Kozel Kozel přečtené 777

Alžběta II.: Život moderní panovnice

Alžběta II.: Život moderní panovnice 2012, Sally Bedell Smith
5 z 5

Dovolím si tvrdit, že Británie svá nejvýznamnější období zažívala vždy, když na jejím trůně seděla královna. To platí především o třech - o Alžbětě I. Tudorovně, Viktorii a Alžbětě II. Té poslední je pak věnována tato skvěle napsaná biografie; až si říkám, je-li to dáno stylem autorky a nebo předlohou knihy. Patrně kombinací obojího. Skvělá kniha mířící nejen na samotnou královnu, ale i na její rodinu a politické okolí, takže ve výsledku tu máme vyprávění o životě celé země za posledních 96 let. Nevím, co na Alžbětině osobnosti obdivovat víc - zda její humor, intelekt, vůli, diskrétnost, odhodlání, skromnost, moudrost, majestátnost, eleganci, odvahu, schopnost řešit opravdu stresující situace. A je jedno zda se jedná o záležitosti státní nebo rodinné. Ač královna má ústavně svázané ruce, přesto dokázala nejednou ovlivnit politiku země, udržet Commonwealth v současném stavu, podržet zemi v krizích, přiblížit se lidu, inspirovat, uchovat monarchii v "moderním" světě. Nehledě na to, že mluvíme o více než šedesáti letech, přičemž královně dosud nechybí energie, šarm a úsměv na tváři. Ale není to jen o roli panovnice, nýbrž i o ženě, která má ještě druhou tvář - tu venkovskou, kdy se s neodmyslitelným šátkem na hlavě prohání na koních nebo za volantem Land Roveru cestuje po okolí Balmoralu. Až jednoho dne Alžběta odejde, změní to nejen Británii.... celý text


Vůdcové, snílci a rebelové

Vůdcové, snílci a rebelové 1935, René Fülöp-Miller
3 z 5

Je nepřeberné množství způsobů, jak nazírat na historii lidstva. A jeden z těch, pro mě zajímavějších, způsobů si vybral i Fülöp-Miller pro svou knihu. Knihu, jež je obsáhlým, poučným, dobře srozumitelným a i všeobjímajícím průvodcem historických cest, jimiž se lidstvo pokoušelo vyrovnat s "prabázní z ohromující velikosti světového prostoru, z bezmezné osamělosti člověka v něm se nalézajícího, bázeň před tajuplnými, nevypočitatelně rozmarnými mocnostmi, jimiž lidská fantazie naplňuje tento prostor". A tak jsem se s překvapením, poznámkami a zamyšlením proplétal středověkými společnostmi, tak nebo onak vedenými Bohem, přes skeptické a rozumové osvícenství, revoluční Francii, materiální 19. století až k nastupujícímu fašismu a nacismu (kniha vyšla v roce 1935 a díky datu je při nejmenším poslední část mnoho zajímavá). Pokud bych mohl zmínit ještě další zajímavé části, pak jsou to jmenovitě "Hřbitov rozumu" a "Sen o velikém kouzelnictví". Na jednu otázku jsem si však ani tímto průvodcem nedovedl odpovědět: Jestliže se odjakživa snažila lidská společnost konkrétními hnutími a filozofiemi vypořádat s Osudem, jakou cestou se vydala ta dnešní?... celý text


Manželství

Manželství 1930, Herbert George Wells
1 z 5

Nejtragičtější Wellsova kniha, kterou jsem dosud četl. Za celou dobu jsem si nedovedl k postavám vypěstovat nějaký vztah, a to platí i o ústřední manželské dvojici Trafforda a Marjorie. A u beletrie považuju vztah čtenář-postavy za vcelku zásadní. Prokousat se velmi patetickým, sentimentálním a často vatovým proudem myšlenek hlavních postav, abych se dostal k myšlenkám, které mě na tomto autorovi baví, byl hodně složitý boj. Kdyby byl Wells napsal na téma manželství a moderní život knihu úvah, byl bych mu vděčnější a ony myšlenky o sufražetkách, emancipaci, rozdílech mezi mužským a ženským pohledem, kapitalismu, socialismu a měnící se moderní společnosti, které na mne skrz nespočet zbytečných stran prokoukly, bych hodnotil pozitivněji. Možná jsem však na tuto knihu ještě nedozrál, což teprve prokáže čas. Prozatím zůstává pocit trpkosti.... celý text


