Neo1tex přečtené 266

Indická nevěsta 2012, Karin Fossum

Nelíbila se vám Paganiniho smlouva od Keplera stejně, jako mě? Tak tohle vás bude bavit. Příběh plyne úplně přirozeně bez umělých šidítek, jako jsou sestřelený helikoptéry a nástražné systémy alá MacGyver. A že je závěr trochu netradiční? Opravdu to někomu vadí? Vážně nejásáme, že to nějaký autor ukončil vcelku originálně a laskavě nechá čtenáře, aby taky zapojil mozek a představivost? Všechno tohle jsou dobré stránky této knihy. Jaké jsou ty špatné? Nevím, zda uvést délku. 260 stran není mnoho, ale na příběh tak akorát a když uvážím některé knihy Nesba, u kterých jsem si říkal, že měly skončit už před dvě stě stranami, je to vlastně dobře. Nenapadá mě vlastně vůbec nic. Indická nevěsta je velmi dobrá kniha _____________ Někteří komentující (jeden příklad za všechny: myskula) by měli opravdu dostat ban a rozbít klávesnici (o hlavu) k tomu. Uvědomují si někteří autoři komentářů, že si je čtou i lidé, kteří knihu ještě nečetli? Rozum zůstává stát...... celý text

Hlas hory 2002, Jasunari Kawabata

Až překvapivě jednoduchý a civilní příběh jedné japonské rodiny. Přesto, pokud máte rádi Japonsko, jeho kulturu, zvyky a mentalitu, v knize na každé straně najdete důvod, proč číst dál. Hodnota příběhu téhle knihy spočívá právě v jeho jednoduchosti. Příjemná odpočinková kniha.... celý text

Konec punku v Helsinkách 2010, Jaroslav Rudiš

Nejdřív se mi pořád nedařilo začíst. Zdálo se mi, jako by jednotlivé kapitoly na sebe vůbec nenavazovaly, nedařilo se mi přijít na to, o čem ten příběh vlastně je. Pak přišel moment, kdy jsem najednou pochopil a dočetl celou kniha na jeden zátah. Je to vlastně jen úplně obyčejný příběh o pár lidech, kteří jsou punkeři, nejsou, ale žijou tak, snaží se být, ale nedaří se jim to a potom o těch, kteří se o to nesnaží, ani být nechtějí, ale prostě jsou a žijí tak. Výborné čtení, skvěle napsaná kniha...... celý text

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Tohle byl už několikátý román japonského autora, co jsem četl. Mám nesmírně rád styl, jakým píšou. Po knihách jako Čáry, Autofikce nebo Černý déšť a Moře a jed jsem čekal skoro cokoliv. Ale tohle ne. Haruki Murakami se definitivně stal mým nejoblíbenějším japonským autorem. Bylo až neuvěřitelné, jak hladce se tahle kniha čte. Vezmete ji do ruky, pustíte se do čtení a najednou zjistíte, že jsou tři hodiny a třetina knihy pryč. Kniha je plná sexu, morálních dilemat, vynikajících dialogů a co mě nejvíce překvapilo - i humoru. Nutno říct, že černého humoru. Že ale při čtení téhle knihy minimálně desetkrát vyprsknu v hlasitý smích, to jsem si vážně nemyslel. Norské dřevo je naprosto fantastická kniha.... celý text

Klub nenapravitelných optimistů 2012, Jean-Michel Guenassia

Skvělá kniha. Vynikající příběh, skvělé vyprávění. Často jsem s postavami doslova cítil to, co prožívají... V tuhle chvíli, pět minut po dočtení, nevím, co víc napsat. Tato kniha rozhodně patří a bude patřit k tomu nejlepšímu, co jsem četl. Mimochodem: Saša a jeho příběh je nenahraditelná a velmi silná část knihy.... celý text

