Kyta přečtené 366

Kuře melancholik 2008, Josef Karel Šlejhar

Tato krátká novela mě zaujala svým námětem. Rozhodně nelituji, že jsem se rozhodla ji přečíst, ačkoli to bylo dost depresivní a smutné čtení. Nečetla se mi vůbec obtížně, přestože se tu hojně vyskytovaly přechodníky a věty měly jiný slovosled než na jaký jsem zvyklá. Tyhle okolnosti se dají celkem snadno přehlédnout, když děj i myšlenky jsou poutavé, zajímavé a stále aktuální. Doteď nechápu, jak může být člověk tak lhostejný k tomu, co se děje přímo před jeho očima, přesně jak to autor znázornil na chlapcově otci. Nechápu, proč se o svého syna vůbec nezajímal a proč nezasáhl, když evidentně věděl, co s jeho synem jeho žena provádí. Pro ni chlapec představoval jen překážku, ačkoli mi není jasné, proč se na něj tak zaměřovala a nenechala ho prostě být. Proč si na něm vylévala vztek za hlouposti. Chápu to tak, že tímhle chtěl autor poukázat na to, že zlý člověk je mocný člověk a sebemenší dobro proti němu nemá šanci. Chlapec tu byl přirovnáván ke kuřeti, které stejně jako on na světě nemělo nikoho a nakonec měli jeden druhého. Malého dítěte mi bylo nesmírně líto, když jsem četla o tom, co se s ním provádí a jaký je jeho osud. Řekla bych ale, že jeho smrt na konci byla jediným východiskem a jsem za to vlastně "ráda", jelikož kdo ví, jaké utrpení by musel ve svém životě ještě snášet. Novela zasáhne hodně na city čtenáře. Je až frustrující číst o takových nespravedlnostech, které se ve světě ale dějí dennodenně, a vědět, že vy jako čtenář i jako obyčejný člověk s tím nemůžete nic dělat. Tohle je moje první přečtená kniha, ve které je takhle otevřeně námětem zlo a nespravedlnost. Je děsivé číst o tom, co dokáže člověk ovládaný zlem či zkrátka zlo jako takové. Autor poukazuje na skutečnost, že zlo je součástí člověka a nelze proti němu bojovat, přesně jak je to tady znázorněné na bezmocném dítěti a jeho zlé maceše. Je neuvěřitelné, že se autorovi podařilo na 52 stránkách tak reálně vykreslit zlo a okolnosti s ním spojené. Je tu tolik myšlenek, že mám ještě o čem přemýšlet. Tuhle kraťoučkou knihu stačí přečíst jednou, protože i po jednom přečtení jsou čtenáři všechny myšlenky jasné. Rozhodně mi tato novela víc otevřela oči a hodně mi toho dala, což vypovídá o faktu, že určitě stála za přečtení.... celý text

Svůdné nebezpečí 2014, Wendy Higgins

Stejně jako první díl měl i tenhle něco do sebe. Nejvíc zajímavá byla rozhodně až poslední třetina knihy, kdy se tu konečně začalo dít něco, co mě udrželo při čtení až do poslední stránky. Ty první dvě třetiny byly moc nepoutavé a nezajímavé, pořád o tomtéž. Děly se tu sice docela zásadní události, jen to bylo hrozně jednolité. Hlavní hrdinka je tu trochu vyspělejší, rozumnější, ale stále stejně ubrečená a neustále přemýšlela nad tím samým. Kaidan u mě tady postoupil na vyšší level, zejména díky tomu, co pro Annu dělal. Vždy, když se na scéně objevil Kaidan, začalo být hned to čtení poutavější a živější; bez něj to prostě nebylo ono. Některé scény s nimi byly možná až přehnaně dojemné, ale rozhodně bylo krásné to číst. Nevím proč, ale přišlo mi takové uklidňující a správné, když byli Kaidan s Annou spolu. Milostný trojúhelník tu byl trochu zbytečný, možná až obtěžující. Vážně mě dost nudilo číst ty pasáže, kdy si Kaidan s Kopanem jeden druhého dobírají a k ničemu to nevede. Celkově hodnotím stejně jako předchozí díl. Nebylo to špatné, ale na 5* to není.... celý text

