Kasana přečtené 117

Rozetmění 2020, Jay Kristoff

Já si osobně myslím, že jsem normálně klidný člověk. Ale je tady někdo, kdo by mi řekl, jak je možné, že tohle napsal ten samý člověk, co napsal Nikdynoc a Boží hrob? Ano, dala jsem prvnímu dílu tři hvězdy, ale jen kvůli těm poznámkám. Ano, druhý díl má ode mně čtyři hvězdy, protože mě naštval konec. Tady? Tady mě štve snad všechno. Tak jsem ještě mírná s tím hodnocením. Nejdříve to dobré. Ten svět!! Mega zajímavý, tohle jsem ještě nečetla a strašně mě to tím pádem i bavilo. Pak ta hlavní zápletka je skvělá, sice ne originální, ale zaujme. Jazyk je velmi pěkný a povedený. A ta část, kde se v knize objeví předchozí díly? Kruci, to jsem si strašně užívala. Tak a teď to špatné (vydržte, najdu si lepík ... ááá, tady to je!). Rudá církev! Jak proboha mohla vydržet tak dlouho? Neříkám, že mě to trošku nepřekvapilo, ale nájemní vrazi, co dennodenně žijí ve strachu a paranoii? Bych si myslela, že budou mít aspoň dva záložní plány. Ale je srazí na kolena nezkušená puberťačka. Mia. Tak jo, reálně. Nemá Mia nějakou psychickou poruchu? Že si jednu chvíli hraje na tu největší mrchu pod západem, co by zaprodala i vlastní babičku pro pár grošů, bych i věřila. Tak ale proč si později hraje na ctnostnou hrdinku? A narážím na Solise ke konci. A rejpnu si, protože úplně nevěřím jejímu vztahu s Ash. Kdyby nebyla tak vážná, tak jo, ale ... já nevím, něco tam tomu prostě chybí. Ostatně, jako v celé knize. NĚCO tomu tam prostě chybí. Ty laciné triky k momentu překvapení z předchozích dílů prostě potřetí fakt platit nebudou. Už je to dost ohrané a předvídatelné. Aspoň ten úplný konec se jakž takž dal, ale od autora jsem tedy čekala něco daleko lepšího. Ono, co si budem, deus ex-machina je asi fakt ta nejběžnější záchrana, že? Jakože, série je to velmi dobrá a povedená. Škoda toho posledního dílu, ten jako fakt bolí. Jo a omlouvám se, právě jsem to dočetla a jsem trošku (trošičku hodně) naštvaná.... celý text

Prvá veterná čarodejka 2020, Elise Kova

Takhle. Nebudu lhát, měla jsem velká očekávání od knihy a v průběhu knihy jsem z nich musela slevit. Ale stejně, já nějak nerozumím tomu, že i když jsem upustila od několik bodů, co jsem v té knize chtěla, pořád jsem si tu knihu užila na čtyři hvězdy. Možná 4,5, protože obálka je nádherná. Je to předvídatelný? Celkem hodně. Je to zlý? Ale vůbéc. Vhalla je hodně průměrná hrdinka YA fantasy a celá řada postav okolo ní je na tom hodně podobně. Opravdu nejzajímavější postavou je korunní princ Aldrik. Ten občas vystupoval tak, že jsem měla otevřenou pusu a říkala si: "Vážně čtu YA?". Ten tu knihu asi zachránil nejvíc. Co je mega, je ten svět. Vidíme z něho málo, strašně málo, ale autorka má velmi dobré nápady a hrozně se těším, až z něho uvidím daleko víc. Na mě kniha je velmi, ale jakože velmi rychlá, chybí mi tu konkrétnější popisy. S tím se dokážu smířit. Co mi asi vadí nejvíce, je samotný příběh. Ten začátek vypadal velmi dobře, mělo to dobrou atmosféru, spoustu nápadů. Jen proto, aby nakonec skoro polovinu knihy řešili osobní problémy. Na to se hned objeví nějaký problém (out of nowhere), vyřeší se během jedné kapitoly. Grrrrrrrr. Nemluvě o tom, že když se některé postavě něco stane, je mi tak trochu i jedno, co se děje. Asi fakt nadržuju knize, za tohle bych normálně hodnotila asi 3 hvězdy nejvíce. Jakože ano, budu to dál číst a jsem si jistá, že to má spoustu fanoušků. Teoreticky, i mně se to líbí víc, než kde jaká YA fantasy. Ale znám i série, které mám radši. Rozhodně to stojí za přečtení.... celý text

