Palivo
přečtené 506
Kočičí host
2016,
Takaši Hiraide
BOHA JEHO. Proč to děláš Palivo, proč pořád šaháš na ty knížky od asiatů. Kočičího hosta jsem chňapl do ruky, protože to bylo tenký, takže jsem věděl, že knížku dám za tři obědový pauzy nebo patero kadění. Patero Kadění by bylo mimochodem dobrý jméno pro kapelu nebo pro kněze v Latinské Americe. Myslel jsem si, že název Kočičí host je nějaká metafora, takže jsem nečekal, že knížka bude o kočce. A hádejte co. Přesně, svět se proti mě spiknul a bylo to o kočce. Kdo to mohl tušit. Jelikož mám v práci dost kolegů, kteří si místo života pořídili psy, kočky nebo děti, mám už všech těch historek o slintajících věcech až po krk. A teď ještě tohle. Kočičí host je tedy o kočce, která chodí k mladýmu japáru (japonský pár - vidíte, chytře jsem to zkrátil a ušetřil si tak pár znaků) a tam u nich dělá všechny ty věci, který kočky dělaj, z čehož je pár na větvi. Co by ale taky jinýho měla dělat, žehlit? Takže, japár je z toho na větvi a do kočky se zamilují. Autor to vše popisuje na asi 50 stranách, což je o 49 a půl strany víc, než by si to zasloužilo. Zbytek knihy vyplnil tím, že popsal všechny kachličky, okna, dveře a ploty v okolí, za což mu tedy moc děkuji. Mezitím umře soused, v Japonsku jsou dražší byty a díky tomu si můžeme v doslovu dočíst, jak to všechno břitce charakterizuje šedivé devadesátky a ekonomickou situaci v Japonsku. Tak teda jo. Za mě tedy dvě kočky do potoka.... celý text
Tučňák a smrt
2010,
Andrej Kurkov
Jelikož je tato knížka od ukrajinského autora, hlavní hrdina je vodku chlastající maník mající na starosti nekrology, přičemž mu po bytě chodí tučňák, kterýho si vzal ze ZOO. Poté, co jsem si domů z hospod dotáhl minimálně 20 pořádnejch opic a tak deset krav, můžu velmi fundovaně říct, že to moc dobrej nápad není. No a jen co frajer sesmolí pár nekrologů do šuplíku, začnou některý osoby ze seznamu umírat, přičemž mu nějakej tajemnej borec a ještě i šéfredaktor řeknou, že za to vlastně svým způsobem může on a že ho asi bude chtít někdo zabít. Inu, logika očividně funguje na Ukrajině hůř než parlament. Během toho se ještě ujme jedný malý holky a začne nandávat chůvu, která ji chodí hlídat. Trochu mě to zklamalo, protože po předchozí ukrajinské literatuře kterou jsem četl, jsem si myslel, že se tam zmocňují žen jen znásilněním, ale zde se do sebe očividně zakoukali. Ne že bych podporoval znásilnění, ale aspoň by se v knize něco dělo. Místo toho tam jen chodí tučňák do kuchyně a kejve se ze strany na stranu - hihihi hahaha no toto. A pak se to začne nějak rozmotávat, ale to už mě kniha zajímala asi jako slevy v Tescomě.... celý text
Lukovo tajemství
1989,
Ignazio Silone
Jelikož jsem intelektuál jak pán, zaplul jsem do antikvariátu a koupil další knihu z edice Světové četby od Odeonu, což je nejlepší edice, protože ji člověk může strčit do kapsy a všichni víme, že věci, který se dají nosit v kapse, jsou boží. Lukovo tajemství začíná příjezdem Luky do města po čtyřiceti letech vězení. Tehdy se nechal odsoudit dost prapodivně a teď se všichni bojí, co z něho vyleze (teď výjimečně nemluvím o kadění). A nevyleze z něj nic, protože jen sedí doma. Naštěstí se okolo motá syn jeho starého přítele, který je shodou okolností Colombo a začne v malé italské vesničce rozplétat špagety minulosti. Jak jsem si ze začátku říkal, že bude příjemný přečíst si zase nějakýho Itala, po chvíli jsem si uvědomil, že čtu dvojníka Marquéze, který frčí ty stejný ingredience: městečko, divný lidi, starosta, kněz, nemluvnej hrdina co chodí od baráku k baráku a tajemství, který má kořeny hluboko v lidství, cti a vášni. Pomalu se tak rozplétá antický příběh lásky, protože tehdy ještě měli Italové raději brunetky než pizzu, a za chvilku tu máme love story jak parmezán, která potvrzuje rčení "za vším hledej ženu." To mimochodem občas dělám, když jsem o víkendu dost nadrženej, ale i když odsunu ledničku nebo gauč, tak za ním žena nikdy není. Celkově tak tři bludišťáci.... celý text
Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku
2006,
Patrik Ouředník
V této knize jsou tanky, sex, klitoris, Marx, války, grupnsex, pizza, internet - jasných pět hvězd.
