Palivo Palivo přečtené 506

Světýlko

Světýlko 2016, Antonio Moresco
ekniha 4 z 5

Maník žije v kopcích v chalupě a každej večer vidí světýlko. A tak ho zajímá, co to má bejt. Podobně funguji i já, když jdu okolo hospody. Začátek mi přivodil husí kůži, protože hlavní hrdina si povídá s kytkama, stromama a vlaštovkama, takže jsem měl strach, že to bude celý o přírodě. Na světě není moc horších věcí než příroda. Horší je už snad jen lečo a zácpa. Naštěstí se frajer začne zajímat důkladněji o to světýlko, což ho vede k lokalizování pokémona, který má podobu malého kluka. A zde nastal twist, kterej knížku napumpoval jiným směrem a mě naopak vypumpoval. Konec solidní a já říkám, jednohubka jak má bejt.... celý text


Pán Gwyn

Pán Gwyn 2012, Alessandro Baricco
2 z 5

Italský týden, kdy jsem snědl tři pizzy a tři knihy Alessandra Baricca je tímto hodnocením ukončen a to pravděpodobně navždy, páč číst Pana Gwyna bylo utrpení. Na začátku se Gwyn, velkej to spisovatel a mizantrop rozhodne, že už nebude psát. Místo toho, aby si jako správný angličan koupil vilu ve Španělsku a při štelování nymfiček psal potají Obratník burrita, tenhle Gwyn dostane nápad zařídit si ateliér a tam psát portréty lidí. Tahle fáze je ještě docela dobrá a trochu mě zajímalo, co z toho vyleze, i když se z Gwyna každou stránkou stával čím dál větší pablb a nesnesitelný charakter. No a pak to šlo do kopru úplně, protože Baricco z toho udělal sentimentální a otravný bibliofilní kýč, přihodil k tomu platonickou lásku k boubelce a vše to popsal, jako by se jednalo o nějakej super thriller. Ke konci jsem se na to už chtěl vysrat, ale nemohl jsem - měl jsem pořád zácpu! V pizzovém hodnocení uděluji za tento nabubřelý dojímavý příběh jednu spálenou Diavolu.... celý text


Hedvábí

Hedvábí 2004, Alessandro Baricco
4 z 5

Týden Alessandra Baricca pokračuje a to i přes přetrvávající zácpu, která mě drží daleko od záchodu a značně zamávala s mou denní literární dávkou! Trochu jsem nad tím vším hloubal a došlo mi, že se jedná o dlouhodobý a celosvětový komplot židovských výrobců potravin, záchodů a knih, kteří nás již po staletí drží v tomto nekonečném literárně-kadícím perpetuu mobile. Nicméně, můžete si oddychnout, již jsem zakoupil projímavé kiwi, jogurty a švestkový kompot, takže v blízké době očekávám návrat do komory natolik fenomenální, že bych se snad odvážil pustit i do Vojny a míru. Ano, tyto intimní informace jsem nemusel psát, ale museli jste to číst? Nemuseli. Tak kdo je tady zvrhlej? Hedvábí je příjemná italská jednohubka, která pojednává o frantíkovi, kterej jezdí do Japonska pro hedvábí a tam vočumuje buchtičku, zatímco jeho oficiální buchtička čeká doma. Jelikož je to frantík, nemůže to dopadnout jinak než tím, že se do ní zamiluje a bude s ní chtít dělat francouzáky. hihihi. To ovšem není jen tak, jak každopádně dojde každému, kdo sem tam omylem místo na Seznam klikne na asian category na Porn Hubu. Love story jak blázen se rozjíždí a my můžeme jen napjaťě očekávat, na jakém kontinentu se nakonec povede upéct pořádnej croissant. Bariccův příběh není kdoví jak přelomovej, strhující nebo antický, ale jelikož to sype bez cukrlátek okolo, tak to utíká tak rychle, že v tom ženský hledají moudra a chlapům se to nestačí zprotivit. Naopak je to příjemný, protože v tý knize není fakt ani jedna věta navíc. Klobouk a gatě dolů.... celý text


