Kopta přečtené 562

Cesta k nesvobodě 2019, Timothy Snyder

Kniha je docela paradoxní, jelikož její podtitul se nese v duchu Ruska, Evropy a Ameriky, přičemž dvoum jmenovaným je věnováno asi deset stránek z celé knížky. Je to prostě o Rusku. A proč ne? Bylo to evidentně potřeba. Kniha se dost často odvolává na Iljina, který do té doby je jednou neznámou, ale po přečtení, byste mohli být na něj experti. Což taky je někdy trochu otravné a nějaké pasáže v knize spíše prosvištíte a doufáte v konec. Někdy nahlédnete do historie a zjistíte, jak se věci mají v dějinném kontextu. Na konec kniha přinese dosti zajímavých informací, ale i tak je mnoho částí takových zdlouhavých a nudnějších, což ale musíte i od skoro-odborné literatury čekat. A za mě dobrý.... celý text

JLA: Spravedlnost: Kniha druhá 2018, Alex Ross

JLA: Spravedlnost: Kniha první 2018, Alex Ross

Po dlouhé době návrat ke komiksům a k DC universu konkrétně. Za mě fungující děj, který občas trochu chaoticky skočí do překombinovanosti a možná spousty věcí úspěchá, takže se člověk i bojí, zda se vše dokáže vysvětlit a nebyl by zapotřebí i třetí díl. Možná, že ano, ale i přesto tato soustava fungovala. Je zajímavé, že příběh dokáže být dost drastický a brutální i na DC poměry, ale i tak nedochází k přímé explicitnosti. Už jenom z tohoto důvodu bych doufal, že DC někdy vytvoří normální filmový svět, protože toto by vypadalo v zjednodušené verzi velice dobře. Alespoň námět je skvělý.... celý text

Rok nula: Kniha první 2021, Scott Snyder

Což o to, další příběh s Batmanem je požehnání. Teď je otázka, zda oprávněné a dobré. Za mě se totiž dostáváme do bodu, kdy je tu silně cítit inspirace Nolanovým Batmanem, který samozřejmě taky z něčeho vycházel, ale zde je to taková windows funkce kopírování, která ještě ke všemu skončila nějak po cesta ke vložení zkriplená a není to úplně, to co by se dalo čekat. A přitom je to o detailech. Jako i o vzhledu postav nebo i grafikou, která tolik nezaujme. I tak je nám zde nabídnuto pár jiných příběhových linek, které jsou kreativně poupravené a i kresba občas nabídne něco hezčího, ale stále se motáme v divnokruhu, který není jak ozvlášťňující. Druhý díl, oukej. Další budou v celku otazník. Zrovna od DC jsem se tolikrát spálil, že Harveyeho strkám do kapsy.... celý text

Rudý Zeman 2019, Jaroslav Kmenta

V tomto případě není skoro co řešit. Je to jasné téma, které rozebírá jasného antagonistu, což se prostě prokáže hned na prvních pár stránkách. A pak už se to jenom prohlubuje a prohlubuje. K tomu asi není moc, co říct, v rámci zpracování tématu a zachování faktografického odkazu jde o povinnou literaturu. Oproti Boss Babiš jde o knihu, která se více zajímá samotnou politikou i morálku. To je téma mi obecně mnohem bližší než na bázi ekonomiky a obchodů, což bylo dost negativní na oné knize. I zde se to naťukne, ale není to několika set stránková záležitost, ale pár desítek, které člověka nevytrhnou. Zeman se hodně dlouho zabývá logicky Zemanem, pro lepší pochopení se taky zabýváme jeho spolupracovníky, což je občas taky trochu nudnější, protože jde o ty ekonomické záležitosti. Poté přichází i pasáž s hackerem, která člověka docela zvedne z židle, ale bohužel tam není žádné zakončení. Satisfakční. Ale to nenastane do doby dokud Zemanův politický život neskončí. Podobný styl očekávám i v nečekaném Babišově Palermu, kde ekonomika půjde lehce stranou, i když je to zde nezbytné. Co dodat? Jen doufám, že Kmenta tady s námi bude alespoň dalších padesát let, aby nám stihl ukázat život mnoha dalších "spasitelů" typu Klaus, Topolánek, Paroubek nebo i Okamura a další, aby mladší lidé nebo lidé, co nemají čas se tímto zabývat, měli obsah ze kterého by mohli čerpat a dozvědět se pravdu. Děkujeme!... celý text

