broskev28 přečtené 2205

Zlý pes 2022, Alex Smith (p)

Souhlasím s komentáři Jiparis, Hella nebo miloslav5679, že druhý díl se nepovedl. To, co v úvodu série bylo milé, příjemné a zajímavé, v pokračování pro mě ztrácí kouzlo, ať už jde o rozjívenou holčičí trojici, nebo o nekončící hledání jejich matky. K tomu se přidávají nešvary hlavního hrdiny, občas také primitivní dialogy na nicneříkající témata, takže já jsem spokojená nebyla. Poměr cena/spokojenost u mě vysoce přesahuje obvykle dosahované hodnoty, takže závěr je jediný: byly to špatně investované, navíc knihovnické peníze, škoda.... celý text

Dědicové Tuonely 2019, Milada Střítezská

"To je život, Niilo. Měl jsi zůstat na severu. Vlastní blbci člověka naštvou vždycky míň než cizí." Dávám za pravdu těm, kteří druhý díl vyzdvihují jako lepší. Já jsem na tom stejně, i když i tady bych měla malé výhrady: více než 600 stran hustě psaného textu bez jediného obrázku mi dalo zabrat, už proto, že je na něm opatrná jistá (pochopitelná) nevyváženost co se týče čtivosti. (Naprostá pecka byla pro mě kapitola 24, při ní mi nezmizel z tváře úsměv a obdivovala jsem autorčiny vyjadřovací schopnosti.) Navíc se tady objevují častější překlepy a občas i gramatické chyby jako mateřské obětí či vymýtání ďábla. Přesto jsem nadšená a knihu určitě doporučuju, mimo jiné kvůli skvělým perličkám jako je tato: "Asi je to nějaká zvláštní nákaza nebo věc estetiky, ale vysvětlete mi, proč všichni záporáci, které jsem v životě potkal, mají tu utkvělou potřebu vyholit si hlavu, než začnou následovat prvního dostupného maniaka se sklony k násilí? To je kvůli vším nebo praktičtější údržbě, nebo kvůli tomu, aby vlasy nebrzdily tok mocných myšlenek daného vůdce?"... celý text

Krabička 2023, Isabella Paglia

Krabička je další skvělá dětská knížka, která se ke mně dostala díky seminářům sdíleným ochotnými knihovnicemi a knihkupkyněmi. Další z dětských knih, nad nimiž zůstáváme v úžasu stát i my dospělí - jak krásně, jednoduše a přitom srozumitelně se dají vyjádřit ty základní životní pravdy. A zdejší komentáře jen potvrzují, že knížka se opravdu povedla, skvělé je doporučení právě od malé čtenářky. Jsem moc ráda, že máme Krabičku i v naší malé vesnické knihovně; už se těším, jak si ji třeba s prvňáčky budeme číst a hádat, které zvířátko se schovává uvnitř . . .... celý text

Slib 2022, Damon Galgut

Slib, novodobá jihoafrická literatura. Znám v doslovu uváděnou Nadine Mortimerovou a velmi doporučuju také knihy neuvedeného André Brinka. A teď Damon Galgut, pro mě zcela neznámý autor. Musím uznat, že literární sousedství s oběma jmenovanými spisovateli je zasloužené, kniha mě velmi příjemně překvapila. Pokud jde o historickou situaci, našla jsem dokonce jakousi paralelu s vývojem v naší republice - i v JAR si asi mnozí představovali, že když se podaří zrušit apartheid a poté se prezidentem stane někdejší vězeň (!) Mandela, tak prosperita, lepší životní podmínky a spravedlnost se tak nějak automaticky dostaví. Jenže se ukazuje, že černošské vlády rozhodně nejsou samospasitelné, spíše naopak. A s postupujícím časem přichází celospolečenské chátrání a rozpad infrastruktury, do níž investovali pouze někdejší bílí mocipáni. Jen velmi volně pak tato degradace souvisí s hlavním příběhem téhle knihy. Jednotlivé oddíly jsou nazvány podle členů rodiny Swartových, jenže kapitol je o jednu méně; jen Amor zůstává, aby konečně mohla dostát slovu. Překlad Jiřího Hanuše mi připadal dokonalý, absence klasických uvozovek mě nerušila, tiskové ani jazykové chyby jsem nezaznamenala. Na rozdíl od mé poslední odeonky (Barnesova Jediného příběhu) tedy chválím a děkuju. "Moje matka je mrtvá. Brána, kterou jsem vešel do světa. Není cesty zpátky, ne že někdy byla."... celý text

