Dan082
přečtené 215
Divoká kachna
2011,
Henrik Ibsen
Po audionahrávkách poetického Peer Gynta a přízemnějšího Nepřítele lidu přichází Divoká kachna, tentokrát čtená (jako fyzická kniha). Zachovává si svou věcnost, zároveň však implementuje přesahující symboly. Divoká kachna se zabývá rozvratem mezilidských vztahů zapříčiněném minulostí. Ústředním motivem je odpuštění. Dokážeme odpustit člověku, kterého milujeme, po zjištění, že tato láska vyrostla na lži a neupřímnosti? Společnými léty vybudovaný skutečný cit, rozvinutý z chladného a prohnaného jádra, bodá opravdu hluboko. Člověk se nad to může povznést, nebo se vrátit v čase, zapomenout, kam to spělo, zahrabat se na dně jezera jako postřelená kachna a pomalu umírat ve svých bolestech. Odpuštění považuji za velmi vzácnou lidskou schopnost, která je nesmírně těžká. Divoká kachna tento pojem rozvíjí a říká člověku něco jako: Zkus se na to podívat i z jiných úhlů. Zamysli se nad těmito věcmi ještě jednou a ujasni si, co je v životě důležité. Pro mě zatím nejlepší Ibsenova práce, která má tendenci zrát.... celý text
