Laféeverte přečtené 173

Špion, který se přišel ohřát 2011, John le Carré (p)

Tohle je ta pravá atmosféra studené války. Všechno se odehrává pod povrchem a možná o to víc ničivé to je. Je a není to akční dobrodružství....akce je v onom souboji myslí, intrik, předstírání, ve kterém nezřídka ztratíte i sami sebe a někdy je vlastně otázkou, co tím vším vlastně hájíte. Jak rozdílné mohou být ony vznešené vyšší cíle a prostředky, kterými jsou dosahovány. Vlastně je to i dost filozofická kniha. Ne, nebojte se, je to svižné a uteče to jako voda - tedy pokud přijmete le Carrého styl vyprávění, kde se v drobnostech skrývají velké věci.... celý text

Generace velkého třesku 2017, Gary Russell

Tohle dobrodružství mě moc neoslovilo. Seznámení s postavami trvalo, po čase se to rozjelo a bylo to docela čtivé, ale pak přišel podivný závěr typu "deus ex machina". To pro mě tu příjemnou čast děje v podstatě zazdilo. Jako určité osvěžení vnímám to, že se autor snažil posunout do popředí i jiné postavy, jelikož hybatelem děje je tu úplně někdo jiný než Doktor sám.... celý text

Purpurový ibišek 2020, Chimamanda Ngozi Adichie

Je to výborná postkoloniální kniha... A to hlavně tím, že jde o sevřené rodinné drama, jehož kořeny jsou právě v onom odmítnutí hodnot předků a v činnosti vlků v rouše beránčím... Což rozhodně není jen problémem bývalých kolonií. Ale tohle všechno je mezi řádky, je to hlavně příběh Kambili - o nalezení její vlastní identity osvobozené od strachu a závislosti na otci. Moc jsem si užívala všechny části u tety Ifeomy,celé to prostředí a postupné probouzení Kambiliny osobnosti. Za mě lepší než Amerikana.... celý text

Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Tuhle knihu bych označila jako to správné YA, kdy vnímáte takové to neuchopitelne kouzlo vztahové dynamiky, které v dospělých vztazích tak nějak nejde replikovat. Navíc je to celé propracované, jak co do zápletky, tak co do background stories postav, zasazené do promyšleného univerza... Byť se mi zpočátku nikdo moc nelíbil, tak se to brzy změnilo a já byla zvědavá na Kazův plán. No a i když jsou ty dvojice trochu šablonovité, tak na mě to prostě fungovalo.... celý text

Holka se sílícím hlasem 2021, Abi Daré

Pokud se vám tato kniha dostane do ruky, tak neváhejte. Ani ne tak pro tu tématiku postavení žen - respektive dívek - v Nigérii, jako spíš proto, že Adunni je skvělá, vtipná, bezprostřední, její lamana čeština (angličtina) je tak autentická... Prostě takovouhle hrdinku jen tak nenajdete. Svět viděný jejíma očima umožňuje vidět i to, co se skrývá pod povrchem a nejde jen o dětské nevěsty nebo moderní otroctví. Četlo se to samo. Moc mě bavilo i porovnání s paní Tiou. Holt ženská schopnost počít a porodit dítě je velkou silou a nepostradatelnou věcí pro celé lidstvo, ale také důvodem, proč z žen tak snadno někdo udělá předmět a ne lidskou bytost.... celý text