Ztracená naděje 2014, Colleen Hoover

Mezi prvním a druhým dílem jsem měla přestávku pouhý den. Po dočtení předchozího dílu jsem často zalétávala myšlenkami k tomuhle silnému a neobyčejnému příběhu, až jsem začínala být zvědavá, jak to bylo s Holderem... Takže jsem se pustila do "Ztracené naděje". Rozhodně jsem s knihou maximálně spokojená. Holderův pohled na některé události krásně doplňuje už tak úžasný čtenářský zážitek. Také bylo zajímavé porovnávat jeho myšlenky s myšlenkami Sky v určitých situacích, jejich odlišné domněnky, ale zároveň zjistit, proč se Holder v daných chvílích v prvním díle choval tak, jak se choval. Stejně jako u "Bez naděje" hodnotím i tuto knihu jen pozitivně. I když je to v zásadě totéž co první díl, kniha rozhodně opět nenudí a čte se sama. Čtenář podruhé prožívá ten stejný děj. Při čtení se mi opět vrátily všechny pocity, které jsem cítila u prvního dílu. Ale je pravda, že jsem tu trochu postrádala humor z první knihy, protože takhle je kniha jen smutná a vážná. Líbil se mi její úvod i závěr, zejména proto, že tohle v předchozím díle nebylo. Holderovo občasné vyjadřování pocitů přes dopisy své zesnulé sestře bylo zvláštní, ale v dobrém slova smyslu; určitě to vytvořilo jinou "atmosféru" při čtení. Jeho příběh je stejně emotivní jako ten Skyin, možná ještě emotivnější... Oba si něčím prošli a oba to poznamenalo na celý život. "Ztracená naděje" podle mě ještě víc vystihuje poselství těchto dvou knih.... celý text

Bez naděje 2014, Colleen Hoover

Od Coleen Hoover jsem přečetla jako první Odvrácenou tvář lásky, která mě naprosto uchvátila. Tak jsem si řekla, proč si nepřečíst další její knihy? Po přečtení Bez naděje mě autorka o svém potenciálu přesvědčila a okamžitě ji řadím mezi své oblíbené autory. Mám ráda knihy, u kterých už z názvu musím přemýšlet o tom, o co v ní půjde a není to hned jednoznačné. "Bez naděje" je přesně ten typ knihy. Také je to ten typ knihy, u které otáčíte stránky dál a dál a ani to nepostřehnete. Je tak zatraceně čtivá, že jsem ji přečetla téměř na jeden zátah, během jednoho večera (a valné části noci). Hoover má tak přirozený a nenucený styl psaní, že vás zkrátka nepustí, dokud nedočtete poslední stránku. Zpočátku kniha působila tak nevinně - první třetina byla vlastně jen o sbližování Sky s Holderem. Oba hlavní hrdiny si hned zamilujete, ať kvůli jejich povaze nebo kvůli tomu, jak se chovají, když jsou spolu. Při první nesrovnalosti začnete chápat, že tam půjde o něco víc než o lásku a budete se domýšlet, jaký zvrat může nastat. A že nastal... Hoover postupně odkrývá různá tajemství tak, že nejdřív začnete tušit, potom vám to dojde a když to autorka mezi řádky potvrdí, stejně vás to dostane. Také se při čtení začnete zabývat otázkou "co by kdyby"... A tak se z nevinného románku vyklube pořádné drama. Není pochyb o tom, že je to vážně depresivní kniha (spíš ta druhá polovina). Autorka řeší tak závažné životní trable takovým stylem, že než stačíte zpracovat prvotní šok z nějakého zjištění, hned přijde další a ještě větší. "Bez naděje" patří k těm málo knihám, které ve vás vyvolají protichůdné emoce a pocity. Smích, smutek, zoufalství, zklamání, (bez)naději, slzy smutku i štěstí. První polovina knihy je tak vtipná, až jsem se několikrát musela smát nahlas; druhá polovina zase tak smutná, až jsem přes slzy neviděla na stránky. Nejednou se také stalo, že mě z této knihy mrazilo po celém těle. Kniha o lásce, lži, které věříte, pravdě, kterou je lepší nevědět, o minulosti a vzpomínkách, na které je lepší zapomenout, ale hlavně - o NADĚJI. Jsem z ní neskutečně nadšená, rovnou se pouštím do druhého dílu, který je vyprávěn z pohledu Holdera. Bez rozmýšlení a jakýchkoliv pochybností dávám 5*. S klidným srdcem ji můžu všem doporučit!... celý text