Strašidla 2007, Chuck Palahniuk

Poprvé s Palahniukem. Poprvé v jeho lascivní extázi a jeho vyhrávek na pomezí znechucení a pobavení největšího kalibru. Předem musím říci, že jsem po čtvrtině knihy vzdal četbu oné "románové" části, která upřímně řečeno byla pro mě dost odhozená od reality a nedalo se to pro mě číst. To samé básně. Ale poté zde byly povídky. Originální, krátké, plné a svěží. Jak kde ovšem. Něco člověka silně vezme jako hlavně první dvě povídky, poté nějaké, které jsou taky spíše sci-fi nebo pokřivená realita. Poté jsou vycpávky, která tvoří něco většího, ale pokud se člověk nechytí, tak netuší. To je občas dost ošemetné, jak to dopadne v rámci čtivosti, ale s tím se nic nenadělá. Obecně vzato jde o seznámení sympatické a příjemné. Jsem za něj rád a nebylo poslední. Povídky někdy odhalí to nejlepší, co autor napíše. A nebo to nejhorší. A jsem rád, že toto je spíše ten první případ.... celý text

Bouračka 1995, J. G. Ballard (p)

Ballard nabídl zcela novou věc. Svěží vítr, který už sám o sobě zní v rámci příběhu bizarně zajímavě. Taky se to tak jeví prvních několik stránek , které jsem se zájmem hltal jednu za druhou a převaloval ve své mysli každé slovo. Seděl mi i Ballardův styl vyprávění, který se zdál být jasný a přímý. Pak se cosi pokazilo. Nevím, jestli to bylo nezáživností příběhu, nějakou změnu, ale před půlkou knihy se vše najednou sklouzne spíše do nezáživné spirály nahodilých a až nesouvicejících situací, které člověka přestanou oslovovat. To byla rána na solar, se kterým se těžce dá vyrovnat. Z osvěžující knihy se nakonec vyklubala divná směsice nudy, nahodilosti a občasně nechutných sexuálních výlevů, které tolik neseděli do určité snahy téma nadnést.... celý text

Království 2020, Jo Nesbø

Nesbø píše tragédii na několik dějství. Říz MacBeth a Romea a Julie. Až nečekaně moc. Děj sám o sobě je jízda sama. Autor opět ukazuje svůj um a neustále nám předkládá neustále nějaký děj a případnou akci. Občas člověk trochu znejistí, zda náhodou trochu neztrácí nit a jeho kapitoly nejsou tak trochu zcestné. Nakonec se ukáže, že mnohdy tomu tak není a nebo alespoň je to mistrovsky zamaskováno, že se to ani nezdá. Celá kniha má v sobě určitý stockholmský syndrom, kdy se vše čte jedna báseň a příběh hezky plyne. Vztah k postavám naleznete také lehce. To, co je trochu složitější je občas logika děje a určitá zanedbanost. Roy si jen tak odjede na druhý konec Norska jen protože je zaláskovaný a nikoho moc nezajímá jak a proč. Je to samozřejmost, i když to nedává moc smysl v rámci nějaké logiky i celkového života. Zároveň je to tak trochu telenovela. Občas nějaká vražda, občas nějaké milostné pletky, které se někomu nelíbí. Chybí už jenom Armando. Mnohdy se zamýšlím nad tím, jak by kniha mohla vypadat jako film. Zde by to bylo dost zvláštní. Děj by mnohdy spadl až k vágnosti, nereálnosti a něčemu až bláznivému. Asi by to moc nefungovalo. Království tak funguje skvěle jako kniha. Jednoduché plynutí děje, které nepotřebuje nějaký konstrukt. Tím to asi končí. V rámci celé té logičnosti a podobných věcí se skoro zdá, že Království je asi nejslabší kina jakou jsem od Nesba kdy četl. I přesto jde stále o jednu z nejlepších knížek, kterou jsem četl tento rok.... celý text