Mladá nevesta

Mladá nevesta 2016, Alessandro Baricco
5 z 5

Jelikož jsem velký znalec Itálie (Quattro Formači, Diavola, Salami, Margarita, Prošuto) jsem čapl po Mladé nevěstě hned jak vyšla a opět se ukázalo, že kromě velkého, ba přímo obřího penisu mám i šestý smysl poznat dobrou knihu. Mladá nevěsta je o mladé nevěstě, která přijede do domu svého nastávajícího, který tam bohužel není, a tak musí čekat s jeho rodinou a strýcem, který již několik let spí, až se synáček rozhodne vrátit a klátit. Během toho se učí masturbovat, česat si vlasy a tajemnou hrdelní řeč majordoma, přičemž všichni okolo se chovají divně jako střízlivý Mel Gibson. Baricco to popisuje jako Boris Vian, který si šlehl pizzu a rozhodl se napsat giallo brak prodchnutý filozofickými moudry - a funguje to na výbornou. Takže se připravte na přirovnání typu "mladá nevěsta se na obálku podívala tak, jako by se dívala na talíř chřestu, potom co zrovna zvracela," ale i na životní bomby typu: Co nejvíc postrádáte? Sny, ty, které máme ve dne. Měl jste jich hodně? Ano. Splnil jste si je? Ano. A jaké to je? Zbytečné. 9/10 PS: Větu "Když nemáš budoucnost, nenávist je instinktivní," si píšu do deníčku.... celý text


Ta druhá strana života

Ta druhá strana života 2015, I Sungu
1 z 5

A hotovo, raději budu jíst lečo, mít sex s bezdomovcama a poslouchat Kryštof, než abych znovu četl korejskou knížku.


Čaroděj

Čaroděj 2008, Vladimir Nabokov
4 z 5

Jestli se nepletu, je to moje první setkání s Nabokovem a došlo k němu poté co jsem zjistil, že Čaroděj je Lolita na 100 stránkách. Tak by to mělo být vždycky, napsat krátkou verzi pro lenochy, prodavače O2 a autoklempíře, a dlouhou pro nudný lidi. Děj tedy jako Lolita, s tím rozdílem, že tahle nymfička byla ještě mladší, což mi v gatích a hlavě nadělalo docela paseku. Naštěstí jsem při čtení neměl erekci, takže jsem normální člověk. Především proto, že jsem si hlavního hrdinu představoval jako Billa Cosbyho. Co se týče slohu tak se to chvílemi četlo dost nesnesitelně, ale naštěstí to rychle doběhlo do finále. 8/10... celý text


Sex, bomby a burgery

Sex, bomby a burgery 2016, Peter Nowak
3 z 5

Knížka o tom, že díky válkám máme lepší burgery a porno. Já tedy nemůžu jinak, než poděkovat všem padlým ve II. světové válce, kteří svou obětí pomohli vytvořit HD verzi PornHubu a Bageterii Boulevard.... celý text


Nonstop amok

Nonstop amok 2017, Patrik Linhart
3 z 5

Pavel Verbíř teplické literatury se vrací s dalším literárním smykem a tentokrát to je ještě o krok zběsilejší než předchozí Vyprávění nočních hubeňourů. Zatímco v antologii hororu padlo 10 jmen a třicet údajů za stránku, tady se to leští stylem nekonečno diskotéka kosmodrom. Pomalu jsem nevěděl, jestli beru drogy, nebo čtu knížku. Občas jsem měl v hlavě takovej guláš, že jsem si chtěl do uší nasypat pět knedlíků. A to je asi největší mínus týhle knížky - bude bavit lidi v knížce zmíněný, nebo lidi z teplickejch hospod. Linhartovy eskapády jsou vtipný a popisuje to jako bůh švandy, ale neodnesl jsem si z toho nic. Kromě tedy chutě se s ním někdy vylejt.... celý text


