Clara_C přečtené 400

Smrtholka 2020, Lucie Faulerová
3

Totálně rozporuplná kniha. Tápala jsem co je realita, co jsou sny či představy. Tápala jsem v minulosti, v přítomnosti. V polovině knížky jsem s knížkou chtěla praštit a nechat jí nedočtenou. Ale říkala jsem si, dvěstě stran, to dáš. A na posledních stránkách se mi to začalo líbit, ale to už bylo prostě trochu pozdě. Nicméně Marii na jednu stranu chápu, každý se občas potácíme mezi sny a realitou, snažíme se uvědomit si, jestli ještě žijeme nebo už se spíš jen tak potácíme životem, ale těch depresí na mně bylo na tak málo stránkách strašně moc. A že jich momentálně v životě mám taky. Mít povahu Marie, asi už si to hodím :) "Pak jsem taky četla, že hodně z těch, který se o sebevraždu pokoušej, se pohybujou mezi touhou žít a touhou zemřít. Jejich postoj je k výsledku jejich sebevražednýho jednání provázenej silnou ambivalencí. Jsou od sebe sama oddělený. Jedna jejich část chce žít, ta druhá je sebedestruktivní. Třeba lidi, kteří přežili skok z Golden Gate, pozdějc uvedli, že v okamžiku, kdy skočili a padali dolů z mostu do vodu, litovali svýho rozhodnutí. Zatoužili žít."... celý text

Co je odtud vidět 2021, Mariana Leky
5

Moc milá knížka, která není pro každého. Je svérázně praštěná, citlivá, podivná až si někdy říkáte, jestli to jde všechno dohromady. Ale jde a dokonce moc dobře. Také mi připomínala jiné knížky podobně laděné, ale tak už to chodí. Ovšem Mariana Leky si s životem a jeho vrtochy poradila v příběhu moc pěkně. Chválím překlad knížky, tady je hra se slovy velmi důležitá. A nikde žádná chybka tisku, tedy nic, co by odvádělo pozornost od čtení. " Optika hned na cestě začaly postrkovat jeho vnitřní hlasy. Optik v sobě choval celé bytové společenství plné hlasů. Byli to ti nejhorší spolubydlící, jaké si jen člověk dovede představit. Pořád dělali rámus, zvlášť po dvaadvacáté hodině, pustošili optikův interiér, bylo jich moc, nikdy neplatili nájem, nešlo jim dát výpověď. Už více než pět let matka uvažovala, jestli má opustit mého otce. Byla té otázky plná. Vždy jí kladla jen sama sobě, ale tak často a intenzivně, že si na ní nikdy nestačila odpovědět, a kvůli téhle ustavičné otázce měla často halucinace. Otázka Mám ho opusit? byla všude. Když matka ráno otevřela oči, vyspaná otázka už jí tančila před obličejem. Točila se v hrnečku, když si matka míchala ranní kávu s mlékem, splétala se z kouře matčiny první cigarety. Ležela na límci kabátů zákaznic, které přicházely do květinářství, a spočívala za jejich klobouky. Byla vytištěná na balícím papíru. Stoupala jako pára z hrnce, když matka vařila večeři. Selma s námi chtěla mluvit o smrti, ale my jsme jí nenechali, jako by smrt byla vzdálený příbuzný, který se jednou choval nepatřičně, a tak ho ignorujeme. Podívala jsem se na Selmu ve zpětném zrcátku. usmívala se. 'Chováte se jako děti, které věří, že když si zakryjí oči, nikdo je neuvidí', řekla tiše. "... celý text