Převorství u pomerančovníku 2020, Samantha Shannon

V poslední době jsem přečetla několik fantasy od současných autorek a musím říct, že mě to, co produkují, dost baví. Převorství je v tomto ohledu klasickým fantasy příběhem s propracovaným světem, magií, bájnými bytostmi, mytologií a zároveň reflektující současné společenské problémy. V téhle knize si jednoduše užijete oboje. Je to svět rytířů v rukou žen hledajících cestu jak reagovat na nevyhnutelné změny, jak vystoupit z vlastního relativně bezpečného (a taky trochu zatouchajícího) rybníčku a postavit se skutečnosti. Je to fakt osvěžující mít hned tři silné ženské hrdinky... ale máme zde i muže - Loth mě nejdřiv fakt nebavil (zvlášť v porovnání s hokama :-)), ale pak mi jeho správňáctví nějak přirostlo k srdci a taky jsem ocenila jeho důležitou úlohu pro celý příběh. Niclays je jeho protipól, prostě v něm pořad hledáte ten potenciál, co jeho blízcí vidí, a ono pořád nic a pak prásk... no asi není všechno úplně dotažené, ale celkově Převorství nabízí pestré a zjímavé postavy s vývojem. Taky musím vyzvednout vyváženost akce a mezidobí běžného života, kdy jsou hrdinové chvíli obyčejní a oni i čtenář mohou tak nějak vstřebat minulý děj i nadcházeící výzvy. No a nenechte se odradit tím, jak je ta kniha veliká - ve výsledku je dobře, že si můžete v klidu užít celý příběh a ne stále shánět další díly.... celý text

Dědictví krve 2021, Amélie Wen Zhao

Začnu tím, co mě na knize oslovilo. Nejhezčí je to prostředí, nekonečná tajga, sníh, mráz, takové to kouzlo ruského folkloru a pohádek, které je zjevně zdrojem inspirace pro království, v němž hlavní hrdinka žije. Tohle prostředí má ale svá úskalí, jelikož je pak dost těžko uvěřitelné, že jsou v něm hrdinové schopni přežít to,co pro ně autorka připravila. No a kromě toho je tam trochu zmatek v tom, kdy už sníh je, kdy asi není, protože ten první má teprve začít padat, kdy něco kvete... Takže je to takové nedotažené. Magie se povedla, i když se o ní v prvním díle dozvíme jen málo (a doufám, že se s ní v dalších dílech Ana naučí pracovat a dozvíme se o ní víc). No a co mě paradoxně rušilo nejvíc bylo to, že je celý příběh tak plný akce, že není ani chvilka si vydechnout. Když už je prostor a hrdinové pár dní někam cestují, tak se to jednoduše vynechá - pak není divu, že se vztah Anny a Ramsona zdá poněkud podivný a slow burn. Hrdinové jednají hodně naivně, což je u Any uvěřitelné, u Ramsona ale spíš ne. V textu je taky plno překlepů. Závěrečný zvrat je ale fajn. Takže sečteno a podtrženo: má to nesporné klady, ale i nedostatky.... celý text

Brána z obelisků 2019, N. K. Jemisin (p)

Pro mě zajímavější než první díl, a to z následujících důvodů. Strašně mě baví objevovat nové světy, mytologii, magii, takže jsem hltala stránku za stránkou... Vždycky mě strašně štvalo, když už byli Alabastr nebo Essun moc unavení a přerušili proud informací, nebo Skaffa o něčem nechtěl mluvit. Chtěla jsem víc. A za druhé mě moc oslovila ta práce se vztahem rodič dítě... Jak dítě ochránit, ale nezranit, jak jinak děti vnímají jednání dospělých... Jak jim dát najevo, že je přijímáte takové jaké jsou...Pro mě prostě zajímavé téma. Takže pokud jste spíš na akci a očekáváte větší posun děje,tak to budete s hodnocením rozhodně vidět jinak.... celý text

Páté roční období 2018, N. K. Jemisin (p)

