Montezuma
přečtené 490
Změna osvětlení
1990,
Julio Cortázar
Já byl v němém úžasu, když jsem to poprvé četl. S něčím takovým jsem se do té doby nesetkal. Od čistě vizuálních a formálních hrátek s textem až po jemný "magický realismus", který mně osobně vyhovuje daleko více, než tolik oslavovaný magický realismus Gabriela Garcíi Márqueze. Ten Cortázarův mi totiž přijde odhalovat Pravdu, povahu věcí a "jízdní řád" vesmíru - pokud tu tedy o něco takového jde - mnohem hlouběji a přirozeněji. Cortázar ve svých povídkách dokáže trhnout oponou. Na mou duši. Přečtěte si to.... celý text
Suttree
2012,
Cormac McCarthy
Už dlouho mě žádná literární postava nepobavila tak jako Harrogate. Městská krysa. Hahaha. Harrogate for president! Jinak klasicky labužnický McCarthy, jen o něco více rozvolněný. Mně to nevadí.... celý text
Proklaté dny
2006,
Ivan Alexejevič Bunin
Ve státě jako Česká republika nikdy neuškodí připomenout si pravou podstatu bolševismu: tedy nikoli jako ideologii vedoucí k osvobození utlačovaných a světlým zítřkům, nýbrž jako ze své podstaty nemilosrdný teror vůči všem a to za jediným účelem: udržení moci. Jedinečnost zápisků podtrhuje jejich bezprostřednost; nezachovalo se příliš dokladů o tom jak to v Rusku v letech 1917 - 1920 skutečně vypadalo a už vůbec ne z 'kontrarevoluční' strany. Deníky byly psány 'právě když se to dělo' a netrpí tak autocenzurou ani vrtkavostí paměti a hlavně jsou psány autorem, jenž se nenávistí vůči 'těm barbarům, té lůze' nikdy netajil, protože neměl důvod. Zajímavá je také Buninova charakteristika tolik oslavovaného prostého ruského lidu: ve skutečnosti tupá, zaostalá, brutální a líná hovada, nikoli revoluční, pokroková síla, a postoj drtivé většiny společnosti k bolševikům: čirá a přetrvávající nenávist již od úplných začátků revoluce. Není divu, že Proklaté dny patřily v Sovětském svazu ke knihám z nejzapovězenějších.... celý text
Celý život. Výbor z deníků 1948–1984
2001,
Jan Zábrana
Trpké a zahořklé, vtipné a hluboké; též nesmírně poučné vzhledem k ČSSR literárnímu provozu... Koště vymetlo všechny kouty, celý život...a literárnímu labužníkovi nezbude než ukroutit si hlavu nad tím, co že to byl za režim, který nechal živořit velikána na okraji zájmu, na hranici existenčního přežití.... celý text
Parsifal: Osudy jedné demokratické odbojové skupiny v letech 1938-1945 s poválečným dovětkem
2009,
Jindřich Pokorný
Kniha smíchu a zapomnění
1981,
Milan Kundera
Občas je Kundera dokonce sympaťák: 'Když český zpěvák pop music Karel Gott odešel v roce 1972 do ciziny, Husák byl zděšen. A hned mu psal do Frankfurtu (bylo to v srpnu 1972) osobní dopis. Cituju z něho doslova a nic si nevymýšlím: Milý Karle, my se na vás nezlobíme. Vraťte se, prosím vás, zpátky, uděláme pro vás všechno, co si budete přát. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám... Přemýšlejte o tom, prosím, chvíli: Husák nechal bez mrknutí oka odejít do emigrace lékaře, vědce, astronomy, sportovce, režiséry, kameramany, dělníky, inženýry, architekty, historiky, novináře, spisovatele, malíře, ale nemohl snést pomyšlení, že by zemi opustil Karel Gott, protože Karel Gott reprezentoval hudbu bez paměti, tu hudbu, v níž jsou navždy pohřbeny kosti z Beethovena i Ellingtona, prach z Palestriny i z Schönberga. Prezident zapomnění i idiot hudby patřili k sobě. Pracovali na stejném díle. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám. Nemohli jeden bez druhého být.'... celý text
