evismaior přečtené 432

Běžkyně 2018, Peter May

70% - Mayovy čínské thrillery mě velmi baví, čtenář se dozví řadu věcí o tom, jak to vypadá a funguje v současné Číně a také vztah americké patoložky Margaret Campbellové a čínského detektiva Li Jena je pojatý celkem zajímavě. Běžkyně je ovšem první díl z této série, který mě tak úplně neoslovil. Jistě, prostředí čínského vrcholového sportu je obzvlášť v těchto dnech, kdy probíhá olympiáda v Pekingu, pro čtenáře hodně atraktivní téma a celou dobu není tak úplně zjevné, co se zemřelým čínským sportovním nadějím vlastně stalo. Ale jednak mi přišlo, že se zápletkami už se autor poněkud vyčerpává (už jsme tu měli virus v rýži, virus ve vakcíně pro imigranty do USA a teď opět virus, což je na pět knih docela častá koncentrace podobného tématu), za další to tentokrát bylo nevyvážené, protože Margaret je po celou dobu knihy v podstatě jen těhotná a chystající svatbu - mezi ní a Li Jenem se vlastně neřešilo nic jiného, ještě kromě toho, jaký bude mít vliv sňatek s cizinkou na jeho kariéru a jak to snášejí jeho otec a její matka, kteří oba přijeli na zásnuby. Li Jen ještě kromě toho nenáviděl svého zástupce (a jak tyhle vztahové propletence nakonec dopadly, se asi dozvím až v dalším dílu, kdy mě s nimi autor, jak je jeho zvykem, seznámí jako s hotovou věcí). No a ten akční závěr mi připadal totálně přitažený za vlasy a nemohla jsem si pomoci, aby mi Margaret nepřipadala jako totální trubka, že se dokázala dostat (zvlášť ještě ve svém stavu) do takové šlamastiky. A i hádanka paní Mei byla tentokrát příliš snadná, že působilo skoro až trapně, že na ni Li Jen okamžitě nepřišel. Tak jsem nicméně zvědavá, jak to bude v dalším dílu pokračovat.... celý text

Červenec má oslí uši 1995, Iva Procházková

60% - Dušan žije na vesnici s maminkou a jeho táta cirkusák od nich už před lety odešel. Johanka zase žije v Praze s tatínkem a na vesnici přijíždí na prázdniny zrovna ve chvíli, kdy Dušan po zemřelém dědečkovi zdědí osla Ámose, celkem nezvladatelné a nevypočitatelné zvíře, jenže přece ho nemůže nechat u lidí, kteří ho týrají a nutí k těžké práci? A tak ho odvede rovnou k mamince na udržovanou zahrádku a ta z toho logicky není nadšená. Jenže kam s oslem, aby ho neposlala zpátky? Dušan a Johanka se nejdřív moc nemusí, ale při hledání hodných lidí pro Ámose se nakonec sblíží. Na knížce se mi celkem líbil styl, jakým byla napsána - v podstatě celý děj svižně jede v dialozích mezi dětmi, které mluví tak nějak úplně normálně, že to narozdíl od mnoha jiných dětských knížek "netahá za uši" přílišnou spisovností nebo naopak přehnanou hovorovostí. Konec mi ale přišel takový nijaký, (pozor spoiler!!!) ok, děti udají osla a Dušan se přitom dokonce nečekaně shledá s důležitou postavou svého života, ale pak to autorka tak nějak utnula - žádný náznak, jestli dětem kamarádství vydrželo i bez osla, prostě dorazí domů, prohodí pár hlášek a konec. A pak mě docela dost štvalo to neustálé skoro až propagování kouření - dobře, kouří Dušanova maminka, Johančin strýc, lidi od poutě i od cirkusu, dokonce i pouťový pes, ale k čemu tam byla ta historka, jak Johanka jde jednomu vesnickému chlapci koupit cigarety, protože jemu by je nikdo neprodal a ona se může vymluvit na strýce, a všem kolem to přijde normální a v pořádku, to jsem v knížce určené pro děti nějak nepochopila.... celý text

