Las_T
přečtené 115
Duna
1988,
Frank Herbert
Ustálo to ten hype, kterému jsem byl před přečtením vystaven. Svět ekologicky nápaditý, ale víc mě bavila spíš ta politika, vždy jsem se při čtení o Paulovi a o tom jak putuje pouští a rozjímá těšil zase na nějakou kapitolu s baronem Harkonnenem to je takový sviňák jak mám rád. Celkově originální a chápu ten kult kolem toho, ale ze starších scífek mám rozhodně jiné oblíbence.... celý text
Píseň krve
2014,
Anthony Ryan
Možná čtivá, ale příšerně černobílá fantasy kniha. Nechápu jak někdo může takovéhle dílo označit jako "svěží vítr v high fantasy". Proboha vždyť to high fantasy nevidělo ani z vlaku. Vélin bojuje ve jménu nějaké víry, ale člověk ani netuší o jakého Boha jde, postrádá to nějaký hlubší pohled do katechismu dané víry, jediné co se nám dostane je vysvětlení, že církev má šest řádů a každý sídlí v nějakém klášteru (nejspíš spolu všechny sousedí?). Rozhodně ale nejsem zbytečně rýpavý, v podstatě každý popisný aspekt té knihy je hrozně ochuzený, ať si říká kdo chce co chce tohle je lazy world building, což by mi nevadilo kdyby se to přirovnávalo k hrdinným fantasy románům z přelomu 80. a 90. let a neoznačovalo za nástupce A Song of Ice and Fire. Vélin mě neskutečně vytáčel, postava která ÚPLNĚ každý problém řeší násilím snad ani nemůže být čtenáři sympatická ne?... celý text
1984: grafický román
2021,
George Orwell (p)
Nemám k tomu žádné výtky, grafické zpracování úžasné a bylo fajn si to zase po letech připomenout. Nesmrtelné. "Přišlo to jako předzvěst smrti, jako by byl o něco méně na živu. Bylo to, jako by ti dva jeden druhého pomalu, ale jistě ukládali do hrobu."... celý text
Temná hmota
2017,
Blake Crouch
Tak takhle tedy vypadá mainstream scifi posledních let. Je to úplný opak knih od Andyho Weira (který knihu na obálce doporučuje jako vynikající). Není to vlastně vůbec technické, asi dvakrát za knihu se Crouch snaží vysvětlit něco z kvantové mechaniky, ale působí to jakoby si princip té své krychle půl hodiny studoval na wikipedii a pak kolem toho postavil celý příběh. Zároveň je zde však snaha o nějakou emocionální zpětnou vazbu a to tím způsobem, že hlavní postava, 40ti letý fyzik neustále někde leží a se vzlyky naříká nad tím, že mu někdo ukradl ženu a dítě. Dobře beru, ale nemusíš mi to připomínat doslova na každé páté stránce! To neustále laciné vyznávání lásky už po stránce 100 připomínalo nějakou brakovou červenou knihovnu. Původně jsem chtěl přečíst jako první Zhroucený čas, ale Temnou hmotu jsem ukradl z knihobudky. Do dalších knih od autora nepůjdu, tohle není scifi pro mě.... celý text
Strach moudrého muže
2012,
Patrick Rothfuss
První polovina knihy jede v podobném tempu jako jednička, velmi jsem si ji užil. Nešlo jen o to prostředí Univerzity, které se mi sakra líbí, ona je totiž zábavná i část kdy Kvothe odchází do světa a dostává se na dvůr svého šlechtického patrona. Problém nastává až u toho road tripu jehož součástí se stane, na který dále navazuje část z Felurian a uspávací učení u žoldnéřů. Kniha se nakonec vrátí na začátek, ale když jsem to dočítal, nemohl jsem se zbavit pocitu, že to tak nějak vyšumělo do ztracena, což hezky koresponduje s tím, že autor píše třetí díl už přes deset let, asi sám neví jak dál. Furt je tam ale výborných pět set stran, což může hodně autorů jen z povzdálí závidět, takže nemám problém tomu dát tu čtyřku.... celý text
Jméno větru
2012,
Patrick Rothfuss
