Palivo přečtené 506

Jeden z milionu 2016, Martin Reiner

Příjemná knížka pro tetu, dědu, bábi, taťku, strejdu, psa, kávovar a tak dále. Všechno je hezký, hořkosmutný a hřebejkovsko-jarchovský až na půdu. Jediný co vystupuje do popředí je povídka o kočce v Chorvatsku, zbytek je taková ta česká literární paštika na dovolenou. Osolená i oslazená, aby v tom popřípadě mohl hrát Macháček, Aňa i Trojan. Škoda, že někdo s literárním talentem jako Reiner sází na povídkové evergreeny typu "přijely tanky do Prahy." A teď jdu konečně kadit. Měl jsem Haribo a řízky. Pokud do čtrnácti dnů nenapíšu další recenzi, zavolejte někdo záchranku.... celý text

Neznámý v zahradě 2016, Jesús Carrasco

Útok na pekárnu 2016, Haruki Murakami

Útok na pekárnu jsem musel přečíst už z toho důvodu, že můj největší kámoš se jmenuje Pečivo, takže tohle jsem bral jako vyhlášení fatwy na jeho osobu. Ujišťoval jsem se, že by nikdo neútočil na pekárnu a název je jen symbolický, ale ono je tomu doopravdy tak - kniha popisuje, jak se dva pobudové chystají vyloupit místo plné chleba, dalamánků, rohlíků a housek. HNUS! Pochopím vraždu a znásilnění a tak, ale tohle?? Zvrácené. To se jim nepovede a druhá povídka sleduje, jak se s tím jeden z nich, o pár let později, vyrovnává za pomocí manželky, brokovnice a McDonalds. Kdo mě zná, ví, že Haruki Murakamiho mám rád asi jako chuchvalce vlasů v odtoku ze sprchy. Zkoušel jsem Kafku na pobřeží a pokud bych měl volit, jestli to číst znovu, nebo spát s tlustoprdem, už bych vytáčel číslo na Halinu. V tomto případě jsem byl ovšem příjemně překvapen, protože Haruki nepoužil žádný ze svých zvráceně otravných trademarků (mluvící zvířata, jazz, všeobecná debilita, příšerný styl) a pojal tuto dvoupovídku skoro tarantinovsky. Tedy přímo k věci, bouchačky a nazdar. Čtyři hvězdičky.... celý text

Za projevenou milost 2012, Valeria Parrella

Další z kniha z mé nejoblíbenější edice "Vejde-se-do-kapsy-u-kalhot." 4 povídky z Itálie, kdy jsou hlavní hrdinky ženy a kolem nich všudypřítomný zmar. Předpokládám, že takhle tristně se v Itálii žije všem, kdo nepracují v pizzerii nebo špageťárně. O těchto pochutinách ostatně v knize nebylo ani jedno slovo. Jak je to možné, netuším. To je jako napsat knihu o alkoholu a nezmínit Oldu Kaisera. Po dvou prvních povídkách bych dal ještě 4 hvězdy, jenže ty další dvě byly slabší, páč tam nebyla žádná mafije ani prostituce. I přesto bych knihu doporučil všem mladým dívkám, které si myslí, že život stojí za prd, když se jim vybije baterka v iPhonu.... celý text

Celý den se nic nestane 2013, Bianca Bellová

Celý den se nic nestane jsem četl, protože se mi od Bellové líbilo letošní Jezero. Když je něco dobrý, tak to chce prostě člověk znovu. Proto taky pořád piju vodku a chodím kadit. Jenže tentokrát se to nepovedlo. Celý den se nic nestane je příběh Marty, která má dceru Lolu a nezvěstnýho manžela. Místo, aby se radovala a chodila od rána do večera do putyky hrát automaty, tak je v práci a je nešťastná. No budiž. Bellová se do knihy očividně snažila narvat strašně moc šokujících věcí (znásilnění, zabíjení holoubátek atd) aby to bylo adekvátně ujetý, ale vše je tak moc očividně na efekt, až to z knížky dělá takovou parodii na život a z hlavní hrdinky buď krávu, nebo psychopatku, většinu času obojí. Jde vidět, že se Bellová teprve vypisovala a jela stylem víc kožichů - víc hiphop. Nefunguje to. Ostatní věci v knize jsou taky na přesdržku - jak je dcera sečtělá, jak Marta uvažuje, jak se snaží nemotorně popsat zmatenost zamilovaný buchty středního věku, všechno je takový unyle přiblblý. Nemluvě o některých přirovnáních, při kterých jsem musel zavřít knihu a počítat do deseti becherovek, abych mohl vůbec pokračovat. Díky bohu, že z toho Bellová vyrostla a porodila Jezero, kterému podobný styl (už viditelně vypilovaný a upilovaný) seděl daleko lépe.... celý text

