nefernefer přečtené 530

Vajgly 2009, Jakub D. Kočí

Jak vidno z předchozích komentářů, nějaké spokojené čtenáře si kniha našla, takže úplně zbytečné její vydání asi nebylo. Já mezi ně však patřit nebudu. Já ani nemám chuť psát na ni komentář, protože nevím, co bych vlastně měla komentovat. Prázdno? Nic? Jen ztráta času. Jednu hvězdu dávám za obálku a formát cigaretové krabičky. Namátkou pro představu: OPOJNÝ PODVEČER Víno má dvě růže Smíchem hádat může tóny Pláče bílé chvíle Má krev křídla dávno zřídla Kalné povečery Opilost je smělý rytíř V plné zbroji stojí V slepé sklence existence... celý text

Svět podle prota / Na světelném paprsku 2015, Gene Brewer

„Jakékoli bytosti, které by toužily zničit jiný SVĚT, vždycky dávno předtím zničí samy sebe.“ Klasickou sci-fi nečekejte. Je to spíš takový psychologický román a ekologicko sociální agitka, apelující na lidstvo, aby se vzpamatovalo, než si tu větev pod sebou opravdu podřízne, v jednom. Ale moc dobrý. Nutí vás to přemýšlet. Navíc je to tak chytře napsané, že si čtenář není jistý vůbec ničím. A prostředí psychiatrické léčebny s příběhy jednotlivých pacientů je všechno jen ne nudné. I když s těhotným chlapem to už autor podle mě trochu přehnal. :o) Ale co už. Vždyť je to sci-fi. Takže určitě doporučuji ne milovníkům mimozemšťanů, ale především milovníkům dobře napsaných příběhů.... celý text

Prázdniny v Evropě 2019, Ladislav Zibura

„Nerozumná rozhodnutí a zbytečné cesty občas jen tak pro radost podnikám rád. Připomínají mi totiž, že jsem svobodný člověk − ne jen otrok touhy po efektivitě. Rozum je možnost, ne zákon.“ Tohle už je několikátá knížka, kterou od Ládi čtu. Dokonce jsem zašla i na jeho přednášku a rozhodně to všem doporučuji. Tak dobře jsem se už dlouho nebavila. Takže jsem věděla, do čeho jdu, a knížka nezklamala. Moc hezké odpočinkové čtení. Jen jsem si říkala, že na to, jak je kniha evidentně s láskou dělaná, a na to, že má v tiráži uvedené hned tři jazykové redaktorky, tak v ní zbylo příliš chyb. A to je škoda. Ale po obsahové stránce nemám co vytknout. Ráda si přečtu další.... celý text

Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři 2018, Aleš Palán

„Se svobodou je to stejné jako se samotou. Je to vnitřní stav. Svobodný se můžeš cítit v jakékoli situaci. [...] Někdo se může cítit svobodnej i ve fabrice, jinej bude na louce se zvířatama jako ve vězení.“ Osm rozhovorů s lidmi, kteří žijí o samotě. Někdo víc, někdo méně. Úplně odstřižený od okolního světa ale není nikdo z nich. Všichni udržují styk s civilizací, někteří i pracují, ale žijí zkrátka sami. Důvody, proč žijí sami, se různí. Někdo si samotu vybral cíleně, jiný k ní byl dohnán okolnostmi. Každý se s ní popasoval po svém. Zajímavé je, jak moc se od sebe liší rozhovory vedené s ženami a rozhovory vedené s muži. Ačkoli všichni bez výjimky disponují celkem vysokou inteligencí, tak ženy z toho vycházejí jako samostatné, silné, pragmaticky uvažující osobnosti a muži ve většině případů jako ztroskotanci, kteří nezvládli svůj život, nebo naprostí magoři. Rozhodně však knize nelze upřít čtivost. Ono nahlédnutí do cizích oken, cizích životů je přece tak lákavé. „Já nikdy nechtěl bejt sám, přál jsem si mít rodinu, děti, nějaký věci... A nevyšlo to. Tak jsem se tím probolel. Samotou se můžeš jedině probolet.“... celý text

