galadrielin
přečtené 473
Marťanská kronika
1959,
Ray Bradbury (p)
Marťanská kronika je považována za stěžejní dílo sci-fi literatury. A právem. Jde o soubor povídek o Marsu, jeho obyvatelích a nekonečné touze Pozemšťanů Mars kolonizovat. Přestože povídky vznikaly už v 50. letech 20. století, neubírá jim to na aktuálnosti. Lidská povaha je, zdá se, v určitých ohledech neměnná. Mars naši pozornost přitahuje neustále - byl tam v minulosti život? Nebo snad stále je? Mohl by být Mars planetou B, kdyby se na Zemi schylovalo ke katastrofě? Bradbury předkládá vlastní verzi, jak by to mohlo dopadnout, kdyby lidstvo uspělo a dokázalo Mars osídlit. A smát se u toho nebudete. Vše doplňuje geniálním vykreslením Marťanů, bytostí nepopiratelně inteligentějších, než jsou lidé, nadto nadaných telepatickými schopnostmi. Marťanská kronika daleko víc než o Marťanech ale vypovídá o nás - lidech. O našich kladných a záporných stránkách. O smyslu pro spravedlnost, o chamtivosti, o touze po lásce, po majetku, po nezapomenutelnosti. O touze být svobodný. A o naději. Nenechte se zmást, pokud jste kroniku nečetli a nejste právě fanouškem sci-fi, i tak se může zařadit mezi vaše oblíbené kousky.... celý text
Šepot mrtvých
2018,
Amo Jones
Po třech dílech konečně s úlevou konstatuji, že je to děsná slátanina. Všude varování, že je to kontroverzní, násilné, není to pro všechny! Není, no. Já mám ráda příběhy, které mají hlavu a patu, a aspoň trochu logiky. Absolutně by mi nevadilo, že se sedmnáctiletí chovají jako dejme tom třicátníci, že jsou hrubí, že každý jezdí v nejlepším autě, všichni mají obří ptáky (pardon), atd. Budiž jim to přáno, papír snese dost. Chci jen málo - držet linii příběhu. Tohle je ale děsná blbost. Přitom by příběh králů mohl být zajímavý. Takhle se tři knihy točí kolem tajemství, které na začátku nemůže Madison nikdo říct, na konci už to je ale zjevně jedno. Madison, Bishop a všichni ti ostatní jsou schizofrenní víc než Daemon. Jediná sympatická postava byl Nate. Jo a ta poslední, jakože "vyřazená" kapitola? Ne, ani ta mi nepřipadala kontroverzní. Moc jsem nepochopila, proč teda byla uveřejněna, když ji autorka z příběhu vyřadila. Asi se nemohla rozhodnout. Jako Madison. Hvězdička za obálku.... celý text
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
2022,
Karin Lednická
Karin Lednická nám zatím představila "jen" 3 knihy. Ale už první díl Šikmého kostela dokázal zaujmout širokou veřejnost i literární kritiky. Osobně se velmi těším na další díl, a bylo mi jasné, že když si dlouhou chvíli zkrátím Životicemi, nebude to šlápnutí vedle. Přiznám se, že o životických událostech jsem nikdy neslyšela. Forma, kterou autorka zvolila, tedy první část kapitoly vyprávěná z pohledu některého z obyvatel Životic, a druhá část uvedení faktů, které autorka vypátrala v dostupných zdrojích, se mi velmi zamlouvala. Snad i díky tomu se čte kniha rychle, žádná suchá data, ale vše uvedeno i z pohledu zainteresovaných osob. Osobně bych klidně uvítala větší rozsah díla, a to kvůli množství postav, se kterými se setkáme vždy jen letmo, aniž bychom si k nim stihli vypěstovat bližší pouto. Na druhou stranu mi je jasné, že to bychom si pak na další díl Šikmého kostela počkali o dost víc. Pokud vás zajímá historie naší země, neuděláte s Životicemi chybu. Autorce díky, nenásilně mi doplnila zase další kus skládačky do mých dějepisných vědomostí. Kéž by všichni uměli historii podávat s takovou lehkostí.... celý text
Vysněný cíl
2023,
Kate Stewart
Havraní bratrstvo jako celek řadím do nejlepších knih svého žánru. Přiznávám, že Exodus mě dostal. Je asi těžké navázat ve stejném tempu, ale jsem přesvědčená, že by se to i povedlo, kdyby byl Vysněný cíl o polovinu kratší. Tady "stopáž" nepomohla. Tobiášovy flashbacky byly samozřejmě skvělé, ale nemůžu si pomoct, ztratilo to část šťávy. Aby nedošlo k omylu, znovu opakuji, že celá série je moc fajn a budu ji doporučovat, jen to bude hlavně kvůli Exodu. A mně deštivé dny budou chybět stále. Přes všechna vysvětlení a pochopení.... celý text
Ústav
2020,
Stephen King
Já se opět musím omluvit za svou nekritičnost. Již tradičně jsem si libovala v pozvolném tempu a pomalém navozování hrůzné atmosféry. Ne hororové, ale hrůzné. Představte si, že jste geniální a k tomu se vám občas náhodou podaří pohnout nějakým předmětem. Máte plány, vyhlídky na skvělou budoucnost, je vám 12 let. A jednou v noci vás z vašeho domu unesou. Probudíte se v pokoji, který vypadá nachlup jako ten váš. Jenže nejste doma, ale v Ústavu. V Ústavu, kde bydlí i další děti, unesené stejně jako vy a nadány telepatickými nebo telekinetickými schopnostmi. Neexistuje cesta ven. Podrobují vás pokusům, vyšetřením, jste pro ně důležití, ale zachází s vámi jak s kusem hadru. A čas od času se nějaké dítě musí přestěhovat do zadní poloviny Ústavu, ze které se už zřejmě nikdy nedostane. Co byste dělali? Tolik k ději. Dechberoucí a hrůzostrašné. Ústav jako instituce je dílem Kingových představ, ale ruku na srdce - není tak těžké si představit, že by někde něco podobného mohlo stát, mohlo probíhat. Děti unášené a zneužívané v rámci vyššího dobra, personál Ústavu s chováním dozorců v koncentračních táborech (na což ostatně King sám naráží). Kam až je lidstvo v touze po míru ochotné zajít? Co lze ještě tolerovat a co už ne? A co se stane, když se rozhodnete spojit síly proti zaběhnutému systému?... celý text
Les v domě
2023,
Alena Mornštajnová
Je to čtivé, autorka to prostě umí. Téma bolestivé, nechceme si moc připouštět, že se takové věci dějí. Jenže dějí, nejen v knihách a ne tak málo, jak bychom si třeba mysleli. Ale - za mě tomu něco chybí, nemůžu si pomoct. Těsně před Lesem jsem četla autorčiny Tiché roky a ty se mnou rezonují daleko víc. Možná je to hlavní hrdinkou, která trpěla, ale sama nechává trpět i jiné. Skutečně nevím.... celý text
