Godgifu
přečtené 184
Šikmý kostel
2020,
Karin Lednická
Když někdo napíše knihu o kraji, který znáte jak svoje boty, protože jste se tam narodili a máte tam rodinu, a navíc ji napíše dobře, tak se nemůžete ubránit pocitu hrdosti, byť jste to tam jako náctiletí bytostně nesnášeli, ty haldy hlušiny cestou do Karviné, prach, náletové dřeviny, komíny, oprýskané, šedé budovy, těžní věže snad na každé světové straně... prostě hnus. Sakra, ale má to tam svoje kouzlo, genia loci, přičemž se autorce povedlo jej uchopit a zpracovat tak, že si podmanilo i cizince. Když už tam v tej Stonavě skoro 20 let nežijete a pak si čtete, jak se postavy v knížce pohybují v místech, která máte prochozená, a zažívají události, které se staly i ve vaší rodině, jako že někdo zahynul v dole... tak jednoznačně srdcovka!... celý text
Vojna a mír
2005,
Lev Nikolajevič Tolstoj
Tolstého myšlenky (inspirované mimo jiné Petrem Chelčickým), že jakákoliv válka je špatná, tedy i ta obranná, zřejmě dnes nenajdou u mnohých pochopení. Opět plejáda různorodých postav a perfektně zachycené jejich myšlenkové pochody. S Annou Kareninou má kniha kupodivu málo společného, byť lze připodobnit povahu a smýšlení Bezuchova ke statkáři Levinovi - takové alter ego autora. V Karenině se společnost jen bavila, a přece nádech nihilismu a tragiky, tady na pozadí válka, a přece s nádechem naděje.... celý text
Ke dnu
2017,
Anna Bolavá (p)
Když jsem se musela rozloučit se sběračkou bylin, nečekala jsem ani chvíli a už jsem otevírala Ke dnu, aby se nerozplynula ta euforie, která se dostavila během Do tmy. Nález mrtvoly v bažinách sliboval ještě víc mysterióznější zážitek. Ale co to? Něco se tu pokazilo. Když se táž blaženost, probuzená sondou do choré mysli a záhadným šustěním na půdě, nedostavila ani po 100. stránce, nechápala jsem, jak je možné, že stejná autorka napíše dvě tak naprosto odlišné knihy, a to má prosím příběh volně navazovat. Byť se Do tmy točilo pořád kolem kytek, bylo to celé prosycené jakýmsi neklidem, napětím, které se dalo krájet, ale tady se, navzdory vidinám promyšleného zločinu, tentýž dojem ne a ne dostavit. Když jsem pochopila, že o tu mrtvolu snad ani tak nejde, byla jsem dost zklamaná. O co ale autorce šlo, je pro mne záhadou. Bylo to celé utahané, unylé, nudné, skoro až tuctové. Ani jazyk mne nikterak neoslovil, přitom vím, že Anna Bolavá to s jazykem fakt umí. Jsem smutná. Zvládnu ještě Před povodní?... celý text
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
Když jsem se před vlastní četbou pídila po tom, o čem ta zvláštní kniha zvláštní autorky je, tak se přiznám, že o příběhu bláznivé ženské, která pořád jen trhá a suší kytky a má něco s rukou, jsem si iluze nedělala, že mě osloví, či dokonce nadchne, ale - stalo se! Asi je úplně jedno, o čem člověk píše, hlavní je, jak téma uchopí. To se dle mého vkusu povedlo náramně. Přesně takhle to mám ráda - nádech hrůzy, grotesknost a vtip. A skvělá čeština!... celý text
Tulák po hvězdách
2001,
Jack London
Působivé. Jen trochu chvástavé... jako by nikdo jiný na světě nikdy netrpěl víc než tento hlavní hrdina... Odbočky do minulých životů fajn nápad, ale mě teda poněkud zdržovaly a většinou ani moc nezajímaly.... celý text
Já, Tito a gramofon
2005,
Miha Mazzini
Parádní knížka! Moc jsem si to užívala. Snad každý žánr byl zde šikovně, nenápadně zakomponován - dobrodružství, romantika, thriller, komedie i horror. A o (tragi)komické situace tu není nouze.... celý text
Variace pro temnou strunu
1978,
Ladislav Fuks
Další typický Fuks s dusivou, snovou náladou, s bizarními a ještě bizarnějšími postavami. Ani zde nechyběla moje oblíbená věta, kterou vždy dychtivě vyhlížím: "V obličeji se mu nepohnul ani sval." Byly pasáže, které ubíhaly rychle, ovšem byly i pasáže, které se vlekly a já se přistihla i při tom, že nedávám pozor... Opravdu náročné to bylo.... celý text
Konec zákona
2003,
Martin Vopěnka
Co je člověk zač a jak se projevuje, když je přesvědčen, že mu za to nic nehrozí, je známo z období válek či ze zemí, jejichž zákony jsou bezzubé či vláda, soudy i policie zkorumpované. Ale co tím chtěl autor vlastně (hlubokého) říci, zůstává pro mne záhadou. Čekala jsem upřímně něco jiného. Jsem poněkud v rozpacích (četla jsem rozhovor s panem Vopěnkou, který mne tehdy zaujal, a teď tohle?) a v pokušení si myslet, že autor se v hromadném znásilňování a vraždění spíše vyžívá, než aby je vysloveně odsoudil. Protože jakýkoliv morální apel (který byl zřejmě v úmyslu, pač jako braková literatura a la Kotleta se to netváří) totálně pohřbila vulgarita (např. v jednom kuse se tam někomu chce - cituji - srát...), explicitní sexuální scény a popisy brutality (za něž by se nemusel stydět ani markýz de Sade, což já opravdu číst nepotřebuju). Čekala jsem, že to bude syrové, ale ne bulvárně primitivní do té míry, že by se u toho mohl ukájet kdejaký psychicky narušený jedinec. Karamazovskou otázku "pokud není Bůh, je vše dovoleno" uchopil pan Vopěnka pro mne žel neakceptovatelným, nešťastně laciným způsobem, byť oceňuji tu myšlenku, že za úpadkem společnosti obvykle nestojí křupani z páté cenové, ale akademicky vzdělaní, charizmatičtí, leč vyšinutí jedinci. Mimochodem: Ježíš řekl, že ze Zákona nepomine ani čárka.... celý text
Helimadoe
1940,
Jaroslav Havlíček
Bylo mi líto starých panen, kterým otec (mimochodem zvláštní týpek, úplně ne nesympatický, jeho zásadovost se mi líbila, nikomu nestranil, žel ani svým dcerám ne...) upřel právo na vlastní život. Žily jako v klícce. Kdyby aspoň byla zlatá. Jestli si ale Dora pomohla, těžko říct. S tím turnusem to je dobrý nápad - zavedu doma:-)... celý text
