evismaior přečtené 432

Atomka 2018, Franck Thilliez

80% - Moje první přečtená detektivka s Franckem Sharkem a Lucií Henebellovou. Kniha je dost povedená, hlavně tím, že se v ní prolíná hned několik dějových linek a několik zdánlivě nesouvisejících zločinů a jejich motivy jsou tak netypické a literárně neotřelé, že je čtenář po celou dobu v očekávánání, jak autor tenhle spletenec příběhů nakonec vyřeší. Protože jak spolu může souviset mrtvý novinář nalezený v mrazáku, jeho pohřešovaná kolegyně, dávné případy nálezů žen v mrazivých jezerech na jihu Francie, nemluvný chlapec s podivnými chorobami a tetováním? Stopy zavedou detektivy až do Ameriky do míst, kde se vyvíjely jaderné zbraně, na Ukrajinu do vylidněné radioaktivní oblasti kolem Černobylu a na Ural k úložišti radiokativního odpadu. Co všechno je šílený vědec schopen udělat při výzkumu hypotermie? A budou někdy moci lidé ve fungující hibernaci cestovat daleko ke hvězdám? Jediné, co mi nesedělo, byla ta tragika hlavních hrdinů. Představa, že se zrovna potkají dva lidé, kteří v souvislosti s prací přišli o rodinu, děti... To by snad u té policie raději nikdo nepracoval, kdyby to tam bylo takhle drsné. Připadá mi, že to autor takhle poněkud lacině pojal, aby měli větší motivaci pátrat po zlotřilcích a čtenáři to s nimi více prožívali. A tohle je naopak od hlavní zápletky knihy to, co už je v detektivním žánru docela provařené. Jakoby běžný detektiv se smyslem pro spravedlnost nemohl fungovat i bez toho, že mu někdo vyvraždí rodinu...... celý text

Čtvrtá oběť 2015, Peter May

70% - Tento díl detektivních příběhů odehrávajících se v Číně se mi dostal do ruky jako první, ale vůbec to nevadilo, protože autor píše čtivě a dokázal vždy na vhodném místě několika větami shrnout, co se odehrálo v prvním dílu. Americká patoložka Margaret a čínský detektiv Li jsou poté, co si po milostné avantýrce mysleli, že se už nikdy neuvidí, opět svedeni dohromady dalším nevysvětleným případem vražd stětím, kdy právě čtvrtá oběť dle Margaret vykazuje známky toho, že ji zavraždil někdo jiný, než ty první tři. Za dost slabé považuji to, že autor nevím jestli záměrně (protože to bylo až příliš okaté na to, aby to nezamýšlel) hodně brzy naznačil, kdo má čtvrtou oběť na svědomí. Ale tak aspoň jsem nemusela být zas tak napjatá a jen jsem čekala, jak se vše vysvětlí. A mezitím jsem si užívala všechna ta vyprávění o čínské historii dávné (zde konkrétně o terakotové armádě) a ne zas tak dávné (zrůdnosti prováděné těmi nejomezenějšími, kteří se dostali k moci v době kulturní revoluce, kdy není divu, že někdo pomýšlel na pomstu), jakož i o téměř současných (kniha je přece jen stará přes dvacet let) reáliích, kdy nejvíc mě asi zasáhly souvislosti, ke kterým v Číně vedla politika jedonoho dítěte, od potratů povolených až do 28 (!) týdne, přes holčičky posílané do adopce, až po kult čínských zpovykaných jedináčků, kteří určují a ještě dlouho budou určovat soudobé dění v Číně.... celý text