Balady 2019, Johann Wolfgang Goethe

Balady krátké a nijak záživné. Forma asi splněna se vším, co je zapotřebí, ale než se stihne rozvinout příběh, tak je konec a další krátká a nebo nezáživná část. Možnost nalezení neznámého zlata se nekoná.... celý text

Jméno růže 2016, Umberto Eco

Jméno předkůže není na pořadu dne. Spíše měsíce s tím, jak těžce se to četlo. Koukám, že kniha je pro mnohé klenotem a asi jim to nehodlám vyvracet. Jen z mého úhlu pohledu jsem nebyl úplně naladěn na křesťanskou filozofii, která má v sobě i nějaký krimi příběh, který nemá hrát hlavní roli a proto je takový bezvýznamný a plytký. Vlastně až na pár pasážích nemohu mluvit, o tom, že by mě kniha zaujala. Mnohdy tu mluvím o zkracování obsahu, aby byla kniha schůdná, ale tady by nezbyl ani prolog. Smutný příběh celosvětové klasiky.... celý text

Hrobka 2010, Howard Phillips Lovecraft

Ono to něco do sebe má. Moje první zkušenost s Lovecraftem končí v celku rozporuplně. Z knihy je cítit atmosféra, strach, tajemství a všechno. Celé to však ale působí spíše jako chvilkové bububu, které navíc mnohdy nemá příběh. Nebo alespoň ně takový, o který by se dalo stát. O to je to zajímavější, že toto je moje asi nejrychleji přečtená kniha v životě, protože mi to dalo jenom dva necelé dny, ale nic to nemění na tom, že drtivá většina příběhů je dosti plytkých a nic neříkajících. Mohu tedy mluvit o silném zklamání. I tak ale na umu spisovatele se moc pochybností nenajde a já sám bych rád věřil, že další kniha ukáže cosi lepšího. Hrobka zůstane hlavně obdivovaným dílem, protože má skvělý obal, grafiku a atmosféru. Kloudného příběhu by se však nedořezal jako krve mrtvém praseti.... celý text

Čarodějky ze Salemu 2009, Arthur Miller

Neuvěřitelné dílo. V jednom máme absolutní bigotní fanatismus a nenávist, která je schopná vraždit neviňátka a na straně druhé je to vlastně jenom pomsta za zhrzení jedné ženy. Jak jednoduché a dekadentní. Navíc Miller je skvělý v tom, že jeho dílo se velmi příjemně čte, i přes fakt divadelní hry a navíc dobře schůdné. Asi nejlepší hra, se kterou jsem v tištěné podobě setkal a věřím, že při dobrém zpracování musí jít na jevišti o skvělý zážitek. V tomto díle je navíc řečeno i více než bychom asi očekávali. A proto ho skoro nejde nemilovat. Silné a výstižně mrazivé.... celý text

To 2016, Stephen King

Komplikovaná záležitost. King opět trochu ukazuje svůj um. I se všemi pozitivy i negativy. Upřímně řečeno první stránky jsou totální několika karátové zlato. Člověk má nepříjemný až děsivý pocit, ať se děje cokoliv. I když jde o pasáže, které nejsou nijak extrémně důležité, tak alespoň prohlubují děj a atmosféru. Postupem času se dočkáváme klasické retrospekce s dětmi, která nám ukazuje jak kouzelně i děsivě umí tento patetický život King zpracovat. Asi hlavní rozdíl mezi filmy je jednoduše ten, že kniha nám nabízí asi propracovaný, ale oproti struktuře filmu i chaotický pohled přeskoků v čase. Nakonec to se ukazuje jako hlavní negativum. Film je nakonec dost konzistentní záležitost, která jasně nabízí fakta a onen vesmír s příběhem, tak schůdně a výstižně, jak to jen jde. Protože King se pomalu dostává do své sféry, která jde více ujetější a želvovitou cestou, kterou čtenáři zřejmě oceňují, ale pro mě je to něco, co mi nesedí. Proto vždy budu zamilovaný do Kubrickova Osvícení, které s Kingovým Osvícením má společný jen námět. Rád Kingovi dám ještě někdy šanci. Stoprocentně. Ale občas člověk těžko bojuje s jeho obsahem, který se zdá být z poloviny jako takový nepodstatný balast, který na svém konci spíše než epickou tečkou působí otravnou zdlouhavou nudlí.... celý text