Chcete zajímavý fantasy svět, chcete přemýšlet o rozložení moci, morálce, lidské důstojnosti a chcete to v trendy multikulturním balíčku? Tak zkuste Páté roční období....No možná to zní trochu ironicky, ale ve skutečnosti to tak myšleno není (a když, tak jenom trošičku). Svět Tišiny mě totiž dost pohltil a nemůžu se dočkat až se dozvím víc. Spoiler: Tak nějak jsem si vybavila knihu Problém tří těles a příběh toho, jak asi fungovaly jednotlivé říše Trisolaranů. Některé věci týkající se hlavních hrdinů mi byly nápadné už od začátku, ale to nebylo na škodu - jednak jsem se díky tomu v dějových linkách snadno orientovala a jednak mě dost bavilo hledat v textu indicie k potvrzeních svých teorií. Skvělým aspektem je již zmiňovaná ženskost toho pohledu na svět - respektive to, jak se pracuje s emocemi a jak se do středu pozornosti staví otázka mateřství a otcovství v kontextu nesvobody (lze tak detekovat i odkazy na otroctví a slave narratives). Zajímavé je i užití druhé osoby jednotného čísla, která umožňuje intenzivnější ztotožnění se právě s emocionálními prožitky Essun. No a teď k oné ironii, která není ironií - ten multikulturní balíček - je tam, nelze to přehlédnout, ale povedl se. Právě díky tomu, jaký svět autorka vytvořila, to nepůsobí divně a nepřirozeně.... celý text

Netrpělivost srdce 2006, Stefan Zweig

Je to emočně hodně silný příběh. Skvěle zachycuje myšlenkové pochody, vzlety i pády člověka konfrontovaneho s cizím neštěstím. Je tam toho hodně a momentálně mnou asi nejvíc rezonuje myšlenka, co všechno vlastně také dělám, abych ulevila sama sobě, a ne ze skutečné starosti o druhého. Každopádně v knize najdete opravdu důkladnou studii toho, co lze od druhých požadovat, kde jsou hranice soucitu, osobní odvahy i to, že naše jednání mohou ovlivňovat věci a limity, jejichž existenci si ani sami nedokážeme připustit. Kdo byl vlastně onen zlý džin? Kekesfalva nebo Toniho závislost na názoru okolí? Co vlastně pramenilo z jeho vlastní osoby a co bylo očekávání druhých, jeho automatická disciplína,výchova? Tolik je tam toho popsáno a tolik otázek ještě zbývá. Určitě to není kniha na jedno přečtení... celý text

Fabrika 2014, Kateřina Tučková

Pokud se rozhodnete číst Fabriku, dostanete dobře vyváženou směs faktů a fikce. Ano, může chvíli trvat se začíst, ale pokud se chcete o textilnictví v Brně dovědět víc, určitě vydržíte... Sledujete totiž fiktivní příběh, autorku, která ho skládá, přípravu výstavy a pak fakta samotná, takže přirozeně chvíli trvá, než se to všechno propojí. Za mě to spojení bylo skvělou volbou, jelikož jsem si mohla příběh Offermanovych skládat částečně sama... Nemusela jsem přistupovat na všechno, co autorka vymyslela, byl prostě prostor si přečíst její verzi a pak si říct, takhle ne, přemýšlet si, upravovat a nakonec tuto rodinu opouštět skoro se stejnou nostalgií jako K. Tučková, zmáčknout slzu nad osudem těch fascinujících budov a lidí a koukat na brněnské ulice zase trochu jinak.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

V rámci žánru a cílové skupiny je to trefa do černého. (SPOILER) Cílovka nejsem, takže mi ta love story moc věrohodná nepřišla (od začátku bylo sice jasné, že tam musela vzniknout, a to tak za mě vystihuje důvod její existence i její podobu) a vlastně mi vůbec nevadilo, že neměla moc prostoru. Kromě tohoto to totiž už moc hluchých míst nemá. Naprosto skvělé byly jednotlivé smrtky (pro mě osobně byly vedlejší postavy mnohem zajímavějíší než hlavní hrdinové - to ale nehodnotím jako negativum, protože oni jsou ti, jejichž oči nejsou zatíženy několikerým obrácením listu, a díky jejich naivitě a nezkušenosti je pro ně to, co leží pod povrchem, stejně nové jako pro čtenáře) a taky způsob, jakým autor čtenáři servíruje úvahy o distopickém světě, který vytořil. Z žánru biopunk jsem ještě nic nečetla, takže moje vniřní já je celé blažené z nových obzorů, které tato kniha otevírá. Je to poměrně krátké, čtivé, má to myšlenku a styl.... celý text