Loď plná nevěst 2023, Jojo Moyes

Mám ráda knihy vycházející ze skutečných událostí, takže i tahle mě zaujala. Zajímavé osudy několika vybraných hrdinek a hrdinů, překvapila mě návaznost na prolog. Margaret - úžasná treperenda, vyrůstat ve společnosti tolika mužů bylo určitě náročné. Avice - příšerná a nafoukaná čůza, a já jsem jí to tak trochu přála. Jean byla produkt své doby, rodinná historie se na ní "podepsala". Frances - tajemná, schopná zdravotnice, paní Mackenziová. A nesmím zapomenout na Maude, která byla i na lodi neuvěřitelně trpělivá a klidná. Čtivý příběh, který - jako vždy u této autorky - zřejmě ocení spíš ženy, ale v tomto případě by možná zaujal i pány. Pro mě příjemná prázdninová četba, kterou určitě našim romantickým čtenářkám doporučím. "Kapitáne, jediný, kdo má pocit, že má na všechno odpověď, jsou lidé, kteří si nikdy nemuseli klást žádné otázky."... celý text

Praskliny 2020, Klára Vlasáková

Tak to byla síla! Vůbec to není čtivé, povětšinou je to depresivní, pro mě často i nesrozumitelné, a obecně hrozné až příšerné. Jako by se na lidské žití/živoření/pachtění díval někdo odosobněný, někdo ze zcela jiného živočišného druhu či vesmíru. Ale jsem toho názoru, že právě to byl záměr - abychom nahlédli z jiné perspektivy, jak nesmyslná a překvapivě nehumánní je naše společenská existence. Myslím si ovšem, že mnozí z nás jsou si této tristní situace vědomi. Uvědomělé bych si troufla rozdělit do dvou velikostně zcela odlišných skupin; tohle rozdělení tady bylo, je a bude od počátku světa, soudím já. Proletáři všech zemí, spojte se, to byla jen krátká epizoda, jedna z mnoha aktivit typu táhneme za jeden provaz, která se nepovedla, stejně jako všechny předešlé. Oslovily mě komentáře Mona-Lisa, veriszv, KáťaM., sgjoli a Babouš; ten poslední uvádí i pochvalnou reakci na obálku, která se mi také moc líbí. Podobně jako v našem pinožení vezdejším v ní vidím základní paradox: řešíme kouli, ta dala všemu (co tady stejně už dlouho bylo) nějaký silný impuls. Jenže na obálce vidím samé pravé, ostré, přímé úhly! Nikde ani stopa zaoblení, neřkuli kruhu . . .... celý text

Chci tě mít ve skříni 2019, Simona Votyová

Autorku jsem vůbec neznala, o to větší a příjemnější překvapení mě čekalo. Životní osudy Viliama (nikoli Shakespeara) a Violy (nikoli houslistky). Chyby rodičů, které opakujeme, soužití s milovanou osobou, které trvá příliš dlouho a které se denně potýká s mnoha překážkami, ať už malými či velkými, a už jen proto je křehké a ohrožené. Ale nejen ústřední dvojice V+V, ale také jejich rodinní příslušníci, kamarádi, kolegové v práci, sousedé celá galerie postav, které autorka popsala reálně a srozumitelně, tak, že se vám nebudou plést a hlavně se vryjí do duše - Zdenka, Eva a Petr, Lubor, Ilon. A samozřejmě děti, které odrůstají: Kryštof, Ema, Martin. Mně se to četlo skvěle, takže určitě doporučím. A vyhledám si další knihy S. Votyové. "V tu chvíli mi konečně dojde, že mámy jsou prostě jen lidi. Žádné bytosti s nadpřirozenými schopnostmi. Nemusí zvládnout všechno. Mají právo dělat chyby, a dokonce žít svůj vlastní život, který se může zdát v rozporu s tím, co od nich okolí očekává."... celý text