Svůdné zlo 2013, Wendy Higgins

Kniha se rozhodně dobře čte - strany pod rukama ubíhají tak, že si toho ani nevšimnete. Nevyskytují se tu žádné přehnané popisy, takže se kniha četla sama. Ovšem není to ten typ knihy, kterou bych mohla číst bez jediné přestávky a chtěla vědět, jak bude pokračovat. Děj je tady poměrně předvídatelný. První polovina knihy mi přišla taková nezáživná - bylo to vlastně jen o Anně a jejím sbližování s Kaidanem. Neříkám, že to bylo nudné, spíš jen moc... obyčejné. Druhá polovina byla o něco lepší co se týče děje, nových postav a celkově poznávání andělského světa. Hlavní hrdinka Anna se chovala někdy až moc naivně a sobecky, ale začala mě zajímat, jakmile ji začalo svádět to zlo. Kaidan je kapitola sama o sobě - ten je nejdřív představen jako pravý syn svého otce, ale postupně ho začnete mít rádi, protože začnete chápat jeho chování. Nejlepší na knize nebyl ten děj jako samotné myšlenky - o andělech a démonech a jejich šíření dvanácti hříchů mezi lidi. Na každý hřích se tu specializuje jeden kníže. Autorka předkládá čtenáři po kouskách informace z jejího světa - tak, aby to dokázal vstřebat. Andělé a démoni jsou tu vykresleni v novém světle. Zaujal mě nápad strážných andělů, kteří jsou s lidmi na každém kroku a démonů našeptávačů, kteří namlouvají lidem to špatné. Nefilové jsou tu představeni jako služebníci démonů, kteří pro ně musejí jen pracovat, tj. šířit mezi lidmi daný hřích... Celkově jsem od knihy čekala něco víc, soudě podle vysokého hodnocení a pozitivních ohlasů. Docela mě zajímá, jak se bude vyvíjet dál postava Anny a jak to dopadne s ní a Kaidanem. Na druhý díl se pustím v nejbližší době. :)... celý text

Rudá královna 2015, Victoria Aveyard

Obsahuje spoilery! Už na začátku čtení jsem věděla, že se mi kniha bude líbit. A nemýlila jsem se. Myšlenka rozdělení světa podle barvy krve je vážně hodně originální. Autorka se nabízeného tématu chytila co nejlépe to šlo, a ve finále se ji podařilo vytvořit zajímavý fantastický svět, ve kterém je společnost rozdělena na nadřazené Stříbrné vládnoucí různými nadpřirozenými schopnostmi a chudé Rudé. Téma revoluce a snahy změnit svět je už celkem ohrané, ale přesto jsem zvědavá, jak se série bude dál vyvíjet. To, že kniha měla hodně podobné prvky s jinými sériemi, jmenovitě zejména se Skleněným trůnem, Hunger Games a Selekcí, mi ve finále ani nevadilo. Všechny tyhle série jsem si hodně oblíbila, takže Rudá královna nebude výjimkou. Samozřejmě tu nesměl chybět milostný trojúhelník, který je tu docela důležitý, ale nejsou tu skoro vůbec rozepisovány ony pocity hlavní hrdinky, jako to bývá u jiných knih. Hlavní hrdinka Mare není svým charakterem moc výrazná, takže nejsem schopná říct, jestli se mi líbila nebo ne. Cala jsem měla ráda od prvního okamžiku a hrozně jsem fandila jemu, ve všech směrech. Občas byl vykreslován jako bezcitný a povýšený následník svého otce, kterého nezajímá budoucnost národa, ale tím jsem se nenechala odradit. Maven je trochu jiný oříšek. Zpočátku mi moc sympatický nebyl, ale následně jsem si ho díky jeho laskavé povaze stačila oblíbit; jenže poté, co přišel ten nečekaný zvrat ke konci... Nějak se mi nechce věřit, že celou dobu lhal a na všechny to jen hrál, prostě mi to tam nesedělo. Pořád jsem čekala na moment, kdy se to všechno vyjasní a Maven bude zase za dobráka, ale ten moment (bohužel/bohudíky?) nepřišel. Za jeho "zkaženost" ale viním královnu, která v knize také dost překvapovala. Kniha je čtivá a svým dějem hodně chytlavá, skoro jsem se od ní nemohla odtrhnout. Děj je nepředvídatelný, zvraty i zápletky mě každou chvíli překvapovaly, a vlastně až do konce nebylo úplně jasné, jak to dopadne. Otevřeným koncem mě autorka navnadila na další díl, kterého se už nemůžu dočkat. Trochu lituju, že jsem tuhle sérii nezačala číst později, protože nedokážu vydržet čekat do vydání třetího a čtvrtého dílu. :)... celý text