Zrozeni pod Saturnem 2021, Viktar Valtar

80% - Ke knížce jsem se dostala vlastně náhodou, a když jsem na obálce četla Bělorusko, očekávala jsem něco současného. Děj starý sto let a přesto psaný svěžím jazykem (a ve svěžím překladu) proto dost příjemně překvapil, tím spíš, že se příběh běloruského studenta Tuhouského inspirovaný autorovým životem odehrává v Praze, která tehdy poskytovala některým zahraničním studentům stipendia (a tak se nám dostane i krátkých zmínek o knedlících či hospodě u Fleků). Ačkoli Tuhouského rozjímání o životě, státu, sociálních otázkách, kapitalismu, intelektuálech a o pohrdání kariérismem, přestože právě ten by ho po dostudování mohl povznést nad plebejský původ (a z něho vzešlou povahu), kterým se tak užírá, by se mohlo odehrávat v podstatě kdekoli, Praha mi tam tedy zas nepřišla tak podstatná, jak se čtenáři snaží naznačit úvodní pasáž českého překladu (ale zas moc oceňuji vysvětlivky, které jsou v průběhu textu připojovány). Právě potácení se životem hlavního hrdiny je tou skutečnou náplní knihy, o životě v Masarykově Československu se zas až tak moc nedozvíme. Tuhouský je od začátku v zajetí své celoživotní teorie o tom, že někomu je předurčeno štěstí a jiný se zas musí plácat v bídě a opovržení. A on sám se zkrátka zrodil pod Saturnem, tedy v té nejhorší době, a nic dobrého ho nečeká. Tuto jeho teorii občas naruší znamení něčeho lepšího - třeba když mu přiznají studentské stipendium či když se s ním začne přátelit krásná krajanka, ale následné okolnosti ho vždy znovu přesvědčí, že i když se člověk rodí, aby byl šťastný, tak jako pták se rodí, aby létal, jsou i různé druhy ptáků - a někdo je holt pořád jen tím vrabcem, a ať se snaží, jak chce, nikdy se nezvedne nad střechu malého domu, zatímco jiný je poštolkou, která se vznáší vysoko v nebi a ve vhodném okamžiku se vrhne na ty slabší a zbaví je života a štěstí. Lidé jen nechtějí uznat, že osud je realita a že skutečně řídí jejich životy. A kvůli tomu často dochází k různým tragédiím, neboť je to prokletí, když jsou přání člověka vrabce neúměrná jeho křídlům...... celý text

Okno na jih 2020, Gyrðir Elíasson

70% - Knihu jsem zhltla jednoho studeného letního večera, kdy jsem podobně jako autor měla problém zapálit oheň v kamnech a kdy na mě celkem přesně seděla autorova úvaha: "Někdy si pohrávám s myšlenkou, že vystoupím na horu nad vesnicí, ale vždycky nápad zase zavrhnu. Většinou se mi povede se touto myšlenkou zaobírat, zrovna když je venku mlha a není tak jako tak radno vydávat se do hor." Island miluju a uzavřenost mnohých islandských introvertů je mi blízká. Dobrý byl i popis spisovatelského bloku, jakož i drobných "životních radostí" vycházejících z života poblíž odlehlé islandské vísky. Přece jen mi ale chyběla trochu výraznější zápletka, než jen pálení dopisů od tajemné dívky, na jejíž telefonát hlavní hrdina nakonec i přestal čekat.... celý text

Když Nina potkala Bena 2017, Annie Robertson

65% - Kniha, která mě donutila znovu se podívat na film Když Harry potkal Sally a připomenout si, že tenhle film mi příliš nesedí a že sice Meg Ryan předstírající v restauraci orgasmus je vážně vtipná, ale mnohem raději ji mám ve filmech Láska přes internet nebo Samotář v Seattlu - a to bylo zajímavé, protože já nikdy nepátrala, kdo je autorem scénáře ke všem těmto filmům, a tak pro mě Nora Ephron byla překvapením. Kniha je vlastně poctou této dnes již bohužel nežijící scénáristce. A nečetla se špatně, hlavní hrdinky, které se zabývají psaním a/anebo pracují v knihkupectví, s těmi jako čtenářka zřídkakdy šlápnu vedle. Ovšem spoluscénárista Ben, který se z nesnesitelného hipstera zázračně proměňuje v toho pravého Harryho pro Sally alias Ninu, ten byl takový tuctový a plochý. Ale ze všeho nejpodivněji tam působil ten scénář k pokračování filmu, na kterém Nina v průběhu děje pracovala (a ten tvůrčí proces se vším tím nedobrovolným přepisováním byl popsaný zjevně dost věrně tomu, jak to chodí ve skutečnosti) - popravdě mi na něm nepřišlo nic tak skvělého, proč by si ho měli zástupci filmového studia vůbec všimnout (když údajně v minulých letech odmítli mnoho jiných scénářů na pokračování), a to ani na začátku, ani po všech provedených změnách. Asi proto, že mi při skončení filmu vůbec nepřijde nutné, aby měl nějaké pokračování, v čemž bych se zřejmě s autorkou knihy neshodla. Když už, tak pokračování podle naznačeného scénáře bych vážně asi vidět nechtěla.... celý text