Konec generála Gordona

Konec generála Gordona 1934, Lytton Strachey
5 z 5

Stracheyho knihu o generálu Gordonovi považuju za nejlepší, i když faktograficky patrně nikoli nejzdařilejší, ze tří knih, kterým se dostalo českého překladu. O to smutnější je skutečnost, že Gordonův příběh je pouze kapitolou vytaženou z většího souboru, jenž v době svého vydání způsobil v anglické společnosti slušný poprask. Abych však zůstal u tématu. Postava generála Gordona je dosti zajímavá (byť u nás nijak zvlášť známá) a navíc na jeho jméno člověk nejednou narazí při čtení soudobé i pozdější literatury. Osobnost zajímavá svou povahou, životní dráhou, podivným koncem i následným heroisováním, což Strachey podává svým typickým čtivým způsobem, v němž je tentokrát velmi silně znát jízlivost a ironie mířená proti prakticky všem postavám, které se na tomto dramatu v Chartúmu podílely.... celý text


Vzpomínky na Sherlocka Holmese

Vzpomínky na Sherlocka Holmese 1998, Arthur Conan Doyle
5 z 5

Tahle dávka příběhů Sherlocka mě nadchla víc než ta předchozí. "Příběhy" byla především o prvním setkání čtenáře s Watsonem a Sherlockem, "Vzpomínky" už jsou pokročilejší co do vztahů i "problémů" a s nádechem melancholie, s kterou Watson na svého přítele vzpomíná vzhledem k vyvrcholení v Posledním případu. Což je mimochodem jedna z těch dosud lepších holmesiádských povídek, které jsem četl. I ostatní zde obsažené mi připravily milé chvíle; ať už za to vděčím jejich průběhu, námětu, zápletce nebo rozhovorům mezi dvěma ústředními postavami - namátkou mohu zmínit případ lodi Gloria Scottová, krásně tajemný Musgraveský rituál, ryze kriminální Řecký tlumočník a nebo Námořní smlouvu.... celý text


Příběhy Sherlocka Holmese

Příběhy Sherlocka Holmese 1971, Arthur Conan Doyle
4 z 5

Je vůbec možné komentovat takovou žánrovou klasiku, jakým je postava Sherlocka Holmese a jeho dobrodružství vyprávěná věrným přítelem Johnem Watsonem? Pokud čtenář čte povídky souvisle za sebou, velmi snadno dedukční metodou nalezne osnovu, kterou Doyle dodržuje. Holmes v originále vycházel jakožto seriál, takže kompletovaná sbírka může mít onu tendenci chvílemi nudit. Ovšem pouze do chvíle než vás znovu uchvátí Londýn slabě osvětlený plynovými lampami snažícími se protlačit kousek světla lezavou mlhou; vyhřátý pokoj na Baker Street, kde živě diskutuje Holmes s Watsonem po vyslechnutí klientových trápení nebo při čekání na výsledek pátrání malých detektivů; (zlo)činy, které se v nespočtu obdobách vlastně dějí dnes a denně. Navíc je tu řada povídek (ne všechny), které jsou rozsahem sice krátké, ale obsahem jsou na pomezí duchařiny a gotických románů či příběhů jako z pera Wilkie Collinse, díky čemuž mají kouzlo, kerému já osobně nedokážu odolat. Dnes ani zítra.... celý text