Vlak dojel přesně

Vlak dojel přesně 1989, Heinrich Böll
4 z 5

Podle názvu jsem hned od začátku věděl, že se tahle knížka asi nebude odehrávat v Čechách. V Čechách by se ta kniha totiž jmenovala "Ty vole kde je dyť tady měl bejt už před hodinou." A můj smrtelný literární instinkt se potvrdil - kniha se odehrávala v Německu. Tam sedne mladej voják Andreas do vlaku, kterej ho veze na frontu z čehož je Andreas dost vyřízenej. Do toho jsem se velmi snadno vžil, protože jsem už taky párkrát byl ve frontě a to bych tedy nikomu nepřál. Ve vlaku se vokámoší s dalšíma dvouma skopčákama a všichni tři si moc dobře rozumí, protože se jim do fronty nechce ale lautr vůbec. Společně tedy celou cestu pijou kořalku, hrajou karty a povídaj si - a pak že jsou války špatný! Andreas mezitím pořád přemejšlí nad tím, že nechce umřít a cesta na Ukrajinu se blíží ke konci. Atmosféra a zoufalství se dá krájet, páč Böll všechno velmi sugestivně opakuje jak Jon Fosse a ve finiši přichází na řadu návštěva bordelu, kde se Andreas a jeho vykoupení sesypou jako domek z karet. A tím nemyslím ty želvy. Za mě skoro plnej počet.... celý text


Květy temnoty

Květy temnoty 2014, Aharon Appelfeld
3 z 5

Po knížce o Moskevských procesech jsem si řekl, že si dám něco lehčího a tak jsem se vrhl na druhou světovou, přesněji na knížku z literárního subžánru Guess who is in da closet. Jedenáctiletý žid Hugo žije s rodičema lékárníkama kdesi u Karpat. Když začne válka a Ukrajinci začnou místo živijó živijó zpívat židijó židijó, rodiče ho dají k rodinné přítelkyni Marianě. Mariana je prostitutka a taky trochu džambulka, takže bez konaku nedá ani ránu. Hugo, místo toho, aby využil situace a v nekonečné tmě kumbálu se naučil všechny jména v kalendáři, aby s tím pak mohl do televizní show, se do Mariany zamiluje, především proto, že ho Mariana koupe ve vaně a říká mu bobeček. Takhle tam spolu Ujfaluši a džambulka žijí asi rok, někdy je to nahnutý a někdy zase ok. Prostě tradiční drama, když jste v bordelu a nemáte na zaplacení. Pak se válka zvrtne, Němci utečou a do městečka přijížději Rusáci. Jak bych to přirovnal: to je jako kdybyste měli průjem a vyléčili ho tím, že jste umřeli hlady. Páreček se dá na útěk a my jen čekáme, kdy se něco stane. A ono se něco stane. Bohužel to ale pro mě nebylo vůbec šokující, páč se pravidelně dívám na Tv Barrandov, takže jsem docela otrlej. Pak knížka pomalu dojede do konce a za hodinu na ni člověk zapomene. Takže 3 hvězdy.... celý text


Tma o polednách

Tma o polednách 1992, Arthur Koestler
5 z 5

Jelikož je teď moje největší hobby Rychle a zběsile 9: Autobusem do Znojma na úřady pro různý dokumenty, začal jsem číst jako zběsilej a pod ruku mi přišel i Koestler. Věděl jsem, že je to něco o rusácích, což mé nadšení poslalo na dno zábavy někam do společnosti karaoke, gay sexu a sledování Hry o trůny. Pak jsem ale knihu otevřel a zjistil, že jde sice o rusáky, ale ne o Putina, ale o jeho tátu Stalina, což mi hned zvedlo náladu - ten uměl rozjet dobrou party, především tu komunistickou. Chápete? LOL-čekingliš joke! Kniha začíná v momentě, kdy je soudruh Rubašov zatčen a uvězněn, což je v Rusku něco jako jít do školy nebo na nákup. Každej to prostě musí jednou za čas podstoupit a proto je v Rusku tak oblíbený film Vykoupení z věznice SSSR. Co Rubašov udělal nebo neudělal čtenář neví, ale postupem času se to i díky několika flashbackům dozví. Podstatnější ovšem je, co si Rubašov myslí a jak mu to v hlavě šrotuje. A šrotuje mu to přesně tak, jak to asi členovi strany, kterej je ve vykonstruovaném procesu šoupnut do lochu, šrotovat musí. Čtenář si mezitím užívá extrémně tíživou a nepříjemnou atmosféru totalitní diktatury, kdy nikdo neví, co může říct, co nesmí říct, co je dobře a co je špatně, páč špatně je všechno. Co dodat, prostě špatný časy ještě umocněný tím, že v Rusku nebyl Jagermeister a neexistoval Playstation. Co to bylo za život, to si nedokážeme představit. hešteg středověk. Za mě daleko lepší než 1984, který vedle toho vypadá jako Pretty Woman. Ok, to srovnání s Orwellem kulhá, protože se Koestler věnuje pouze finální fázi a nepodává natolik univerzální story, ale tím, že to podává skrz člena strany a jeho myšlenky, které se soustavně přelévají mezi oddaností a rozčarováním, tím 1984 válcuje jak traktor.... celý text