Napospas 2021, Kiran Millwood Hargrave

Napospas je další knihou, která by mě asi minula, kdybych si nepřečetla zdejší komentáře. Když jsem ji kupovala, nedokázala jsem si představit styl ani samotný příběh, a obálka mi nápovědu rozhodně nedala. Jakmile jsem začala číst, hned jsem byla vtažena do děje, do času. Nejsevernější norský ostrov, nejponuřejší náboženské období a nejvyšinutější psychopati ve vysokých funkcích s velkou mocí. Minimálně to poslední známe i z našich dějin, z nechvalně známých čarodějnických procesů. Ale musím autorce přiznat, že popis života lidí 17.století v oblastech tehdejší Finmarky byl velmi působivý a čtivý. Cyklus jednoho roku v lidském měřítku a fungování byl skvěle vylíčený, jakož i soužití s Laponci, pro našince velmi exotické (já osobně si jedinou zmínku o Laponcích vybavuju z Andersenovy pohádky o sněhové královně). Když si to spojím s konkrétními, velmi dobře popsanými postavami, a přidám skvělý překlad Gisely Kubrichtové, je pochopitelné, že výsledkem je výborná kniha. Takže i já hnidopiška mám pouze jedinou připomínku: jak je možné, že na ostrově, kde nejsou žádné stromy, se topí dřevem? To se všechno vozí z pevniny, nebo je tam tolik vyplaveného dříví? V knihách P. Maye, které se odehrávají na Hebridách, se všude topilo rašelinou, takže tohle mě mate. Ale to je opravdu zanedbatelný, i když pro mě rušivý detail. "Světlo svíčky je nejslabší v koutech. My jsme tu od toho, abychom si tam pořádně posvítili, prohledali naše temná místa a vypálili je. Abychom je sežehli ohněm Boží lásky."... celý text

Ďolík 2021, Emma Adbåge

Ďolík jsem si nejprve užila jako posluchačka na čtenářské lekci, kterou pro prvňáčky vedla zkušená paní knihovnice. A byl to naprosto úchvatný zážitek, který bych ráda zopakovala právě pro naše letošní začínající školáčky. Když jsem si potom knížku pročítala sama, vůbec mi nevadily zvláštní ilustrace, vůbec jsem neřešila ty hloupé a negativní dospěláky. Prostě jsem si znovu vybavila ten úžasný zážitek, ten wow efekt, který tak často zmiňují třeba čtenáři YA knih (a já ho jako puristka nerada používám). Protože i já jsem si v dětství prožila podobné období, a byly to úchvatné časy. Dospěláci mého dětství sice nebyli takoví nihilisti, ale co naplat, vůbec nechápali, co nás tam tak baví, proč tam trávíme každé volné odpoledne a hlavně proč se domů vracíme tak rozzáření, jakoby excitovaní, abych použila kdysi pracně nastudovanou fyzikálně chemickou terminologii. A to nejlepší na konec: nikdy, ale fakticky nikdy by mě nenapadlo, že na tohle téma se dá napsat tak skvělá knížka!... celý text

Na procházce ve vlaku 2019, Radek Malý

Vláček - úžasné leporelo, společné dílko Radka Malého a Terezy Vostradovské, se opravdu povedl. Krásné je provedení: tvar i kresby, občas téměř komiksové. Veršovánky, doprovázející místy trochu netradiční vagónky, nejsou vždycky dokonalé; třeba Daniela Fischerová si s nimi v leporelu Nevídaná podívaná určitě vyhrála více a lépe. Ale zase zde najdeme absolutní rým, jak upozornila milovnice díla J.C., čtenářka haWranka! Malí čtenáři v naší knihovně tohle až tak neřeší a tohle leporelo se jim moc líbí. Přiznám se, že i já bych se hned svezla třeba právě v dámském vagónu - tam jsem totiž ještě nikdy nebyla!... celý text