Ztracený 2018, Tim Weaver

75% - Moje první kniha s Davidem Rakerem a vlastně i první od Tima Weavera, a i když jsem se místy přirozeně trochu nechytala, co se týkalo Rakerových minulých "dobrodružství" nebyla to špatná volba. Zpočátku to vypadá tak triviálně, chlápek se cestou do zaměstnání ztratí v metru, ale ve chvíli, kdy se na scéně objevují pochybné existence obchodníků s lidmi, a začne se zjišťovat, že Sam Wren nebyl úplně tím, za kterého ho měla jeho manželka a kolegové, začne to být dost napínavé.... celý text

Kouř a zrcadla 2003, Neil Gaiman

80% - ač povídkový žánr normálně moc nemusím, u Neila Gaimana je tomu jinak a mnohé jeho povídky považuji za výborné, přestože například povídky psané formou poémy mi moc neříkají. Z této sbírky se mi líbila povídka uvedená hned v autorově úvodu - Svatební dar - o dopisu, který manželé dostanou neznámo od koho ve svatební den a který v každém okamžiku jejich manželství vypráví jeho průběh, ovšem tak nějak ošklivě, jak se to nestalo, jako by v sobě shromažďoval vše nepěkné, co se stát mohlo, ovšem až do jisté chvíle... Nebo humorná povídka Rytířství o staré paní, která si ve vetešnictví koupí Svatý grál, protože se jí hodí nad krb. Nebo povídka Můžeme to pro vás zařídit ve velkém o tom, co způsobí, když jeden spořádaný pán dostane množstevní slevu na nájemné vraždy, která je tím větší, čím víc vražd si objedná. Anebo znepokojivá povídka Myš o muži, který za každou cenu shání takovou tu pastičku na myši, která myši nezabíjí, zatímco jeho přítelkyně podstupuje interupci. Nebo neméně znepokojivá povídka Babycakes o tom, co se stalo, když naráz ze světa zmizela všechna zvířata a jediným slabším stvořením, kterému dospělí mohli dělat to, co do té doby dělali zvířatům, už byla jen miminka. A konečně Sníh, zrcadlo a jablka, taková převyprávěná Sněhurka z pohledu "zlé" královny.... celý text

Hledá se doprovod! 2019, Sophia Money-Coutts

55% - Tak do tří čtvrtin knihy jsem ji hodnotila docela dobře, hlavní hrdinka Polly mě hodně bavila, jakože klasika, single třicítka, přitom docela k světu, s legračním zaměstnáním, ve kterém není nic neobvyklého jet přes půlku Anglie na nějaký zámek, kde člověk udělá rozhovor se zámeckým pánem o tom, jak se má jeho labrador. Hodně trefných postřehů z každodenního života, takové vtipné drobnosti, které v určitých konkrétních situacích bezděky proletí hlavou asi každé ženě. A citlivě podaná zápletka s nemocnou matkou, žádné melodrama, ale přesto z toho byl cítit ten bezmocný děs její dcery. Chození s aristokratem Jasperem takové normální, nenásilné. Jenže pak se cosi stalo, z Jaspera byl zlovolný nevěrník (jeho verze jsme se ale nedočkali) a hrdinka najednou skončila po pár vysvětlujících větách ve stylu "a jo jasně, veliké prozření" s někým, o kom ještě dvě stránky předtím vůbec neuvažovala jako o potenciálním partnerovi. Jako její volba by dávala smysl, ale nevím, tak nějak bych čekala, že se k takové proměně názoru bude muset alespoň nějaký čas schylovat. Skoro jsem měla dojem, že autorce došel dech a nebylo jí úplně jasné, jak se popasovat se závěrem.... celý text