Kosti Mraza 2020, Alžběta Bílková

Ehm ... bude film? Reálně, tohle se více hodí vidět než číst a strašně moc bych to viděla zrežírované. Což je fakt divné, že to říkám. Tak jo, vzpamatuj se, musím se zabývat knihou. Reálně, dlouho jsem tomu chtěla dát něco mezi 2/5 a 3/5, občas 3,5/5. Já jsem člověk, co miluje jak svět, tak i postavy a tak mi je trošku líto, že nejzajímavější postavou je náš hlavní záporák, zatímco hlavní postavy jsou nejzajímavější až na konci. Taky fakt, že Siva a Belek hodně často přemýšlí podobně asi není úplně ideální. Svět je nádherný, takový ... prostý. V dobrém slova smyslu. Jsem ráda, že není nijak komplikovaný, takhle mi to nějak víc sedělo. Snad jen bych si více přála více bytostí okolo, třeba jenom, že je sem tam zahlédli, nemusí s nimi hnedka mluvit. Nejlepší je stejně ten konec. Ano, jsou tam nějaká ta klišé a podobně, ale konec je víceméně úplně zabije. Já jsem do knihy šla, že to bude taková ta dobrodružná romanťárna se šťastným koncem z Ameriky. Ale tenhle konec mi tedy sednul víc. Jasně, mohla bych tady víc brblat o tom, kde co nedává smysl. Ale víte vy co? Tahle kniha si nehraje na to, že má být komlikovaná a já to po ní ani nechci. Krásně a poutavě se čte, jazyk je jednodušší (možná bych si přála trošku květnatější, vzhledem k prostředí) a za den dva to bez problémů přečtete (pokud samozřejmě neděláte referáty a prezentace a seminárky do školy, jako někdo nejmenovaný ...). Těším se na další knížku.... celý text

Odvrácená tvář lásky 2016, Colleen Hoover

Moje úplně první knížka od Colleen Hoover, kterou jsem přečetla. Do té doby jsem takové knihy moc nečetla, protože jsem je prostě neměla v oblibě, ale líbilo se mi, jak o ní mluví kamarádka a tak jsem si řekla: "Hele, prostě si to přečti, a až pak říkej názor." No jo, ale to bych neměla totálně změnit názor. Od té doby se vůbec nebráním knížkám od Colleen a horlivě je několikrát čtu. Pokud vezmu příklad Odvrácené tváře, tak do dnešního dne jsem ji přečetla třikrát. A to ta kniha ani není moje. Asi bych si ji měla co nejdříve pořídit. Líbí se mi, že když mám čtecí krizi, tak sáhnu po jedné z jejích knih, a teď je zrovna jedno, jakou. Odvrácená tvář lásky je trochu drsnější, ne úplně nejdrsnější, ale bez suchého oka ji přečte málokdo. Vřele doporučuji. Ono nakonec, když si k sobě získá někoho, kdo slaďárny nečte, tak to je podle mě úspěch!... celý text

Na co slova nestačí 2020, Brigid Kemmerer

Třikrát mě tahle kniha rozbrečela!! Tohle jí nikdy neodpustím ... (ok, just kidding) Pokud jste četli Dopisy ztraceným, dobře vám, protože pokud ne, a budete se po tomhle chtít vrátit, budete mít s tím menší problém. Takže to, že nepotřebujete Dopisy ztraceným, je pravda s velkým "ale". Sledujete úplně jiné postavy, řeší se jiná témata... "Ale" taky uvidíte, jak Declan ještě stále řeší některé věci a i když nemusíte mít větší kontext, tak vám to všechno vyspoileruje první díl. Tohle je dobré uvážit, než se do toho pustíte. Za mě, je to skvělý. Nádherný. Úžasný!!! Dopisy ztraceným budou mi asi milejší, ale tohle se mě taky dotklo. Jsem si nicméně jistá, že tahle kniha je pro mnoho čtenářů bližší, než úmrtí sestry/mámy z předchozího dílu. Já sama jsem kyberšikanu zažila, není to příjemné a přesně vím, jak se Emma cítila kvůli tomu idiotovi. Je to neuvěřitelně čtivé, pokud tomu dáte den, bez problémů to přečtete. Postavy, jak už jsem zmínila, zní uvěřitelně a opravdově. Tohle Brigid vážně umí a díky tomu všemu si zaslouží všech pět hvězd. Přesto ... trochu si rejpnu. Pardon. Omlouvám se. Ale zastávám názor, že dokonalá kniha neexistuje, dokonalý je náš vlastní požitek ze čtení. Budou tu věci, které se některým nebudou líbit. Mrzí mě, že Juliet tu nemá žádný prostor a objeví se jen párkrát. Vypadá, že se přes to všechno nějak dostala, ale chci větší kontext. Declan, na druhou stranu, je pořád stejný ... no, žádné vhodné slovo mě nenapadá, tak si ho sem doplňte. Osobně bych se pozastavila nad tématem prostředí vývojářů her, protože některé věci mi možná trochu nesedí. Anebo je to všechno podle skutečnosti a já jsem jenom blbka, co by měla více hledat, než o tom začne mluvit. I to je možné, nejsem dokonalá (ani zdaleka!!). Na závěr mám jen jednu prosbu: Prosím, řekněte mi, že Brigid brzy napíše něco podobného.... celý text

