FiFoj
přečtené 235
Prach
2016,
Hugh Howey
Mě to prostě sedlo. Silo mě strhlo de facto nahned svou klaustrofobickou atmosférou. Turnus byl o něco slabší, ale zase nabízel jiný pohled. Prach je kombinací těch lepších prvků z obou předchozích počinů. Jde o důstojné zakončení, ale upřímně jsem čekal o něco větší "mindfuck".... celý text
Vteřinu poté
2012,
William R. Forstchen
Atmosféra knihy je velice tíživá. Autor velice kvalitně a detailně popisuje následky absence elektřiny v každodenním životě a fatální lidskou závislost na ní. Uvěřitelné jsou i technické detaily a sociologická stránka fungování společnosti na pozadí této "man-made" katastrofy. Jediné, co mi kazilo celkový dojem byl všude přítomný, přehnaný americký nacionalismus. Armáda zde byla omílána jakožto až nadpozemská instituce a četnost zmínek o 11. září je srovnatelná s knihami o 11. září. Neustále používané pojmy jako "americký", "Američané", "Amerika" budí pocit, že je to něco víc než "lidské", "lidé", "Lidstvo". O Američanech se obecně ví, že jsou v tomhle směru trochu jinde, ale nic se nemá přehánět. Dále mohla kniha více využít svůj široký potenciál a mohla být bohatší na plot twisty. Jinak události ke konci celkové hodnocení lehce vylepšily.... celý text
Já legenda
2008,
Richard Matheson
Upírský subžánr to bohužel solidně koupil zprofanováním teenagerských pseudoromantických braků, avšak Matheson zde nabízí poměrně slušný crossover mezi upírskou tématikou a zombie apokalypsou. Kniha je bohatá na tíživou atmosféru, myšlenkové pochody izolovaného jedince i dějové zvraty. Příjemné je, že autor konfrontuje bájnou stránku s vědeckým pohledem. Jediné, co bych vytkl je rozsah, jelikož si autor připravil solidní základ, který měl však daleko větší potenciál. Každopádně doporučuji, jde to sejmout za den.... celý text
Válka světů
2005,
Herbert George Wells
Chyba bude nejspíš na mé straně, ale kniha mě vůbec nenadchla. První cca polovinu jsem musel až mechanicky překousat. Všechno mi v ní přišlo nedotažené, zmatečné a zbytečně natahované nepříliš zajímavou vatou. Druhá polovina již byla o něco dynamičtější a o dost záživnější, avšak lehké znudění ze začátku bohužel kazilo celý dopad díla na mě. Dost škoda... PS: Při čtení doporučuji sáhnout po mapě Londýna, jinak se v lokacích opravdu obtížně orientuje.... celý text
Spad
2016,
František Kotleta (p)
Velice příjemná "žánrovka" na pár večerů. Postapo teď zažívá svůj druhý boom a to je jedině dobře, protože ze subžánrů sci-fi patří rozhodně mezi mé nejoblíbenější. Zasazení do českého prostředí, náznaky návazností na současné poměry, elitářství, sektářství, frakce - všechno v pořádku. Přesto je to spíše jednohubka, za to sympatická. Jediné, co my trochu chybělo, byla propracovanost a hloubka postav, které šli v rámci neomezených hranic žánru vykreslit určitě zajímavěji a konec, který mi nevím proč moc neseděl. Jinak kniha rozhodně není ztrátou času a navnadila mě na další počiny autora. Navždy ozařuj!... celý text
Olga Hepnarová
2010,
Roman Cílek
Případ, který si bezpochyby zaslouží takto kvalitně zpracovanou knihu. Jde především o různá dobová svěděctví, zápisy ze sezení, protokoly a občasné úvahy zainteresovaných stran, které autor s minimálními úpravamy plynule spojuje vlastními řádky. Po celou dobu se u ve mě střídaly pocity lítosti s naprostým opovržením. Jednu chvíli na Hepnarovou nahlížíte jako na oběť a v zápětí jako na v sebelítosti se utápějící psychopatku, která válčí s celým světem. Příběh, ať jakkoliv mrazivý, rozhodně není černobílý a konflikt nekompatibilního jednotlivce s celou společností je až zvrácené zajímavý. Autor rozhodně vytvořil mustr, jak se takovéto knihy mají psát.... celý text
Planeta opic
2000,
Pierre Boulle
Sci-fi klasika mého dětství a přitom kniha působí na člověka odlišně než filmové zpracování. Příběh hlavního hrdiny provází místy hutná a místy fascinující atmosféra, které ani tolik neubírá znalost filmové verze, protože je (jak to zpravidla bývá) rozsáhlejší a květnatější. Postoj hlavního hrdiny by se dal rozdělit na fáze údivu, strachu, poznávání a pochopení, což v knize skvěle navazuje. Jsou zde krásné vědecké chvilky, které čtenář snadno pochopí, i když zrovna chyběl na hodinách teoretické fyziky, biologie i kognitivní psychologie. Rozkastovaná opičí společnost nabízí hned několik odkazů na společnost lidskou-reálnou. Samotné rozuzlení je uspokojivě šokující a pointa skvělá, v dnešní době až děsivá. Po dočtení je pro mě Planeta opic nejen sci-fi klasikou filmovou, ale i knižní. Svižná a čtivá jednohubka, která však zanechá v člověku solidní dojezd.... celý text