Žízeň 2017, Jo Nesbø

50% - Asi nejslabší díl s Harrym Holem, na který jsem dosud narazila. Samotná zápletka s vrahem, který vysává z obětí krev hrůzným kovovým chrupem, sice mohla působit šokujícím dojmem, jenže šokujících vražd je v literatuře i filmu tolik, že to zas tak moc moji pozornost neupoutalo. A když se pak ukázalo, že všechno bude trochu jinak, přišlo mi to ve finále zase až moc překombinované a nepravděpodobné. A ani další střípky ze života Holea knize příliš nepřidaly. Obeznalý čtenář už ví, jak to s touto postavou je, a přestože u něj došlo zejména na poli vztahů k určitému vývoji, nebyl to zas žádný extra přelom. Nakonec asi nejzajímavější byly vedlejší postavy, jako třeba ta novinářka nebo někteří členové detektivního sboru.... celý text

Pohlednice z Itálie 2020, Alex Brown

45% - Ač jsem vděčný konzument červené knihovny, tohle tedy na mě bylo nesmírně rozvleklé a utahané. Hlavní hrdinka Grace je puťka tyranizovaná svojí matkou, ale zde je podána jako Popelka, které se ujme vysněný princ Ellis s karamelovýma očima (ten opakovaný popis těch očí je už pak vážně k smíchu) a vyrýsovanými břišáky. Sympatický, úspěšný Američan, nekomplikovaný chlápek, který by o takovou šedou myš ve skutečnosti sotva zavadil druhým pohledem. Sněme dál, je to krásné, když se zjevně slušné a hodné osobě dostane šťastné lásky a vysněného konce, ale obávám se, že v reálu by žena jako Grace skončila spíš jako doživotní opatrovnice "bezmocné" matky nebo manipulovaná manželka někoho, jako byl ten Phil. Zde je ale vše zalito italským sluncem a zdánlivě vyváženo smutným příběhem Connie a její ztracené dcery Lary, po nichž Grace a Ellis pátrají, což je očekávaně melodramatické už od prvního otevření skladu se začným majetkem, který po Connie zbyl. Dočetla jsem to, ale žádná sláva to tedy nebyla.... celý text

Hvězda Severu 2018, David B. John

75% - Napsat thriller, který se z velké části odehrává v Severní Koreji a je psán z pohledu Severokorejců, to už chce od západního autora notnou dávku odvahy a sebedůvěry. John má nastudováno, to je dobře patrné, je zjevné, že toto černé místo na nočních mapách navštívil, byť jediným možným, stranou a vůdcem schváleným stylem, pod přísným dohledem tamních bezpečnostních složek. Sám také uvádí prameny, z nichž čerpal své informace o tomto vězení velikosti celého státu, a odkazuje na uprchlé Severokorejce, s nimiž měl možnost mluvit o tom, co se v jejich bývalé vlasti děje. Reálie tedy působí hodně důvěryhodně, a pokud autor napíše, že je běžné, aby se režim částečně živil prodejem pervitinu vyváženého ze země v diplomatických kufřících, tak tomu věřím. Část odehrávající se v USA kolem poloviční Jihokorejky Jenny, jejíž sestru kdysi do Severní Koreje unesli a která má jako novopečená agentka CIA možnost se zúčastnit aktivit Američanů ve vztahu k této pochybné zemi vlastnící jaderné zbraně, je napsaná věrohodně. Když ale došlo na části, které se týkají staré paní Mun snažící se vést malou živnost na jistém severokorejském nádraží a zejména pak vysokého straníka a diplomata Čo, už jsem tam přece jen dost cítila, že i přes všechny kvality, je za tím textem pořád jen kdosi ze Západu, který se snaží svým psaním vcítit do Severokorejců. A obávám se, že být Severokorejcem ať už chudým a toužícím jen nalézt způsob obživy, nebo vlivným, avšak stále se třesoucím před tím, kdy se někdo začne šťourat v jeho minulosti a předcích, to je zkrátka zkušenost, která je zřejmě nepřenositelná už proto, jak moc se osobnost těchto lidí utvářená životem stráveným v jedné z nejhorších světových diktatur liší od té průměrné naší. Poslední část knihy byla sice lákavě akční, ale zároveň tak neuvěřitelná, že to prostě bylo až moc. Ale rozhodně se jedná o zajímavé počtení.... celý text