Dallas 63 2012, Stephen King
5

To mi zase King nasadil do hlavy brouka. O cestování v čase nic nevím, nikdy jsem to nezkoušela a ani toto téma nijak nevyhledávám. Nejsem člověk, který by se nějak výrazně zabýval myšlenkami Co by, kdyby. Ale v podání Stephena Kinga se mi rozvířily myšlenky všemi směry. Možná byl prostředek knihy moc popisný a zdlouhavý, ale díky němu jsem se ocitla přesně v tom čase a místě, kde se děj odehrává. Už už jsem si přála, aby to zamilovanému párečku dobře dopadlo, když jsem si uvědomila,kdo tu knihu napsal! :-) Každopádně skvěle napsáno, konec vynikající, ještě mi bude všechno dlouho rezonovat v hlavě. A to přece jde, ne? " Hloupost je jedna ze dvou věcí, které vidíme nejjasněji až při zpětném pohledu. Tou druhou je propásnutá šance. Život je příliš krásný na to, než aby se ho člověk vzdával bez boje, nemyslíte? Sarkastičtí lidé bývají pod tvrdou slupkou hrozné měkkoty. Já nejsem jiná. Čas je strom s mnoha větvemi. "... celý text

Nejhloupější anděl 2006, Christopher Moore
4

Dobře ujetá knížka. Nic není nemožné a všichni jsou ujetí, případně sjetí a v nejhorším případě mrtví. Bavilo. " Život je svinská záležitost. Kéž by každý kousek skládačky zapadl na své místo, každé slovo bylo vlídné, každá nehoda končila šťastně - ale tak tomu neni. Život je svinská záležitost. A lidi všeobecně jsou svině. " Amen :-)... celý text

Vetešník 2019, Jess Kidd
4

Tenkrát za totáče 2005, * antologie
4

Outsider 2019, Stephen King
4

Chtěla jsem si po čase přečíst něco od Stephena Kinga, tak tedy měla jsem ho mít. Výborné čtení, ovšem, kdo nečetl trilogii Pan Mercedes, bude asi někdy mírně nesvůj, jelikož jsou tam dost zmínky a přítomnost Holly tento fakt jenom podtrhuje. Shlédnutí seriálu mě lákalo, ale chtěla jsem si přečíst nejdřív originál, takže teď už můžu :- )... celý text

Peklověk 2021, Eva Brabcová
3

Letní jednohubka. Vtipná, někdy až nuceně, ale četla se lehce. Na konci se vše v dobré obrátilo, prostě život zn. ideál. Někdy se podobné čtení hodí, každopádně teď potřebuji zpět do kruté reality, takže pádím do knihovny pro něco od Stephena Kinga :-)... celý text

Tichá smrt 2021, Peter May
3

Osmý život (pro Brilku) 2020, Nino Haratischwili
5

Krásný nadčasový román. Nemá cenu psát o ději, který nelze v několika větách obsáhnout. A navíc je zde řečeno asi již vše. Sovětský svaz potažmo Rusko, to je studnice osudů, které jsou zde brilantně utkány v pestrém koberci. Každý si v knize najde svoje pasáže, se kterými souzní víc než s jinými. Půjčeno z knihovny, určitě si knihu časem koupím, není to četba na jedno odpoledne a nekončí přečtením poslední věty. Kdo nečetl, nechť nečte dál. " Jistě by mě přijali s nadšením a láskou, kdyby byla Tekla vydržela dobu, která už nebyla její, kdyby Stasia směla následovat Petra Vasiljeva, kdyby Ramaz Iosebidze nedovolil, aby si jeho žena na onom silvestrovském bále sundala masku, kdyby Ida zdolala naději, kdyby můj dědeček nalezl dveře mezi mořem a obzorem a otevřel je, kdyby nebylo zapotřebí šití po operaci ve školní třídě, kdyby se Andro Eristavi dozvěděl, že Kitty kvůli jeho pomýlenosti vyrvali z břicha dítě, kdyby Kitty zadržela smrt, kdyby byla zůstala, kdyby svět vykastroval Malé velké muže, než mohli zasít svá semena, kdyby přízraky směly své písně dozpívat až do konce a kdyby hlad nebyl silnější než láska. Ano, pak by bylo všechno lepší, svět by vypadal tak, jak vypadat má, když se jeden chystá narodit: milující rodiče, svobodná země bez Brežněva - a Lou Reed pro všechny. "... celý text