Romeo a Julie 2018, William Shakespeare

Klasický příběh, na který asi není moc, co sdělit. Jeho problémem je, že ho všichni znají nazpaměť dříve než vůbec vědí, kdo ho napsal, nebo jak vypadá obal knihy. Kniha je už mnohdy zbytečná, jedině, že by ji někdo přečetl s úžasně důmyslným a veršovaným překladem, tak by člověk ocenil i samotné detailní čtení. Přeji lidem z roku 2200, že Romeo a Julie už nebude tolik prokádrované školstvím a vším, že někdo si ho bude moct přečíst a užít si to.... celý text

Proměna 2007, Franz Kafka

Trochu těžší dílo. Těžce se nad tím přemýšlí, protože Kafka se s tím moc nemaže a hned jde k věci. O to hůře snesitelnější je se prodírat dalšími desítkami stránek, ve kterých se vlastně nic moc neděje a zdá se to být těžce přístupné. Trvá to než si to člověk nějak sesumíruje a pochopí. Ano, důležité dílo. Na mě osobně v celku nepřípustné.... celý text

Ortel 2001, Franz Kafka

Krátké a úderné. Silné. Věc, která je sice spletitá, ale krátká, takže netrvá příliš dlouho na to si ji dát znova je z žánru mých oblíbených. Kafka napoprvé potvrzuje pro mě v celku příjemný a čtivý styl. Ale bude hodně záležet na délce. Ortel je v tomto trochu jedinečný.... celý text

Oheň a krev 2019, George R. R. Martin

Tak tohle byl průser. Martin si odskočil menší/větší prokrastinací od Západozemí do Západozemí, ale o pár let zpátky. Do výsluní samotných Targaryenů. A dal nám možnost si přečíst, jak to všechno bylo. A bylo toho tolik, že se mi z toho kroutí nejenom ohanbí. Prvních pár stránek je v celku zajímavých. Bodejť, detailně se v nich dozvídáme vše, co jsme za dlouhé roky čtení a sledování seriálu chtěli vědět. Jenže brzy zjistíme, že plody nesou i otravné pecky. A někdy i červy. Martin se totiž vydává tak detailní cestou pojetí děje, že se z toho až dělá nevolno. Děj, který by vystačil bohatě na nějakých padesát stránek popisuje sáhodlouze a únavně na několik stovek. Nebo alespoň dvojnásobek. S tím by ani nebyl v mém případě problém, ale jde o to, že mnoho těch informacích je naprosto zbytečných. Upřímně mě nezajímá, co dělal jeden bezvýznamný lord, který měl toho a toho vojáka, který udělal tohle a tohle a pro kontext celého příběhu jsou v podstatě irelevantní. Asi nejvíce v rámci drzosti to náš textový mág posune do bodu, kdy věnuje celou jednu kapitolu postavě, která je úplně k ničemu a do děje ani nezasáhne. A proč by taky? Děj totiž o padesát stránek dál skončí a my vlastně nevíme polovinu celku. Nevím, jestli jsem byl jenom špatně informován, jak to básník myslí, ale když jsem se blížil asi sto stránek do konce a nějak mi došlo, že asi nedostaneme příběh Baelora, který byl asi v rámci rozvoje nejvýznamnější panovník, ani příběh Černožára, který je pro budoucí vývoj a lore docela dost důležitý a nakonec ani to nejzajímavější, což je Robertova rebelie. Nic z toho nedostaneme. Proč? To nevím. Martin si odběhl už skoro deset let od dopsání Písně ledu a ohně a místo toho jsme dostali dílo o Targaryenech, které končí v půlce jejich vlády. S 600 stránkami obsahu, kde skoro polovina je popis toho, co dělal jeden panoš tam, komu co udělal tady a jak to neovlivnilo děj potom. Asi největší výsměch je v tom, že dostaneme rodokmen rodu, dostaneme nějaký stručný popis, ale nedostaneme mapu. Takže když nám autor barvitě líčí jak se armáda jednoho lorda blížila tam a druhá nepřátelská jim šla do zad odtamtud, tak pokud neznáte náhodou mapu fiktivního kontinentu nazpaměť... upsík, máte smůlu, doufám, že jste si neužili děj. To samé platí o lordech, kteří v jedné bitvě stojí na jedné straně a poté tam, a jelikož autor nabídne lordů a jejich rodů tři prdele, snad se předpokládá, že přesně víte, kde nechal čmelák žihadlo. Martin si odskočil od toho, na co všichni čekali na něco, co nikdo moc nečekal, ale zase chtěl. Ale dostal to v neuvěřitelně zdlouhavé verzi. Nejvíce mě na tom štve to pojetí zápisků ze Západozemí formou nalezení historických pramenů a podobně. Přičemž snad kdokoliv, kdo kdy se zajímal o historii, tak ví, že toto pojetí, kdy víme, kdy kdo něco někomu řekl přesně a co si o tom myslel, je absolutní nonsens, který byl jedině dával smysl, kdyby bylo Západozemí prošpikované diktafony a kamerami. Což asi jako nebylo. Normálně by mě to neštvalo. Pokud by si kniha právě nehrála na dějepisný popis reality. Nakonec tedy dostaneme to, co jsme nečekali, ale vlastně chtěli, ale ještě to máme odfláknuté bez poloviny toho důležitého a s tempem toho jak Martin píše se toho asi ani nikdy nedočkáme. Takže tato kniha byla vlastně v celku zbytečná. Strávil jsem s Martinem v Západozemí a Essosu s jeho sérií všech asi pět tisíc stránek. Ty dohromady však nikdy nebyli tak úmorné, těžké až nudné jako šest set stránek o stoleté historii kontinentu. Fu.... celý text