Ferda Mravenec 2009, Ondřej Sekora

80% - znovu jsem si tuto knihu přečetla se svým synem a zavzpomínala na dětsví, kdy jsem fandila Ferdovi, smála se nad příhodami brouka Pytlíka a nesnášela tu protivnou namyšlenou Berušku. Teď po letech mi, pravda, nad některými Ferdovými nápady jde obočí trochu nahoru, protože je to zkrátka takový poděs, který často napáchá víc škody než užitku. A prostřední část, kdy si ho prodávají jako otroka, tak z toho jde občas i mráz po zádech. Ale rozhodně je to čtivé, děti to baví a ilustrace má tahle klasika zkrátka neopakovatelné.... celý text

Časoběžník 2019, Ryan Graudin

70% - Téma cestovatelů v čase je obecně zajímavé a zde navíc okořeněné trochou toho pirátství, protože posádka Farwaye McCarthyho čítající jeho sestřenku Imogen, přítelkyni lékařku Pryiu a génia na skoky v čase Grama se zabývá takovou spíš pololegální činností, jako je záchrana předmětů, které byly v historii určeny k zániku. Je libo svitek z alexandrijské knihovny šlohnutý těsně předtím, než by lehl popelem? Nebo cennost z nákladu na Titanicu, která byla odsouzena k pádu do mořských hlubin? Nic z toho, co cestovatelé z budoucnosti v minulosti provádějí, totiž nesmí narušit to, jak se každá maličkost v dějinách odehrála, jinak by to mohlo mít v budoucnosti nedozírné následky. Jenže před lety jedna osoba tuto zásadu porušila - byla to Farwayova matka, která ve starověkém Římě otěhotněla s gladiátorem a podařilo se jí porodit během skoku do přítomnosti, čímž odstartovala Mizení - ztrácí se vzpomínky, časové linky a postupně i celé vesmíry, až se objeví tajemná Eliot, která chce dát všechno do pořádku. Nebylo to špatné, ale často mi to připadalo dost překombinované a zejména nepřehledné a nelogické. Už samotný fakt, že by porod mimo čas měl mít takové důsledky. Početí? Budiž, ale v době porodu ten problematický jedinec, který neměl vzniknout, přece už dávno v matčině lůně existuje. A pak vše kolem toho, jak postavy postupně zapomínaly, co se stalo, neboť to, co se stalo, z historie zmizelo, ale přitom dál existovaly záznamy o tom, že se to stalo. Což je podivné, přece paměť je jen jiným způsobem záznamu a pokud něco zmizí z paměti, protože se to nestalo, mělo by to logicky zmizet i ze všech záznamů. Podobných věcí, které mě nutily k pochybnostem, tam bylo víc. A přes tu nepřehlednost mohl děj také trochu víc odsýpat. V neposlední řadě mi pak přišlo dost neuvěřitelné to, že hrdinové byli vlastně jen čerstvě dospělí, ale přesto ještě teenageři. Jejich zkušenosti v oboru, důvěra ostatních, že zvládnou cesty v čase bez napáchání škod, a jejich vystupování mi totiž sedělo spíš tak na necelé třicátníky než na osmnáctileté.... celý text

Poplach v Kovářské uličce 1968, Václav Řezáč (p)