Starý kraj 2016, Dörte Hansen
5

Krásná knížka, kterou musíte prostě číst a vstřebávat všemi smysly venkov, jabloňové sady, chov zvířat, ať už jakýchkoliv - zakrslý králíček sám v kleci: " Chov o samotě. Druhově nepřirozené". Vnímáte přírodu, její stálý koloběh, stejný jako naše životy. Každý chce a očekává od života něco jiného a přitom je to stále dokola stejný příběh. Příběh protkaný několika generacemi, jizvy z války byly nevědomky předané potomkům, kteří si s nimi poradili každý po svém. Bravurně napsané i citlivě přeložené, Starý kraj vás přesvědčí, že pro štěstí a klid stačí málo. " S domem zrenovovali i Heinricha, tak to Veře připadalo. Hrával s nimi skat až dlouho do noci a na ráno si už nenařizoval budík, porušoval své vlastní zákony. Možná i Heinrich Luhrs vycítil, že byl ve svém životě jen pacholkem, a ne pánem, a že přísná pravidla k ničemu nejsou. Vera nikdy nedělala to správné, a stejně se u ní vše v dobré obrátilo. Měla malého chlapce, který u ní ráno vysedával v kuchyni a maloval si, neteř, která se jí podobala a odvážila se posadit na jejího koně. Dokonce si nechávala dát dům do pucu, nikdy předtím pro to nehnula ani prstem. Byl ve svém domě sám, udržoval statek k ničemu a pro nikoho a jeho vnoučata mu podupala zahradu a házela po něm čokoládová kuřátka. "... celý text

Tyhle fragmenty 2021, Bianca Bellová
5

Moc dobré povídky. Žádné dlouhé obšlapování kolem horké kaše. Všechno jsme to my. Nejsou to žádné přelomové okamžiky v životech, prostě střípky banalit, které nás ovšem činí tím, čím jsme. Poslední povídka mně na konci rozesmála - to je totiž přesně ono. Chceme stále na někoho udělat dojem, zavděčit se, ukázat co v nás je, ale pokud to neděláme hlavně kvůli sobě, vždycky je z toho akorát průšvih. Paní Bellová povídky umí.... celý text

Dej mi své jméno 2018, André Aciman
4

Bylo zvláštní číst o lásce dvou mužů, chlapců. Nejdřív jsem s tím měla malinko problém hlavně v popisu intimních scén, nicméně city prožívame všichni stejně, ať jde o lásku k ženě nebo k muži. Ovšem nevázanost se přesně hodí do prostředí, ve kterém se jejich romance odehrává. " Věděl jsem, že naše minuty jsou sečteny, neodvážil jsem se je však přepočítat. Stejně tak jsem věděl, kam tohle všechno směřuje, ale neobtěžoval jsem se číst si ukazatele. V jedné chvíli jsem úmyslně přestal odhazovat drobečky na zpáteční cestu; namísto toho jsem je snědl. Může se z něj vyklubat naprostý magor, může mě navždy změnit nebo zničit, zatímco čas a pomluvy mohou úplně vykuchat všechno, co mezi námi je, všechno to oškubat, až zůstane jenom rybí kostra. "... celý text

Vzdělaná 2020, Tara Westover
5

Smekám před všemi lidmi jako je Tara. Že měla tu sílu se vymanit z prostředí, které pro ní mělo být útočištěm, ale místo toho to byla její noční můra. Díky jejím myšlenkám a názorům, které se jí honily v hlavě, člověk chápe týrané lidi svými nejbližšími, kteří jejich chování stále omlouvají, až to skončí fatálně. Ale je prostě strašné, co někteří lidé považují za normální chování a ještě strašnější jsou ti, kteří nezasáhnou. Viz. Tary matka, která nechá trpět šílenou bolestí vlastní děti, ať už z jakýchkoliv pohnutek. " Nejste kočičí zlato, které září jen v určitém světle. Bez ohledu na to, kým budete, cokoliv ze sebe uděláte, vždycky jste tím byla. Máte to v sobě. " " Dva dny nato mi přišel balíček, expresně z Idaha. Bylo v něm šest tinktur, dvě lahvičky s esenciálními oleji a pytlík s bílým jílem. Poznávala jsem receptury - oleje a tinktury mi měly posílit játra a ledviny a z jílu jsem si měla udělat vodní lázeň na nohy, abych dostala toxiny z těla. Byl tam i vzkaz od mámy: Prosím tě, užívej je tak dlouho, jak dlouho hodláš brát léky. Mám tě moc ráda. Opřela jsem se o polštář a téměř okamžitě jsem usnula, ale ještě předtím jsem se stihla zasmát. Máma mi neposlala žádný lék na streptokoka ani mononukleózu. Jen na penicilin. "... celý text