Bez naděje 2014, Colleen Hoover

90% - Tahle autorka prostě umí. Už jsem četla knížku Na obtíž, kde vystupovala dívka se sebevražednými sklony, která s rodiči žila v bývalém kostele. Tady zase vystupuje Sky - adoptovaná dívka, která žije v podstatě odříznutá od světa, neboť ji matka vyučuje doma a zakazuje jí přístup ke všem moderním technologiím včetně televize, mobilu a internetu. Vzhledem k okolnostem se mi Sky zdála dost v pohodě a po nástupu do posledního ročníku střední školy dost schopná komunikovat se svými vrstevníky, což pochybuju, že by se někdo v reálu naučil jen proto, že by měl jednu dobrou kamarádku. A právě po nástupu do školy, kdy ve stejné době potká chlapce Holdera se špatnou pověstí ("nezmlátil jsem ho, protože je homosexuál, ale protože je to debil" :-D ), se celý její život změní a na povrch začnou čtenářsky fascinujícím způsobem vyplouvat její dávné vzpomínky. Tady opět drobná připomínka - představa, že by se Holder čirou náhodou přestěhoval zrovna do města, kde bydlela i Sky, mi přišla hodně přizpůsobená ději, ale tak třeba se dočkám nějakého přijatelného zdůvodnění v dalším dílu. Každopádně to, co se Sky dozvídala o svojí minulosti, jakým způsobem se to dozvídala a jak to na ni působilo, to bylo napsáno opravdu skvěle, i když mi trochu nesedělo, že ji ani jednou nenapadlo, že (spoiler!!!) Karen nemusí být žádná šílená únoskyně, protože vzhledem k okolnostem bych si já osobně tohle myslela asi hned na prvním místě už ve snaze Karen, se kterou se jako matka a dcera milovaly, jakkoli omluvit. Ale zase, já čekala, že to bude někdo ze strany matky, kdo chtěl Sky chránit, takže to, jak to nakonec bylo a jak to do sebe pak všechno skvělě zapadlo, nadchlo i mě (konec spoileru). Poznámka na okraj - nechápu, proč se k právům na vydání knihy nepořizují ty práva jako celek, tedy včetně obálky - autorka v poděkování nadšeně děkuje za obálku, kterou má její kniha v originále, tu si ale český čtenář může najít leda tak na internetu.... celý text

Obyčejné lhářky 2021, Louise Guy

75% - po poměrně plytkém úvodu, v němž jsme se seznámili s krásným, bohatým a dokonalým párem Emmou a Danielem a ve druhé dějové lince s vdovou Lucií, která sama vychovává pětiletého syna, a já od té knížky po tom začátku zas tak moc nečekala, se to překvapivě slušně rozjelo v okamžiku, kdy se zjistilo, že Emma si ubíjející roli nepracující reprezentativní manželky kompenzuje koníčkem - kradením v obchodech - a Lucie zas vzpomíná na svého manžela nejčastěji se sklenicí či rovnou lahví vína v ruce a dost silně nezvládá výchovu svého syna. Emmu její krádeže dovedou až na obecně prospěšné práce v domově pro seniory, kde skončí i Lucie se svou pokutou za vysokou rychlost způsobenou vztekem na nezvladatelného syna na zadním sedadle. Obě svému okolí lžou o tom, kam chodí, a do svých lží se dále zaplétají, přičemž jejich příběhy jsou ještě vylepšeny Emminým návratem do rodného města kvůli nemocné matce (a problémem, který v tomto městě za sebou zanechal Daniel) a Luciiným neuváženým kamáráděním se se švagrem. Tahle část knížky se mi zdálka fakt dobrá a nemohla jsem se od ní odtrhnout, než přišlo posledních sto stran, kde se vše vyřešilo ke spokojenosti všech, všichni si pomohli a vše dobře dopadlo, což bylo sice pozitivní, ale poněkud nudné. Jo a ještě tam byla zápletka s trochu ujetou seniorkou, která byla fajn, až na to, jak z hodného chlapíka vyrobila zlého dozorce, který všechny prudil, a jí to přišlo hrozně fajn. Tohle mi moc nesedělo. Ale jinak v žánru červené knihovny jistě nadprůměr.... celý text

Ostrov 2019, Sigríður Hagalín Björnsdóttir

55% - Já už tak nějak od autorů z Islandu čekám hodně a ono je to asi chyba, protože nemohou být zase nějak zásadně lepší než autoři z jiných zemí. Román ostrov má neotřelý nápad (zničehožnic se Island ocitne zcela odříznutý od zbytku světa bez jakéhokoli povědomí o tom, jestli zbytek světa ještě vůbec existuje), ale ze zpracování jsem rozpačitá - tedy to, co se tam děje, celkem dává smysl a odrážejí se v tom i islandské historické reálie, kdy země již v minulosti čelila hladomoru a odloučená od zbytku světa byla vlastně vždycky. Takže teď se k tomu vrací, nastává přesun lidí na venkov, návrat k zemědělství, rybolovu, vše se podřizuje produkci potravin a ostatní povolání zanikají, snad až na ta silová, protože "záchranáři", kteří drží ozbrojenou moc a všechny šikanují a okrádají, ti prostě vedou. Nechtělo se mi moc věřit systému zredukované leč přežívající vlády, která vše řídí,myslím, že to by prostě tak asi nefungovalo. Leč věci jako turisté v koncentračním táboře na letišti, děti ulice ovládající obchoďák nebo pronásledování a vysidlování imigrantů, byť by již dávno měli islandské občanství, to by byla tvrdá realita. Přesto román působí jaksi povrchně, neúplně, zkratkovitě, dokázala bych si představit mnohem podrobnější rozbor všeho, co se dělo v prvním roce i letech následujících. Čtivosti pak příliš nepomáhá nadužívání přítomného času ve vyprávění, který by zde mohl skvěle fungovat tam, kde bývalý novinář Hjalti mluví o svém současném živoření v domku v zátoce obklopený ovcemi, v kontrastu s tím, kdyby zbylé vyprávění se odehrávalo v čase minulém o záležitostech, které tomuto jeho vyhnanství předcházely. No a samozřejmě milovník sci-fi ve mně prostě touží zjistit, co že se to na světě vlastně přihodilo, protože na to, aby to byla jen studie toho, "co by kdyby", to prostě není dost obsáhlé.... celý text