80% - Já vím, že z dnešního pohledu to působí jako tendenční literatura, ale já tuhle knížku jako malá měla dost ráda. Frantík byl bezva hlavní hrdina, takový trochu uličník, ale se srdcem na pravém místě. Samozřejmě Bočan byl největší zloduch, ono je snadné dneska říct, že to bylo psané účelově, aby bohatí podnikatelé vypadali jako největší necitové, kteří jen koukají, jak z nemajetných sedřít kůži. Ale když jsem si to teď po letech s ratolestí přečetla znovu, tak na tom pořád nic špatného nevidím. Chudí prostě přišli o práci v důsledku hospodářské krize mezi dvěma světovými válkami. A Bočan se na té konkrétní skupince spoluobčanů z jedné pražské uličky neváhá lichvářsky napakovat, přitom sám autor ale píše, že jiní obchodníci takoví nejsou. Když jsem se syna při zapisování do čtenářského deníku zeptala, co si z té knížky odnesl, řekl, že si musí dávat pozor, aby si případně nepůjčoval od žádného takového podvodníka. A nutno uznat, že to je opravdu ponaučení platné dodnes. Ilustrace Josefa Čapka jsou také velice výmluvné, v pár tazích například vystihnout starou žebračku, to chce vážně talent.... celý text

Mapa dní 2019, Ransom Riggs

75% - čekala jsem, že třetí díl bude poslední, protože bitva s netvory a stvůrami byla vybojována a téma se zdálo vyčerpané, a on ten příběh kupodivu docela zajímavě pokračuje. Tentokrát se přesunul do Ameriky a víceméně do současnosti, kam se s hlavním hrdinou Jacobem přesunuly i podivné děti včetně slečny Peregrinové. Podezřívaví rodiče byli elegantně odsunuti z domu a děti mají za úkol navštěvovat Ďáblův akr a pracovat na obnově světa podivných. Jenže takový nanicovatý úkol většině z nich není po chuti, a když objeví tajné skrýše Jacobova dědečka a kontaktují jeho někdejšího spolubojovníka, dostanou se brzy k mnohem dobrodružnější misi - najít a přivést do úkrytu dosud nekontaktovanou, ale velmi mocnou podivnou - indiánskou dívku Noor, která umí moc pěkně pracovat se světlem. Americký svět podivných se ovšem řídí úplně jinými pravidly, než na jaká byli Jacob a jeho přátelé zvyklí... U všech pokračování původního sirotčince vnímám jako největší slabinu, že se už vytratil ten wow efekt z prvního dílu - nápad s podivnými a hlavně ty dobové fotografie, které první díl pěkně dokreslovaly (vlastně hlavně podle nich autor stvořil jednotlivé hlavní hrdiny). V dalších dílech knihy už ale logicky další fotky hlavních hrdinů nenajdeme, naopak vedlejší postavy, které se často příběhu účastní jen na pár řádcích, jsou do knihy vsouvány záměrně podle toho, jaké fotky se autorovi zrovna dostaly do ruky. A ono je to na tom textu bohužel dost vidět.... celý text

Přiveď mě zpátky 2019, B. A. Paris (p)

50% - Za začátku mi kniha připadala hodně napínavá, a když se Finnovi uprostřed noci na dálničním odpočívadle Layla ztratila, s napětím jsem čekala, co bude dál. Ovšem ve chvíli, kdy se začalo rozkrývat, že hlavní hrdina není zas takový klaďas a že rozumně uvažující člověk by si od něj držel hodně velký odstup, už to zas tak velká záhada nebyla. Spoiler - popravdě jsem dost dlouho očekávala, že se ukáže, že Layla a Ellen jsou ve skutečnosti jedna osoba, takže zjištění, že dvě sestry opravdu existovaly a jedna se pak za druhou jen nějak nesmyslně začala vydávat (aniž by ji - opět celkem neuvěřitelně - hlavní hrdina poznal) kompletně si pozměnila charakter (co prosím?) a vrátila se tam, kam by se nikdo normální nevracel, mě celkem zklamalo. Když mě napadají zajímavá rozuzlení a autor si vybere nějaké docela hloupé, tak to zkrátka není ono.... celý text