Růže pro Algernon 2011, Daniel Keyes

Naprosto geniální kniha. Četl jsem ji už před lety, ale dodnes hluboko ve mě zůstal pocit, který jsem měl bezprostředně po přečtení. Fantastický příběh, krásně napsáno.... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Musím opravdu smeknout před Kateřinou Tučkovou, protože dokázala mimořádně zajímavým způsobem zpracovat téma o podstatném kusu dějin téhle malé republiky. Tahle část historie je, řekl bych, bohužel velmi málo známá, ve většině poznatků lidí zcela chybí, neví o ní nebo vědět nechtějí. Ti, kteří by si tuhle knihu potřebovali přečíst nejvíce, se k ní zcela bez pochyby nikdy nedostanou. Ti budou mít v ruce tak maximálně dnešní Blesk nebo Aha!. Přitom autorka skvěle popisuje, že ani náš národ nebyl po válce žádný svatoušek. Ano, zajisté, dění té doby a frustrace z války... neprožil jsem, nemohu soudit. Němci dali nejen nám, ale celému světu, pořádné kapky, přesto je potřeba si uvědomit, že jakmile lidé dostali příležitost, nechovali se o nic lépe, než oni. Přesně podle názvu jedné z prvních kapitol: Když se kácí les, létají třísky. Prostě padni komu padni. A potom závěrečná pasáž knihy - ta tak rychle zapomenutá, ale přitom nedávná historie... Dostává na síle i v těchto dnech, kdy Grebeníček přednáší v parlamentu svoje teorie o Janu Palachovi a motivech jeho činu. Ukazuje, že sice už nebyla válka, nepadaly bomby, ale lidé stále mizeli neznámo kam, stále přicházeli o svoji důstojnost, stále museli žebrat o to, aby měli kde žít, kde pracovat, co jíst. Vynikající kniha.... celý text

Sněhulák 2012, Jo Nesbø

Tak jo, po Paganiniho smlouvě, kdy jsem se zařekl, že už severskou detektivku nikdy nechci ani vidět, beru tohle prohlášení zpět. Zkusím to napsat nejjednodušeji, jak se snad dá: Nesbo píše skvěle, Sněhulák patří mezi nejlepší detektivky, co jsem kdy četl. Je to promyšlený, zajímavý, zábavný, dojemný a především skvěle napsaný. Jestli číst jen jednu knihu od Nesba, tak tuhle.... celý text

Černý déšť 1978, Masudži Ibuse

Jeden běžný japonec začne přepisovat svůj deník, aby dokázal nápadníkovi své neteře, že netrpí atomovou nemocí, že je v pořádku, že je vhodná partie na vdávání. Atomová nemoc bylo onemocnění, kterým trpěli ti, kteří zažili shození atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki.Všichni asi známe ten příběh svržení atomové bomby na tyhle dvě města, ale už ne tak často slýcháme příběhy těch, kteří u toho byli, kteří to opravdu zažili a mohou vyprávět. Mám rád tyhle civilní příběhy. Nejsou tam žádní "záporáci" ani "ti dobří", nejsou tam žádné intriky, vraždy a podobné vymoženosti (nejen) moderní doby. Je to prostě příběh jedné rodiny, která vše prožívá od velkého záblesku na obloze, přes černý déšť, hromady mrtvých, běžné starosti, jak tuhle dobu přežít až do chvil, kdy je už všechno tohle pryč a jednou z mnoha vzpomínek zúčastněných jsou všemožné zdravotní potíže, kterými trpí. Nejde o knihu z války nebo o válce, není to ani kniha o atomové bombě. Je to příběh jedné rodiny, který se už, doufám, nebude nikdy nikde na světě muset opakovat. Velmi dobrá kniha...... celý text

Vládci močálu 2010, Anna Šochová
odpad!

No... co říct..... Milion postav, milion jmen, chaos a prakticky žádná akce nebo děj, který by stál za řeč. A když už se něco semele, tak je to nuda. Je to krátká kniha, ale i přes to jsem se nedostal dál, než za třetinu. Víc už to nešlo, byl to jen ztracený čas.... celý text

Příliš blízké setkání 2010, Jan Kotouč

Tohle je přesně ten typ knihy, který si chcete přečíst po sedm set stránkovým románu. Výborná kniha. Nesmírně mě překvapila a ukrutně bavila. Děj jede jak namydlenej blesk, akce je rychlá, příběh zábavný. Ano, nejedná se o žádné veledílo ve smyslu jakési duchovní hodnoty knihy, nedočkáte se podrobného psychologického schématu každé postavy, ani do kytičky podrobného popisu planety, kam se vrhne půlka vesmírné flotily. A právě to je na téhle knize tak skvělé. Máte rádi sci-fi? Neváhejte ani vteřinu. Přečetl jsem to na dvě sezení (tedy jedno sezení a jedno ležení).... celý text