Bílá Voda 2022, Kateřina Tučková

"Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň" (Mt 9, 37 - 38). Tak asi tohle za mě knihu nejlépe vystihuje. Těšila jsem se na ni, jelikož se jedná o téma, které se mé rodiny dotýká, a tak jsem měla očekávání, která se nenaplnila. Autorka si zvolila tématiku postavení ženy v církvi, a to, co mě skutečně zajímalo, byl spíše kontext, do kterého knihu zasadila. Do půli knihy, než se vybrané nosné téma naplno projevilo, jsem stránky víceméně hltala. Nakonec se mi podařilo nějak ze svých očekávání vystoupit a dívat se na to jako na fikci, která vyzdvihuje neokoukaná témata. Pomohla tomu relokace Mariahilf i vymyšlenost celého řádu... protože ta absence pokory (tím nemyslím tupé snášení příkoří, ale pokoru, s níž Ten, který má moc, přijímá svůj kříž) tam byla až moc okatá. Bylo zajímavé dozvědět se o vilemínitech a jejich spojení s naší zemí, nutilo mě to dohledávat fakta o skryté církvi. Co se povedlo výborně, byly ty jednotlivé zápisy ze schůzí a hlášení tajných služeb - čtení mezi řádky člověku autenticky zprostředkuje zvrácenost režimu a jeho přisluhovačů. Místy mi to přišlo trochu šablonovité (jakoby to trochu sledovalo vzorec Žítkovských bohyní), ale zase tolik to nevadilo, jelikož pro mě byl podstatný vnitřní vývoj postav (jo u řady z nich bylo jasné, jak dopadnou, a ubránit se myšlence na "kakaovou skvrnou velikosti mexického dolaru", jak tu již bylo zmíněno, vážně nešlo, ale celkově vzato to zajímavé bylo). Potěšila mě předposlední kapitola, to bylo vážně pěkně vypointované. Takže shrnuto a podtrženo - očekávání stranou, čtěte jako fikci.... celý text

Spasitel Duny 1993, Frank Herbert

Ano, druhý díl je jiný... Ač je v něm všechno možné, vybírá si jedno stěžejní téma...soustředí se na spasitele kráčejícího cestou, která je nejlepší pro ostatní, nikoli pro něj. Dějově je začátek pomalejší, ale potřebujete ho, abyste pochopili, co všechno se kolem Paula děje jaksi samospádem... Aby vše dospělo do bodu, kdy je prohra z lidského pohledu vlastně vítězstvím. Jinak klasicky skvělé postavy, spousta úhlů pohledu a myšlenek. Zajímaví jsou i samotní konspiratori.... celý text

Amerikána 2017, Chimamanda Ngozi Adichie

Pro mě to byl hlavně příběh o lásce a hledání. I když líčení Nigérie bylo taky ohromně zajímavé... Tak trochu mi to připomínalo naší devadesatkovou mentalitu, ovšem mimo to náboženské vypětí. Amerika očima hlavní hrdinky mě moc bavila - pohled Ameroafricanky... Hodně to člověku otevře oči. Nejslabší část bylo to období vztahu s Blainem, to byla taková nuda. Za mě by bylo lepší tuto část zkrátit a přidat víc o Obinzem a jeho rozhodnutí.... celý text

Tracyho tygr 1980, William Saroyan

Každý člověk je svým způsobem tak trochu blázen, kdyby to tak nebylo "nebyl by o nic lepší než medúza, nebo bankovní úředník." (Red Dwarf). Jo a pro toho mého blázna byl Tracyho tygr naprosto kouzelný, vtipný, pohádkový. Chtěla bych ho nosit s sebou v kapse.... celý text