Andělí vejce 2016, Petr Stančík

Nevím co se stalo špatně, ale nic nefungovalo. Předchozí Mlýn na mumie byl pro mě zjevením, ale tentokrát jsem měl co dělat, abych to vůbec dočetl. Škoda. Takhle smutno mi nebylo od doby, kdy se Iveta rozváděla s Jirkou Pomeje :-(... celý text

Michaela - Události v klášteře svatého Anděla 2008, Miloš Urban

Zločinec si to felí hoodem v autě a užívá si sweet chili lajf, když v tom vyhodí do vzduchu benzinku a hned poté mu paradoxně dojde v autě šťáva. Vydá se teda do nedalekého kláštera, kde je 5 nebo 6 jeptišek a ty se ho s Kristovou pomocí ujmou. Max Untervasser není pseudonym Miloše Urbana, jak si všichni myslí, ale jiné české celebrity. Jen si to zrekapitulujme: hrdina si felí v autě, žije sweet chili lajf zločince, dojde mu benzín a ujmou se ho služebnice Krista. Ano, tolik indícií nemůže být náhoda, je zřejmé, že tuto knihu potají napsal Benál Cristovao. To co se potom děje v klášteře přesáhlo všechny moje vědomosti, které jsem o klášterním životě za celý život načerpal na PornHubu. Surrealismus nejhrubšího zrna potkává těžký porno/giallo/brak a atmosféra každou stránkou tvrdne stejně rychle jako hrdinův hasič. V polovině jsem byl již velmi spokojen a to se ještě ani nerozjel závěrečný masakr, který mě velice pohladil po duši. Krásný příběh.... celý text

Boletus arcanus 2011, Miloš Urban

Maník najde v lese houbu, ze který jsou všichni na větvi, protože dělá úplně všechno. Mění vzhled, omlazuje, způsobuje nesmrtelnost, zvyšuje libido atd. Nevím, proč je kolem toho v knize takovej humbuk, když vezmu v potaz, že takovej produkt je už dávno na trhu. Jagermeistera si člověk může koupit v každý sámošce. Někdo může namítnout, že jagermeister nezpůsobuje nesmrtelnost, ale já ho piju už dlouho a copak jsem umřel? No tak vidíte. Urbana jsem ještě nikdy nečetl, a trochu se bál, co z toho vyleze. Byl jsem tedy překvapen, že se přede mnou objevil nefalšovaný brak, napsaný stylem svižným jako Jirka Pomeje cestou pro podporu. Počáteční chuť ovšem brzy opadla, páč se vcelku brzy rozpletou všechny tajemství a druhá polovina pak už poskytuje pouze totální bordel, kdy se tři bandy blbců přetahují o to, která víckrát unese hlavního hrdinu. Já z toho teda unešenej nebyl. LOL. No a pak se tam střílí a celkem často zasáhne nějakej deus ex mašina, aby to posunul, z čehož usuzuju, že Urbanovi občas docházela tequila. Vtipný to moc není, ale ujetý ano, takže tři bludišťáci.... celý text

Za irských nocí 2011, Gerard Donovan

Jako většina povídkových knih, i tato by se dala přirovnat k sexu se mnou. Občas o ničem, občas to ujde, jednou výborný a jednou jsem u toho usnul.

Jezero 2016, Bianca Bellová

Bianca Bellová, Jezero. Vidím, že je to z Hostu, tak jsem se toho zhostil (lol). Prvně jsem tedy nechtěl, protože mi jméno nic neříkalo a evokovalo mi spíš nějaký ty jména který znám z PornHubu, ale nakonec se ukázalo, že Jezero není o nepovedeném gangbangu, nýbrž o hledání života nebo co. A jelikož já taky ještě pořád hledám na playstationu život a jeho smysl, byl jsem knihou potěšen. Hlavní hrdina se jmenuje Nami a musím říct, že volba tohoto jména byla velmi nešťastná, protože někde během první třetiny si můj mozek začal zpívat "many many many, mast by fany" pokaždé když jsem to jméno zahlédl, a jelikož je tam pořád, ke konci jsem už byl vyčerpaná psychická troska. Ale to možná není chyba autorky, ale moje. No nic. Nami many many many, mast by fany žije na vesnici a jak všichni víme, tam je to těžký. Člověk musí chodit ven místo na internet a sem tam dělat i dobrodružnější úkoly, jako třeba vykydat nebo sbírat brambory. No a do podobně barbarské doby se narodí Nami many many many, mast by fany. První polovina tak působí jako česká verze Velkýho sešitu od Agóty Kristoff, i když není tak explicitní a šokující. Pak se to všechno začne zvrhávat a z Namiho many many many, mast by fany, se stane takovej východní Forest Gump, kterej si to žine od jedný podivný existence k ještě podivnější, aby se na konci dostal obloukem tam, odkud vyšel - tedy do prdele. V půlce bych dal ještě pět bludišťáků, ale pak se mi to v hlavním městě nějak začalo rozpadat a moc jsem nevěděl, proč to Bianca Bell šťourá tím prapodivným směrem, kterej sice rozšiřoval celej ten vesmír kolem Jezera, ale zároveň zabíjel intimitu té strašidelné, vesnické třídy. No nic. Letos s Bizomem od Fischerový nejlepší česká knížka. Many many many, mast by fany. PS: Fotka Bellové v knize - 10/10... celý text

