páně Grishamově pojetí je téma msty pojato na té nejprimitivnější úrovni. Z pohnutek Grishamova otce mstícího znásilněnou dceru cítím vedle primitivního sklonu k násilí již jen a jen primitivní vychytralost. Nejprve si musí být jist, že svoji mstu spáchá beztrestně a bezpečně. Zajistí si právníka. Právníkem je mladý kariéristický chráněnec pijana a liberála, degenerovaného potomka bohaté právnické rodiny. Tato dvojička, spolu s otcem-mstitelem, tvoří Grishamovovo ne-svaté trio „kladných“ hrdinů. Poté si tatíček-mstitel pořídí pořádnou bouchačku, div ne přímo granátomet, aby si byl absolutně jist, že nemine a zabije. Je mu úplně jedno, jestli spolu s pachateli zabije či poraní i nevinné. Stejně tak je mu jedno, co bude po dobu, kdy bude čekat na soud a své osvobození, o kterém nepochybuje, s jeho rodinou, z čeho bude živa – však on se „někdo“ postará. Po činu je sice zavřen, ale to jen proto, že i afro-americký policista musí stále ještě respektovat zákon. Není třeba číst dále, končím, nicméně nemám pochybnost, že Grishamův „hrdinný“ mstitel bude nakonec slavně osvobozen. Zbytečná, odporně amorální kniha. Odplata za bezpráví, která nejde cestou zákona, byla již tematizována, například u Agathy Christie („Vražda v Orient expresu“), u A. C. Doyla („Studie v šarlatové“, „Údolí strachu“), vše texty, s jejichž poselstvím se mohu ztotožnit, texty poplatné starým časům a jejich, dnes zřejmě překonanému, chápání dobra a zla.... celý text