Čtyři ženy a jeden pohřeb 2023, Narine Abgarjan

Kniha, o které jsem se zase dozvěděla jen a pouze díky tomuhle webu, resp. díky jeho čtenářům. A že to stálo za to - A.G. píše skvěle a překladem čtivost určitě neutrpěla, možná spíš naopak. Jednotlivé postavy, ať mužské či ženské, jsou výborně vykreslené, a to zdaleka nemám na mysli pouze Simona, který nám čtenářům (ženám obzvláště) prostě musí být sympatický. Jelikož autorka je žena, rozvinula zde především vějíř ženských postav, což je patrné už z názvu knihy. I ty vedlejší, jako třeba Vardanuš, Vasilisa nebo přímo Melanie, jsou výborně napsané. A co teprve mořský motiv! Takže Tři jablka spadlá z nebe si určitě nenechám ujít. "Smyslu pro humor, stejně jako svědomitosti a věrnosti si považovala nad jiné vlastnosti. Lakotu nemohla vystát, ale ani rozhazovačnost neschvalovala. Stranila se závistivých lidí, pomluvy z duše nenáviděla a nevěnovala jim pozornost. O lásce nikdy nemluvila ani s blízkými, ani s rodinou, nikdo však nepochyboval, že o lásce toho ví víc než kdokoli jiný na světě."... celý text

Poslední absolvent 2022, Naomi Novik

Druhý díl se mi četl hůře, byl pro mě náročnější, protože tam byla spousta vysvětlování. Ale když jsem konečně pochopila, oč kráčí, hned se mi četlo lépe. Pravda, Orion mi i nadále připadá jako mladý blb plný síly, ale třeba se pletu. A potěšil mě komentář jitka_dankova, prý se nám to vysvětlování ohledně fungování enkláv bude ve třetím díle náramně hodit. Teď jen abych si to do listopadu, kdy má trojka vyjít, zapamatovala. Každopádně tady mě nadchly obě strany předsádky: plány scholomancie doplněné o poznámky byly úžasné a já jsem je při jízdě vlakem dlouze studovala. Sice netuším, co jsou to protirezionátory svislé osy, ale čert to vem. Dost dobrý, soudím já. "Ani v alianci není dobré být na špici. Jenže aliance spolu aspoň trénují a pevně propojují své schopnosti, takže se ostatním spojencům nevyplatí nechat vás v tom a prchat - ledaže byste byli hodně blízko k bráně, kde se poměrně dost aliancí rozpadne. A tohle, chlapci a děvčata, je ten důvod, proč lidi z enkláv nikdy nejdou první."... celý text

Lidožrouti z Obchoďáku 2004, Daniel Pennac

Kdybych regulérně začala tímhle, tedy prvním dílem série, asi bych se k dalším knihám neodhodlala. Nebylo to špatné, ale místy dost nepřehledné a nesrozumitelné, navíc zápletka i její řešení tonou v mlze, jak už napsal trudoš. Já jsem ale naštěstí omylem přečetla jako první ten poslední díl, takže nezoufám a věřím, že druhý díl bude lepší. (Ovšem skvělý překlad Vlasty Misařové servíruje jazykové lahůdky navzdory mírné neuspořádanosti autorových myšlenek.) V téhle knize už Tereza provozuje své jasnovidectví, Špunt je sympatický prcek, s Jéremym jsou jen problémy, Klára se neobejde bez svého foťáku a chudák Benjamin aby to všechno zvládal, včetně svého beraního zaměstnání, které mě vzalo za srdce. Ovšem naprosto úžasné je oslovení Klarinetko! "Přesně tuhle otázku si kladu každý ráno před svým šatníkem. Říkám si, že jsem stavěnej na heterosexuála, no a prosím, jsem buzík."... celý text

O Kátě, která chtěla být dědečkem 2022, Signe Viška

Možná se autorce úplně nepovedlo zdůraznit, co chtěla říct, ale mně se to líbilo, jak text, tak obrazový doprovod. Ilustrace jsou velmi netradiční, takové obří, ale beru to jako pohled mrněte - jako malé mi taky všechno připadalo větší, takže chápu, že mohutný děda s břichem a velkýma rukama se dítku podle ilustrátora může jevit takhle. A barevnost některých stránek je skvělá. Hlavní znaky dědečků jsou zajímavé - asi bych se s dětmi pobavila o tom, co je typické pro našeho dědu, jestli bychom také něco tak výrazného našli. Minimálně jeden rys ale bude společný všem: "dědečkové nikdy, nikdy nechvátají; dny před sebou tlačí, jak se jim zlíbí". Jsem si jistá, že právě tohle ocení každé dítě, které od rodičů velmi často slyší pobídky typu dělej, přidej, zrychli, pohni, neloudej se . . . Chápu rodiče, sama jsem tohle dělala, i když spíše výjimečně a jen nerada, ale školka/škola/práce prostě nepočká a nástup do ní je většinou pevně daný. Právě proto je skvělé dědečkovat, no ne? P.S. Nejprve jsem se cítila dotčená, proč nechce Káťa taky babičkovat. Ale potom jsem si to sama pro sebe zdůvodnila a jsem si jistá, že většina dětí na to taky přijde. Další (genderově nevyvážené) plus pro tuhle knížku, alespoň pro mě. P.P.S. Vy jste věděli, že šedivění vlasů může způsobovat nedostatek B12? Já tedy ne, a přitom mi diagnostikovali chorobu zaviněnou právě nedostatkem tohoto vitamínu. Ještě že čtu dětské knihy, díky Káťo!... celý text