Zločin a trest 2014, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Zločin a trest je působivé a hlubokomyslné dílo, které se do všech detailů zabývá psychologií postav. Po jejím přečtení jsem měla hlavu plnou jen Raskolnikova a jeho příběhu a osudu. Čtenář se dokonale ponoří do mysli hlavního hrdiny a sleduje jeho myšlenkové pochody, nakonec ho začne chápat a soucítit s ním. V knize se objevuje hodně silných a svým charakterem výrazných postav. Já jsem asi nejvíce sympatizovala se Soňou, kvůli její dobrosrdečné a nesobecké povaze. Tím, že jsem četla modernější překlad, se mi dílo četlo hodně dobře. K některým pasážím jsem se musela i vracet, třeba proto, že určitá myšlenka byla tak hluboká nebo zajímavá, že mi nestačilo přečíst ji jen jednou. Autor zavdal hned několik výborných témat k zamyšlení. Je těžké, možná skoro nemožné, pohlížet na toto velkolepé dílo objektivně. Myslím, že každý čtenář, jenž dočte tuto knihu do konce, začne mít svůj subjektivní názor na danou problematiku, ať chce nebo ne. Začne se zabývat myšlenkami a úvahami o tom, co hlavní hrdina Raskolnikov provedl: jak se ke svému zločinu stavěl a jak ho ospravedlňoval. Já se už od doby, kdy jsem došla k oné pasáži, kdy se Raskolnikov odhodlal k tomu nenávratnému činu, zabývám tím, že se jeho situaci snažím pochopit a ptám se na otázky, které vedou jen k dalším a dalším úvahám. Dílo se mi opravdu neskutečně líbilo, jak kvůli ději, který byl někdy hodně napínavý, tak díky těm hlubokým myšlenkám a úvahám, které Dostojevskij přinesl.... celý text

Život po tobě 2016, Jojo Moyes

Tuto knihu jsem vzala do ruky ne třeba ze zvědavosti, že bych chtěla vědět, jak to s Lou dopadlo, ale prostě jen proto, že je to pokračování a nemohla bych žít s vědomím, že existuje i druhý díl a já bych ho neměla v ruce. Nyní, po dočtení, Jsem přímo zahlcená rozporuplnými pocity. Doteď nevím, jestli se mi "Život po tobě" líbil nebo ne. Jako pokračování toho neskutečně skvělého "Než jsem tě poznala" mi to zkrátka nesedí. Jako námět na samostatnou knihu ano, ale takhle... Neříkám, že to nestojí za přečtení, ale některé knihy pokračování nepotřebují. Už v prvních stránkách mi začal chybět Will; ty jeho ironické nebo vtipné poznámky či prostě jen jeho přítomnost. Jakmile o něm padla zmínka, hned se mi oči zalily slzami. Všechny pocity jsem prožívala s Lou. Louisa Clarková bez Willa už nebyla ta samá Louisa, kterou jsem si zamilovala. Jojo Moyes její situaci ale vystihla skvěle; její zdrcení žalem (který se přenesl i na mě), strach znovu milovat, potácení se životem, aniž by měla nějaký konkrétní cíl, nejistota, obavy,... Přesně tak nějak bych si představila jakoukoliv osobu, která přišla o milovaného člověka. Co se týče citů, tak Jojo nikdy nezklame. S dějem je to tady o kapku horší. Připadalo mi to moc kýčovité, někdy přehnaně "přeplácané", jindy zase skoro bez děje. Fakt, že měl Will dceru... No nevím, nějak to na mě nezapůsobilo. Zaujalo mě ale sbližování Lily s babičkou i Louisou. Líbilo se mi gesto Lou ohledně Lily. Záchranář Sam na mě velký dojem neudělal, nicméně jsem ho ale Lou moc přála; koneckonců nikdo se nemůže utápět v žalu věčně. Na první díl tato kniha jednoznačně nemá. Když o tom tak uvažuji, nemůžu ji zařadit do stejné úrovně jako "Než jsem tě poznala", prostě by to nebylo fér. Autorka se s pokračováním vypořádala bravurně, o tom není pochyb, jenže každý má svůj subjektivní názor a hodnotit tuhle knihu objektivně rozhodně nejde. Kvůli tomu nemůžu dát plný počet hvězd. Ze srdce doufám, že i přes skoro otevřený konec žádné další pokračování nebude.... celý text