Den kobylek
1996,
Nathanael West
Nic moc! I když to bylo dobře švihlý a i když mám rád tyhle novely motající se kolem nějaký totálně vypatlaný femme fatale, tak mě to prostě nějak moc nesebralo. A to především proto, že jsem v tom nedokázal rozklíčovat něco víc. Je s podivem, že když nějakej mrtvej autor napíše o bandě kokotů, kteří jsou úplně k ničemu, tak se z toho nakonec vyklube podobenství a další pindy a Velkým Americkým snu, zatímco když já napíšu něco třeba o vajíčkách, tak to je pořád jen o vajíčkách. Život je zcela očividně nefér.... celý text
Hotel. Posel. Loď
2011,
Jaroslav Kříž
Knížku Hotel. Posel. Loď mi přihodil pan Pistorius k nákupu zadáčo, ale jen co jsem na poslední stránce zahlédl, že to napsal nějakej českej sedumdesátiletej děda, tak mě radost přešla. Může napsat dobrou knihu člověk, který je tak starý, že si neumí oholit chlupy v uších? I dont think so. Úspěšně jsem tedy knihu položil na poličku s jasným plánem, že si ji přečtu až na světě dojdou knihy. Jenže, kadění je mocná čarodějka. Ten den jsem měl hodně mandarinek, takže jsem opravdu spěchal. Nebylo moc času projíždět poličky a hledat něco oduševnělého. Hotel. Posel. Loď jsem tedy odnesl do své jantarové komnaty a nevěřil jsem svým očím. Jarda Kříž byl očividně spolužák Kafky, jinak si to nedokážu vysvětlit. Všechny tři povídky jsou o mužích, kteří se snaží vymanit z kruhu osudu, což jsem jim bohužel nikdy nepovede, a tak alespoň vobtáhnou první buchtičku, do který se zakoukají. A tak tu je maník, kterej nemůže odejít z hotelu, posel, který nemůže doručit poselství a laborant, kterýmu na lodi nevěří, že propukla nákaza. Především tedy první povídka je Anti-Zámek od Kafky jako vyšitej. Není to na čtyři hvězdy, protože přeci jen se Kříž pouští s Křížem po funusu (LOL) do křížku (2xLOL) s opravdovou legendou, takže se člověk neubrání srovnání (ze kterého Kříž vychází jako ten snaživý, ale jednodušší a plošší), ale stejně je tam narvu, protože jsem byl mile překvapen a v některých pasážích se mu povedlo navodit slušnou dystopickou atmosféru, která mě sem tam přikovala k záchodu, což je vždy známka punku.... celý text
Melancholie II.
2009,
Jon Fosse
Druhá Melancholie není zase tolik o Hertervigovi, jako spíš o jeho sestře, která už je stará a během jednoho dne vzpomíná, jak se Hertervig vrátil z Dusseldorfu a běhal po ostrově jako magor sem a tam. Kdo nečetl první díl, může klidně skočit na druhej - zmatenej nebude, ale bude mu trochu chybět kontext, proč se Hertervig chová jako idiot. Celý to rámují dvě větší myšlenky - za prvé je to myšlenka na stáří, protože ségra už je stará a vypadá to, že to brzy zabalí, stejně tak její bratr. Za druhé je tu myšlenka na kadění, která je úzce spjatá s myšlenkou první - ségra už je tak stará, že kadí skoro nonstop a když nekadí, snaží se rozpomenout, jestli už kadila nebo jestli teprve půjde kadit. Tento problém mě samozřejmě velmi zasáhl, protože jako fanoušek kadění se nechci dožít momentu, kdy si nebudu schopen vzpomenout si na to, jak jsem se zavřel ve svatyni a díval se na pračku a četl čistící prostředky, což je podle mě jeden z nejlepších způsobů jak trávit život. Celkově je dvojka o něco jednodušší čtení než jednička, což ovšem neznamená, že by to byla knížka na dovolenou. Fosse si jede pořád svůj styl a neuhne ani o píď. Na konci mi přišla dvojka dokonce i lepší než jednička, protože cca posledních 20 stran dostane takovej emocionální náboj, že by se rozklepal a rozbrečel i Jirka Krampol cestou do posilovny. hešteg stáří je strašná věc.... celý text
Melancholie I.
