fes
přečtené 218
Římský stát a katolická církev ve IV. století
1983,
Josef Češka
Po Konstantinově legalizaci křesťanství a vynuceném vyhlášení Ježíše Bohem r. 325 začaly mezi církevními sektami nesmiřitelné boje o formulace věroučných dogmat a o faktickou moc, napojenou úzce na císaře. Projevovaly se neustálými exkomunikacemi, vyhnanstvím, ba i vražděním oponentů, což trvalo do konce IV. století (pochopitelně i déle, avšak další historie není předmětem zkoumání této práce), kdy bylo minoritní pojetí věrouky císařem prohlášeno a povoleno jako jediné platné, a vyznávání, jakož i veškeré veřejné projevy jiného se trestaly. Nakonec byly přísně zakázány i veškeré projevy někdejších antických kultů včetně uctívání bohů a svátků včetně např. olympijských her, čímž začala doba zhoubného středověkého temna, jejíž důsledky pociťujeme trpce dodnes. Češkova práce je přísně vědecká, bezmála každá druhá věta je ozdrojována dobovými prameny, citacemi a dalšími materiály. Natolik detailní dílo o tomto kousku historie končící antiky a počátcích církve rozhodně nemá v českém jazyce konkurenci a kdoví, zda v jiném. Zájemcům doporučuji jako zásadní dílo k danému tému.... celý text
Vrahův revolver
1997,
Ray Hogan
Celkem slušná westernová povídka. Hned po prvých stránkách zřetelně americká a od renomovaného autora, na rozdíl od stylu českých pisálků s rádobyamerickými pseudonymy, jichž Železný vydával v Rodokapsech nejspíš většinu. Vzhledem k tomu, že originální vydání (1966) má 179 stran, a tato povídka jen 49, půjde nejspíše o podstatně zkrácenou verzi. Škoda, že další Hoganovy novely vyšly jen ve slovenštině, tato je patrně jediná vydaná česky.... celý text
Rozplétání duhy
2020,
Richard Dawkins
Pro mne paradoxně nejtěžší Dawkinsonova kniha, přestože nejde o odborné texty, nýbrž pouhé eseje či občas filosofující úvahy. Četl jsem ji na etapy, ale proti jejímu obsahu nemám nic, jen mne to moc nezajímalo, připadalo mi to všechno jasný a zbytečný opakovat. Tak jen tři pěticípý...... celý text
K čertu s vyděračem
1996,
Bill French (p)
Čeští autoři soudobých Rodokapsů si z čtenářů dělali/dělají legraci nejen svými neuměle anglickými pseudonymy, ale i svým nepřiznaným autorstvím, byť v některých případech snad šlo o omyly. Tato povídka s rozměrem menší rodokapsové série Země koltů, podepsaná jménem Bill French (prý pseudonym Josefa Freise), je nejen psána velice znatelně ve stylu jeho kolegy N. C. Marshala (Jaroslav Kuťák), ale vystupují v ní postavy z Marshal-Kuťákových povídek, odehrává se ve městě Marshalových povídek (Little Tear), ba přítomny jsou i reminiscence jeho starší povídek. V sérii patří v těm lepším, i když mnohé by se jí dalo vytknout - a právě podobné nedostatky jako u Kuťákových povídek, ba i u jeho detektivek. V jiném Frenchově (Freisově) Rodokapsu Vlak do Oklahomy je Kuťák uveden jako jeho překladatel (přeložil českého autora do češtiny?), ovšem - pochopitelně - bez uvedení originální názvu, z něhož prý překládal :). K tomu všemu je odpovědným redaktorem prvých tří Frenchových Rodokapsů (velká vydání) Josef Freis. Jistě, falešné "překlady" se u Rodokapsů hojně používaly i za první republiky ve snaze přesvědčit čtenáře, že jde o zahraničního, nejlépe amerického autora, a tím zatraktivnit tržní potenciál daného titulu. Vzájemné hrátky kamarádů-autorů úzce spjatých s vydavatelem s vypůjčenými pseudonymy jsou také osobní věcí dotčených osobností. Pro různé databáze a dokumentaci jsou však silně matoucí a jejich vypovídací hodnota je pak krajně nespolehlivá. No, s tím se musíme smířit, a zřejmě i u řady jiných autorů resp. jejich děl. Mně osobně tato matení připadají zbytečná.... celý text
Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění
2018,
Matthew Walker