Jaké je to být vlkem

Jaké je to být vlkem 2005, Anne Ménatory
5 z 5

Nádherná kniha a nádherném zvířeti plná naprosto nádherných fotografií. Anne Ménatory, spoluautorka filmu Bratr vlk a dcera i pokračovatelka svého legendárního otce, tohle fantastické album doplnila textem, který je pravda trochu povšechný, ale pokud člověk již o vlcích něco ví, získá pár dalších informací k dobru. Navíc, člověku, který s vlky prakticky vyrůstal, musíte chtě nechtě věřit. Je fajn, že se o vlcích stále píše, natáčí filmy a jsou vděčným zdrojem pro fotografy. A ačkoli se vlkům začíná opět trochu dařit (dokonce snad konečně i v ČR), nemají vyhráno a já jen doufám, že lidem konečně dojde, že ztrátou této šelmy ztratíme rovnováhu, s kterou by příroda měla velikou potíž. Protože "Každý tvor má svou roli a své místo v řádu věcí."... celý text


Válka ve vzduchu

Válka ve vzduchu 1927, Herbert George Wells
4 z 5

Na prvních stranách mě Wellsova Válka ve vzduchu popravdě příliš neoslovila. Jenže to platilo pouze do momentu, než se Bert Smallways zřítil s balonem v Německu a byl nucen účastnit se na vzducholodích úvodu světové války. Od té chvíle jsem byl zmítán mnoha zvraty a mrazivými momenty ať už díky bojovým scénám, Bertově osudu a nebo (především) dalšímu důkazu Wellsově neuvěřitelné schopnosti předvídat. Hlavně díky tomuto je Válka ve vzduchu v mých očích ohromující knihou, která má velikou hodnotu. To, jakým způsobem odhadl roli Německa, dobu, kdy válka vypukla, její politické, ekonomické, sociální přičiny (a jejich rozebírání) nebo i fakt, že jmenoval vzducholoď Graf Zeppelin dvacet let před jejím vzletem, z této knihy dělá něco mnohem víc než položku v historii literatury. Alespoň pro mě. Protože koho by v roce 1908 napadlo dopodrobna se zamýšlet nad tím, že o nějakých šest let skutečně propukne světová válka?... celý text


Viktorie, královna anglická: Její život a doba

Viktorie, královna anglická: Její život a doba 1937, Edith Sitwell
3 z 5

Neodolám srovnání se čtivou knihou Lyttona Stracheyho, z níž Sitwellová taktéž hojně čerpala. Obě knihy mají příjemný, až beletristický, spád a jsou pohodlnou četbou, ale ačkoli je Sitwellová objemnější (počtem stran, faktů i tématického záběru), je přece jen omezená víc přímo na osobu Viktorie, což je persona sama o sobě vcelku komplikovaná. Jak jsem naznačil v komentáři u Stracheye, královna Viktorie je už poněkud jiným typem panovníka a z obou knih má člověk pocit, že víc než ona, mají na rozvoji Británie v 19. století podíl její prime ministři. Jmenovitě pak Melbourne, Gladstone, Disraeli, Peel. Nedá se říct, která kniha je lepší, bok po boku ovšem pracují naprosto skvěle. Abych se však nepřeklopil do nějakého většího rozboru, chci vypíchnout především kapitolu Přehlídka, která má schopnost otevřít oči a představuje čtenáři viktoriánskou Anglii v trochu jiném, tvrdším a realističtějším světle než jaký je obecný obraz.... celý text


Otec Kristýny Alberty

Otec Kristýny Alberty 1927, Herbert George Wells
3 z 5

Otec Kristýny Alberty jistě nedosahuje kvalit humoristického Pana Pollyho nebo Lewishama; přesto mě kniha bavila - ať už samotným způsobem Wellsova vyprávění nebo právě trampotami i myšlenkami (a z toho plynoucí otevřená kritika tehdejší oblasti psychiatrie,) pana Breembyho či feminismus jeho dcery, který v závěru knihy přechází až do revolučního hnutí, což dalo na posledních několika stranách Wellsovi prostor k disputaci mezi několika pohledy na svět. Není myslím nutné dodávat, že autor jako vždy v tomhle směru dalece přesáhl svoji dobu a spoustu věcí může čtenář vztáhnout i na rok 2016.... celý text