Čarodějné znamení 2020, Den Patrick

Velmi zajímavá kniha ke čtení. Tím světem a atmosférou si mě naprosto získala a jsem ráda, že jsem si ji nakonec objednala. Příběh si po celou dobu drží krásnou amtosféru a napětí, i když vidíme ten svět ze dvou pohledů a tak víme některé věci, které ta druhá osoba neví. Akční scény nejsou nijak uspěchané, a popisné pasáže nejsou dlouhé a řekla bych, že jenom tím si získá hromadu čtenáře. Je prostě na tom něco, co si mě drželo. Já jsem člověk, který nečte jenom kvůli světu nebo jenom kvůli postavám. A musím připustit, že ty postavy tu mají ten největší problém. Ne, že by nebyli uvěřitelné, to si myslím, že jsou. Ale není tady žádný vývoj. Steiner se chová na konci knihy stejně, jako na začátku. Kjell je na tom velmi podobně. Paradoxně si více vývojem prochází všechny ostatní postavy okolo a u příběhu, jako je tento, bych očekávala, že ten vývoj bude. Dobře, Steiner se fyzicky změní, ale to není úplně to, co jsem měla na mysli. Nejvíce mě naštvaly ale jenom jednotlivé detaily a začnu dialogy. Nejméně třikrát se stalo, že během dialogu se dozvíme informace, na které ani jedna z postav nepomyslela, ani je nijak nenaznačila ... prostě, jako kdyby se najednou objevily. Ok, já nepotřebuju vidět do hlavy postav, to přežiju, ale třeba nějaký náznak? U některých věcí náznak byl, tak nevím, kde se stala chyba. A pak ty jednotlivé detaily. Proč má politický zajatec amulet, kterým by sesadil císaře? A oni všichni vědí, co ten amulet dělá. Proč Steiner uvěří pirátce všechno, co řekne a nijak se nad tím nepozastavuje? (Steiner není zrovna typ naivní postavy). Jak je možné, že máme někoho, komu odvezli sestru na ostrov, protože měla čarodějné znamení, a chvástá se tím, že ji pak ještě potkal a přesto neví, že na tom ostrově vyloženě nezabíjí sebrané děti? Proč mají vězni/otroci klíče od ... no, řekněme jednoho druhu zvířat, které se později dost hodí? Když se nad tím pozastavíte, hrozně to kazí příběh. Jakože, pokud přeloží druhý díl, tak si ho přečtu. Bylo to příjemné čtení, i přes ty chyby.... celý text

Světla na obloze 2019, Lisa Lueddecke

Kdybych měla hodnotit jenom to, jak je ten svět postaven, tak to bude nízké hodnocení. Jak několik komentářů pode mnou zmiňují, je toho prostě moc na to, že by mělo jít jen o prostředí jedné knihy (ano, je to série, ale druhý díl je vyprávěn z pohledu někoho jiného z jiné doby). Pokud chtěla autorka ty věci v knize mít, možná je trochu lépe popsat a ne přímo zmiňovat, že tam mají ty a ty problémy a vesele od toho odskákat pryč. Příběh samotný není nijak nepředvídatelný a originální. Sice by se anotace mohla zmínit o tom, že všechno není popisováno z pohledu Ósy, ale i z pohledu Ivara, takže máme dobrý přehled o tom, co se děje i dole ve vesnici. Když už jsme u těch jmen, tak mám pocit, že příběh se měl odehrávat na ostrově podobný Islandu (jakože, historie Islandu a Skanu je velmi podobná), ale ta atmosféra mi na ostrov Skandinávie moc nesedí. Nevím, já tu prostě vidím těch kultur hned několik a to mi trochu vadí. Dobře, dobře, teď začnu sem vypisovat ty věci, kvůli kterým jsem dala to dobré hodnocení. Protože reálně, ten příběh je dobrý. Není to něco, co se vám dostane pod kůži a ještě týdny po dočtení o tom budete přemýšlet. Je to taková odpočinková kniha, sem tam vás chytne u srdíčka, ale nic víc od toho rozhodně nečekejte. Postavy nejsou nijak podrobně rozebrány, ale nejsou to ani ploché charaktery bez páteře. Že se Ósa neshodne s otcem a se sestrou je odůvodnitelné z obou stran. Že Ivar se cítí tak, jak se cítí, je zase podle mě na místě. Sice bych si přála, aby Ósa více o sobě pochybovala během cest, protože, kdo o sobě občas v těžkých chvílích nepochybuje, že? Ale to dokážu předejít. Co vyzdvihnu, jsou některé zcény z knih. Třeba, jak Ósa prochází místnostmi v hoře. Bože, jak já bych si přála, aby to bylo více rozebráno, protože tahle část je prostě nádherná. Nebo jak Ivar byl součástí pětičlenné výpravy, to jsem tu knihu hltala. Za mě je to dobrý začátek pro autorku. Na její první knihu povedené, chce to jistě zapracovat a je jenom škoda, že to má tak nízké hodnocení. Není to vyloženě četba pro dospělé, spíše pro šestnáctileté slečny, těm by se to mělo více líbit než třeba Po zemi bloudím dál nebo Medvěd a Slavík. Asi se nedočkám dalších dílů přeložených do češtiny, ale kniha je ukončená tak, že další díly ani nejsou potřeba.... celý text