Dvůr mrazu a hvězd 2018, Sarah J. Maas

40% - Tahle (na autorku) útlá knížka odehrávající se po skončení třetího dílu "Dvorů" je přesně tím, proč předchozím třem dílům nemohu dát to nejvyšší hodnocení - právě zde je totiž výborně vidět, jaký balast autorka nabaluje na své jinak poutavé a slušně napsané příběhy tak, že z knížky, která by mohla mít odsýpajících a dech v hrdle zadržujících 400 stránek, udělá 700 stránkovou bichli napěchovanou opakujícími se, nechci napsat rovnou bláboly, ale je to skoro tak. Dvůr mrazu a hvězd mohla být klidně závěrečná kapitola předchozího dílu. A nebo taky nemusela vůbec vzniknout a ono by se taky nic nestalo, protože nemá doslova žádnou zápletku, k jejímuž rozuzlení by děj knížky směřoval. Čekala jsem prostě nějakou jednorázovou povídku ze světa Feyre a Rhysanda, ovšem dostalo se mi jen jakési náladovky točící se kolem oslav slunovratu. Takže jo, Feyre a Rhysand se pořád děsně milují (a pokud neumřeli, žijí v Prythianu až dodnes, což klidně může být dalších 500 let), Elain a Nesta (ta hlavně) se pořád nemohou vyrovnat s tím, že jsou najednou vílami, Cassian furt vzdychá po Nestě a Lucien po Elain, ovšem i v této věci je posun naprosto nula, Azriel a Mor mají pořád mezi sebou ten svůj podivný vztah, Tamlin je pořád troska a Amren je prostě Amren. Prokousávalo se mi tím opravdu těžko a to jsem si to vlastně vybrala v ten vhodný vánoční čas.... celý text

Jak zvířata myslí a co cítí 2019, Karsten Brensing

95% - Hledali jsme dárek pro synova kamaráda, který si přál nějakou knížku o zvířatech, a doufám, že jsme se trefili, protože nám se při podrobnějším prolistování zdála velice povedená. Jejím autorem je německý věděc, který se problematikou zvířecí etologie dlouhodobě zabývá a v knize uvádí spoustu poznatků, a přitom natolik přístupnou formou, že věřím, že si z toho děti hodně odnesou. Knížka je přehledně členěná na kapitoly věnující se vždy jednomu tématu (která zvířata se poznají v zrcadle? která umí milovat? která mají vlastní jména? znají zvířata soucit? proč jsou některá společenská a jiná jsou samotářská? jaký mají vztah k násilí? apod.), graficky je to pěkně udělané (text, nadpisy, krásné fotografie i malovaná zvířata, která čtenáře provádějí dějem, infotabulky) a nechybí vždy ani vyprávění o nějakém konkrétním výzkumu, který se tomu či onomu tématu na skupině či skupinách zvířat věnoval a jak dopadl. Člověk je až překvapený, že zvířata nejsou zdaleka tak jednoduchá a bez citu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kniha má pro děti i přijatelnou délku, ale klidně bych ji brala ještě podrobnější, s více vyprávěními o konkrétních výzkumech, které určitě proběhly.... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