Ostrov Sukkwan 2011, David Vann

Fotřík se synem jedou na ostrov, páč otec klátil prostitutky a teď chce spíš klátit stromy a sekat pokání. Syn taky seká, ale dřevo, prostitutky bohužel na ostrově nejsou. První polovina knihy je tak o tom, jak dva maníci staví v přírodě špajzku a přístřešky, loví ryby a povídají si, takže jsem měl často chuť hodit knížku do rohu mé latríny a nešpinit si Playstationem a pornhubem vybroušený lajfstajl. Poslední věc co potřebuju je číst o tom, že stromy jsou taky lidi. Walden a šáteček. Jenže pak přišla část druhá a já byl rád, že kadím. Páč jsem se pokaděl, jak to bylo dobrý. Po šokující stránce 89 totiž nastoupil jiný vypravěč a kniha konečně dostala náboj(hahaha). Revenant hadr se rozjíždí na plný kule a pocit zmaru dosahuje levelu Lenka Kořínková ve škarpě. No a všechno vyšperkoval závěr, páč tam už to šlo do pekel úplně. Myslím, že se takhle bídně necejtil ani Jirka Krampol, když mu zavolali, že jeho manželka krade v nákupáku. Pět hvězd, i když bych možná chtěl dát čtyři. Závěrem bych chtěl autorovi pogratulovat k jeho rodině a popřát mu hodně úspěchů při budoucí sebevraždě.... celý text

Romeo a Julie na vsi. Výbor novel 1980, Gottfried Keller

Dva sedláci se hádaj o pole a jejich děcka se do sebe zamilují. Drama začíná. Pak umřou. Drama končí. Snad jsem moc nezaspojleroval, ale předpokládám, že Romea a Julii viděl snad každej. Mě se nejvíc líbila ta verze s Richardem Gerem a Julií Roberts. Jako kluk z vesnice jsem čekal, že tahle vidlákovská verze slavného příběhu za pomocí diskošek, fechtlů, zelené, griotky, rumu, hostince u rybníka a neplnění norem v JZD ještě více vyšponuje absurditu tohoto příběhu, ovšem nestalo se tak. Za krásný jazyk dávám tři hřebíčky do rakve.... celý text

Oblý a Pelech 2009, Raymond Queneau

Vybouchl mi mozek.

Okvětní plátky a další nepříjemné povídky 2010, Guadalupe Nettel

Povídky moc nečtu, páč to je něco jako reklamy v televizi. Je to krátký a člověk pak má potom pocit, že mu něco chybí. Tyhle povídky jsem četl omylem, páč jsem si myslel, že je to normální novela. Holt, občas bych měl knihu asi i otevřít, než si ji vezmu na záchod. Když už ale člověk začne kadit, nikdo mu novou knížku na záchod nedonese. Hlavně, že jsme vymysleli satelity a poslali člověka na Měsíc. Nakonec se ale ukázalo, že moje povídková frustrace, kterou dokázala zatím uspokojit jen velmi nesourodá trojice Vian, Měrka a O'Connorová, byla zbytečná, protože Gaudalopa z Mexikánie umí psát povídky stejně dobře, jako Olda Kaiser pít Ferneta. Utíká to dobře, jízlivé konstatování či hořké pravdy sem tam zasadí direkt a všemu přidává i fakt, že většina jejích postav jsou magoři a nebo dělají věci, který normální lidi nedělaj. Třeba sledování žen na základě analýzy kapek moči na záchodě. Kde k tomuto námětu přišla je otázka, na kterou nechci znát odpověď. Každopádně z toho ale vždy vykvete jakýsi bizarní příběh, jehož středobodem je láska (obsese, něha, realita) a jelikož já mám lásku rád, i tu zadarmo, tak dávám čtyři hvězdy.... celý text