Slušná jízda 2017, Irvine Welsh
4

Zvuk slunečních hodin 2001, Hana Andronikova
5

Nemám slov. Byla jsem naprosto uchvácena a pohlcena příběhem i událostmi, které nám paní Hana utkala z pavučiny slov, která se na na vás řítila místy šílenou rychlostí stejně jako doba, ve které se většina děje odehrávala. Musím nechat v sobě všechno doznít, ale i tak už vím, že i přes beznaděj v knížce vidím šanci v životě, v náhodných setkáních, v příbězích kolem nás. O to víc je mi líto, že autorka již není mezi námi.. " My jsme příběhy. My jsme mýty a pohádky. Jsme poezie. Naše životy jsou knihy. Knihy plné listů popsaných rukopisem vlastního štěstí a smutku, vlastních úspěchů a porážek. Jsme stránky popsané lidmi a událostmi, které nás potkaly. Hýčkáme rukopisy těch, co nás okouzlili krásou svých těl a duší, těch, co nás obdařovali světlem a poznáním, rukopisy, které hřály a hladily. Rukopisy milovaných. Jenže naše knihy skrývají v nitru i listy temnější než tiskařská čerň. Stránky poleptané bolestí a křivdami. Stránky bezohledně počmárané, znásilněné lidmi a událostmi, které vtrhly do našich životů jako potopa, jako mor. Stránky černé zaschlou krví utrpení a bezmoci. Stránky bolavé ostnatými dráty. Bez lidských tváří. Jsme knihy plné otřesných věcí, o kterých jsme nikdy nechtěly psát. Kruté mýty a krvavé balady. Můžete je zkusit vymazat. Vymazat tiskařskou čerň. Můžete je zkusit vytrhnout. Vytrhnout si srdce z těla. Můžete je zkusit upálit. Ale je ten, kdo hází knihy do ohně, ještě člověkem? "... celý text

Kříďák 2018, C. J. Tudor
5

Naprosto mě příběh pohltil. Moc se mi do čtení nechtělo, ozvlášť když byla knížka novinkou, nemám ráda moc vykřičené reklamy na cokoliv, ale když už jsem měla možnost, začetla jsem se. A rozhodně nelituji. Není to jen krimi, je to příběh, který začal v dětství několika přátel a jak už to tak chodí, před minulostí nikdo neuteče. I když jste tušili konec, či jste si poskládali jednotlivé nitky dřív, než jste se k nim dočetli, je to prostě bravurně napsané tak, že vás to chytne a už nepustí. " V životě můžete některé věci změnit - svoji váhu, vzezření, dokonce i jméno -, ale pak jsou takové, na kterých žádné přání, snaha ani dřina nezmění vůbec nic. Právě tyhle věci nás utvářejí. Ne ty, které změnit můžeme, ale ty, které ne. Ne. Nikdo není nikdy opravdu připravený na smrt. Na něco tak konečného. Jakožto lidské bytosti jsme zvyklí, že máme nad svým životem kontrolu. Že ho dokážeme do jisté míry prodloužit. Smrt ale neusmlouváš. Žádná závěrečná obhajoba. Žádné odvolání. Smrt je smrt, drží všechny trumfy. Jednou jí ošidit můžete, podruhé se jí však nevyvléknete."... celý text