75% - Na úvod dva postřehy - tohle byla první knížka ze série Dvorů, kterou jsem nečetla na čtečce, ale v papíru. No a teda je to dost rozdíl - normálně "skutečné" knihy jako staromilec spíš upřednostňuji, ale se 700 stránkovou bichlí se, málo platné, manipuluje při čtení dost obtížně - a tím spíš pak člověk vnímá leckteré ukecané pasáže, kde se autorka, zdá se mi, už začíná hodně a naprosto zbytečně opakovat, a postavy zejména ve svých vzájemných vztazích řeší dokola to samé (a ani ty erotické pasáže zas nejsou tak moc inovativní, ale ty mi zas tak moc nevadí:-)). A druhá drobná poznámka - už mi připadá poněkud pubertální, jak na sebe dospělé osoby, když se škádlí v hovoru, často vyplazují jazyk nebo dělají obhroublá gesta, jako kdyby jim bylo tak maximálně 12 a ne několik set let (což tam některým je). Ono i u mladé vladařky Feyre už to působí trochu na zvednutí obočí. Třetí díl je rozehraný zajímavě - na konci druhého dílu Tamlin vydal Feyre i její blízké královi Hybernu, aby ji získal zpět pro sebe, a Feyre sehrála přesvědčivou komedii, jak se vzpamatovává z Rhysandova područí, aby zachránila své dvě sestry. Ve skutečnosti, ale na Tamlinově dvoře záhy nelítostně způsobí rozvrat a s Lucienem po boku se vydává zpět na Noční dvůr, kde se už Lucien nemůže dočkat své novopečené družky Elain, která není ze své přeměny ve vílu ani z toho, že se nebude vdávat za svého lidského snoubence, vůbec nadšená. A tohle je zajímavé, protože zatímco v předešlých dvou dílech mi Elain připadala jenom jako hezká tvářička a Nesta byla prostě sobecká a namyšlená mrcha, tak ve třetím díle mě obě sestry vzešlé z kotlíku bavily málem víc než Feyre. Doufám a zároveň se bojím nějakého budoucího textu psaného z pohledu Nesty, protože bych na jedné straně její smýšlení chtěla znát, ale na druhé straně její nepředvídatelnost a to, jak se před zraky Feyre a ostatních postupně vyvíjí, i když do hlavy jí stejně nikdo nevidí, je prostě působivé tak, jak to je. V knize je opět množství drobných questů, které musí Feyre i ostatní podstoupit, Hybern chystá válku a máme příležitost při její přípravě poznat pány ostatních dvorů a i některé tyto dvory a zde je nutné obdivovat autorčinu fantazii - pokud se této série někdo filmařsky chopí, pak doufám, že se na produkci nebude šetřit (a scénář knižní ukecanost přijatelně zkrátí). Hodně oceňuju, jak autorka pracuje s postavami - málokdo je nakonec vysloveně záporák a i ten, kdo tak celou dobu vypadá, náhle může odhalit vysvětlující motivy pro své předchozí činy - tyhle zvraty, kdy se některé postavy (a i lecjaké nepříjemné bytosti) nečekaně přidají na stranu Prythianu, Feyre a Rhysanda, jsou na knížce jedny z nejzajímavějších. Ovšem dost často se těmi intrikami zkrátka prokousávalo dost obtížně.... celý text

Mé nepálské lásky 2018, Michaela Gautam

80% - Těžko hodnotit životní příběh a spíš osobní zpověď holčiny, která se snaží pro většinu z nás zřejmě trochu úporně a naivně změnit svět - ale aspoň se o něco takového snaží. Tak začnu přízemně tím, že se mi do knížky, o níž jsem věděla už nějakou dobu, protože jsem jedna z občasných zákaznic autorčina obchůdku s krásnými nepálskými šperky, kabelkami a oblečením, nezačítalo tak snadno, jak jsem čekala - ale to je asi můj obecný problém s textem psaným v první osobě a v přítomném čase, což je taková móda holčičích románků, ale v knížce, kde autorka takto píše o něčem, co se stalo v jejím životě v "předminulosti", načež často přeskočí, aby nám (v minulém čase) dovyprávěla, jak ten či onen vztah v následné minulosti dopadl, a pak se zase vrátí zpět a v přítomném čase ve vyprávění pokračuje, se mi na to zvykalo těžko. Pak také, čím dále jsem četla o jejím působení ve vesnické nepálské škole a následně v Káthmándú, kam se jí podařilo přesídlit pár dětí, aby mohly pokračovat v kvalitnějším školním vzdělání, tím víc jsem litovala, že nedoplnila knihu nějakou obrazovou přílohou, která by byla o to cennější, že autorka sama aspoň v té době fotografovala, takže by se opravdu jednalo o její pohled na místa a situace, o nichž nám vypráví, a jasně, mohu si to asi dohledat na jejím webu, ale přímo v knížce by to působilo maximálně autenticky. Jinak je ten příběh ale opravdu neskutečný a v závěru, kdy se najednou jakoby začne plnit vše, co si tak dlouho vysnívala, až mystický. Jako ano, jsem ten "materialistický" člověk, o nichž se zmiňuje často, něco podobného jako otec jejího prvního syna, když jí řekl, že chce zkrátka takovou normální rodinu. Chodit do práce, vydělat peníze, aby rodina nemusela řešit finanční problémy, a přitom se věnovat dětem. A když jsem četla o těch situacích, kdy přemlouvala rodiče, aby děti vůbec do školy pustili a dali jim šanci na lepší život a mnozí se tomu zuby nehty bránili, nebo když se pak vrátila do Nepálu a zjistila, že některé děti se na školu vykašlaly (to prosím neberte jako spoiler, je to věc, která se zřejmě dala čekat a dobrovolníci se s ní setkávají všude, a stejně si to musíte přečíst tak, jak to prožívala autorka, abyste pochopili), tak jsem jen nevěřícně přemýšlela nad tím, kde bere chuť, sílu a odvahu dál ve svém úsilí, jež místy vyznívá úplně zbytečně, pokračovat. Proč se prostě jen neomezit na to, že vysokým odbytem zboží zajišťuje hodně lidem v Nepálu práci, platí přímo jim a na nějakým překupníkům a už tím dělá dost - a výdělek prostě investovat do sebe, svého života, svojí rodiny tak, jako by to udělala většina lidí a ještě by na sebe byli (právem) hrdí. Protože je neuvěřitelné, kolik svému projektu dokázala obětovat času a energie a často opravdu na úkor svojí rodiny, což si sama uvědomovala a občas se s tím těžce smiřovala. Ale šla si dál za svým nesobeckým snem a tomu se prostě nedá upřít obrovská inspirativnost pro každého čtenáře téhle knížky.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