Kardinál Pölätüo / Generál Piesc aneb případ zapomenuté mise

Kardinál Pölätüo / Generál Piesc aneb případ zapomenuté mise 2016, Stefan Themerson
3 z 5

Tak! Říkal jsem si, že když jsem dočetl intelektuální blázinec Terasa v Římě od Pascala Quignarda, též od Rubata, tak už můj mozek ustojí naprosto cokoliv, což jsem si následně potvrdil několika slovenskými reality show a kýblem Becherovky. Inu, to jsem nevěděl co mě čeká, když jsem kupoval Kardinála Poluce. Kardinála Poluceho jsem rozečetl jako frajer, třicet stránek za chvilku a ještě jsem se bláhově usmíval, že to docela jde a je to i vtipný, to když se kardinál dozvěděl, že má syna básníka. Následuje ovšem několik desítek stran, kde se odehrálo něco, o čem si moc nejsem jistý, co to bylo. Respektive se tam odehrály všechny možný historicko-filozoficky-technicky-abstrakní události všech dob, který můj mozek odmítl pobrat. Představuji si, že takhle se asi cítil Spacák od nás z vesnice, když dojel poprvé do Brna. Od dob studování maďarských WC Ducků se mi nestalo, že bych nerozuměl tomu co čtu, tentokrát jsem ale vůbec neměl šajnu, co to sakra má bejt. Bohužel se vytratil i humor (možná ne, ale nedokázal jsem ho pochopit) a já tak pomalu došel na konec s vědomím, že na tohle nemám. Zkusím to za 40 let znovu, až si přečtu všechny dokumenty vytištěné v Evropě od 17.století dál, pak mi to možná docvakne.... celý text


Samota

Samota 2015, Hubert Klimko-Dobrzaniecki
5 z 5

Jelikož jsem knihy začal číst až v roce 2011, kdy mi Pečivo půjčil memoár služky Ivety Bartošové a zamkl mě v autě, neměl jsem vůbec tušení, že existuje nějakej Hubert Klimko-Dobráček. Tudíž přiznávám, tuto knihu jsem objevil úplně náhodou a to proto, že byla hubená. Hubený věci jsou dobrý. Tlustý ne. Podívejte se třeba na tlustoši. Hlavní hrdina Hugo je asi moje nejoblíbenější postava všech dob, protože nesnáší všechny lidi, všechny věci a všechny situace. Naprosto si mě získal hned v úvodu, kdy to pořádně natřel pejskařům, což jsou společně s puritány, majitely smartfounů, novopečenými matkami, vegany, tlustoprdy a letními cyklisty okolo Třeboně nejhorší lidi na světě všech dob, kteří by si zasloužili umřít ve všech těch hovnech, které nechávají na ulici. Vše pak pokračuje nekonečným rantem až do Chorvatska, kam si jede Hugo užít dovolenou, kterou už předem nenávidí. Tam prožije sexuální dobrodružství orámované nejlepší metaforou všech dob, po kterém se už na vlaky Českých drah nebudete nikdy dívat tak jako dřív. Za mě obrovský překvapení a krásná dávka literárního charakterového bahna, která ukojila všechny mé temné stránky.... celý text