Smrtící vzdělání 2021, Naomi Novik

Smrtící vzdělání mě oslovilo mnohem více nežli Hvozd, který jsem četla nedávno. Možná i díky překladu Veroniky Volhejnové, její příšerky (ano, vím, jsou to smrtonosné příšery) mají tak skvělé názvy, že jsem se vždycky těšila, kdy se zase objeví nějaký nový (po)tvor. Samotný nápad mi připadá skvělý, i když jsem spoustu věcí vůbec nepobrala - doteď nechápu např. "skutkovou podstatu" malie, ale to neřeším. Nevadí mi ani zdánlivě nudná obálka a brožovaná kniha, oboje mi trochu evokovalo (vysoko)školská skripta; navíc ve druhém dílu bude právě obálka, resp. předsádka velmi účelně využita. Mnohem víc mě zklamal závěr: nečetla jsem už někde něco podobného? Ale přesto dám 2.dílu šanci . . .... celý text

Kočičí oko 2022, Margaret Atwood

"Dokud v ní žijete, nepřipadá vám doba bizarní. To až s bezpečným odstupem, časem, když začnete minulost vnímat jako jevištní výpravu, ne jako formu, do níž musíte vtěsnat svůj život." Kanada, jak jsem ji dosud nepoznala, v podání rodačky z Toronta. Podobně jako někteří jiní, i já jsem měla zpočátku trochu problém začíst se. Anotace nečtu, takže jsem netušila, co mě čeká, kam se bude příběh ubírat. Po čase se to zlomilo a Elaine i její rodina mi přirostli k srdci, oba rodiče byli výborní (navzdory situaci s Cordélií) a bratr Stephen skvělá bedna; "během léta vyčůrá třikrát celou sluneční soustavu." Byla to náročná četba, určitě bych ji nedoporučila každému, ale M.A. umí psát, vyprávět příběhy. Je tenhle příběhem jejího života? Překladatelka Kateřina Klabanová určitě neměla snadný úkol, ale soudím, že se s ním popasovala úspěšně (za vzepjetí zřejmě nenese odpovědnost). Některé formulace jsou opravdu úchvatné, jak uvádí komentář Sisssi. "Ženy sbírají křivdy, chovají zášť a mění tvář. Nesmiřitelná pronikavost jejich oprávněných soudů se tak liší od slabozrakých odhadů mužů zamlžených romantismem a ignorancí a předsudky a přáními. Ženy toho vědí až příliš, nedají se oblafnout a není radno jim důvěřovat. Chápu, proč se jich muži bojí, jak se o nich často tvrdí."... celý text

Moje milá smrti 2017, Veronika Hájek Hurdová

"Nikdo si nevybereme, co nás za dalšími dveřmi čeká. Co si ale můžeme vybrat už teď je způsob, jakým se k tomu postavíme." Měla jsem za sebou dvě knihy V. Hurdové - první díl Agnes a Božidaru. Kamarádka mi půjčila tuhle, ale já jsem nějak pořád neměla sílu vůbec ji otevřít. Nevyhledávám motivační knihy, navíc to téma taky není nijak lákavé. Téměř po půl roce jsem se konečně odhodlala k četbě a jsem spokojená. V.H. mě opět mile překvapila - sociální sítě ignoruju, blogy nečtu, takže vše bylo pro mě nové. A zajímavé, nutící k zamyšlení, ke srovnávání. Povedené jsou také fotografie, nejen dětské, ale třeba ta na s.242! A další příjemný poznatek: je to dobře napsané, tedy správně česky a bezchybně podané, to už se vidí málokdy. Proto knihu určitě doporučím, byť ne vše bych podepsala. Koneckonců, autorka nám své názory a poznatky nevnucuje (jen je poměrně často opakuje, jak poukazují mnozí). Je na každém z nás, co si z knihy odnese, případně co použije ve svém životě. "Mám ráda slova. Ráda je píšu, ráda se na ně dívám. Asi je to dost divné. Možná to bude už i nějaká lékařsky popsaná úchylka; tímto apeluji na psychiatry, že by ji měli pojmenovat a vědecky popsat. Nabízím se jako první zkoumaný objekt."... celý text