Čtení Pata Rothfusse jsem odkládal mnoho let. Vždy jsem si přečetl anotaci knihy a řekl jsem si, jak by mě asi mohla bavit kniha o nějakém minstrelovi, který všude byl a všechno dokázal? Já který byl odkojen fantasy od Martina a Eriksona? Ta anotace je dle mého názoru napsaná opravdu příšerně a je to největší mínus knihy, jelikož mě neprávem odháněla a navíc přímo spoileruje nejvýznamější události knihy. Knize se přitom povedly tři věci; četla se mi úplně sama, takhle čtivou knihu už dlouho nepamatuju. Za druhé je napsaná takovým strašně líbivým způsobem, je čirá radost to číst. Za třetí u mě znovu probudila moji poslední léta pohasínající čirou vášeň pro fantasy (po čtení Eddingse a Sandersona jsem to už potřeboval jako sůl). Chvílema je to skoro až pohádkové, což normálně nemůžu vystát, ale v tomhle případě nejspíš opravdu nad utrpením při čtení příběhu vyhrává spíše katarze. Naprosto skvělá kniha, jsem nadšený. A pro ty kdo čekají na Dveře z kamene, buďte v klidu, já momentálně nikde nedokážu sehnat ani Strach moudrého muže :D... celý text
Z Projectu Hail Mary, jsem lehce v rozpacích. Rylandovy vzpomínky jsou fajn, dobře osvětlují jeho lidskost a do příběhu občas vnesou nějaký vtipný element, nebo kapitolu pro odlehčení. Po prvním kontaktu se nám navíc představuje druhá hlavní postava, se kterou si Ryland prakticky okamžitě vytvoří upřímný kamarádský vztah. Bohužel knize hrozně škodí sáhodlouhé technické a vědecké popisy událostí a procesů. Neberte mě teď špatně, klasičtí autoři scifi také často dopodrobna popisovali různé technické součásti příběhu (např. A.C. Clarke v tom byl velmistr), problémem je že to Andy Weir dle mého neumí dobře dávkovat, popř. je to vědecký fanatik, který se neumí zastavit. Vždy když přijde nějaká vyhrocená situace, nějaký problém, je tady deset i víc stran podrobného popisu každého kroku jak situaci vyřešit. Smekám klobouk, že si s tím dal takovou práci o tom žádná, má můj respekt, ale přeci jenom to není úplně čtenářsky přívětivé. Každopádně z toho jde silně cítit osudovost a já Rylandovi i Rockymu fandil, ale celkově nejsem úplně spokojený. Přeci jenom z těch novějších scifi románů takový Liu Cixin taky ve svých knihách řeší velmi obdobný problém jako Weir ve Spasitelovi a přitom tu technickou stránku popisuje tak nesmírně poutavě...opravdu jsem trošku zklamaný, Marťan se mi hrozně líbil.... celý text
Nikdykde
2006,
Neil Gaiman
Z počátku je to hodně vtahující čtení, přičemž záporáci pro mě byli mnohem víc zajímavější než hlavní hrdina. Onen trochu pohádkový podsvět bych popsal jako "Pratchettovský typ v depresivní fázi". Líbilo se mi to, ale upřímně dávám přednost jinému druhu fantasy, který v této knize dobře charakterizují právě pan Croup a pan Vandemar.... celý text
Ani sami bohové
2014,
Isaac Asimov
Jak psali lidé přede mnou, kniha má tři části, všechny se věnují propojení mezi paravesmírem, a každá z nich by nemohla být více odlišná. První část popisující vznik Pozitronové pumpy je asi nejlepší, v druhé Isaac dost originálním způsobem popisuje rasu, která obývá onen paravesmír a v podstatě zde jen sáhodlouze popisuje, jak mezi sebou tihle přátele v tzv."triádě" sexuálně dovádějí a množí svoje potomstvo, opravdu je zde nějaká pumpa naprosto vedlejší. No a třetí část se z nějakého důvodu odehrává na Měsíci, asi chtěl Isaac taky přispět do Měsíčního scifi, chvílema to dost připomínalo Heinleinův Měsíc je drsná milenka či Clarkův Měsíční prach. Určitě jedna z jeho slabších knih.... celý text
Růže pro Algernon
2016,
Daniel Keyes
Velmi šikovně a chytře napsaná sonda do duše člověka, kterému se poštěstilo být chitrí. Líbí se mi propojení intelektuální a emocionální stránky, vytváří to skvělý konflikt mezi Charlieho srdcem a hlavou. Není to úplně běžné pro tyhle starší scífka, aby tě až takhle vzaly za srdce. Otázkou už tedy jenom zůstává kdy se měl Charlie líp, zda v pekárně kde s přáteli umýval záchody, nebo když seděl doma a osamocený skládal klavírní koncert. Donutilo mě to o tom přemýšlet a to dokážou jen ty nejlepší knihy.... celý text