Sněží, sněží... 2015, Lauren Myracle

Krásná pohodová kniha, která dokáže skvěle vykouzlit vánoční atmosféru a hlavně naladit na Vánoce. Všechny příběhy mají jednoduchý děj a od začátku je jasné, jak to všechno dopadne, takže je to kniha jen na odreagování. Svůj účel ale splní stoprocentně. Celá kniha byla napsána velmi působivě a čtivě. Líbí se mi, jak jsou všechny tři povídky promyšlené, propojené (všechny se vlastně odehrávají během jedné noci) a na konci se sejdou. Nejvíc se mi líbila první povídka - Zasněžený expres od Maureen Johnson; od toho jsem se nemohla skoro vůbec odtrhnout, jak to bylo čtivé. Na konci jsem si i přála, aby povídka byla delší. Prvotní nadšení z úvodní povídky trochu zředil "Vánoční zázrak" Johna Greena, který mi ve finále přišel asi nejslabší/nejméně zajímavý. Moc se mi nelíbilo téma rozleskávaček a těch věcí okolo. Hned po Zasněženém expresu byla hezká povídka Lauren Myracle, Archanděl prasátek. Zprvu se mi zdálo, že to bude o ničem nebo jen o tom, jak se hlavní hrdinka utápí v sebelítosti. Potom příběh ale začal nabírat na zajímavosti a hlavně začal bavit. No vážně - kdo by nezatoužil po miniprasátku v hrníčku... :) Knihu bych rozhodně doporučila jen jako čtení na Vánoce - opravdu vám tyhle povídky zlepší už tak dobrou sváteční náladu. :)... celý text

Kytice 2010, Karel Jaromír Erben

Šťastně až navěky 2016, Kiera Cass

Krásný dodatek k celé sérii. Ze všech povídek mě nejvíce zaujala povídka s názvem Miláček - o Marlee a Carterovi - jelikož ve mně vyvolala nějakou odezvu. Jejich příběh byl vážně silný a dojemný. Nějak jsem si nedokázala představit krále Clarksona takového, jaký byl v knize vykreslený. Jeho kruté chování se dá vyložit jako důsledek prostředí, ve kterém vyrůstal. I přesto pro mě zůstává nesympatický. Bylo ale hezké číst o tom, jak k sobě Amberly s Clarksonem našli cestu. Vyprávění části Selekce z pohledu Maxona mě velmi zaujalo; rozhodně bylo zajímavé číst o tom, jaké měl názory na ostatní dívky, jak na něj zapůsobila America nebo jak k Selekci přistupoval. Jeho povídka mě vážně bavila, dokonce by se mi líbila klidně i celá kniha vyprávěná z jeho pohledu. Aspen a Lucy mi k sobě nějak neseděli. Asi jsem jenom zvyklá na pár Aspen - America. Závěrečné kapitoly byly už jen třešničkou na dortu. Kdo se chce dozvědět víc o hlavních i vedlejších postavách ze Selekce, ať sáhne po téhle knize. Rozhodně bych ji doporučila přečíst krátce po dočtení série, protože po delší pauze v jednotlivých příbězích budete tápat a připomínat si, co se v které knize dělo. "Šťastně až navěky" je takové obohacení celé série. Pro její fanoušky naprosto ideální. Autorka mě touhle knihou rozhodně potěšila. Na druhou stranu si myslím, že bych se bez ní dokázala obejít. :)... celý text

Dědička ohně 2016, Sarah J. Maas

Opět bez váhání dávám 5*! Začátek byl trochu zdlouhavý a docela dlouho se mi zdálo, že se v knize nic neděje. Příběh ale postupně nabíral své tempo a já jsem se i tentokrát nemohla od knihy odtrhnout, jak to bylo napínavé (zejména na konci). Od prvního dílu příběh nájemné vražedkyně Celaeny nabral úplně jiný směr. Je opravdu znát, že autorka má celý děj promyšený dopředu, o čemž svědčí i ty flashbacky s klíčovými momenty. Maas v tomhle díle vytvořila hned tři dějové linie a opravdu nedokážu říct, která z nich byla nejzajímavější nebo nejpoutavější. Přibyly zde i nové, charakterově jedinečné, hlavní a důležité postavy. Jeřába si postupně zamilujete kvůli tomu, co dělá pro Celaenu, Manon je výjimečná už jen tím, že je čarodějnice, Aedion se nejprve zdá divný a povrchní, ale poté jsem si ho oblíbila a Sorscha - tu jsem si bohužel oblíbit moc nestihla. A ohledně samotného příběhu - konečně poznáváme nová místa, nové záporáky, Celaeniny schopnosti nebo objevujeme vílí svět. Líbí se mi, že autorka umí upoutat čtenáře tak, že pomalu a postupně odhaluje ten svět, který vytvořila a hlavně že pořád překvapuje. Líbí se mi její styl psaní. A hlavně ráda čtu její knihy. :) ...a zase otevřený konec. Už abych měla v ruce další díl!... celý text