Záhadný host 1975, Jaromíra Kolárová

90% - Tuhle knížku jsem měla jako dítě moc ráda - starý opuštěný pan učitel je jednoho dne konfrontován s podivnou nadpřirozenou postavičkou či snad mluvícím zvířátkem, které mu obrátí život naruby a učiní z něj náhle nečekaně akční jízdu, která vede až k novým přátelstvím. Doporučila jsem ji teď vlastnímu dítku a ráda si ji znovu přečetla. Syn je ale poněkud techničtější typ než já, takže mu vadilo, že se nakonec nepřišlo na to, co je záhadný host vlastně zač. A mně zase vadilo, že to všechno tak rychle skončilo :-)... celý text

Ve stínu Hvozdu 2019, Naomi Novik

80% - tohle bylo docela příjemné překvapení. Hlavní hrdinka Agnieszka je tak trochu urousaný poděs a za sebe jsem po jejím úvodu byla ráda, když si čaroděj na dalších deset let vybral právě ji, a když se navíc zjistilo, že ani ona není zas tak úplně obyčejná a že ty pohromy, které se kolem ní celý život děly, měly svůj důvod. Líbilo se mi, jak to bylo reáliemi a jmény jakoby zasazené do Polska, i když se samozřejmě jednalo o fantazijní svět. Za mě byla dost rozvleklá ta část, kdy se hrdinka vydala do města, aby přesvědčila mocipány k vyslání vojska proti Hvozdu. Samotný Hvozd rozlézající se a pohlcující jednu vesnici za druhou byl ale docela děsivý a dobře napsaný. A vysvětlení celkem neotřelé.... celý text

Nejšťastnější děťátko v okolí - průvodce spokojeným spánkem 2013, Harvey Karp

60% - jedna z těch knih o malých dětech, jejichž autor nabízí recept na všechny problémy, zde tedy konkrétně na problém se spánkem od novorozeněte až po předškoláka. Rady o to cennější, že autor je pediatr s celoživotními zkušenostmi. Ovšem i on, tak jak už to bývá, má tendenci se upnout na určitou metodu a té se držet. V tomto případě je to hlavně o pouštění bílého šumu jako o zaručeném způsobu, jak nejen dítě ale i rodiče uspat na celou noc. Tak jsem si ho tedy ze zoufalství poté, co jsem na mateřské začala trpět nespavostí, pustila. Mimčo vypadalo, že je mu to celkem jedno, ale za sebe musím říct, že jsem to po dvou hodinách s třeštící hlavou musela vypnout. Holt všechno není pro každého. Ovšem metoda pečlivého rozložení jídla na celý den (a ještě mlíčko večer), tak aby miminko šlo spát dostatečně syté, ta u nás docela spolehlivě funguje:-)... celý text

Ve třiceti (poprvé) single 2018, Lisa Daily

50% - Na tuto knížku mě navnadilo srovnání s Bridget Jones, ale přišla mi mnohem slabší a rozhodně ne jako něco, od čeho bych se nemohla smíchy odtrhnout. Ono už ta úvodní zápletka, kdy Alex po mnoha společných letech zjistí, že ji manžel podvádí s jiným, protože je gay - já nevím, kniha se těm jejím nechápavým myšlenkovým pochodům dost věnuje a vysvětluje, jak se asi stalo, že mohla být tak slepá, ale pro všechno na světe, přece jen dělala tak trochu do psychologie (byť jen toho, jak okolní prostor působí na lidi), tak mi nedává smysl, že by ji to nikdy ani nenapadlo. Pak následovala ta poněkud trapná část, kdy se snažila nahnat randící schůzky s nějakým potrhlým seznamem podivných individuí, jen aby splnila jakousi kvótu stanovenou kamarádkou s přispěním bývalého manžela, který se z objektu nenávisti podezřele rychle změnil v nejlepšího kámoše. A o slibném chlapíkovi, který se jí zázračně rychle připletl pod nohy, si pak zas neúměrně dlouho myslela, že homosexuál naopak je. Ale tu jeho restauraci na lodi bych navštívit chtěla, to zas jo :-)... celý text