Až na krev

Až na krev 2014, William Styron
3 z 5

Až do krve bylo teda opět až na krev. Styron píše moc hezky, každá věta je jak z porcelánu, ale nudou by při tom umřel snad i Radek John. Ke konci jsem sebou nosil už i defibrilátor, kdybych náhodou padnul do klinické smrti. Povídky to jsou fajn, a to i přesto, že jsou nudný. Život gum a jejich typy jsou tu vykresleny skoro ze všech stran, někdy víc zajímavě a někdy míň. Celý je to samozřejmě pacifický jak oceán, přičemž mě ale trochu mrzelo, že po tom nekonečným brblání záložáků nikdy nedošel Styron tak daleko, že by je poslal do nějaký pořádný válečný šlamastyky, nebo aspoň za děvkama na šlem-a-styky. To si většinou jen gumy povídaly někde ve výcvikovým táboře, že se jim tam nechce a pak byl konec. To je jako si objednat jagermeistera a pak ho nevypít.... celý text


Černoch

Černoch 2009, Tatjana Gromača
3 z 5

Tatjana Gromača je z chorvatska a celá knížka černoch není o Morganu Freemanovi, jak by se mohlo zdát, ale o tom, jak Gromačová vyrůstala v Kroacii, kde shodou okolností zrovna začal památný turnaj v lidském basketbalu mezi Bosnou, Kroacií, Srbskem, Albánií, Makedonií a Slovinskem. Začátek je docela o ničem, prostě klasický lyrický prdění o nějakým tom vyrůstání u babičky a tak. Pak se to trochu zahustí, páč mamka je fanynka nepřátelskýho týmu, ale když začne jít turnaj do finále, vše se tak nějak překlopí zpět do pohodičky a je konec knížky. Dávám tři hvězdičky, páč popisovat válku stylem "jeli jsme vlakem a lidi se na nás divně dívali" mi přijde jako nevyužitej potenciál.... celý text


Jarní vody

Jarní vody 1977, Ivan Sergejevič Turgeněv
4 z 5

Mladej Rus dojede do Německa a tam zkejsne, páč mu další drožka jede až za pár dní. Tento pocit znám, letos jsem totiž na letišti ve Frankfurtu strávil celej den a kdyby mi letadlo letělo ještě o pár hodin později, asi bych si musel vzít na další preclík za 12 000 euro pravděpodobně kontokorent. Každopádně Rus vleze do cukrárny, tam mladá italka a bum - láska jak parmezán! Když zjistí, že Špagetka má nějakýho bohatýho germánskýho snoubence tak se Rus trochu rozesmutní, ale to by nebyl Rus, aby to všechno nedoprcal tím stylem, že Němec skončí s ostudou a Rus se Špagetkou, který slíbí, že prodá panství a za ty peníze ji udělá svatbu, kde bude pizza pro všechny. Komunismus vs kapitalismus 1:0. Co čert nechtěl, aby Rus prodal panství tak musí jet do jinýho města, kde je manželka jeho kámoše, bohatá a rozmazlená byznysmanka, která mu nadělá pořádný trumpoty. Možná i proto přestane hlavní hrdina používat mozek a vsadí na osvědčenou cestu do průseru - penis. Inu, tak už to u nás v gatích chodí. Závěr tedy šokující jak blázen, prozrazující o mužích daleko víc než 1000 příruček. Za mě palec nahoru a penis dolu.... celý text


Štěkání na měsíc

Štěkání na měsíc 2016, Aureliu Busuioc
3 z 5

Tak tady jsem se napálil. Anotace láká na "hlubokou sondu do složitých zákrut současného dění, jež započalo na samém konci 20. Století, kdy společnost ve východní Evropě zahájila přerod k demokracii," a taky že kniha je "brilantní studií lidského charakteru, který obnažen společenskými změnami jen málokdy obstojí." A to vše z pohledu jezevčíka. what the fuck mate! Hlubokou sondou si tedy rozhodně nepředstavuju, že někdo na někoho napráší, že mluví proti režimu, načež hrdina řekne "no jo, smradi," a tím to končí. A jestli je brilantní studií lidského charakteru to, že někdo chodí se psem ven v 7 ráno i za komančů, tak to klobouk dolů. To se povedlo vykreslit opravdu dobře. Pravdou je akorát to, že knížku vypráví jezevčík a když pominu minimální náznaky a narážky na politickou situaci, je to vlastně taková ta klasická knížka pro pejskaře, která je vtipná, protože jezevčík celou dobu popisuje jak jsou lidi blbý a hahaha hihihi, Kdopak to mluví 4:Jezevčík. Jelikož psa nemám, protože sám dokážu vyprodukovat dost bobků a občas mám problém to uklidit i po sobě, a taky proto, že jsem tvrďák, nemůžu týhle humoristický knížce dát víc než tři. Ty tři dávám za to, že když jezevčík ke konci uteče do lesa, příroda mu dá co proto. Nicméně pokud má někdo z vaší rodiny doma jezevčíka, máte vyřešený Vánoce.... celý text