Knihovna duší 2016, Ransom Riggs

Na začátku čtení "Sirotčince" jsem si nemyslela, že se mi série na konci bude až tak líbit. Čtení celé trilogie jsem si vážně užívala a pořád mě zajímalo pokračování. Příběh od prvního dílu krásně vygradoval. Myslím, že není nutno vychvalovat ony úžasné fotografie, kterými je příběh doprovázen, protože je to už tak jasné. Občas se mi zdálo, že se v knize nic moc neděje a že tam autor omílá věci pořád dokola. Je tedy pravda, že "Knihovna duší" byla místy protahovaná víc než bylo nutné, ale ve finále mi to až tak nevadilo. Celý příběh provázelo plno akce, napětí a překvapivých zvratů. Hodně mě bavilo číst o Jakeově nové schopnosti s netvory. Zápletka s dušemi a knihovnou duší byla také skvělá a originální. Moc se mi líbilo zakončení příběhu. Autor mě svým završením vážně mile překvapil, protože jsem čekala něco jiného.Troufám si říct, že třetí díl byl z celé série nejlepší, zejména díky tomu závěru. Na konci se mi vůbec nechtělo opouštět tenhle úžasný fantasy svět o podivných, netvorech a stvůrách, ale na druhou stranu - tři díly byly tak akorát. Série určitě stojí za přečtení. :)... celý text

Půlnoční koruna 2016, Sarah J. Maas

Před chvílí jsem dočetla a... nemám slov. Už chápu, proč má Půlnoční koruna tak vysoké hodnocení. Vážně to bylo něco. Děj byl tentokrát přímo nabitý nějakou tou akcí a napětím, takže ode mě kniha neustále vyžadovala větší a větší pozornost. Je až neuvěřitelné, jaký úchvatný příběh autorka dokázala vymyslet. Všechna ta postupně poodhalovaná tajemství, záhady, tajemno... prostě a jednoduše WOW. Děj Půlnoční koruny je mnohem složitější a čtenář musí číst opravdu pozorně, pokud chce, aby mu do sebe postupně vše zapadalo. Líbí se mi, že S. J. Maas nám postupně odhaluje tento krásný a úžasný svět tak, abychom si to my, čtenáři, mohli co nejvíc vychutnat a užít a při tom se také vžít do hlavních hrdinů. Zápletka s Dorianem se mi vážně moc líbila. Od toho okamžiku autorka vdechla tomu příběhu nový směr. Celaena měla v tomto díle konečně možnost ukázat, že je hodna titulu Adarlanský zabiják a konečně se také ukázala v jiném světle. V druhém díle jsem si také stihla oblíbit Chaola, který v příběhu sehrál důležitou roli. Beze sporu je tento díl lepší a poutavější než ten první. A ten konec - ten mi dočista vyrazil dech; vážně to pro mě bylo něco šokujícího, že jsem se k těm pasážím musela ještě několikrát vracet (kdo četl, pochopí). Skleněný trůn se pomalu ale jistě stává jednou z mých oblíbených sérií.... celý text

Odvrácená tvář lásky 2016, Colleen Hoover

Na začátku knihy by mě ani nenapadlo, jak moc se mi bude ke konci líbit. Knihu jsem měla díky snadnému stylu psaní přečtenou během jednoho dne. Postavy jsem si bohužel ani nestačila moc oblíbit, jak byla kniha krátká. Nicméně její délka mi později přišla taková akorát vzhledem k ději, aspoň se to moc netáhlo. A k hrdinům - Tate mi nepřišla výrazná tolik jako Miles, jenž má opravdu svůj charakter. Jakmile čtenář nahlédne do jeho minulosti, hned mu začne být jasné, že ke svému chování v přítomnosti má důvod. Celý jeho příběh je dost silný a hodně to zapůsobí na city čtenáře. Aspoň mě osobně to nedělalo chladnou. Při čtení jsem všechno prožívala s hlavními hrdiny; v jednu chvílli mi tekly slzy bolesti a smutku, jindy zase slzy štěstí... Velmi mě potěšilo, že to není jenom další obyčejný romantický příběh. Ne - je to jedna z těch mála knih, o kterých po dočtení musíte ještě dlouho přemýšlet. Ani trochu nelituji toho, že jsem knihu vzala do ruky. "Odvrácenou tvář lásky" bych doporučila těm, kteří mají rádi ty knihy, které vás dokáží rozbrečet. Protože takové knihy stojí za přečtení.... celý text