Motörhead

Motörhead 2009, Lemmy Kilmister
5 z 5

Ačkoli se Lemmy závěrem roku 2015 stal členem velkolepého orchestru kdesi nahoře v hudebním nebi, jeho autobiografie je dalším důkazem, že Lemmy je rock´n´roll - rychlý, drsný, nekompromisní, přímý, vtipný, objímající, přátelský, zvrácený, romantický, chytlavý, nezastavitelný, nesmrtelný..... celý text


Anna Elliotová

Anna Elliotová 2004, Jane Austen
3 z 5

Velmi trefně je v anotaci použita narážka na Popelku, protože přesně tuhle postavu Anna Elliotová a její rodinné poměry připomínají. Ale přes veškerou milou pohádkovost, příjemnou plynulost příběhu a charaktery postav jako Mary nebo Croftovy nepatří tahle knížka mezi to nejlepší, co Jana napsala (i když zvrat v podobě vyprávění paní Smithové o Elliotovi považuju za jednu z nejlepších jejích scén). Možná je to rozsáhlostí, které se dostalo geografii na úkor humoru, možná je to mou rozporuplností k Austenové. Nechápejte mě však špatně, jestliže Austenová napsala na své poměry "průměr", pak je to stále libý počin románů rodinného života=o)... celý text


Ztracený svět

Ztracený svět 1971, Arthur Conan Doyle
3 z 5

Tři hrané seriály jsem jako dítě miloval: Buffy, Lovci pokladů a Ztracený svět (nejen kvůli Jennifer O´Dell). Otázka proč jsem si knižní předlohu ke Ztracenému světu přečetl až teď po tolika letech, které uběhly od dopoledního sledování seriálu, zůstane nezodpovězená. Protože je TV pořad předlohou inspirován hodně volně, a tak už jen čistě k Doylově knize. Jakmile jsem začal číst, nebylo možné se odtrhnout od strhujícího dobrodružství čtvěřice průkopníků hledající skrytá tajemství přírody. Způsob vyprávění prostřednictvím reportáží a k tomu dva páry tak protikladných (Summerlee/Challenger, Malone/Roxton) a přitom se doplňujících (Summerlee/Challenger, Malone/Roxton) charakterů má v prostředí divoké Amazonie a moderním člověkem netknuté náhorní plošiny moc čtenáře upoutat na pár velmi napínavých, humorných, veselých, děsivých hodin. Musím však jedním dechem dodat, že Doylova dobrodružná science fiction nakonec nedosáhne v mém srdci takové místo jaké má třeba Wellsův Ostrov dr. Moreaua, na nějž sem si kolikrát při putování Ztraceným světem vzpomněl... celý text


Baulehr-Bataillon 800 z. b. V. Brandenburg

Baulehr-Bataillon 800 z. b. V. Brandenburg 2006, Franz Kurowski
3 z 5

Jestliže měli Britové jednotky SAS a Američané Commandos, pak Němci měli útvar Brandenburg, na jehož činnosti se odráží celý průběh války. Bylo zajímavé číst úkoly, které se z útočných měnily v roce 1943 na obranné a později na přelomu let 1944-1945 spíš na úkloly kryjící ústup. Avšak tahle bohatá historie popisující válku zase z jiného úhlu nebyla snadným čtením. Kurowskiho kniha se nečetla úplně nejlépe, jednak pro text ve dvou sloupcích na stránce, druhak pro bohatou faktografii událostí a jmen, které Brandenburg provázely. Avšak tak to s odbornou literaturou už bývá a po "přelouskání" člověk ví, co a na jakých stránkách v případě potřeby najde.... celý text