Srdce včely má pět komor 2019, Helen Jukes

„Uvnitř úlu probíhá jasně vyladěná komunikace. Vše je tak blízko, že už ani nevím, zda lze odlišit mluvení od poslouchání a jazyk od vnímání. Nutí mě to přemýšlet. Jak velká část řeči, jak velká část toho, co ze sebe vydáváme, je spojena s tím, jak posloucháme, jak se díváme, jak se dotýkáme? A co říká o potřebě blízkosti či vzdálenosti?“ Ano, skutečně lze tuto knížku pojmout jako včelařského průvodce pro začátečníky, jak zmiňují předchozí komentáře. Je v ní spousta praktických informací a užitečných odkazů pro toho, kdo by se chystal založit si vlastní úl. Ale zároveň se jedná o nepřetržitý tok poměrně příjemného filozofování, které se netýká pouze včel. Přiznám se, že jsem moc nevěděla do čeho jdu. Čekala jsem nějaký příběh. Tak úplně jsem z anotace nepochopila, že se jedná o autobiografii. Vlastně o takový „deník“, ve kterém autorka zaznamenávala nejen, co se skutečně dělo, když se rozhodla chovat včely, ale rovněž co se jí při tom honilo hlavou. Takže příběh se sice nekonal, ale to nevadí. Nechat se unášet proudem myšlenek na téma fascinujícího života včel, potažmo komunikace a vztahů života lidského, bylo docela příjemné.... celý text

Ready Player One 2018, Ernest Cline

„... realita, i když může být děsivá a bolestná, je také jediným místem, kde najdeš skutečné štěstí. Protože realita je reálná.“ Paráda! Úchvatná pohádka pro dospělé. Noticka na obálce „Willy Wonka a Matrix v jednom“ naprosto přesně vystihuje moje dojmy z téhle knížky. Nesmírně jsem se bavila a to přesto, že mě videohry úplně minuly a v životě jsem žádnou nehrála (fakt si nevymýšlím). :o) A i když mi tím pádem samozřejmě unikla spousta narážek, tak jsem neměla pocit, že bych se ztrácela. Je to skvěle napsané, takže se orientuje i naprostý herní ignorant jako já (ostatní odkazy na popkulturu osmdesátek jsem jako „Husákovo dítě“ chytala celkem v pohodě). Chuť si zahrát to ve mně tedy na rozdíl od ostatních nadšených čtenářů neprobudilo. Ale možná si pustím Svatý grál. :o)... celý text

Mlok 2016 2016, Jan Lipšanský

Těžko hodnotit jako celek, protože každá povídka je jiná. Některá mě oslovila víc, některá méně. Ale žádná z nich není vyloženě špatná. Jednoznačně nejlepší je podle mě Zahrada. Ta je skutečně výborná. Každopádně fandům scifi a fantasy určitě doporučuji. Přestože jsou autoři vybraných povídek teprve začínající a neznámí, nejsou to žádní podřadní pisálkové. Píší možná lépe než někteří „zavedení“. Takže resumé: Zahrada a Zákon smečky si zaslouží plný počet, a když to zprůměruji s ostatními, vychází mi pro antologii jako takovou poctivé tři hvězdy. A ještě poznámka na závěr: Krasavici z obálky uvnitř nehledejte. Není tam. :o)... celý text

Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše 1994, John Gray

„Stejně jako se ženy bojí přijímat, bojí se muži dávat.“ Nevím proč, ale myslela jsem si, že to bude kniha vtipných postřehů nebo něčeho jako fejetonů z oblasti partnerských vztahů. Omyl. Je to taková ta kniha typu příruček, jak lépe komunikovat, jak být šťasný, jak zlepšit ve svém životě to nebo ono. Nejprve mě to zaskočilo, ale pak jsem si řekla vlastně proč ne. Sice jsem se musela povznést nad ten typicky americký přístup, spočívající v nekonečném omílání téhož, aby si to ten „blbeček“ čtenář konečně zapamatoval, ale v konečném důsledku jsem se dozvěděla spoustu užitečných věcí, které jsem (přiznávám bez mučení, že nejsem telepat a mužům do hlavy nevidím) opravdu nevěděla. Pokud nejste „pan nebo paní dokonalá“, co žije v naprosto úžasném vztahu bez jediného mráčku, ale občas to mezi vámi trochu drhne, tahle kniha vám umožní se na věc podívat partnerovýma očima. A možná zjistíte, že problém je jenom v tom, že jste jeden druhého špatně pochopili. „Ženy by měly chápat, že když muž mlčí, říká tím: ‚Ještě nevím, co říci, ale přemýšlím o tom.ʼ Místo toho však slyší: ‚Neodpovídám, protože mi na tobě houby záleží a hodlám tě ignorovat. To, co jsi řekla, není vůbec důležité, a proto neodpovídám.ʼ [...] říká tím: ‚Potřebuji nějakou chvíli, abych si to mohl promyslet...‘ Neuvědomuje si, že žena by to mohla chápat jako: ‚ Nemám tě rád a tvé řeči mi lezou na nervy.‘ “... celý text