Skleněný trůn 2015, Sarah J. Maas

Po dočtení poslední stránky jsem skoro litovala toho, že jsem Skleněný trůn přečetla tak rychle. Vůbec se mi nechtělo opouštět ten úžasný svět. :) Z této knihy jsem nadšená; zamlouval se mi jak děj, tak postavy. Potěšilo mě zjištění, že jména všech vystupujících hrdinů jsou nanejvýš originální (až jsem měla problém s jejich správnou výslovností). Bylo pro mě těžké uvěřit, že Celaena, teprve osmnáctiletá dívka, je nejobávanější zabiják v celé zemi, a dokonce ani v průběhu čtení mě o tom autorka moc nepřesvědčila (ale snad se můj názor změní v příštích dílech). Chaol se mi začal líbit až ke konci knížky, kdy se přestal chovat tak odtažitě; a Dorian... kdo by si ho nezamiloval? No a záporáci - ti jsou v každé knize klasika a ani tady o ně naštěstí není nouze. Podle anotace jsem si vykreslila trochu jiný příběh, než jakého se mi dostalo. Představovala jsem si něco ve stylu Hunger Games... A opravdu jsem se spletla. V průběhu čtení mi to spíš svým způsobem přípomínalo Selekci - 24 soupeřů, při každém úkolu je jeden z nich vyřazen a všichni bojují o jeden jediný titul... Příběh mě ale ani trochu nezklamal. Líbil se mi nápad se zapuzenou a zakázanou magií, s jinými světy a s mocí Sudby. Autorka to všechno tak trochu „nakousla“, čímž vlastně čtenáře navnadila na další díly. Kniha se četla sama, ani jsem nestíhala sledovat, jak rychle stránky ubíhají. Občas jsem se u knihy i zasmála. Také se mi moc zamlouvalo vypravování příběhu z pohledů více postav. A ten rádoby „milostný trojúhelník“ by se snad ani nedal nazývat milostným trojúhelníkem... Ale jsem zvědavá, co ukážou další díly. Snad mě další díly jenom utvrdí v přesvědčení, že tato série patří k jedné z těch lepších v žánru fantasy. Nicméně první díl se autorce vážně vyvedl.... celý text

Podivné město 2014, Ransom Riggs

Druhý díl ze série Sirotčinec slečny Peregrinové je rozhodně lepší než díl první. Vážně mu nemám co vytknout. Od začátku je to nabité akcí, napětím a dobrodružstvím a hlavně se čte rychle. Mnohokrát mě také vývoj událostí překvapil, i když třeba bylo „jasné“, jak to bude pokračovat. Autor prostě umí čtenáře držet v pozoru. A ty výjimečné fotografie příběh skvěle doplňují. Navštěvování smyček, objevování nových schopností, nové postavy,... Tentokrát mi ani nevadil ten otevřený konec, aspoň to přidalo na dramatičnosti. Už se vážně těším na třetí díl. :)... celý text

Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá 2016, Jack Thorne

Když jsem se dozvěděla, že je osmý příběh Harryho napsaný jako divadelní scénář, vyvolalo to ve mně spoustu otázek: Bude se mi líbit? Nepokazí to celkově můj pohled na svět Harryho Pottera? A mám se do toho čtení vůbec pouštět...? Takže jsem se nakonec do "Prokletého dítěte" pustila a rozhodně nelituji! Zpočátku mi dělalo problém zvyknout si na to, že Harry, Ron, Hermiona, Ginny i Draco jsou dospělí a mají děti. V průběhu čtení jsem se však snažila tuto skutečnost ignorovat a soustředila jsem se spíše na fakt, že hlavními postavami je tentokrát někdo jiný: Scorpius s Albusem. Tyto dva hrdiny si nejde nezamilovat! Jsem vážně neskutečně ráda, že se autoři rozhodli tuto knihu vydat. Při čtení jsem zažívala příjemnou nostalgii a vzpomínala na doby, kdy jsem celou ságu četla. Navíc jsem znovu dostala chuť přečíst si ji znovu. Kniha se čte úplně sama, po několika stranách jsem přestala i vnímat, jakým stylem je napsaná a soustředila jsem se pouze na ten zajímavý příběh. Cestování v čase bylo vážně moc napínavé. Jaké fatální následky může mít jedno malé zasáhnutí v minulosti... Z této knihy jsem opravdu nadšená. Zpříjemnila mi dva dny čtení, moc ráda jsem se znovu vrátila do tohoto úžasného kouzelnického světa. Kniha se mi moc líbila a ať si každý říká, co chce - můj názor na ni nic nezmění. DOPORUČUJI! ,V každém zářivém okamžiku je kapička jedu: Vědomí, že zase přijde bolest.´... celý text