Cinder 2012, Marissa Meyer

Tak jo, trochu lituji, že jsem to četla až nyní, po osmi letech, kdy to poprvé vyšlo. Kdybych to četla tehdy, když mi bylo patnáct, byla bych z toho více nadšená než teď. Zase na druhou stranu je vidět, že i dospělý člověk může milovat autorčiny knihy. Nechápejte mě špatně. Sice jsem tomu dala tři hvězdy, ale vůbec si nemyslím, že je to špatná knížka. To bych dala méně hvězd. Naopak, výborně se čte a Marissa je jediná autorka, od které čtu sci-fi. Líbí se mi, že v každé sérii se zaměřuje na nějaký velký problém, zadívá se na to celosvětově a kupodivu, o mnohém bych i věřila, že se jednou objeví. Vzhledem ke koroně, ta pandemie v knize vypadá dost reálně. Postavy jsou v celku normální, a i když si člověk myslí, že se nějaká postava chová podivně, později se ukáže důvod chování, což se mi hrozně líbí. Taky takové maličkosti, jako fankluby, hry na síti, androidi ... hrozně zajímavý. Problém jsem měla více se světem a příběhem. Proč jsou kyborgové tak diskriminováni? Proč je Měsíc považován ze planetu? Jak funguje ta jejich společnost? Jak moc zasahují další státy? Já vím, že bych to asi neměla chtít po YA knize, ale na druhou stranu, proč by to tam být nemělo? Taky ten příběh. Vidím tu spojitost s Popelkou, ale tak nějak ... ten příběh je poloviční. Vím, že je to první díl, jenže tak nějak nevím, o čem to přesně mělo být. O tom světě? O vztahu mezi Cinder a Kaiem? Nebo jenom o Cinder? Prosím, že chápete, kam tím mířím, protože se bojím, že to špatně popisuji. Zcela rozumím, proč se to lidem líbí. I mně se to líbí a budu pokračovat v dalších dílech. Ale upřímně, Renegáti se mi líbili o dost víc a jsem ráda, že Marissa pracuje na zlepšení svých spisovatelských dovednostech.... celý text

Boží hrob 2019, Jay Kristoff

Nevím, jestli mám začít tím dobrým nebo tím špatným. Kašlu na to, začnu tím dobrým. Protože, pokud jsem dala prvnímu dílu jen tři hvězdy, tohle si zaslouží určitě o dost víc. Konečně je tu procítěna ta římská kultura, jak Mia má hodně často problémy se stíny a svými schopnostmi, jak se konečně bojí jen tak někomu věřit. Krása. Knihu jsem si musela dávkovat, protože jsem se bála ji dočíst až moc rychle, protože vím, že k třetímu dílu se dostanu nejdříve tak ... v listopadu nebo v prosinci. Tohle, dámy a pánové, rozhodně není vycpávkový díl a klidně bych brala více tenhle díl, než ten první. Sice ano, pořád tu jsou poznámky pod čarou, ale už to jsou jenom nějaké poznatky, které doopravdy nemusíte číst. Ne, ne, ne, moji drazí přátelé. Důvod, proč jsem dala jenom čtyři hvězdy není ani v těch poznámkách, ani v tom, že něco v průběhu knihy nedávalo smysl. Já jsem ubrala knize hvězdičku jen kvůli tomu konci. Výsledný zápas je moc rychlý a i když se jedná o námořní bitvu, nevidíme z toho skoro nic. To byl první důvod. Druhým důvodem byla ta laskavost Mii s jejími novými kamarády. Neberte mě špatně, jsem za to nějak i ráda, ale muselo to být uděláno tímhle způsobem? A nás tahat za nos? To, že to funguje v prvním díle, neznamená, že je dobré to dávat i do toho druhého. A víte proč? Tenhle trik už ve třetím díle fungovat nebude a možná je to taky důvod proč je ten třetí díl tak kritizován. Třetí důvod ... je to poslední slovo, co řekla Ash. Jako ... PROSÍM? Co to je? Proč to Jay udělal? Kdyby se tam ta věc vůbec neobjevovala, bylo by to daleko lepší. Jasně, možná je v tom nějaký ten háček a já jenom doufám, že v tom ten háček je, protože pokud ne, tak co to zatraceně má být? Jako, třetí díl číst na sto procent budu. A pokud jsi jeden z těch, co zvládli ten úvod v prvním díle, tak ti garantuji, že tenhle díl se ti bude líbit. Nashle u posledního dílu!!!!... celý text