Než vystydne káva 2019, Tošikazu Kawaguči

„...pokud není možné změnit přítomnost, jaký má vůbec smysl se do minulosti vracet? [...] Přítomnost se sice nezmění, ale pokud se změní naše myšlení, je smysl této židle nepochybně veliký.“ Jedna kavárna, jedna židle a čtyři příběhy. Křehká snová atmosféra zvláštního mikrosvěta jediné místnosti, kde se celá kniha odehrává, jako by vypadla z nějaké Murakamiho knihy. Strávila jsem v tomto prostředí jedno velmi příjemné odpoledne a pěkně si po dlouhé době propláchla slzné kanálky. :o) Poklidné, pomalu plynoucí, dojemné.... celý text

Vlčí něha 2008, Stef Penney

„Tato země je poseta tolika stopami, nepatrnými zbytky lidských tužeb. Ale tyto stopy, stejně jako tahle cesta bolesti, jsou křehké, obroušené zimou. Až zase napadne sníh nebo až bude na jaře obleva, veškeré známky toho, že jsme tudy procházeli, zmizí.“ Láska má mnoho podob - láska milenecká, rodičovská, sourozenecká, manželská, láska mezi mužem a ženou, mezi dvěma muži, láska tajná, zakázaná, otevřená či skrytá, láska vášnivá, chladná, probouzející se, hasnoucí, něžná, drsná, šťasná, bolestná, opětovaná, jednostranná, nesobecká i vypočítavá... A všechny tyto podoby se spolu mísí v jednom příběhu. V příběhu, ve kterém se vlci mihnou jenom vzdáleně. Tentokrát je anotace celkem trefná. S čistým svědomím mohu tuto knihu doporučit. Je jednou z těch, u kterých jsem litovala, že nebyly delší.... celý text

Stehlík 2015, Donna Tartt

„... nikdo nemá možnost si vybrat vlastní srdce. Nikdo se nedokáže přinutit k tomu, aby chtěl jen to, co je pro něj dobré a co je dobré i pro ostatní. Nikdo nemá možnost si vybrat, jaký je. [...] Jak poznáme, co je pro nás správné? Odpověď zná každý psychiatr: [...] ‚Následuj své srdce‘ [...] Co když srdce, z vlastních nepochopitelných důvodů, člověka záměrně, v jakémsi oblaku oslepujícího jasu, odvede od zdraví, rodinného života, občanských povinností [...] a vůbec všech těch ohraných, obecně uznávaných ctností a namísto toho jej nasměruje přímo do centra té překrásné záře úpadku, sebezničení, katastrofy?“ Tak zhruba o tom podle mě celá tahle grafomanská exhibice je. Narozdíl od jiných jsem ocenila těch posledních 30 „filozofujících“ stran, díky kterým aspoň nemám pocit, že to byla ztráta času. Ale jinak si myslím, že dvě třetiny tohohle sedmisetstránkového špalku tvoří nic neříkající a naprosto zbytečná vata, která s dějem často ani nemá nic společného, a kdyby tam nebyla, knize by to jenom prospělo. Navíc neustále se opakující, jako vejce vejci podobná líčení opileckých a zdrogovaných stavů hlavního hrdiny po čase čtenáře začnou nudit, ne-li přímo otravovat. Tak často jsem už dlouho v žádné knize nepřeskakovala. Netvrdím, že je to vyloženě špatné, ale udělení Pulitzerovy ceny upřímně nechápu.... celý text

Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování 2015, Haruki Murakami

„Na samém nejhlubším dně duše to Cukuru Tazaki konečně pochopil. Že totiž lidská srdce nepojí vjedno jen mír a harmonie. Že je spíš mnohem hloub dokážou propojit jejich vzájemné rány. Vzájemné bolesti a vzájemná křehkost. Nemůže být ticha bez bolestných výkřiků, [...] není smířlivého přijetí, pokud jsme předtím nezažili krutou ztrátu. Přesně tyhle věci totiž leží v kořenech každé opravdové harmonie a míru.“ Murakami není pro každého. Musíte přijmout jeho propojení snů s realitou. Vnímat víc náladu než příběh samotný. Pak budete polapeni. Já osobně pokaždé, když dočtu nějakou jeho knihu, tak mám pocit, že jsem uvnitř tak nějak uklizená, čistá, vypraná a vyžehlená. :o)... celý text