Totem vlka 2010, Ťiang Žung

Skvělé čtení. Klasická ukázka toho, kam vede zaslepenost, hloupost, pohrdání něčím "vyšším", co funguje tisíce - miliony let, kam vede neúcta k přírodě, svému okolí a sobě samým, kam vede přesvědčení, že člověk nebo skupina lidí může na tomhle světě něco opravdu "řídit", příběh o velké moudrosti i bezmezné aroganci. Víc není co dodat. Přečtěte si to.... celý text

Paganiniho smlouva 2011, Lars Kepler

Na úvod: tahle knížka stojí za velký prd a končím jí s pseudo-žánrem nazvaným "Severská detektivka". Nic takovýho neexistuje. Exisuje jen Larsson a Nesbo a to jsou prostě dobří spisovatelé bez ohledu na to, že jsou ze severu. Lars Kepler dobrý spisovatel není a Paganiniho smlouva je mizerná kniha. Hlavní hrdina se jmenuje Joona Linna. Je to finské jméno. Ve Finsku možná zní jako Franta Novák nebo Pepa Hrubeš, já měl ale minimálně půl knihy problém si na to jméno zvyknout a zafixovat si, že to není ženská, ale chlap. Klasicky to probíhalo tak, kdy kapitola začínala slovy "Jooona Linna něco udělal a tohle a tomto..." a já: "Do prd..le jaká Joona zase? Co je to za ženskou? Jo moment! Tenhle Joona....". A to není k postavám vše. Ani jednu nebudete mít rádi. Žádnou. Nebudete k žádné cítit sympatie ani nesympatie. Postavy jsou ploché jak třináctiletá holka od sousedů, prakticky se o nich dozvíte jen to, že některá nemůže spát, jiná se jmenuje jak holka a další je něco jako babo-chlap. Tečka. Konec. Všechno, co se za celou knihu dozvíte o hlavním záporákovi je to, že má černé oblečení. Fůůha, teď jsem se ho začal fakt bát. Samostatnou kapitolou jsou - kapitoly. Kapitoly knihy. Nevím, jestli to Kepler psal cestou autobusem z šichty domů a tak vždy potřeboval stihnout jednu kapitolu, než autobusem ujel deset zastávek z práce domů, ale asi tak dlouhé skutečně jsou. Nejdelší má asi čtyři strany, ta nejkratší asi třetinu strany. V podstatě celou knihou víc listujete, než čtete. A je to děsně otravný - nicméně docela signifikantní pro tohle dílo. Díky délce kapitol nemá čas ani prostor cokoliv pořádně vysvětlit, rozvést, vtáhnou čtenáře do děje, seznámit ho s postavou nebo pořádně popsat záporáka. Namísto toho skáče z místa na místo jak kozel na kolečkových bruslích a čtenář je z toho akorát nasr...nej. Chvílemi jsem měl pocit, že Kepler zmrkl Bournovu trilogii a rozhodl se, že napíše taky "něco takovýho". Děj má logické díry, hlavní záporák zabíjí policajty a kolemjdoucí rychlostí španělské chřipky ve středověku, sestřeluje helikoptéry, potápí lodě...... co jen vás napadne. Naštěstí ho Kepler nenaučil lítat, jinak jsme tu měli knihu o temné stránce supermana. Při čtení jsem se několikrát odhodlával knihu nazavřít a neodložit. Díky krátkým kapitolám to naštěstí odsýpá celkem rychle, takže jsem to dočetl. Ale několikrát jsem se přistihl, že do stránek jen tupě zírám, jak bacil do lékárny a v podvědomí se modlím za rychlejší oči, aby byl už konec. Chcete ušetřit peníze a svůj čas? Tak to nekupujte a nečtěte. Na trhu je díky bohu hromada mnohem lepších knih. Tahle nestojí skoro za nic.... celý text

Šógun 2000, James Clavell

Mám rád Japonsko, japonské reálie, japonské zvyku, kulturu.... ale tohle jsem nedočetl. Na můj vkus příliš rozvláčné a co mě nejvíc štvalo, jsou ti podělaní misionáři podělané církve. Chápu, že jsou prostě součást knihy, ale pro mě v téhle knize ztělesňovali veškeré zlo, které svými misemi kdy církev napáchala. Byl to jeden z důvodů, proč jsem to nedočetl. V jednom kuse jsem měl chuť někoho z nich vyliskat. Třeba se ke knize jednou vrátím, ale protentokrát zavírám někde za čtvrtinou knihy...... celý text

Černá labuť 2011, Nassim Nicholas Taleb

Nuda k uzoufání. Kdyby 98% té knihy škrtl, zůstalo by jen to, co stojí za čtení. Zbytek jsou bláboly o ničem.

