montana
přečtené 156
Krev, pot a pixely - Příběhy vítězství a šílenství ze zákulisí vývoje videoher
2019,
Jason Schreier
Skvělý vhled do vývoje videoher, který není vždy procházka růžovým sadem. Autor se povětšinou nesnaží kontroverzní postupy vývojářských studií nějak soudit (hlavně crunch a náhlé rušení projektů), ale jako novinář nezaujatě sledovat. Vzhledem k tomu, že jde o jednu z prvních knih k danému tématu, tak se dá odpustit trochu patetické popisování vývojářského úsilí. Nehráči kniha moc neřekne, ale hráč bude ve svém živlu. Kritický ale musím být k českému překladu. Vydavatelství Host patří obrovská pochvala, že se rozhodli vydat knihu z u nás velmi opomíjeného odvětví. Je ovšem vidět, že herní problematika není překladatelova parketa. Překlad často trpí kostrbatými větami, podivným skloňováním a překladem slov, které jsou v herní branži zažité v originálním znění (stačil by slovníček pojmů na konci knihy). Příště by to tedy chtělo k překladu přizvat konzultanta z branže a bylo by to dokonalé :)... celý text
Ke dnu
2017,
Anna Bolavá (p)
Dějová rozmělněnost mezi více postav mě zpočátku trochu zklamala. Po velmi intimním a sugestivním příběhu Do tmy jsem možná čekal něco jiného. S každou další stránkou jsem se však nadšeně nořil do husté močálové mlhy a atmosféry. Smutný pohled do každodenního života na jednom maloměstě může působit na první pohled velmi banálně a jako námět na další z nekonečné řady českých filmových tragikomedii "ze života". To by ho však Anna Bolavá nemohla napsat svým nezaměnitelným stylem, který není zbytečně líbiví a současně ani protivně filozofický. Jednoduše pohlcující. Mám rád autory, které poznáte už po pár větách. Anna Bolavá mezi ně patří po dvou knihách. Slušný výkon.... celý text
Serpico
1984,
Peter Maas
Málokdo se asi ke knížce dostane před filmem a tak je těžké číst ji bez fousatého Al Pacina v hlavní roli. Vzhledem k formátu knihy to ale vůbec nevadí. Víceméně dokumentární styl se nesnaží budovat žádné napětí, ale pouze popisuje Serpicův život tak, jak se (snad) udál. Jakákoliv přehnaná dramatizace by takovému příběhu spíš ublížila a ubrala na autentičnosti. Jde tak hlavně o skvělé zachycení tehdejší doby a poměrů v policii, než román či nedejbože detektivku.... celý text
Ready Player One: Hra začíná
2016,
Ernest Cline
Těžko kritizovat knihu, která se ani nesnaží být něčím víc, než jen oddychovou ptákovinou pro nerdy. A tenhle úkol plní velmi dobře. Celá knížka defakto stojí pouze na tom, aby si u ní mohl čtenář zavýsknout "jéé, to znám" a cítit se velmi erudovaně. Částečně tak působí, že spíše parazituje na všech referencích, než že by je uctívala. Každopádně čte se velmi dobře a po sáhodlouhém úvodu má solidní spád.... celý text
Kočičí host
2016,
Takaši Hiraide
Krásná útlá knížečka, kterou je radost pomalu číst. Takřka deníkový formát typu šišósecu (ano, po doslovu je každý chytrý) vytváří v autorově podání kouzelně melancholickou atmosféru. Té je velmi snadné podlehnout a přenést se tak do (pro nás) zvláštního Tokia na konci osmdesátých let. Od začátku do konce je to jednoduše jiné. A pěkné.... celý text
Zabijáci
2012,
Jussi Adler-Olsen
Značně klišoidní zápletka o zkažených boháčích nemá od začátku žádný spád a když se něco začne dít, tak kniha podivným a uspěchaným závěrem skončí. Postava Kimmie je asi jediný zajímavý prvek na jinak standardní detektivce. Stejně jako Žena v kleci se to velmi jednoduše a rychle čte. Vcelku proto chápu oblíbenost této série, i když není vůbec ničím originální a vlastně ji okamžitě zapomenete.... celý text
Žena v kleci
2011,
Jussi Adler-Olsen
Slušná, hodně přímočará a čtivá detektivka, která ničím nepřekvapí. Začátek je velmi pozvolný a dobrých 150 stran se prakticky nic neděje. Samotné vyšetřování moc nepřesvědčí, padouchův motiv je prazvláštní a finále jakžtakž uspokojující. Carl a Asad jsou ovšem vcelku povedené postavy, které zrovna nehýří originalitou, ale baví. Jednoduché letní čtení.... celý text
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
"Jaký je vlastně sesychací poměr člověka?" Výborné, přímočaré a tím značně sugestivní čtení o jedné utrápené duši. Aneb jak se z naprosto náhodně vybrané knihy v knihkupectví může stát srdcovka. Oceňuji jednoduchý deníkový jazyk, který je přesto plný až magické symboliky. K naprosté dokonalosti chybí jen ilustrace bylin u každé kapitoly.... celý text