Kasta metabaronů 2014, Alejandro Jodorowsky

Autismus & Chardonnay 2017, Martin Selner

Rozhovor s dítětem... Dítě: „Já bydlím doma.“ Já: „Taky bydlím doma.“ Dítě: „Jsem tě tam neviděl.“ Opravdu doporučuji. Chytré, vtipné a zároveň hodně k zamyšlení. Autor se netváří jako superhrdina, který spasí svět. Přiznává, že i on dost často mele z posledního. Snaží se ukázat, že lidé, kteří dělají podobnou práci, jsou taky jenom lidé. A že děti trpící autismem jsou pořád jenom děti. Přestože je to skutečně hodně vtipně napsané, tak to veselé čtení rozhodně není. Zaplaťpánbu za to, že jsou mezi námi tací jako on. A zaplaťpánbu za takové knížky. Kdybych ji měla charakterizovat třemi slovy, asi bych řekla „láska, lidskost, samota“. „Neexistuje lepší či horší generace dětí. Existuje jen lepší nebo horší generace dospělých.“... celý text

Hlemýždím tempem 2019, Cung-wej Čou (p)

Překrásná knížka. Příjemný formát, krásný papír, úchvatné ilustrace a příběh, který je úplně obyčejný a zároveň hluboký (přestože vlastně nepřináší nic nového a potvrzuje jenom staré známé pravdy). Když ho budete číst pěkně pomalu, hlemýždím tempem, dorazíte na konec bratru za půl hodiny. A další hodiny strávíte tím, že se budete znovu vracet k jednotlivým stránkám a okouzleně obdivovat průzračnou jednoduchost textu a přenádhernou jemnou kresbu. „Každý si neustále dělá plány, ty ale nikdy neobstojí před tím, co nás čeká, všechno se mění, nic není věčné, a když nemůžeš vyzrát na věčnost, užívej si toho, co je tady a teď.“... celý text

I na kovbojky občas padne smutek 2003, Tom Robbins

Jelikož je Tom Robbins mého srdce šampión, tak i tahle knížka se mi samozřejmě líbila, přestože z mého pohledu patří mezi ty slabší. Snad že mě tolik nebere lesbická láska. Ale i přes tuto zdánlivou nelibost mi opět ve společnosti jeho osobitého stylu psaní a názorů, které jsou mi naopak blízké, bylo moc příjemně. „Život není jednoduchej. Je nesmírně složitej. Obdivování jednoduchosti je drogou těch, který chtěj utýct před skutečností. Jako alkohol. Je to protiživotní postoj. Tyhle ‚jednoduchý‘ lidi, který jednotvárně oblečený posedávaj při svíčce v potemnělejch místnostech a usrkávaj mátovej čaj, tyhle lidi nežijou. Jsou už zpoloviny mrtvý a nemaj o tom sebemenší potuchu. Smrt je jednoduchá, ale život je bohatej.“ „Nejsou snad myšlenky všech velkejch bulíků vždycky překrucovaný?“ „Překroucený, nepochopený, zředěný a zbožňovaný. Přesně v tomhle pořádku. Od svých zbožňovatelů utrpěl Ježíš mnohem víc než při ukřižování. Máš nádhernou prdel.“ „Ty nejseš moc jak Ježíš.“ „Jak to víš?“ „Když takhle mluvíš o mý prdeli.“ „Ty si myslíš, že Ježíšovi by se tvoje prdel nelíbila?“ „Ne tomu Ježíšovi, o kterým jsem četla.“ „To je přesně ono. Překroucenej, nepochopenej a zředěnej.“... celý text

Lexikon tajemných míst - v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 2019, Jiří Bílek

V téhle knize je shromážděna skutečně velká spousta opravdových zajímavostí, ale jejich naprosto nesmyslné abecední řazení a absence jakékoli mapy ji činí pro praktické využití zcela nepoužitelnou. Pokud bych se chystala dejme tomu na Vysočinu a chtěla si vytipovat, kam se podívat, tak z téhle knížky se to nedozvím. Na to, abych ji četla od A až po Z a s mapou v ruce hledala, jestli se v ní náhodou nepíše o něčem, co se nachází v místech, kam se chystám, nemám čas ani trpělivost. A na to, abych ji četla jen tak jako místopis, se nehodí. Nejedná se o souvislý text, ale o jednotlivá hesla, která by měla smysl, pokud by byla členěná podle lokality, ale abecedně řazená nejsou k ničemu.... celý text