Běguni 2008, Olga Tokarczuk
5

Nemůžu dát špatné hodnocení knížce od Olgy Tokaczuk. Už pro její obsáhlé znalosti sahající o kolik staletí pozpátku, díky kterým hledám na google doplňující informace a nalézám další a další zajímavosti či osobnosti. K tomu její úžasný cit pro jazyk podpořený skvělými překladateli. Ovšem, kdybych věděla, že je v knížce tolik pasáží o konzervaci lidských těl, jejich částí a obsahu, byť je to určitě zajímavé a nadpozemské téma, sáhnu po jiné její knížce. Konzervace lidských vnitřností či embryí mi prostě nedělá úplně dobře je jak vidět, tak o nich jenom číst. Ale to je pouze můj osobní problém. A tady je zrovna toto téma páteří celé knihy. Nicméně, překonala jsem svoji nechuť a už i to považuji za úspěch! " V Dopisech mé amputované noze se Filip snažil pečlivě a bez emocí dokázat, že vzhledem k tomu, že tělo a duše jsou v zásadě totožné, že jsou to dva tributy věčného, všeobjímajícího Boha, musí mezi nimi existovat nějaký druh rovnováhy pocházející od Stvořitele. Totam naturam unum esse individuum. Právě to ho vlastně zajímalo ze všeho nejvíce: jakým způsobem se tak různé látky, jako je tělo a duše, v lidském těle propojují a vzájemně se ovlivňují. Jak může rozlehlé tělo navazovat příčinný kontakt s nerozlehlou duší? Jak vzniká a odkud se bere bolest? Jsme svědky vzniku nových bytostí na Zemi, které již ovládly všechny světadíly a většinu ekologických nik. Jsou stádní a přelétavé, překonávají bez námahy velké vzdálenosti. Právě je sleduji z okna autobusu, ty vzdušné polypy, celá stáda, jež kočují po poušti. Jednotlivci se křečovitě přidržují pouštních rostlinek a hlučně se třepotají ve vzduchu - nejspíš je to jejich způsob komunikace. Odborníci soudí, že plastové tašky tvoří novou fázi existence, že obracejí vniveč odvyklé zvyklosti přírody, neboť jsou tvořeny výhradně svým povrchem, zatímco uvnitř jsou prázdné, a tato historicky významná rezignace na jakýkoli obsah jim skýtá nečekaně bohaté evoluční výhody. Jsou mobilní a lehké. Uchopné uši jim umožňují zachycovat se o předměty nebo orgány jiných bytostí a tímto způsobem rozšiřovat svůj habitat. "... celý text

Knihovna duší 2016, Ransom Riggs
4

Lovec draků 2007, Khaled Hosseini
5

Krásný příběh, dá-li se to napsat o životě v Afghánistánu. Žít tam a přežít musí být již několik desetiletí velká odvaha. Afghánci jsou hrdý národ a myslím, že zrovna tam jim republika coby státní zřízení moc neprospěla. Každý si zákony vykládá po svém a nikdo je nesoudí. Když už tak opět po svém. A vměšování cizích států, ať už Ruska nebo Američanů nikdy nikomu nepomohlo. Každopádně příběh moc dobře napsaný, všechno do sebe zapadlo, ovšem člověka úplně obchází hrůza, co všechno si tam zkusí malé děti. Díky všem těm dojemným stránkám odpouštím i drobné chybky v českém vydání a jednu drobnost v závěrečném souhrnu historických událostí, kde je uvedeno, že v roce 1963 se narodil v paštunské rodině budoucí spisovatel Khaled Hosseini. Ale všude má spisovatel uveden rok narození 1965 :- ) " Nakonec Sohráb mou nabídku nikdy nepřijal. Ale ani jí neodmítl. Jistě si uvědomoval, že až sundá obvazy a vrátí nemocniční oblečení, bude z něho jen další bezprizorný hazársky sirotek. Co mu zbývalo? Kam se mohl vydat? Takže to, čemu jsem rozuměl jako souhlasu, bylo ve skutečnosti tiché odevzdání, ani ne tak vědomé přitakání jako spíš rezignace někoho přespříliš ubitého, aby mohl ještě rozhodovat, příliš unaveného, aby uvěřil. Toužil se navrátit do minulosti. Namísto toho dostal mě a Ameriku. Ne že by to byl špatný úděl, ale to jsem mu nemohl vykládat. Budoucnost je luxus, když vám hlavou víří horda démonů. A tak se stalo, že jsme po týdnu přešli pás černé vozovky před nemocnicí, já odvezl Hasanova syna z Afghánistánu do Ameriky, a namísto jistoty domácích zmatků mu zajistil zmatky cizích nejistot. "... celý text