Nejchladnější dívka ve Městě chladu 2017, Holly Black

Já jsem tak nějak zmatená z této knihy. Jasně, je to hezká nostalgie z pubertálních let, kdy jsem četla pořád Stmívání, Vampýrskou akademii, Školu noci ... (většiny se po letech nedotknu ani lopatou), ... a teď možná někdo čekal nějaký "ale". Na to si chvíli počkejte. Jako jo, bylo to zajímavé. Kdo si sem tam někdy neřekl, jak by vypadal náš moderní svět plný internetu, kdyby se objevili upíři? Něco podobného naznačovala Škola noci, ale tohle bylo na úplně jiném levlu, a strašně se mi to líbilo. Holly se nad tím asi dost rozmýšlela. Více se příběh zajímá o ten náš normální svět a jak se s upíry vypořádal, než jak funguje upíří hiearchie atd. Místy je to bláznivé, ale když se člověk nad tím zamyslí, dokázala bych si celou řadu lidí představit, že se budou chovat stejně, jako Midnight, Winter nebo Aiden. Některé části byly až morbidně nechutné, děsivé, i kupodivu logické. Takže jo, za tohle má většinu bodů. Problémem byl ten zbytek. Postavy jsou často dost na hlavu, nedávají smysl a jsou tak nějak nemastné neslané. Hodně připomínají hlavní postavy z jiných upířích romancí 2010s. Pletly mě i části, kterými se Tana nebo Gavriel vraceli do minulosti, některé části příběhu nebo fakta se dost často opakovala ... Mám taky takový pocit, že Tana se mohla i rozpovídat trochu o tom, jak došla k celé té pravdě na konci. A neodpustím si styl, jakým je kniha napsaná. Já jsem se za celou dobu nemohla do té knihy ponořit, až téměř na konci. Možná k tomu napomohlo, že jsem občas neměla náladu číst, ale i tak. Není to typické čtení od Holly Black (vedle tohodle Krutý princ připomíná pohádku na dobrou noc), ale pokud si chcete připomenout tu šílenou dobu, kdy každá toužila po svém Edwardovi s diskokoulí, tak směle do toho.... celý text

Dívka ve věži 2019, Katherine Arden

První díl mi velmi připomínal Naomi Novikovou. Omlouvám se, druhý díl už je poněkud odlišnější a i když na Novikovou nedám dopustit, tohle se mi velmi líbilo. Druhý díl byl za mě o něco lepší a záživnější. Tenhle díl více připomíná historický román a nebudu lhát, po dočtení jsem si velkoknížete vyhledala. Asi jsem si tím vyspoilerovala třetí díl (aspoň z té historické stránky), ale líbí se mi to propojení. Dívku ve věži jsem přečetla jedním dechem a jen těžko jsem se od ní odtrhla. Příběh odtíká tak, jak by měl a jsou přeskakovány ty části, které s příběhem nesouvisí. Nemluvě o tom, že obálky ze zahraničí jsou naprosto úchvatné (a mrzí mě, že vedle nich ty naše české vypadají tak levně). Pokud bych tomu něco vytkla, tak snad postavy. V Medvědovi jim byl dán velký prostor, zatímco tady ne (zvláště pro ty nové postavy) a tak neměl hlavní záporák moc času ukázat, co má za lubem. Nemluvě o tom, že občas se mi zdálo, že si motiv zlosyna museli ostatní postavy vycucat z prstů a pak shodou okolností měli pravdu. I tak, nádherné čtení, tohle si jistě přečtu ještě několikrát. Nemohu se dočkat třetího dílu a pevně doufám, že nepokazí celou sérii.... celý text

Pravda, nebo lež 2020, Colleen Hoover

Na to, že doteď psala jenom romantické příběhy s komplikovanými postavami, kde vše končí "relativně" dobře, mi to přijde velmi dobré. Ne nejlepší od ní, ale dobré. Některé části byly pro mě velmi emočně náročné přečíst. Asi každý, kdo to přečte, uhádne, jaké části mám na mysli. Na konci mě to zanechalo v myšlenkách, což je jen dobře. Je pravda, že je to předvídatelné. Až na pár maličkostí jsem si byla dost jistá, jak to skončí a nic mě nepřesvědčilo toto rozhodnutí změnit. Ze začátku jsem taky měla problém se začíst, ale pak to šlo dost dobře. Sice jo, neřekla bych, že jejich chování je vhodné a správné (a už vůbec se mi nelíbí), a to platí i pro Lowen. Na druhou stranu, dokážu si představit a odůvodnit jejich činy (ne, že bych je chtěla nějak omlouvat, to prosím pěkně ne). Jo, je vidět, že Colleen nad tím dost přemýšlela a fakt to chtěla napsat už nějakou dobu. Pokud vytrvá ve psaní podobných příběhů, nepřekvapí mě, pokud si udělá jméno i v tomto žánru. 3,5/5... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Šálek mého čaje to rozhodně není. Sci-fi popravdě nemusím, ale když jsem tuto knihu dočetla do konce, tak si myslím, že je to dobrý úspěch. Zcela rozumím tomu, proč to má kolem sebe tolik fanoušků. Líbí se mi ten nápad, ten svět, i to, jak velký průšvih to je. Obdivuju všechny ty vynálezy, ale i drobnosti jako počítání let nebo náboženství, které oslavuje vlastně náš současný svět. Je to čtivé, chytlavé, postavy jsou celkem příjemné (sice jo, měla bych výhrady, ale na YA super kniha). Teď budu trochu kritizovat, ale to je určitě tak jedna osmina z celé knihy. Ten svět ... chápu, že je plný chyb a problémů, které si nedokážeme představit. Ale nebudou se potom obyčejní lidé chovat trochu jinak? Třeba u toho oživování (což mě strašně zaujalo), zajímalo by mě, jak to vypadá se sebevrahy, jak často chodí lidé k psychiatrovi ze strachu, že za rohem vyskočí smrtka atd. Nebudu tu vyjmenovávat všechno, tohle si nechám na mluvenou diskusi. Asi to nebude úplně pro každého. Některé scény jsou dost drsné a morbidní, až mě to zaráží. Kéž bych měla ráda sci-fi, dala bych tomu hned 5/5.... celý text