Na jih od hranic, na západ od slunce
2004,
Haruki Murakami
Melancholický příběh se vcelku banální zápletkou, jak je u Murakamiho tradicí, ale tak příjemně čtivě napsaný, že mu skoro vše odpustíte. Emocionální stránka na mě obzvláště v první půlce fungovala výborně. Díky nostalgickému vzpomínání a (tradičně) skvělému líčení hrdinovi duše, které (tradičně) cílí na všechny outsidery a ty "jiné". Čím je však Hadžime starší, tím jeho vyprávění přestává držet pohromadě, stejně jako jeho svět. Z Šimamoto se vyklube až protivně tajuplná postava, která zde nakonec zjevně zastupuje (tradiční) fantaskní motiv. Celkově ovšem moc příjemná knížka, která i přes svoji útlost dovede říci více, než mnohé bichle.... celý text
Mise Afghánistán
2015,
Tomáš Šebek
Skvělá sbírka blogových zápisků netvoří sama o sobě skvělou knihu, ale primárně 100% autentický zážitek. A o to tady jde. Na styl rychle psaných lékařských textů "od huby" se musí navyknout a o to intenzivněji nakonec působí. K některým pojmům je rozhodně dobré mít po ruce strejdu Googla nebo mít za přítelkyni sestřičku. I bez lékařských znalostí je však houževnatost a povaha tamního lidu neuvěřitelná.... celý text
Zalknutí
2009,
Chuck Palahniuk
"Protože nic není tak dokonalé jako to, co si dokážeme představit." Palahniuk opravdu píše pořád to stejnou knížku s pořád tím stejným hlavním hrdinou. Píše ji ale pořád skvěle a čte se náram náram náramně. Detaily a rady do života se jen tak neomrzí a je jich tu možná více, než kdy jindy. Je fascinující jaká nesmyslná povolání a zápletky ještě dokáže vymyslet a jakým stylem je dokáže podat. Některé pasáže krásně deprimující, jiné neskutečně vtipné. Po slabším Programu zase skvělý zvrat v závěru. I přes brakovou auru (nebo právě proto?) tvoří jeho knížky zajímavě pokřivenou generační výpověď, která mi velmi sedne.... celý text
Dáma v jezeře
2012,
Raymond Chandler
Můj první Chandler a určitě ne poslední. Výborná detektivka s nezaměnitelným Marlowem, spoustou skvělých hlášek a řadou poctivých dobových bonmotů. Děj a zvraty už dnes po sedmdesáti letech tolik nepřekvapí, ale rozhodně stále potěší. Stejně jako atmosféra tehdejší doby, která má prostě své zakouřené kouzlo. A na to si ťuknem sklenkou ginu.... celý text
Smrt Zajdy Munroa
2009,
Nick Cave
"Jenom mi přišlo, že svět je místo, kde není lehký bejt dobrej člověk." Ač se to nedá srovnávat, tak o třídu slabší než fantastická Oslice, ale přesto skvělé čtení. Zajda je prasácký antihrdina každým coulem a vyloženě se těšíte, kdy přijde onen titulní moment. Cave neuvěřitelně snadno střídá momenty, kdy znuděně kroutíte hlavou nad samoúčelnými prasárničkami, abyste o pár stránek dále užasle hltali každou skvěle napsanou větu. Zvláště poslední třetina knihy je opravdu výborná, včele se Zajdou seniorem. Jsem zvědav, zda se Cave vrhne na psaní i po smrti syna. Chtěl bych si to přečíst.... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Příjemné překvapení, že i takto hypovaná záležitost je ve skutečnosti opravdu skvělá knížka, za kterou musela stát obrovská mravenčí práce. Výbornou atmosféru podporuje povedená kompozice knihy s častými výňatky ze spisů a korespondence. Je jich možná až moc, ale vůbec to nevadí. Škoda jen prakticky nulového používání nářečí, což docela sráží autenticitu některých částí. Od začátku do konce má však člověk neskutečnou chuť sednout na autobus, křivolakými silničkami dokodrcat do Hrozenkova, vyšlapat k chajdě na Žítkovou a pozdravit Surmenu. A to se počítá.... celý text
Galapágy
1998,
Kurt Vonnegut Jr.
"No a co - Beethovenovu Devátou symfonii by určitě nikdy nesložil." Jako vždy trefný popis lidstva, s kterým se u Vonneguta tradičně ztotožňuji. Spousta skvělých a vtipných myšlenek, jak už je člověk zvyklý. Vůbec poprvé mi zde však nesedl až příliš odtažitý styl vyprávění a předbíhání v čase. Často si díky tomu při čtení připadáte, jako když se pes honí za ocasem. Oproti ostatním Vonnegutovkám tu chybí opravdu zajímavé postavy a konec není ani trochu tak uspokojující, jak celou dobu čekáte. Ve výsledku tedy pro mě zatím asi nejslabší jeho kniha.... celý text