Tom Jones

Tom Jones 1987, Henry Fielding
5 z 5

Úchvatná kniha. Úchvatná z mnoha důvodů. Ač mě v prvním okamžiku počet stran trochu děsil, nakonec jejich čísla narůstala velice rychle a knihu jsem nerad odkládal. Fieldingova lidská komedie má mnoho vrstev - lidských i obsahových - a nevím, čím mě pobavila víc: vypravěč v osobním vztahu ke čtenáři, úvodní eseje k jednotlivým knihám, páně Westernova povaha a jeho zoufalství při výstupech se sestrou, Partridgova návštěva divadla nebo zájezdní hostince, kdy v každém z nich došlo k šarvátce, Allworthyho filozofický nadhled, kontrast Thwackuma se Squarem nebo vyprávění Pána z kopců či ty dobové narážky na společnost i aktuální dění. Tisíc láter a kulí! Je toho mnoho, proč číst tuhle knihu poprvé a v budoucnu si to několikrát zopakovat. Není divu, že se Dickens mistrem Fieldingem v mnohém inspiroval V neposlední řadě musím sklonit poklonu překladu Evy Kondrysové, neboť na tak kouzelné výrazy (rajda zlíhaná, cumploch nebo hudrmanice) a věty ("Jsi cucák a víš pendrek) člověk už mnoho nenarazí.... celý text


Mé velitelské operace

Mé velitelské operace 1994, Otto Skorzeny
4 z 5

Otto Skorzeny byl výjimečnou osobností nového typu války (onen německý odraz britských SAS či amerických Commandos) a k tomu napsal výjimečnou knihu. Jeho vyprávění o vlastní účasti na druhé světové válce je velmi subjektivním, ale také velice zajímavým pohledem na dosud největší válečný konflikt. Během čtení ve mne vyvolal mnoho otázek a nejsem si zcela jist, jak se k jeho pocitům vlastně postavit. Hluboce mě zaujalo, že o svých činech, úspěších a předpovědích hovoří, jako by vlastně o nic zvláštního nešlo, přičemž samotné vyprávění by těžko vymýšlel i Ian Fleming. A pak je tu ta ještě zajímavější část. Celou knihu totiž provází pocit křivdy, kdy neustále zrazovanému Německu byla válka v podstatě vnucena a nikdo nepochopil, že nacistické Německo bojuje především proti Sovětům a bolševizaci, která hrozila Evropě (i to Skorzenyho zadostiučinění, že došlo na jeho slova, má kouzlo). Stejně tak se Skorzenyho světová válka odehrává především za oponou tajných služeb, z čehož plynou další a další otázky: Proč Skorzeny ani jednou nenarazil na židovskou otázku a koncentrační tábory? Kdo z nejvyššího nacistického velení donášel Sovětům? Byli Němci nevinni v masakru u Malméd? Prodloužilo spojenecké vyžadování "bezpodmínečné kapitulace" válku? Mnoho dalších otázek jsem si pokládal. Myslím, že v rámci historického bádání není nic cennějšího a čarovnějšího než paměti a názory přímých účastníků. Proto jsou "Mé velitelské operace" skvělým čtením pro všechny, kdo chtějí nahlédnout do mysli "všehoschopné bytosti moderní mytologie", která o své činnosti mluví dost otevřeně a upřímě a v závěru pokladá jednu ze složitých otázek tohoto období dějin: Jak jsem mohl v roce 1939 tušit, že se vstupem k jednotkám SS dopouštím zločinu?... celý text