Medvěd a Slavík 2018, Katherine Arden

Na tento recept budeme potřebovat: "V zajetí zimy" od Naomi Novikové, "Evropa raného středověku", "Bible", pohádku "Mrazíka" a celé to okořeníme několika náboženskými fanatiky. Ne, teď vážně. Po celou dobu jsem měla pocit, že čtu trochu jinou, slabší verzi V zajetí zimy, ale bez toho květnatého jazyku, Rampelníka a jedinečných osobností. Na jednu stranu mě to daleko více lákalo si to přečíst, na tu druhou jsem ji srovnávala s něčím, co má ode mně 5/5. Je to vůči této knize nespravedlivé. Přesto tato kniha zvládla alespoň daleko lépe konec než Naomi a to se mi opravdu líbí. I tak, Naomi píše pro mě lépe a to je jediný důvod, proč dávám Medvědovi a slavíkovi 4/5. Celý ten svět je krásně popsaný. Ne stylem psaní (ten je lehce nadprůměrný), ale atmosférou je vážně zlostně kouzelný. Líbí se mi ta metafora medvěda, o které bych se tu mohla nadlouho rozepisovat (pro zájemce, projděte několika lingvistickými knihami a hledejte původ slova "medvěd" a jeho význam napříč historií). Taky to historické zasazení hladí krásně na duši. Většina postav je napsána relativně dobře, je vysvětlena jejich minulost a fakt cítíte, že i když byste je nejraději zastřelili, jsou to prostě lidé. Čtete z pohledů ... asi šesti osob? No, spíše jich je víc a miluju, jak každý má jiný přístup k pohádkovým bytostem. Vadí mi, že jediná Vasja je trochu plochá, ale hádám, že je to tím, že jí je čtrnáct/patnáct let a po dobrou polovinu knihy je ještě bezstarostným sedmiletým dítětem. Anotace také láká na náboženský fanatismus, kterého by tam za mě mohlo být více mezi ostatními vesničany (jakože, Anna je v tomto směru skvělá, i když ji pořád nesnáším a Konstantin je na tom podobně). Je to takové pohodové, příjemné čtení. Ze začátku možná budete mít problém se začíst, ale třeba mě osobně chytla od druhé kapitoly a velmi rychle ji přečetla. Hodně si zavzpomínáte na slovanské pohádky a děcká léta a po několika stránkách budete možná v koutech nechávat kus chleba a misku mléka. Těším se na druhý díl.... celý text

Síla ohně 2019, Cinda Williams Chima

Škoda, že až po dočtení knihy jsem zjistila, že je vlastně nějaká série, na kterou navazuje. Napsat, že to ze začátku má dobrou myšlenku, je špatně. Ono to po celou dobu má dobrou myšlenku, spoustu dobrých nápadů a věcí, které dávají smysl. Jen ... jen je tomu těžké porozumět. Hromada věcí tu není dovysvětlena a vy si to opravdu nedokážete domyslet. A v průběhu, kdy to čtete čekáte na něco, čím si vás získá, co vás donutí chtít vzít další díl do ruky a číst. Ale nic takového není. Původně jsem měla přesto v plánu přečíst další díly, ale když jsem se dozvěděla, že nejsou psané z pohledu Adriana a Jenny, neměla jsem chuť se do toho pustit. Nemám náladu si vytvářet vztahy k dalším postavám, pokud ten příběh pro mě nefunguje tak dobře, jak bych chtěla. Ty postavy jsou ale víceméně dobře napsané. Není to nic světoborného, čím si vás kniha získá, ale ani nic špatného, kvůli čemu byste tu knihu odhodili do nejvzdálenějšího koutu pokoje. Jistě by se líbila mladším, ať už klukům nebo holkám. Jako úvod do fantasy ... jo.... celý text