Honest Guide Praha 2019, Janek Rubeš

Stručné, vtipné, výstižné glosy max. na jednu stránku, které vám ukážou Prahu tak, jak ji neznáte. Doporučuji zejména pražákům. Pro ostatní, kteří do Prahy přijedou jen na výlet, je knížka sice taky užitečná, ale nejvíc ji podle mě ocení ti, co v ní žijí. Takže já jsem nadšená. :o)... celý text

Psychomagie 2015, Alejandro Jodorowsky

Tohle je snad nejrozporuplnější kniha, jakou jsem kdy četla. Autor v ní odpovídá na otázky existenciálního a spirituálního charakteru, snaží se přiblížit a vysvětlit svůj způsob vnímání světa, svůj způsob léčby nemocí, své nahlížení na samotnou podstatu nemocí a zároveň vzpomíná na svůj život a jeho vzpomínky jsou často velmi intimní. Čtenář je vlastně svědkem jeho duchovního vývoje. Musím říct, že mě ukrutně iritovala první část, ve které líčí své mládí a do detailu popisuje happeningy plné naprosto samoúčelného násilí, destrukce a perverzity, mající za cíl pouze šokovat. A na druhou stranu pak o několik desítek let později, když už formoval svou tzv. psychomagii, píše: „Psychomagie závisí na kreativních, velmi prostých řešeních, ve kterých si nekladu žádné hranice. Jsou to věci neagresivní, věci přívětivé a v žádném případě destruktivní.“ Jsme svědky toho, jak se dopracoval k tomu, že věří, „že motorem všeho je dobrota“ a že „nemoc je nedostatkem lásky“. Prostě obrat o 180 stupňů. Nebylo to lehké čtení. Ze spousty věcí jsem byla znechucená, spoustu věcí jsem chápala jen mlhavě a některé jsem nepochopila vůbec. Ale na druhou stranu musím přiznat, že mě taky spousta myšlenek oslovila. Takže rozhodně to nebyla ztráta času. „... pocit viny je k ničemu. Chybovat je dovoleno, pokud chyby neopakujeme a dopouštíme se jich během upřímně míněné cesty za poznáním. [...] člověk, který něco hledá je přece chybující bytost. Chyby tvoří neodmyslitelnou část té cesty. [...] kdo chce dělat omeletu, musí rozbít vejce.“... celý text

V žabím pyžamu 2015, Tom Robbins

Robbinsovi buď přijdete na chuť, a pak ho budete nekriticky zbožňovat, nebo si nesednete, a pak vám bude děsně lézt na nervy. Jeho knížky prostě nejsou pro každého. Já patřím k té první skupině a při čtení jeho knih zažívám úžasné opojení. Neskutečně mě baví. Takže ani téhle knížce nemůžu dát méně než plný počet. A to přesto, že svět burzovních makléřů, ve kterém se děj odehrává, je pro mě naprostá španělská vesnice. Není třeba se orientovat v zákonech finančního světa. Stačí nechat na sebe působit kouzlo Tomových metafor - „Evoluci řídí buldozer maskovaný za dětskou tříkolku. V případě historie je to přesně naopak.“ - a vychutnávat si jeho filozofické výlevy. :o) „Jak se vůbec můžeme považovat za výtvor dokonalosti čtyři miliardy let dlouhého experimentu při našich sklonech k vraždám, mučení, zotročování, znásilňování, kanibalismu a drancování? Při naší náklonnosti k relamním sloganům, plyšovým potahům a golfu? V mezích možností jsme jako druh jisté úrovně dosáhli, ale to ještě neznamená, že se evoluce uchýlí do ústraní. Ve výkresech má určitě načrtnuté něco, co zcela přesahuje současný koncept člověka. Přivykli jsme si označovat nejhorší příklady našeho barbarského a nestřídmého chování za ‚nelidské‘, přičemž jde zcela bez výjimky o jednání člověku vlastní, neboť žádný jiný tvor se v podobných krutostech nevyžívá. Tohle všechno samozřejmě neznamená popření našich občasných estetických úspěchů a ctností, ale pokud za zatáčkou času nečeká alespoň trochu lepší tvor, potom nezbývá než konstatovat, že evoluce trpí předčasnou ejakulací.“... celý text