Ženy, které čtou, jsou nebezpečné 2008, Stefan Bollmann

Podobně jako Ithaka, i já jsem nejprve po knize mlsně pokukovala a posléze jsem si ji v antikvariátu koupila. A nelituju, naopak; knihu už jsem půjčila i naší stoleté čtenářce. Vzhledem k tomu, že tato paní se ve svém věku stále zajímá třeba o nejnovější vědecké poznatky a je pravidelnou odběratelkou časopisu 100+1, nelze ji podezírat ze senility a její nadšení z knihy bylo ryzí, nefalšované. Předmluva Terezy B. je výborná, reprodukce obrazů jsou skvělé, mně se asi nejvíc líbí právě dáma na titulní straně obálky. A už se těším na Ženy a knihy - dílo téhož autora, které slibuje mnohem větší porci zajímavých informací o ženských čtenářkách jakož i o jejich knihách, aspoň doufám!... celý text

Bellman & Black 2015, Diane Setterfield

Nemohu nesrovnávat s Třináctým příběhem a přiznám se, že ten mě zaujal mnohem více. Bellman&Black je pro mě příběhem jediného člověka - ti zbylí jsou statisti a tvoří křoví (i když velmi sympatické, např. matka Dora, Charles, Rose, ale třeba taky Fox nebo Anson) - a jednoho ptačího druhu. Jsem si jistá, že autorka vložila do knihy i něco dalšího, ale já jsem to asi nenašla. Přesto mě příběh Williama Bellmana nenudil a svým způsobem mi připadal jako antická tragédie ve viktoriánském hávu. Podnikatelské aktivity spolu s lidským pohledem, byť diktovaným účetními knihami, byly skvěle popsané - nikdy bych nevěřila, že budu něco takového číst s chutí a obdivem. Svižný styl vyprávění a bezchybný překlad, detailní popisy přírody, materiálů i staveb, které mi umožňují vidět popisované, činí pro mne z téhle knihy zajímavé čtení, takže jsem spokojená a mohu doporučit. Samostatným příběhem jsou potom "havraní vsuvky", kapitolky označované velmi netradičně "&". Pro mne občas velmi matoucí, např. ta na s.191 jako by vůbec nepojednávala o havranech . . . "Žádný obchodník, který má všech pět pohromadě, si nikdy není jist ničím. Odhad je domněnka. Umírněný odhad je umírněná domněnka. Ale smrt nikdy nevyjde z módy."... celý text

Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí 2023, Danka Štoflová

Začala jsem číst a říkala jsem si: "Co na tomhle ty oslavné komentáře viděly? Tohle je skvělé, jedinečné, úchvatné čtení? Asi jsem sáhla po jiné knize." Ale pokračovala jsem, nerada totiž odkládám knihy nedočtené. Naštěstí, protože jinak bych se ochudila o mnohé. Protože tohle bylo prostě úžasné! Způsob vyprávění, použité jazykové prostředky, ale hlavně to téma. Jistě, našla bych mouchy - škola a školka vzdálené 32 mil? A jak vypadá vzdělávání, které neprudí matku a přitom něco dává právě dětem jako je Anežka? Ale to jsou (moje) nevyjasněné detaily, které úplně zapadnou v tom indiánském (vymyšleném?) celku. Báječně jsem se bavila, poučila jsem se a u posledních stránek jsem regulérně bulila, což se mi stává opravdu jen výjimečně. "To, že jsem se nezbláznila a zbytků rozumu se držím stejně pevně jako jižanská dívka svého přízvuku, přikládám své české povaze. Který jiný národ by dokázal tak roztomile potírat rozdíl mezi tím, co vidí, a tím, co mu říká mozek?"... celý text