Pýcha a předsudek 2008, Jane Austen

Na tuto knihu jsem se chystala už dlouho a tudíž mě velmi potěšilo, že mě povinná četba ve škole donutila ji vzít do ruky rychleji než jsem měla původně v plánu. Rozhodně nelituji výběru právě této knihy. :) Pýcha a předsudek má své vysoké hodnocení oprávněně. Čte se rychle a svižně, není zde žádná složitá čeština (na čemž má hlavní podíl překladatel), za což jsem ráda. Příběh mě dokonale vtáhl do děje a já jsem se dokázala vcítit do pocitů a myšlenek hlavních postav. Některé pasáže byly však na můj vkus trochu zdlouhavé a nezáživné. Nepomáhaly tomu ani zbytečně složitě zformulované myšlenky v podobě dlouhých souvětí. Když jste ale do příběhu začteni, tak by vám tato skutečnost neměla dělat problém. Je celkem jasné, na co Jane Austen v knize lehce ironicky narážela. Není tím nic jiného než tehdejší zvyk - starost rodičů o to, aby se jejich děti vdaly co nejlépe a aby při hledání životního partnera hleděli hlavně na to, aby to pro ně byla dobrá partie; protože když budou mít jejich děti dobře postaveného partnera, i rodiče z toho můžou něco vytěžit. Snaha paní Bennetové o nejlepší vdavky jejích dcer a opětovné nahánění nápadníků byla až směšná; její postavu jsem si ani trochu neoblíbila (což byl snad i autorčin úmysl). Nejlepší postavou knihy byl jednoznačně pan Darcy, jehož chování mi od samého počátku nebylo vůbec protivné, právě naopak - bylo jasné, že pro své odměřené chování má své důvody a v průběhu knihy se tato má teorie potvrdila. S názory hlavní hrdinky, Elizabeth, jsem někdy souhlasila, někdy ne. Při čtení jsem si říkala, aby se už odhodlala udělat to, co jí říká srdce a hlavně aby nedbala na negativní a posměšné názory ostatních. Elizabeth mi nepřipadala svým charakterem tak výrazná jako pan Darcy, jenž byl naopak nanejvýš výjimečný. Na knize se mi líbilo také postupné odhalování charakterů jednotlivých postav a následně objevování jejich dané role v příběhu. Každá postava měla své klady i zápory a autorka se je nebála vystihnout úplně všechny. Jane Austenová se snažila dokázat, že každý člověk má své kladné i záporné stránky co se týče povahy. Také jsem si velmi užívala vylíčení poměrů tehdejší doby - bylo úžasné číst o tom, jak se tehdy žilo, o co se usilovalo a že "největší" starostí matek bylo dobře provdat své děti. Přestože jsem správně vytušila, jak příběh skončí, stejně mě závěr dojal. Tato kniha není nijak filozoficky založená, takže čtenář může přemýšlet "jen" nad lidskými povahami a doufat, že konec dopadne v rámci možností co nejlépe. Rozhodně nelituji jejího přečtení. Někdy v budoucnu se k ní možná i vrátím. :)... celý text

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti 2012, Ransom Riggs

Poutavý název i obálka. To vypovídá o tom, že půjde asi o dost neobyčejný a zajímavý příběh. Vždy když jsem v knihkupectví zahlédla jakoukoliv knihu z této série, nemohla jsem si pomoct a musela jsem ji vzít do ruky. Je úžasné, že kniha na sebe dokáže hned upozornit a zaujmout už jen pohledem. Kniha je velmi dobře zpracovaná. Krásné a záhadné fotografie čtenáři při čtení vytvoří dokonalou a nezapomenutelnou atmosféru. Příběh samotný také není nejhorší, jen mi to občas přišlo trochu nezáživné a některé pasáže kapku zdlouhavé. Nicméně kniha byla psána velice poutavým a jednoduchým jazykem, takže mi nedělalo problém číst několik hodin v kuse a pořád "nemít dost". Nápad o netvorech, stvůrách, ymbrynách a časových smyčkách je určitě originální a neobvyklý a vážně stojí za to. Úplně jsem se dokázala vžít do Jacobovy situace a v tom příběhu se viděla. Bylo by úžasné objevit se v jiné době, ale rozhodně bych nechtěla prožívat desítky let ten samý den. :) V nejbližší době se určitě pustím i do dalších dvou dílů. Moc se těším, až se podívám na filmové zpracování, které vypadá stejně poutavě jako kniha.... celý text