85% - udivilo mě, že podle mnoha komentářů u této autorky jsou zpravidla první díly sérií slabší a ty další pak stojí za to, a přesvědčila jsem se, že tomu tak skutečně je. Dvůr trnů a růží byl takový rozjezd a Dvůr mlhy a hněvu byl oproti němu skutečně plný akce i nezbytné romantiky, a přitom se to tentokrát obešlo bez účelově krvavě podaného násilí, které mi v prvním dílu tak vadilo. Zde dokonce ještě skvěle posloužilo k tomu, aby z něj hlavní hrdinka a novopečená víla Feyre měla psychické trauma a noční můry, které zajímavě rozvíjely její osobnost, pohled na svět lidí i víl i na osoby kolem sebe. Když v prvním dílu zlomila Amaranthinu kletbu i za cenu toho, že musela vraždit, přišlo mi, že to vzala a provedla celkem lehce, ale v této knize se z toho po návratu do Tamlinova sídla celkem slušně zhroutila a Tamlin jí s tím tedy moc nevypomohl. Naštěstí tu byla ještě dohoda s vladařem Nočního dvora Rhysandem, který jí při plnění Amaranthiných úkolů v prvním dílu zachránil život a vymínil si za to týden v měsíci, který Feyre stráví u něj. Což zprvu vypadá, že to bude další přehlídka násilí šmrncnutého stockholmským syndromem, jenže pak se ukáže, že Rhysand má pro své jednání a postoje, které dává navenek najevo, vážné motivy, a že jsou on i lidé v jeho těsné blízkosti pro Feyre možná zajímavějšími společníky než Tamlin a Lucien. A k tomu se ukáže, že Amarantha nebyla tím nejhorším, co může svět nabídnout a že Feyre, z níž udělalo v prvním dílu vílu všech sedm vladařů, k tomu možná bude mít co říct. No a její špičkování s Rhysandem to navíc ještě pěkně okořenilo. Kniha se mi zdá pořád dost ukecaná, přece jen ten příběh zas není na 650 stran textu příliš hutný, a proto nedávám plný počet, ale četlo se to dobře.... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

75% - o téhle sérii jsem slyšela, že je v rámci žánru velmi dobrá, a tak jsem se se zájmem začetla do prvního dílu, který čtivý opravdu je, i když bylo poměrně dost věcí, které mi na příběhu neseděly. Hlavní hrdinka Feyre z říše lidí je poté, co zabije vílu ve vlčí podobě odvlečena pod záminkou jakési Úmluvy mezi lidmi a vílami na sídlo vladaře Jarního dvora Tamlina. Postupně zjišťuje, že země víl je sužována nákazou, která omezuje magické schopnosti víl, ale sama víly zpočátku kvůli dávným předsudkům (a ony to nejsou jen nepravdivé předsudky) nenávidí. První Feyřin pobyt v Prythianu mi připadal dost rozvláčně napsaný, plno úvah a rozhovorů Feyre s Tamlinem, jeho pravou rukou Lucienem a komornou Alis, ale nic skutečně podstatného se nedozvěděla (a její snahy se něco dozvědět - tedy kromě toho, jak se z říše dostat - mi nepřipadaly příliš přesvědčivé) - na to, že zabila jejich společníka, se k ní všichni chovali překvapivě slušně a ona se jakoby vůbec nesnažila pátrat po tom, proč tomu tak je. Takže se logicky (a jaksi účelově) dozvěděla všechno až příliš pozdě, což nás přivedlo do druhé poloviny knihy, která byla o dost zajímavější a víc nabitá dějem, i když na konci jsem se opět musela ptát, zda se současný fantasy žánr opravdu nutně neobejde bez toho, aby v příběhu postavy nebyly více či méně zalité vlastní či cizí krví, týrané, ubité a tak vůbec. Věci, na které upozorňuje autorka, do knihy bezpochyby patří, ale přišlo mi, že to krvavé podání už je přehnané, zřejmě asi aby se vyhovělo dnešnímu pro mě ne úplně pochopitelnému vkusu čtenáře. Ovšem vrhla jsem se hned na druhý díl a začalo to slibně, takže se těším na další pokračování.... celý text