Knihu jsem vyslechl v audio podobě (pro můj vkus ne příliš kvalitní), a to jediné mne přimělo ji strávit celou, četbu bych pravděpodobně nezvládl. Prvotní pocit byl, že autor byl snad placen od počtu stran, a proto tak rád plýtvá mým časem; řada informací je obecně známých, řada se jich opakuje, příklady a popisy výzkumů (někdy dosti sporných, mimochodem) zbytečně roztahané a nudné. Skutečně by se kniha dala zkrátit do třetinové nebo snad ještě hustší podoby, aby řekla vše. A pokud by mělo jít o příručku, která má skutečně zdravotně člověku pomoci, stačila by tak na padesát stran. Asi i ta nezajímavá rozvláčnost napomohla depresivnímu a celkově negativnímu vyznění knihy. A jsem rád, že to není jen můj osobní pocit.... celý text
Astrofyzika pro lidi ve spěchu
2020,
Neil deGrasse Tyson
Pro laiky jakým jsem já, studenty a vůbec zájemce o poslední poznatky o vesmíru ideální kniha. Navíc psaná lehce, ba místy i s humorem, stejně jako autorovy četné přednášky, besedy či rozhovory na YouTube. Plný počet hvězd - vždyť kdo jiný by si je zasloužil, než astrofyzik...... celý text
Les oběšených lišek
2006,
Arto Paasilinna
Příjemná odpočinková četba. Nonstop nepatrný úsměv a sympatie ke všem postavám, ač většina jsou pomatení hajzlíci. A nebojte se, vše dopadne pohádkově dobře, i ten osud zasáhne tak, jak si čtenář potajmu přeje.... celý text
Kruh
2004,
Kodži Suzuki
Překvapení až do konce, i poté, co už člověk má za to, že vše dobře dopadlo. A ono vlastně ne... Filmy neznám, takže se to "četlo samo". No a po přečtení si je nejspíš vyhledám.... celý text
Helldorado days
1996,
N. C. Marshal (p)
Další spíše detektivní než westernový příběh z autorova fiktivního městečka Little Tear kdesi na Divokém Západě. Spousta dobrých nápadů (snad až moc) a westernových reálií, zřetelně načerpaných z desítek či stovek Kuťákových překladů podobných povídek, avšak ukončení příběhu opět poněkud náhlé a literárně nezvládnuté (neukončené souběžné děje či události, nedotažení napětí, nevyjasněné role postav...), podobně, jako jsme zvyklí i z Kuťákových detektivek. Rozehrání děje a částečně i charakteristiky postav mu jdou, ale ty konce...... celý text
Trichamin
2007,
Tomáš Žlůva
Ať se na mne kdo chce zlobí, ať si mamka slzy utírá, tohle pro mne bylo kulhánkovský víc, než leckterý kyšácký pokusy, zvláště ty poslední (stejně mi nikdo nevymluví, že ty první kotlety restoval Kulhavý). Takže líbilo, moc, a rád bych si od autora přečetl víc, ale jak to vypadá, nic jinýho asi nenapsal... :(... celý text
Nemohu nedat plný počet hvězd, i když tuto knihu musí člověk číst asi v určitém věku a být jaksi fanda pro daný žánr. Z Greyovek mne oslovila jako první a nejvíc, ne náhodou je od autora i v češtině nejvíc vydávaná.... celý text
Můj bratr Vinnetou
2008,
Karel Jordán (p)
Bohužel nesdílím nadšení kolegů níže, snad proto, že jsem četl Briceův životopis Vinnetou a já, z kterého Jordán zřetelně čerpá informace o tomto i dalších hercích, jakož i o filmech; totéž se týká medailonku o K. Mayovi, o němž český fanda vše uvedené načetl také z českých zdrojů. Autor zjevně není badatel, nepřichází s ničím novým, jen vše systematický řadí, což je práce u internetu, kterou by zvládl každý středoškolák. Pro mne byly nové jedině některé informace o místech v Chorvatsku, kde se dotyčné indiánky točili, ale to je nejspíš tím, že jsem se o ně krom Plitvických jezer nikdy hlouběji nezajímal. Kniha na prvý pohled vypadá výpravně, což umocňuje množství fotografií - opět českému fandovi nikoliv neznámých, laciný obsah knihy však ten prvý pohled značně degraduje.... celý text
Střípky z ložnic
2006,
Simona Monyová (p)
Skoro se stydím, že jako mužskej tuhle autorku baštím, ale furt dobrý. Dobře se čte, má humor, i když občas hraničí s humorem černým, je to zábavné a rychle to odsejpá. Chlap je u ní vždycky ten špatnej, vždycky vydělává méně než ona, a vždy je zapotřebí mu to připomínat - kromě těch, o kterých sní v posteli - a ona oběť, ale v tý lehkosti a humoru to člověk bere taky trošku s humorem. Jako smutnější si ale dovolím postřeh, že pokud se tak, jak naznačují její knihy, chovala i ke svým partnerům, fakt to s ní neměli snadný a dovedu si představit... no, radši napíšu jen to, že někdy jako by člověk o vlastní neštěstí usiloval. Je to má čtvrtá Mony a časem se určitě chystám na další. Jen si mezi tím dám zase něco chlapštějšího. ;)... celý text