Vesmír v tweetech 2012, Marcus Chown

Velké zklamání. Od Chowna jsem četl tři knihy, které za poslední dobu vyšly. Tuto, Musíme si promluvit o Kelvinovi a Kvantová teorie nikoho nezabije. Druhá a třetí zmíněná jsou super. I když se v některých tématech kryjí a autor trochu brakuje sám sebe, obsahují dostatek informací, aby to uspokojilo čtenáře, jako jsem já. Ovšem tahle kniha... čekal jsem prostě něco víc. Popisky hovořili o tom, že díky novému konceptu, tedy psaní v tweetech, jsou informace koncentrovanější, vynechává omáčku, jde přímo k věci a k tomu, co chce sdělit. Výsledný stav je ale takový, že díky omezení tweetů většinou řekne jenom tu omáčku, respektive nějaký v celku obecně známý nebo ne příliš zajímavý fakt a tím to skončí. Měl jsem pocit, jako bych sledoval hrůzný pořad Koření, který vysílá tv Nova: kopec keců, kopec obrázků, kopec střihů a odporná hudba v podkresu po celý pořad, ale po shlédnutí nejste o nic víc chytřejší. Všechno jen tak po povrchu a bez souvislostí a jedeme dál. Pokud vás zajímá problematika, o které Chown píše a nic jste od něj nečetli, začněte tímhle. Zjistíte, jestli je to literatura pro vás nebo ne. Pokud ano, pak hurá na další. Pokud jste již naopak četli něco z jeho předchozích zmíněných děl, tomuhle se obloukem vyhněte.... celý text

Ocelové žezlo 2006, Juraj Červenák

Nejedná se o nikterak intelektuální četbu, nicméně děj velmi příjemně ubíhá, s každým litrem krve zrychluje a s každou useknutou nebo na kopí nabodnutou hlavou nabírá na obrátkách. Bezesporu velmi dobré a hlavně zábavné čtení, pro milovníky žánru.... celý text

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti 2012, Ransom Riggs

Tahle kniha je rozhodně velmi zajímavá změna. Nečekejte horor. Pokud jste bojácní, tak vám na pár místech bude běhat husí kůže po zádech, ale žádné velké strašení se nekoná. Kniha má velmi zajímavou atmosféru, příběh je vcelku originální a dobře se čte. Nejedná se snad ani o žádný thriller, je to zkrátka taková pohádka pro dospělé. Nutno říci, že ke konci kniha ztrácí nejen dech, ale i svoje kouzlo. Autor se pouští do pokusu o zběsilou akci, ale nedaří se mu to příliš dobře, neví si rady s tím, jak naklonovat a přenést do téhle části napětí z prvních dvou třetin. Samotný závěr může působit lehce rozpačitě. Autor si zjevně nechává otevřená - ne vrátka, ale - vrata pro pokračování. Přes to všechno, co jsem zmínil, kniha stojí za přečtení. Tedy pokud víte, do čeho jdete a nečekáte o nic víc ani míň.... celý text

Zapletení 2011, Zygmunt Miłoszewski

Rozhodně velmi dobré čtení, zcela odlišné od všech posledních detektivek, které jsem v poslední době četl. Doporučuji vaší pozornosti. Jen ta polská jména a názvy ulic mě neskutečně štvaly... :-)... celý text

Respektovat a být respektován 2008, Pavel Kopřiva

Kniha, která změnila můj pohled na hodně věcí ve výchově mých dětí. Kniha, která mi toho hodně ozřejmila z mého dětství a kniha, která mi dala důvod k tomu, abych přestal nenávidět některé ze svých učitelek ze základní školy (jen na tu svini Krhánkovou bych těch knih potřeboval aspoň pět). Povinná četba pro všechny rodiče. Ze zákona...... celý text