Sémě zkázy 2019, Mike Mignola

Atmosféra funguje perfektně. Hellboy se představuje v té verzi v jaké je i dedikován a to jako nějaký fantasy a sci-fi moderní Lovecraft příběh, který na papíře vpadá excelentně. A i v rámci příběhu to je něco velmi neotřelého, působivého a příjemného. Možná jenom člověku občas trochu zavadí okem, že Hellboy se jakoby setkává s ultimátním nemesis hned v prvním sboru, takže ani tolik nepocítíte, že mu vskutku teče do bot a jde to tuhého. To je asi jediné, co bych mohl vytknout. Odvyprávění, zpracování a všechno bylo perfektní. Hellboy tak svým prvním sešitem strčil pro mě do kapsy většinu dosud přečtených DC komiksů.... celý text

Karanténa 2020, Peter May

Asi si dokážu představit, že pro někoho je to slabší May. Přeci jen, už má za sebou větší portfolio a toho oproti Skále a podobným vypadá dost prvoplánově až amatérsky. V rámci psaní. V rámci hledání zpráv a podobně, tomu je naopak. Kniha je ale klasický May otisk. Velice čtivý, velice záživný, až na pár hluchý a asi i zbytečných míst. Jednoduše jde o Maye, který umí zaujmout a baví. A zároveň v roce 2020 mrazí. Konec je sám o sobě v celku uspokojivý, ale více než unáhlený, kdy je to utnuto dost nečekaně a bez koncovky. Ale ano, trochu jsme si zkusili i nadnárodní komplot a podobně. Zabavilo a potěšilo. Ne, že ne.... celý text

Bizarní povídky 2020, Olga Tokarczuk

Těžký příběh ze života a díla Nobelistů. V tomto případě další polské Nobelistky a bezpochyby jedné z nejzajímavějších dám dnešní doby. O tom už vím dlouho a pořádně. Proto taky vím, že jde o úžasná díla. Taková, která ale mnohdy nejsou pro mě. Kniha začne velmi lehce a příjemně. Postupně už se ale zaměříme na náročnější a delší povídky a poté se jenom teleportujeme do další velké fáze, která se může jevit nad chápání a podobně. A v tom je asi ten problém. Že postupem času se ztrácí má pozornost, chápání a vnímání toho, jak by to bylo být. Výsledek? Další kniha, u které se v půlce naprosto ztrácím a nevím, co si s tím počít. A i když mi do konce zbývá jen pár stránek, vím, že absolutně nevím, o čem byly a vlastně to nemá cenu. Je to škoda. Ale je to další zajímavá knížka, která obchází mé chápání, a kterou jsem nemohl dočíst. Měl jsem šanci v Tokarczuk a v moji milovanou bizarnost. Nakonec z toho dost nebylo.... celý text