R.U.R. 2004, Karel Čapek

V celkovém vyznění je to až překvapivě současné - pokrok a soumrak lidstva, pohodlný život a klesající plodnost, velká moc a velká křehkost. Zajímavé je, že proti rozumu, kalkulu a možnosti vyjednávání s roboty, stojí jedna naivní ženská a její pocity a intuice (je to vlastně docela biblické). Tak nějak mi to připomnělo Hovory s TGM. Postoj těchto dou pánů (Masaryka a Čapka) k ženám vážně stojí za pozornost. No a naprosto úžasné je, kolik myšlenek autor vtěsnal na tak malý prostor. Ani chvilku jsem se u toho nenudila.... celý text

Správce 1965, Harold Pinter

Je to hlavně o postavách a komunikaci, nikoli o ději samotném. Vlastně se tam nic moc neděje, ale i na tak málem prostoru lze nahlédnout hluboko do psychologie všech tří aktérů. Překvapivě dobře se to četlo a byla jsem ráda za ten konec.... celý text

Trhlina 2016, Jozef Karika

Byť mi od začátku neseděl hlavní hrdina a jeho styl vyprávění, musím konstatovat, že se celá myšlenka autorovi opravdu povedla - nikdo neví, jak to je, kdo si co vymyslel. Hlavní hrdina je "na přesdržku," a proto je dost těžké mu věřit. Ostatní vidíte jen jeho očima, takže taky nic moc. I z jeho přítelkyně je spíš jen takový nástin. Občas ve vyprávění něco nesedí - postavy se chovají v rozporu s tím, co o nich už víte a podobně. Napětí čtenáře a jeho zájem o Tribeč se tvoří postupně - občas jsem si říkala jaká je to blbost, občas jak je to zajímavé. Na začátku mi bylo celé Igorovo vyprávění, i on samotný, nepříjemné a přemýšlela jsem proč bych to jako měla číst dál. Tohle vystřídala dychtivost a zájem o další střípky informací ohledně Tribeče. Při čtení prostřední části se dostavila chuť udělat si pěkný výlet (jako běžný turistický zájem, žádný lov záhad, a nejen proto, že "svaté obrázky" jsem už potkala na spoustě míst - i ve spojení se zbytky dřívějších osídlení, prostě mi to místo přišlo normálním způsobem zajímavé), no a poslední část - střídavé kolísání - chvíli tomu věříte, chvíli se to pokoušíte vysvětlit, pak si říkáte jaká je to blbost. No prostě nikdo neví, jak to je, a kdo si co vymyslel. Prostě ano - The Blair Witch Project po Slovensku a podle mě vskutku podařeně.... celý text

Šikmý kostel 2 2021, Karin Lednická

Nevím, jestli je to tím, že hlavní myšlenka autorky, kterou deklaruje v doslovu, tak nějak rezonuje s mým vlastním nastavením, ale bylo to pro mě neuvěřitelně silné. Autorka má bohužel pravdu, že téma fatálního rozdělení společnosti prostřednictvím neochoty respektovat jiné názory a vidění světa, je a pravděpodobně i bude stále živé. Jen doufám, že lidé v sobě najdou sílu odpustit a neživit v sobě křivdy a zášť. Kromě toho je ale kniha skvělá i v jiných ohledech. Hodně mě oslovila vztahová dynamika mezi postavami i popisy manželských problémů a toho, jak situaci různě vnímají obě strany. Oba se mají rádi a chtějí být spolu šťastní, ale prostě se občas ocitnou v takové divné slepé uličce, odkud je těžká cest zpět. Přišlo mi to jako pěkná paralela k tomu velkému dění, kdy vlastně všichni chtějí žít v klidu, ale prostě se to nějak nedaří a nedaří....a křivda se vrší na křivdu, utrpení na utrpení. No a teď se "klepu" o další osudy všech....měla jsem to asi raději začít číst až autorka celou sérii dokončí.... celý text