Montezuma
přečtené 490
Satanské tango
2003,
László Krasznahorkai
Ale jo, špatné to nebylo. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že zápletka byla až moc vágní. Jako by to autor neuměl pořádně promyslet. Co ovšem knize chybí na ději, to Krasznahorkai mocně dotahuje atmosférou a přesně tím druhem fraškoidní absurdity, která mě hodně baví. Je to velmi temné a hrdinové nejsou žádní hrdinové, ale katalogové exempláře úpadkové fáze homo sovieticus. Jenže jsou to pořád ještě lidé a tím pádem v cosi věří, mají jakousi naději a upínají se k ní s veškerou urputností ztroskotanců, kteří instinktivně tuší, že další šance už nepřijde. Co na tom, že je za onou bludičkou světlých zítřků vede policejní fízl, a co na tom, že se sice pravděpodobně změní kulisy jejich životů, ale nikoliv kvalita...To jen věčně ožralý doktor už definitivně propadl hnilobnému zapomnění a směšným psychotickým rituálům své dokonale vyprázdněné podstaty. Přesně jako dějinné údobí o němž tato kniha vypráví. A ono tajemné zvonění rozléhající se nad rozblácenou krajinou není žádnou oslavou nevinnosti, nýbrž voláním prázdnoty.... celý text
Babička
2005,
Božena Němcová
Souhlasím s názorem, že Babička je jen jinou stranou mince, která se dnes s takovým křikem všude razí...Němcová, na rozdíl od autorů severských hrůz, měla opravdu těžké živobytí a tak se logicky utekla k idyle. Ne že by proto Babička byla menším kýčem; jen je ten kýč řemeslně lépe zvládnutý a hlavně úmyslný. Oni ti vesničané zas takoví dobráci nebyli, pohodička to taky nebyla, kněžna Zaháňská, místo aby se dojímala nad babiččinou bohabojností, pletichařila s Metternichem proti Čechům atd. atd. Jenže ona to ta Božka dobře věděla!! Nicméně tohle sentimentální biedermaierovské kouzlení je místy tak opojné, že ani cynický současník nakažený virem postmodernismu neodolá a docela upřímně se dojme (v mém případě Viktorka). Nesmírně cenné jsou také detaily z každodenního života tehdejšího prostého lidu, detaily, které se z literatury faktu vyčíst nedají. Ano, toto byli lidé 19. století, tak jednali, tak mysleli, takový to byl život. Pracovali, modlili se a umírali s jakousi netečnou pokorou, ještě stále mimo čas, neboť přece všechno bylo od Boha na věčné časy a myslet mimo kategorie božího úradku jim dosud nebylo dáno. V posledku je Babička literaturou výsostně ženskou. Kterýsi slavný spisovatel kdysi prohlásil, že nenastane den, aby žena napsala opravdovou Knihu. Pravda, v Babičce není ani stopy po tom co tvoří skutečnou literaturu: tj. chladná, analytická studie činů a mravů zkoumaná nezaujatým okem, ostrý paprsek světla namířený přesně do srdce všech věcí. Místo tohoto se nám bohatě dostává oním autorem tolik vysmívaného ženského pohledu na svět; měkkého, subjektivního světla ženských citů a afektů ve výsledku nic neznamenajících a o ničem přesně nevypovídajících. To je nejspíš pravda, ale existují na světě i horší hříchy, než úmyslně sentimentální, didaktické memoáry hrající na feel good strunu.... celý text
Souostroví Gulag: 1918–1956
2011,
Alexandr Isajevič Solženicyn
"Zvrhlost stalinismu je prostě v osobivé "jistotě", s níž dává menšině právo znásilnit většinu prý na základě lepší znalosti společného obecného prospěchu. Nic v tomto tvrzení není lidsky mravné, nic rozumné, nic není závazné, nic neplyne nutně z ničeho; je nesmysl, že by část byla celkem a že by prospěch části mohl být prospěchem celku, a tato krkolomnost se dokonce opakuje dvakrát, jednou dělnická třída platí za celé lidstvo, podruhé "uvědomělá" část proletariátu má zastupovat celou dělnickou třídu; je nesmysl, že by kterákoliv část, ba část části, mohla, ba předem musila mít lepší znalost obecného (ba i vlastního) prospěchu než kterákoliv část jiná; je nesmysl, že by znalost dávala sama sebou právo jiné než právo přesvědčovat, dokonce už vědění nerodí automaticky právo vést, nanejvýš schopnost vést; je nesmysl, že by si kvalitu nejlepšího poznání (tedy i právo vést, ba násilím vést) mohlo samovolně přičíst kterékoliv jiné a jednotlivé učení. Krátké spojení k násilnému panství nad člověkem zakrývá ve skutečnosti dlouhé klikacení od nesmyslu k nesmyslu. Bylo by s podivem, aby se nedovršilo nestvůrností druhou: prospěch revoluce je nejvyšším mravním zákonem, dobrem je to, co revoluci prospívá, zlem všechno, co jí škodí, revoluční účel světí prostředky, a hodí-li se za účinný prostředek lež, lži, je to tvoje povinnost. Hledal jsem pro obě zrůdnosti stručná jména, stalinská ovšem; znějí: vedoucí politická role komunistické strany a třídní morálka, a celý stalinský socialismus je v nich, všechno ostatní je případně nedůsažné, je to jen obrovité pojmové lešení okolo jádra věci, všestranná masquage k nerozpletení." - Václav Černý... celý text