Královna ničeho 2020, Holly Black

Trochu se stydím sem přiznat, že jsem "Královnu ničeho" četla jenom proto, že jsem si potřebovala zlepšit náladu. A nečetla jsem ji prostě proto, že by si to zasloužila přečíst. Tenhle díl mi přijde zhruba na stejné úrovni jako ten druhý, jen je tu více akce. Za mě stejně pořád vyhrává první díl, ale nezdá se mi, že by ty další díly byly nějak extra horší. Jude a Cardan jsou tady fakt kouzelní (ale neodpustím si, že je těžké si představit, že Cardan z prvního dílu je ten samý Cardan, jako z toho posledního). Čtení jsem si doopravdy užila, protože je to jedna z těch knih, kdy se začtete a po nějaké době si uvědomíte, že jste za půlkou, je po půlnoci a ráno vstáváte třeba o dvě hodiny dřív jenom proto, abyste si dál četli (nebo jsem já ta divná?). Celé mi to přišlo jaksi rychlé, uspěchané a nedokážu přesně říct, jestli je to kvůli tomu příběhu nebo kvůli tomu, že jde o poslední díl. Zvlášť konec, ten byl velmi rychlý, moc se tam toho nestalo (jakože nic moc epického, něco, co by mě shodilo ze židle), přesto se mi líbí ty tresty, které jsou vyrčeny (hodně originální a i trochu drsnější na YA, takové věci čtu ve fantasy). Bylo tam par nejasností, které by v předchozích dílech nefungovaly, ale tady (asi kouzlem) najednou fungují a není to nijak objasněné. Mnoho věcí hraje Jude vyloženě do karet a to je asi ta jediná věc, kterou tu vytknu. Za mě jedna z těch lepších YA sérií, ke které se budu vracet. A to se fakt bojím hadů.... celý text

Trnový princ 2013, Mark Lawrence

Ježíši, do čeho jsem se to zase pustila. Udělala jsem tři chyby: u jedné konkrétní části jsem jedla, často to četla před spaním a hodně jsem tu knihu podcenila, když jsem se dočetla, že vypráví příběh o čtrnáctiletém klukovi. Tohle mi na tom všem asi vadilo nejvíc. Jorg je opravdu skvělá postava, má hloubku, rozumím jeho činnům (i když s nimi nesouhlasím), ale celé to kazí ten věk. Chápu, že s jeho minulostí bude mít nutkání tohle dělat, mně jde spíše o jeho plánování, vymýšlení strategií nebo toho, jak si snadno získává respekt u starších. Zase na druhou stranu, kdyby nebyl tak mladý, asi by to nebylo tak šokující. Chybí mi i to, že ty vedlejší postavy nejsou taky trochu více propracovány, ale snad se to objeví v dalších dílech. Co ale oceňuju, je celý ten příběh. Ze začátku jsem si myslela, jak je to strašně předvídatelný. A místy je. Jenže často vůbec není a zejména v druhé polovině knihy jsem se pozastavovala nad tím, zda jsem to přečetla správně. Líbí se mi, jak je celá Jorgova minulost vysvětlována postupně a i na samém konci se člověk dozví něco málo o tom, co se stalo před čtyřmi lety. Osobně nemám příliš v lásce, když se v takových knihách s historickou tématikou objeví něco ze sci-fi, ale to je jenom můj problém a chápu, že celá řada bude tyto detaily milovat. Takže jo, kniha byla velmi dobrá, asi ne nejlepší fantasy kniha, ale jistě jedna z těch nejbrutálnějších a nejnechutnějších. A to jsem četla i Katyni.... celý text

Po zemi bloudím dál 2017, Rae Carson

Já pořád nevěřím, že jsem to přečetla během jednoho dne ... Bála jsem se, že ta kniha nebude úplně pro mě, podle těch komentáří tady dole. Ale teď je mi jenom líto, že nebudou přeloženy další díly. Ten příběh je kupodivu dobrý. Sice jsem četla, mám pocit, dvě knihy o zlaté horečce, ale v žádné nebyla hlavní postavou holka, co umí hledat zlato. Příběh připomíná fantasy knihu s dobrodružnou výpravou; už jenom chybí draci, králové a elfové. Ale páni, jak to bylo čtivé. Sice ano, několik týdnů se často shrnulo do jednoho odstavce, ale chápu, že k dodržení hlavní myšlenky to bylo nezbytné a pořád číst o tom, jak jede na koni a sem tam něco uklidí nebo uloví, zní dost nudně. Líbí se mi ty všední problémy, všechny překážky, které se objevovaly během horečky ... moje duše historika je v sedmém nebi. Přijde mi, že vedlejší postavy jsou poněkud zajímavější než ty hlavní, ale stále jsou lépe napsány než kdejaká YA kniha vydaná letos. Mají ten prostor se vyvíjet a třeba Becky jsem zezačátku fakt neměla ráda (což bylo taky záměr), ale ke konci je to skvělá ženská (s chybama). Co se mi strašně, ale jakože STRAŠNĚ, líbilo, bylo to přemýšlení Lee. Ona uvažovala, jak nejlépe v rámci možností mohla, a často se stávalo, že udělala nějakou hodně draze vykoupenou chybu. Jestli to má nějakou chybičku (protože ano, vrtám se ve všem), tak to bude buď místy uspěchaný příběh nebo styl psaní. Víte, občas se mi zdálo, že člověk se musí pekelně soustředit nad tím, co se tam píše, protože každé slovo, které vám uteče, pozmění děj. Tohle bylo něco, co mi ze začátku trochu vadilo, ale už u sedmé kapitoly (btw, kapitoly jsou dost krátké) jsem si toho už ani nevšímala. Uf, jsem ráda, že poslední dobou čtu hodně dobré knihy. Jen mé uši už slyší pláč peněženky za další dva díly. (update) Tak, už jsem dočetla i další dva díly v angličtině. Pokud uvažujete číst dál, tak menší bacha. Za mě je ten první díl nejlepší. Druhý díl hodně poukazuje na to, jak špatně bylo zacházeno s Indiány a Čínany a objevuje se tam zase postava "milujícího" strýce. Postavy se naštěstí drží svých rolí i ve třetím díle, takže pokud milujete Lee, Jeffa, Becky, Majora, Jaspera atd., tak doporučuji. Třetí díl je rozhodně nejslabší, tam mi vadilo, že vlastně neznáte až do konce celý plán Lee proti jednomu zbohatlíkovi ze San Francisca i to, že najednou vidíme i další, kdo má nějakou schopnost. Je to matoucí, neúplné ... Nedozvíte se moc toho o rodičích Lee a jejímu strýci, některé věci jsou jenom dohady, ale nijak mi to ani nevadí. Jo a ještě ohledně schopností, tak Lee na nich po celou sérii pracuje a s každým dílem umí nové a nové kousky.... celý text