Mikeš 1968, Josef Lada

80% - naprostá česká klasika od Josefa Lady, kterou navíc doplnil svými nezaměnitelnými ilustracemi. Jako dítě jsem tu knížku milovala a četla ji opakovaně, příběhy dobrosrdečného mluvícího kocourka Mikeše a jeho kamarádů Pepíka Ševců (Josef Lada měl opravdu tatínka ševce), prasátka Pašíka a kozla Bobeše jsou veselé a pozitivně naladěné a v Hrusicích se k sobě všichni (zvířata i lidé) chovají lidsky a slušně. Po letech jsem se ke knížce vrátila v rámci synovy školní četby, ale tentokrát jsem měla docela potíže knížku znovu přelouskat, zvlášť druhou část, kdy je Mikeš střídavě doma a v cirkusu Kludský a pak se všichni přestěhují na vesnici - ta mi přišla dějově spíš popisná a zdlouhavá. Synovi, který je zvyklý na dnešní rychlou dobu, to tak připadalo stoprocentně. A já už na to zkrátka nemám ten správný věk :-)... celý text

Čas opovržení 1998, Andrzej Sapkowski

70% - Na rozdíl od některých předešlých částí ságy o zaklínači Geraltovi tato působí víc propojeně jako jeden fantasy román, tedy žádné jen volně navazující povídky. Opět se setkáváme s Geraltem, jeho milovanou čarodějkou Yennefer, bývalou princeznou Ciri a občas i s neodolatelným trubadúrem Marigoldem. Musím říct, že mi zde dost chybělo to, co jsem milovala na prvních dílech - ty humorné vsuvky a hlášky, kdy postavy z éry podobající se středověku působily tak moc současně, a zejména pak ty četné odkazy na známé pohádky, pověsti a legendy. Toto už je nefalšovaná středověká politicko-válečná fantasy, která začíná ještě tak docela zajímavě velkým banketem čarodějů, ovšem pak se začnou všichni tak nějak vzájemně zrazovat, věznit a vraždit, vypukne válka a přiznám se, že mě ani moc nebavilo udržovat pozornost, kdo je kdo, kdo je s kým, kdo koho zradil a kdo je proti komu. Na konci to dost podstatně zachránila pasáž, v níž je Ciri odkázaná sama na sebe a putuje spalujícím horkem přes Plotnu, to bylo vážně skvělé, kéž by byla taková celá kniha, protože tam mi ty zdlouhavé a vysoce podrobné popisy každého pohybu bojujícího člověka přijdou na místě (a ještě k tomu ta vnitřní psychologie boje se sebou samým v situaci, která vypadá úplně bezvýchodně!) - ale číst si po padesáté na padesáti stranách, kdo jak vzal do ruky meč, jak se s ním ohnal a kam dotyčného protivníka trefil, to zas pro mě tak zábavné není.... celý text

Sál smrti 2016, Peter May

85% - tenhle díl svým námětem docela překvapil, takže pozor, trochu spoiler! - asi každý už slyšel o tom, že se v Číně jako dárci orgánů využívají popravení vězňové a samozřejmě jsme nejednou uvažovali o tom, kolikrát bylo pravým důvodem takových poprav to, že ta či ona vlivná nebo bohatá osoba potřebovala nutně nějaký nový orgán a konkrétní vězeň byl zrovna bohužel kompatibilní. Jenže, když se vrátím k románu, kdo by kvůli orgánům vraždil mladé ženy (a pouze ženy)? Při čtení jsem si vzpomněla na jinou detektivku, kterou jsem kdysi četla (jak se to jenom jmenovalo?), kdy laboratoř analyzující krevní odběry, která působila po celém světě, si takto vytvořila rozsáhlou databázi, z níž pak na objednávku stačilo jen vybrat vhodného dárce. Dodnes mi to připadá jako dost děsivá představa... Sál smrti se mi líbil i proto, že se tentokrát z Pekingu přesunul do Šanghaje, takže jsme měli příležitost poznat zase úplně jiný kousek Číny. A také jiný kousek Margaret a Li Jena, kteří si k sobě pořád obtížně hledají cestu a do toho se jim tentokrát plete ještě šikovná šanghajská vyšetřovatelka.... celý text

