CimToZeJaManon
přečtené 64
Šarlatán
2020,
Josef Klíma
Velmi silný příběh. Styl Josefa Klímy příjemně překvapil a bavil. Kniha navíc disponuje takovou menší přidanou hodnotou oproti filmu ve formě doslovu o tom, jak to bylo doopravdy.... celý text
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
2018,
Aleš Palán
Jedinečný počin. Zajímaví lidé, kteří doopravdy mají co říct. A ačkoli s nimi může člověk nejen politicky v lecčem nesouhlasit, tak trochu chápe jejich rozhodnutí, tak trochu tiše závidí.. - „Co si v životě přeješ?" - „Mám to co potřebuju. Všechno se mi vyplnilo. Nepotřebuju si nic přát, jen to prostě nezkurvit."... celý text
Deset malých černoušků
2017,
Agatha Christie
Po přečtení tohoto mistrovského kousku jistě všichni pochopí, proč zrovna „Královna detektivek". Za mě naprosto bezkonkurenční detektivka hodna více než jen jednoho přečtení.... celý text
Kam s ním?
1947,
Jan Neruda
Dílo vcelku jednoduché, avšak dokáže zabavit i pobavit. Šmrnc fejetonu dodává skvělé grafické zpracování A. Kašpara. v podobě rukopisu a nádherných ilustrací.
Konejšivé signály – Na jedné vlně s vaším psem
2007,
Turid Rugaas
Pokud máte psa a doopravdy vám na něm záleží, prosím, přečtěte si tuto knihu. Zjistíte totiž, že my lidé psům vůbec nerozumíme.
Farma zvířat
2000,
George Orwell (p)
Za všechno může Kuliš!! Bezkonkurenčně nejvýstižnější politická satira a jedna z nestárnoucích klasik, která bude bohužel vždy do jisté míry aktuální. Co více dodat..snad jen tolik výstižné „Make Orwell fiction again!“... celý text
Pan Kaplan má stále třídu rád
1987,
Leo Rosten
Češtinářský klenot - jak obsahově, tak (a to především) jazykově. Slovy Hymana Kaplana: „Krása nevítaná!" „Litvák!“ zavřískl kdosi. Byl to pan Kaplan. „Mein Gott, on je Litvák!“ Prudce se otočil k profesoru Parkhillovi. „Čísahám! Je z Litvácka! Fízlovuje š, jako dyš syčí smije -“ Nad začátečnickou třídou se roztrhla nebesa. „Fúj, Kaplan," zanyla slečna Tarnovská. „Může Pfeiffer za to, že je cizinec?" protestoval Ch. J. Fledermann. „Je cisinec a Litvák," zvolal Hyman Kaplan.... celý text
O myších a lidech
2004,
John Steinbeck
Kromě zde často zmiňovaného (dojemný avšak poněkud prvoplánový příběh odehrávající se na pouhé stovce stran, díky čemuž se čte skoro sám..) lze zmínit a ocenit postavy, kterým dokázal Steinbeck vdechnout duši (což se ne každému spisovateli či spisovatelce podaří). Postavy si tak buď zamilujete nebo je budete bezmezně nesnášet.... celý text
Příliš hlučná samota
2005,
Bohumil Hrabal
„Nebesa nejsou humánní." Úžasně melancholické dílo dlouhé tak akorát.
Nadělení: Příběhy kluka ze zámku
2022,
Daniel Krejčík
Čtivé, vtipné, přečteno jedním dechem v rámci několika hodin. Dan je nejen výborný herec ale i spisovatel. Už teď mi kniha chybí a říkám si, že klidně mohla být delší.... celý text
Geniální. Geniální. Geniální. Nejedno srdce zaplesá. „možná že kdyby lidi mysleli méně na sebe neřešili, kdo koho šidí a koukali častěji do nebe kdyby kreslili do písku vzkazy a zase chodili nazí šibenice hlásaly by s klidem že nejsou určeny lidem"... celý text
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
Musím přiznat, že jsem si ze začátku musela na knihu zvyknout a často jsem ji proto odkládala. Chvíli to zkrátka trvalo, než mě kniha vtáhla do děje, nicméně se to podařilo a já teď po přečtení knihy s velkým smutkem a nostalgií zjišťuji, že mi ta melancholie spolu s diviznami, hluchavkami, třezalkami a úterky ve výkupně začínají chybět. Ačkoliv děj knihy nepatří k těm nejspletitějším, kniha si vás získá svou atmosférou a především bravurním spisovatelským umem Anny Bolavé. Magnesia Litera je v tomto případě více než na místě! Určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od autorky četla, její styl mě velmi nadchl. Knihu lze z mého pohledu jen doporučit.... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Hned po přečtení prvních stran je patrné, že Žítkovské bohyně nepatří úplně k nejjednodušší četbě, nicméně pokud vydržíte a „přetrpíte" místy nekonečně působící dokumentární spisy, jako odměny se vám dostane příjemného autentického pocitu, který vás bude poutavým, zneklidňujícím příběhem o osudu žítkovských bohyní doprovázet po celou dobu čtení/poslechu. Dle mého názoru je nutno ocenit vůbec skutečnost, že se autorka do tohoto důležitého, mnohým lidem (včetně mě) neznámého tématu pustila, a tím ho do jisté míry v našich zeměpisných šířkách i popularizovala. S nadšením hodnotím také velmi kultivovaný jazykový projev Kateřiny Tučkové, díky kterému se autorka řadí mezi veleúspěšnou plejádu našich spisovatelek s velkým S jako jsou například Bolavá, Mornštajnová, Lednická a mnohé další. Už teď je mi po této zkušenosti jasné, že jakmile si odpočinu u něčeho jednoduššího, určitě se vrhnu i na Bílou Vodu.... celý text