Tichým krokem kráčí strach

Tichým krokem kráčí strach 2002, * antologie
3 z 5

Tenhle druh nenápadných, lehce napínavých a "děsivých" příběhů mám hodně rád. A tenhle výběr mě zaujal na každé stránce (i graficky). Opravdu literárně krásný, přesto obsahem lehce chladivý zdvižený závoj Eliotové odhalující něco z negativní mysli; milá a duchařsky laděná Cecilie de Nöel, v níž jde především o odvěký souboj mezi skeptiky a věřícími (hlavně pan Atherley a jeho pohled dokázal pobavit); modlitba Huntové je neobyčejným příběhem manželství a Whartonové Později má v sobě navíc i cosi z napínavých detektivek. Přelom 19. a 20. století má stále svou nejen literární krásu, která s odstupem času neklesá, ba naopak. Tato sbírka budiž o tom důkazem, stejně jako svědectvím, že hrůza, strach, děs, obavy a další mají nesčetně podob a čím tišším krokem přichází, tím intenzivnější je jejich dotek.... celý text


Jindřich Esmond I-II.

Jindřich Esmond I-II. 1937, William Makepeace Thackeray
1 z 5

Tak z tohoto Thackerayova románu si odnáším leda tak rozhořčení. Že v mém vydání chybí půlka druhé a třetí kapitoly z důvodu špatně vloženého bloku mi tolik nevadí. Thackerayův vypravečský styl mi však dosud pořádně nesedl (byť soudím pouze podle této knihy a "vánočních" povídek), ale i to bych přešel. Co mě však naprosto odrovnalo, byla skutečnost, že když jsem se prokousal - ne zrovna zábavným - dětstvím Jindřicha Esmonda a dostal se ke druhému dílu, kdy Jindřich vstoupil do armády a prochází skutečnými bojišti po boku reálných historických postav (tahle část knihy je opravdu povedená), najednou se objeví konec. Konec druhého dílu ze čtyř! Sami si jistě dovedete představit, jak nepříjemné je, pokud vás kniha začne bavit a následně zjistíte, že není celá. O to víc, když se dozvíte, že zbývající dva díly ani český překlad nemají. Proč tento neduh prznící literaturu provází české překlady jest mi záhadou...... celý text


Z letopisů Angrie

Z letopisů Angrie 2011, Charlotte Brontë
2 z 5

Imaginární Angrie je vcelku krásná zem plná zvláštních postav i přístupu k nim. Přesto nemůžu říct, že bych se do ní chtěl v blízké době vrátit. Zatímco Mina Lauryová je chvílemi dosti zábavná a pitoreskní, většinu času jsem nedokázal přijít stránkám na chuť. Následný Hotel Stancliffe mi činil trochu potíže kvůli přeskakováním mezi postavami a zamění-li autorka jméno s titulem, což je ostatně v ostrovní literatuře občas zvykem, pak člověk ztrácí linku. Vrchol příběhu před hotelem a některé dialogy jsou však zase příjemným zážitkem. Tudíž zkráceně řečeno, je tahle knížka trochu rozporuplným čtivem. Co je však smutnější a knize to na atraktivitě nepřidá, je skutečnost, že se jedná o výběr z výběru (Letopisy z Angrie jsou rozsáhlejší skládankou), což je vůbec dost protivný neduh českých překladů nehledě na dobu jejich vzniku.... celý text


Ve službách zla

Ve službách zla 2016, Robert Galbraith (p)
4 z 5

Třetí detektivka od Rowlingové byla zase o něco lepší než předchozí, Strike charismatičtější, Robin atraktivnější, jejich vztah záhadnější a případ zajímavější. Jistě, jedná se o detektivku, což je žánr spíš odpočinkový a i tenhle příběh člověku v hlavě na dlouho neuvízne. Jenomže se to hrozně dobře čte, přes počet stránek je to záležitost dvou odpolední, ústřední dvojice vskutku okouzlující a s originálním hudebním doprovodem rockové klasiky Blue Öyster Cult (což považuju od Rowlingové za opravdu milé překvapení) je to kniha, kterou si člověk - nebo alespoň já - čas od času rád připomene. U Hedvábníka jsem se zamyslel nad filmovou podobou a teď jsem skutečně zvědav, jak si s předlohou poradí BBC v seriálové podobě. Já jim však věřím.... celý text