Temnější tvář magie 2016, Victoria Schwab

Já vám nevím. Ná úvod bych chtěla říct, že ta anotace je fakt děsná. Jednak v knize je jiná, ale obě dvě dost klamou a ta v knize i prozrazuje nejenom celý děj knihy, ale i hlavního záporáka. Já nevím, čekám, že anotace mi jenom naznačí, co mě čeká, a ne, že hned vyzradí zápletku. Čekala jsem, že uvidím všechny Londýny pořádně, ale tak nic. Ale to vynecháme. Přijde mi to, jaksi, nedodělané. Ten magický systém je podle mě trochu zbytečně matoucí a "přeplněný", svět plochý a postavy "nedopečené". Jako, vidím v tom to, co to asi mělo být. Ten příběh samotný není špatný, hlavně nápad je strašně poutavý, že? Hádám, že spoustu věcí se dovysvětlí později v dalších dílech. Přiznám se, že když jsem četla anotaci o několika Londýnech, napadl mě Neil Gaiman. Hrozně mě zklamalo, že si autorka dala tu práci, že každý Londýn je zasazen do jiného státu s jiným jazykem, jinou historií a prakticky to nevyužila. Nemluvě o tom Černém Londýně, na ten jsem se doopravdy těšila. Mám pocit, jako kdyby se toho nic moc v té knize nedělo. Jako kdyby dal někdo Victorii na napsání knihy týden. Jestli jsou takové všechny díly ... no nazdar. Co se mi líbilo, byly ale detaily. Třeba, Kellův kabát bych brala hned, nemluvě o tom, že Lila si normálně přizná některé dost děsivé věci. A nebudu lhát, schválně jsem si googlila, kolik stojí oční protéza (jenom ze zajímavosti). Jazyk je celkem pěkný, nijak umělecky vyvedený, ale pořád srozumitelný a čtivý. Upřímně doufám, že se další díly rozjedou, ale po tomhle se k nim hned jen tak asi nedostanu.... celý text

Prohnilé město 2018, Leigh Bardugo

Tak jo, hluboký nádech ... výdech ... Já se omlouvám, ale tohle potřebuju trošku rozdýchat. Asi by si to zasloužilo i 5/5, ale sebrala jsem jednu hvězdičku kvůli tomu, že úplně nerozumím ekonomice tohoto světa a taky ta Rada pro příliv, nebo jak se to jmenuje, mi tam úplně neseděla. Ale hele, nejsem ekonom a upřímně mě dost bavilo luštit, jak to tam funguje. Ale proboha, jak já byla napnutá a zmatená během čtení! Zmatená v tom dobrém slova smyslu, kdy ten (doplň první sprosté slovo, co tě napadne) Kaz vymýšlel jeden nápad za druhým a vodil mě za nos. A co teprve, když jsem se dozvěděla, když jeho první plán nevyšel tak dobře a on už si ten neúspěch pojistil jiným! Ano! To je přesně to, co chci! První díl byl zpočátku náročnější na čtení, ale druhý díl je o dost lepší. Líbí se mi, že každá postava má ještě spoustu prostoru ukázat svůj charakter, že pořád mají nějaká tajemství, která jsme možná všichni tušili a některá byla doopravdy překvapením. Sice ano, některé zvraty byly trochu předvídatelné, ale to nic nemění na tom, že to bude asi jedna z těch nej knih, které jsem poslední dobou četla. Ne, to nejde. Nedám tomu jen 4/5. Po napsání to jdu změnit.... celý text