Piercing

Piercing 2012, Rjú Murakami
4 z 5

No to byla zase asijská šleha! Rjúa jsem četl už dvakrát, přičemž ani jednou to nebylo fajn, jen divný. I když jsem od té doby vypil 59 litrů Becherovky, knížka V polévce miso mi nějakým záhadným způsobem zůstala v hlavě. Piercing se mi líbil námětem, ale pořád jsem ho odkládal. Třeba takový klíče si asi nepřečtu nikdy, ty odkládám každej den. LOL. Ale zpět ke knize. Maník má pořád choutky bodnout do něčeho sekáčkem na led, a aby ho náhodou nenapadlo bodnout do svýho mimina, rozhodne se, že si zajde vybít tuhle představu na prostitutku. Přitom stačilo, kdyby mu někdo řekl "di se bodnout, (LOL)" jenomže to ne, to se v Japonsku neděje, takže maník nataxíkuje na hotel, všechno to naplánuje a pak se mu to samozřejmě všechno začne hroutit, především tedy i proto, že prostitutka je stejně šílená jako on. To není překvapivé, protože všichni asiaté jsou očividně ujetí víc než Tomáš Říháček z naší vesnice. Ten ujetej byl, ale ne moc, takže nakonec policajtům neujel. LOL. Knížka má dobrej spád - když mi spadla v tramvaji z ruky, byla na podlaze tak za sekundu a půl.LOL. Bože, jsem ve formě dneska! První polovina se motá kolem plánování a minulosti hrdiny (hodně svižný), druhá zase rozjíždí neskutečný večer v hotelovým pokoji, kde obě postavy nechápou tu druhou zcela jasně, takže se tu rodí faux-pas halinovských rozměrů. LOL. Celkově to byla příjemná jednohubka, která se určitě bude hodit, pokud někdy půjdete na večírek. Tam je jednohubek vždycky málo. LOL.... celý text


Umina verze

Umina verze 2016, Emil Hakl (p)
2 z 5

Maník dostane od dvou důchodců humanoida Umu na testovací provoz. Ženská funguje dobře a tak se do ní maník zamiluje. Jenže důchodci strikes back. Tak by se dal ve zkratce popsat děj nové knihy vinohradského fantoma přilehlých hospod Emila Hakla. Já se na ni docela těšil, protože Skutečná událost byla kniha dobrá jako kolínka s kakaem, ale něco se asi porouchalo. A nevím co to bylo. Pretty woman: Transformers z Vršovic se rozjíždí docela dobře. Hlavní hrdina má život na háku a když si zabouchne klíče, de si lehnout k bezdomovcům a tam navazuje nová přátelství. Inu, proč ne. Pak se z toho ovšem s příchodem hlavní hrdinky stane taková podivná ucajdaná sci-fi romance, která sice neurazí (protože Hakl si jede svůj svižnej, civilní, břitkej styl), ale celou dobu jsem si říkal PROBOHA PROČ? Co tím vlastně sleduje? Proč o tom píše? Proč to čtu? Co mi chce jako sdělit? Jestli je to sci-fi tak proč tam je láska? Jestli je to romance proč tam je robot? Jestli to je sranda proč to není vtipný? Jestli to je satira proč to není satirický? A proč mám tak velký penis? Myslím, že nám tím chtěl asi něco sdělit o nás samých - jenže pokud ano, všechny myšlenky, které předkládá, jsou tak moc triviální a zbytečné až jsem nad tím musel kroutit hlavou. Všechno to nakonec končí stejně zbytečně jako to začalo a probíhalo a tak ve mě zůstala mírná pachuť typu "whaaat?" jako "whaaat?", jako "whaaat?"... celý text