Meč osudu 2011, Andrzej Sapkowski

85% - Spíše než o druhý díl románové série (čtenář tak nějak u sérií čeká, že půjde o romány) se jedná o sbírku delších povídek o zaklínači Geraltovi z Rivie, mutantovi - jakési předělávce člověka - který je žádán pro své schopnosti vypořádat se s rozličnými nestvůrami a nenáviděn pro svou odlišnost. Ač by neměl mít city, nebo se to o zaklínačích aspoň tvrdí, a on sám také navenek působí dost nepřístupně, je ve skutečnosti mnohem laskvější a ušlechtilejší než většina obyčejných lidí obývajících Sapkowského smyšlený svět. A zamilovaný do čarodějky Yennefer, která podobně jako on nemůže mít děti, a tak ač dlouhověká, je jednoho dne určena k zániku. Trubadúr a přítel Marigold, který vpisuje do svých balad hrdinské i méně hrdinské počiny, je nezbytnou součástí Geraltova života, stejně jako dívenka Ciri, která je předurčená stát se jeho učednicí. Příběhy na sebe zdánlivě nenavazují a mnohdy je patrné, že je od sebe dělí i několik let, a přesto jsou vzájemně provázané. A postavy působí tak jakoby současně, to je zábavné v těch středověkých kulisách. Hodně se mi odjakživa líbilo, jak autor pracuje se začleněním tradičních pohádek a legend do svých příběhů, i kdyby to bylo jen drobnou poznámkou - zde např. Malá mořská víla, Sněhová královna nebo legenda o svatém grálu a rytíři Galahadovi, který ho hledá. Ostatně i celý ten koncept "dáš mi za odměnu to, co najdeš doma a nevíš, že to tam bude" je z pohádek dobře známý.... celý text

Všichni naši ex 2018, Eva Woods (p)

60% - Návrat kamarádky Marnie a její projekt Ex rozpoutá kolotoč nevídaných událostí a vztahů. Úzkostlivá ajťačka spravující seznamku pro záletníky Helen dohodí bývalého přítele a nyní zámožného a racionálního ajťáka svojí kamarádce rozvodové advokátce Ani, ta zase přepošle Simona rozvádějící se Rose, kterou podvedl manžel David se sotva odrostlou dvacítkou, jenže Ani si zas není tak jistá, jestli by Simona neměla raději pro sebe. Rosa zase dohodí Marnii Toma, který bydlí ve squatu a demonstruje proti všemu a všem. A sama pošilhává po svém šéfovi. Marniin ex je pro Helen úplně marný, jenže jí se líbí jiný Marniin ex, kterého by ale asi i Marnie chtěla zpátky, a pak je tady ajťácký zachránce webových stránek Karl. Zkrátka je to neuvěřitelný spletenec a tak do dvou třetin knihy, kdy jsem pořád měla zmatek v tom, kdo je kdo, jsem to vážně chtěla vzdát. Ale pak se vztahy asi podesáté přeskupily a ke konci se do docela rozjelo a některé kamarádky si i uvědomily lety prověřené pravdy, takže to bylo nakonec takové smířlivé, všem se dostalo toho pravého a pak už byl naštěstí konec. U dospělých žen bych sice tak nějak čekala, že si některé ty životní pravdy budou uvědomovat už mnohem dřív, no ale o čem by pak tohle dílko asi tak bylo.... celý text

Hadohlavec 2017, Peter May

70% - Po viru ukrytém v geneticky upravené rýži se autor vrací s tímto tématem, které je dnes tak aktuální, ačkoli to před lety, kdy kniha poprvé vyšla, stěží mohl předpokládat. Tentokrát jde o virus španělské chřipky, který kdosi z neznámých důvodů očkuje Číňanům, kteří se pokoušejí dostat do USA. A to je na tomto dílu asi to nejzajímavější, protože po prvních třech dílech, kdy jsme sledovali působení Američanky Margaret v Číně a její snahy vyrovnat se s tamními kulturními odlišnostmi, tentokrát je to ona, kdo se ocitá při vyšetřování na domácí půdě, a naopak její staronový přítel Li Jen působí mezi americkými vyšetřovateli jako zjevení. A samozřejmě i téma nelegální imigrace z ekonomických důvodů je aktuální nejn v USA - a to jak autor rozkrývá jeho zločinecké pozadí, je hodně čtivé. Nemluvě o prostředí laboratoří zkoumajících ty nejnebezpečnější viry na planetě. Snad proto pak působí poněkud naivním dojmem, když je např. Li Jenova nakažená sestra propuštěná do jeho opatrovnictví s tím, že se jí věří, že nepozře nic, co by mohlo být oním tajemným spouštěčem viru, a neroznese tu smrtící nemoc po celé zemi (a že to náhodně neudělá žádný jiný Číňan). Napětí snižuje i to, že z několika poznámek na začátku knihy lze dovodit, co oním spouštěčem je, stejně tak jako kdo za tím vším stojí, i když jeho motivy mi přišly s ohledem na předpokládaný děsivý následek dost nevěrohodné. Zjišťuji, že mě na téhle sérii zkrátka víc než konkrétní zápletka baví ten vhled do čínských reálií.... celý text