2007,
Jon Fosse
Melancholie I je o norským malíři Hertervigovi, kterej se v Dusseldorfu učil malovat ještě líp. Na tom by nebylo nic zajímavýho, kdyby ovšem Hertervig nebyl schizofrenik. A jelikož to psal Fosse, který píše každou větu pro jistotu třicetkrát, tak jsme tu dostali win/win kombinaci na úrovni guláše a knedlíků, bělocha a černošky, jégra a mrazáku. Celý "děj", který je jen o tom, že se Hertervig vymotal z pokoje do hospody a zpět, táhnou halucinace, přeludy a vnitřní monology tohoto norského fan chocha, a dřív nebo později vás to pohltí a rozdrtí. Trochu mi to připomínalo Hamsunův Hlad (náladou, prostředím, myšlenkama), ale to je možná jen tím, že jsem ho četl před měsícem a něco. Stejně jako v Hladu i tady je umanutý hlavní hrdina, který musí bojovat s vlastní hrdostí a okolím. A k takovým hrdinům si já vždy najdu cestu, protože přesně stejný souboj s hrdostí a okolím musím svádět vždy, kdy se mi chce v restauraci kadět a pak s hrůzou zjistím, že na záchodech není klíč a klika je moc daleko od mísy. Heštegživotjeboj Hvězdička dolů za poslední část knihy, která byla trochu mimo mísu a která trochu zabila intenzitu předchozích částí.... celý text
Schůzka na slepo
2005,
Jerzy Kosiński
Sice je Kosinski polish, ale tahle kniha moc polished nebyla. Příjemný to je (líbilo se mi, jak Kosinski dlabal na stavbu a valil si co ho napadlo), některý Levanterovy příhody jsou fakt dobrý a některý mi připomínaly příhody na Jégermeisterovi, ale celkově vzato jsem si říkal, proč já to vlastně pořád čtu, když ono to nakonec nikam nepovede. Takže asi stejný jako lít vodky do pěkný lesbičky. Jenže pak jsem si to jednou vzal do ruky když jsem v sobě měl drogy a bylo to daleko lepší, takže všem doporučuji, aby si ke čtení udělali čaj a vzali si nějakej ketamin, bude to daleko lepší. Dětem bych ketamin nedoporučoval, mohly by mít halucinace. Těm bych doporučil spíš koks nebo MDMA.... celý text
Nebezpečné léto
2011,
Ernest Hemingway
Captain Morgan alias Ernest Hemingwej ve svém posledním románu opět zavítal do Španělska, a opět šel omylem na býčí zápasy místo aby šel na fotbal. Býčí zápasy jsou sice taky super, protože je pak levnější salám, ale rozhodně nejsou tak super, aby o nich někdo napsal 300 stran. Fascinace je očividná a Hemingwej popisuje souboj dvou frajerů jako by šlo o Batman versus Superman, ale když už absolvujeme asi dvacátý souboj, který Captain Morgan popisuje naprosto stejně, protože kupodivu probíhají naprosto stejně, začíná to být asi tak zábavný, jako škrábat brambory ve tmě. Díky tomu má člověk pocit, že kniha, která ho ze začátku chytla, ho postupně vlastně přestává zajímat, protože se valí pomalu kupředu jako šutr do kopce, kterej na sebe nic nenabaluje. Připomnělo mi to, když jsem předloni šel na čtyři zápasy Bohemky a všechny skončily 0:0. To bylo taky peklo, ale aspoň tam je klobása.... celý text