Pán ohně 2015, Peter May

80% - Detektivka z roku 1999 a přitom tedy děsivě aktuální - geneticky upravená superrýže, kterou nenapadají škůdci a má mnohem větší výnosnost, takže nakrmí nejen miliardovou Čínu, ale může být odpovědí na hladomor i v jiných zemích? Kdo by po ní netoužil, že? Ale modifikace za použití neškodných virů už nemusí být tak neškodná. A pak se jistě najde někdo, kdo si namastí kapsu při vývoji léku. A nemocní za něj ještě budou vděční... Jako první jsem z téhle série četla až následující druhý díl, takže postavy americké patoložky Margaret a čínského detektiva Li už pro mě byly důvěrně známé. Ti dva tvoří při zkoumání tajemné vraždy upálením působivý kontrast americké nezávislosti a čínského konzervativního smýšlení, střet kultur mezi těmi dvěma pěkně jiskří a nejen ten. Opět zaujaly čínské reálie. Jen ten konec mi přišel takový useklý až odfláknutý, tak ještě že existují ty navazující díly.... celý text

Tajemství proutěného košíku 1978, Markéta Zinnerová

90% - Jedna z nejoblíbenějších knížek mého dětství, ke které se navíc vždy po pár letech vracím, a jak stárnu a sama nabírám dospělé a rodičovské zkušenosti, tak mnohem víc dokážu ocenit nejen dětská dobrodružství Klárky, Vládi, Tondy, Zdeňka a Vojtíška, ale i to, co se děje mezi jejich rodiči. Moment, kdy Klárka přemýšlí o tom, že až jednou vyroste, tak to zařídí tak, aby rodiče, kteří někde odložili svoje děti (tak jako jí u babičky, i když to tam miluje), tak za nimi už nikdy nebudou moci, aby se děti netrápily pokaždé, když zase odjedou, patří určitě mezi ty nejsilnější. Stejně jako Vojtíšek, když ho zdrtí zpráva o smrti kamarádova pejska, když přitom ví, že jeho rodiče Vláďovi odmítli zastavit a svézt ho autem do nemocnice. Tonda je takový v pohodě kluk z lesa, který se tak akorát směje svojí zamilované starší sestře, za to Vláďa bolestně prožívá rozchod rodičů, nechápe, proč mu nikdo nic pořádně nevysvětlí, a do toho se ještě ve škole potká se svým novým nevlastním bratrem Zdeňkem, kterého jeho otec po svatbě se Zdeňkovou matou přijal za vlastního. Ale ani Zdeněk to nemá snadné, když pod maskou suverénního výrostka a věčného potížisty skrývá nejistého kluka, který od malička vyrůstá bez mužského vzoru jen s matkou a po vlastním otci mu zbyla jen pečlivě chráněná vybledlá fotografie. Že existuje nějaký seriál, jsem ani netušila, teprve nedávno jsem se na něj podívala a větší dojem ve mně nezanechal, holt efekt prvně čtené knížky a vlastních fantazií. Jen si vybavuji, že oduševnělý výraz Vláďovy maminky v podání Jany Šulcové mi k paní z kravína vůbec neseděl ;-)... celý text

Pojízdný krámek snů 2018, Jenny Colgan

75% - Po Báječném krámku s čokoládou je tohle moje druhá romanťárna od Jenny Colgan a ani tentokrát jsem nebyla v rámci žánru zklamaná. Hlavní hrdinka Nina přijde o práci v knihovně, která musí ustoupit modernizaci a multimédiím, a v náhlém popudu si odsud domů k veliké "radosti" svojí spolubydlící natahá hromady knih, které by jinak zřejmě skončily někde na skládce. Načež ve Skotsku zakoupí obrovskou dodávku, a když už tam je, tak tam začne provozovat pojízdnou prodejnu knih. A jelikož tak objeví díru na trhu, neboť na skotském venkově zjevně všechna knihkupectví vymřela a lidi si tam zřejmě neumí objednávat knížky po internetu (!), tak se jí byznys docela rozjede, teda jen co se naučí ten svůj truck trochu řídit. A jako jasně, že přivede ke čtení lidi, kteří už nic nepřečetli nejmíň 40 let, ne že ne. A do toho se příhodně ubytuje u poněkud zatvrzelého farmáře, který nečte, ale za to mu proklatě sluší kilt. Příběhy o knížkách a knihovnicích či prodavačkách v knihkupectví jsou celkem moje srdcovka, takže jsem si i ochotně nasadila ty růžové brýle, s nimiž autorka vnímá nezkažený a staromilský skotský venkov. Protože člověk by si asi přál, aby to takhle někde na světě opravdu vypadalo.... celý text