Dole 1997, Leonora Carrington

Zápisky evropský, o něco sjízdnější Fridy z blázince ve Španělsku jsou tak bláznivý, že jsem je občas nepochopil, takže asi to svoje pomatení smyslů popsala dobře. Navíc jsem i rád, že jsem to nepochopil, kdyby tomu bylo opačně tak by to znamenalo, že jsem blázen. Škoda, že tam nebylo skoro nic o Ernstovi. Dávám tři smutný effenbergry.... celý text

Americký císař 2014, Martin Pollack

Americký císař pojednává o tom, jak kolem roku 1890 emigrovalo skoro celý Rakousko-Uhersko do Ameriky. Tedy především lidé z Haliče. Tam to totiž stálo nejvíc za prd, protože tam tehdy měli místo internetu a playstationů pouze hladomor, choleru, kuplíře a obchodníky s bílým masem. A tím bílým masem nemyslím kuřecí prsa. Esej začíná zhurta a hned nás uvrtá do osudů jednotlivých chudáků, kteří cestují do Ameriky vydělat pořádný love. Jenže, jak zpívá Jay-Z, čekalo je tam minimálně 99 problems. To všechno podává Pollack naprosto suverénně, bez jakékoli brzdy, sype osud za osudem a člověk se nemůže odtrhnout. Takhle svižně jsem se cítil naposled minulou sobotu, kdy jsem do sebe nakouřil 10 vodek. Co se týče literatury, Pollackova svižnost mi velmi připomněla Ouředníkovu Europeanu, v tomto případě zaměřenou pouze na jednu událost. Svižnost ještě umocňuje i fakt, že Pollack střídá v kapitolách témata (korupce, soudy, hladomor, Amerika, cesta, úmrtnost, pogromy atd) a také perspektivu - chvíli sleduje jednotlivce, pak zase přeskočí na celou společnost. Je tam sice víc jmen, než ve všech knihám od Marqueze dohromady, a sem tam se autor opakuje, ale pořád to utíká rychleji než kafe s bejvalkou. Když k tomu připočtu to, jak brutální, depresivní a bezútěšné časy to byly, a jak moc to nahání husí kůži, když si člověk uvědomí, že je to aktuální migrační situace skoro jako přes kopírák, nemůžu jinak než plnej počet. Snad si to jednou přečte i Aleš Brichta a Pitomio Vokamura. Co víc, ta kniha je tak dobrá, že se Pollack v mém žebříčku nejlepších rakouských spisovatelů dostal na druhé místo za Arnolda Schwarzeneggera, kterého ale nutno říct, nejde překonat. Vždyť řídil tank a navíc je taky schopnej natankovat každýmu.... celý text

Experiment (milostný) 2013, Myrto Azina Chronides

Když už mám pocit, že jsem docela chytrej a jsem schopnej pochopit i docela složitý a bizarní věci, jako je pojídání tofu, ženy, podvojný účetnictví nebo analýzy elektronickou tužkou Petra Švancary, přijde knížka jako je tahle a já na ni koukám jak na prázdnou štamprlu od jégrmeistera. Experiment je o lásce a o tý já vím všechno. Vždyť mám každej rok novej vztah a sex už zvládnu i pod minutu a půl. Tudíž jsem byl velmi zaskočen, jak tu spolu postavy koketují, protože takhle jsem to teda ještě nezažil. On:"Jsi jako malá minojská freska z paláce v Knóssu, počátku Evropy. Máš v očích Slunce své země. Jaká je tvá záliba? Je to něco, co ti dělá zvláštní výraz v obličeji a protože jsi žena, jsem si jist, že je v tom muž. Dám mu jméno. Mohl bych jej pojmenovat Sókratem nebo Platónem, Aristotelem či Sofoklem, ale kdybych mu dal antické řecké jméno, přiřkl bych mu i to co vidím v tvých očích: Das Pathos." Ona:"Tak mu říkej Dimitriosi." Aby to bylo ještě lepší, ona je sestřička, on anesteziolog, vše se odehrává v přítomnosti a ve volném čase ji on čte milostné básně Lorda Byrona a stěžuje si, jak pravoslaví vymítilo duši antických Řeků, s čímž ona nesouhlasí a cituje Čechova. Přesně takhle si představuji doktory. Kdyby to bylo na jedný stránce tak se tomu zasměju, ale když je celá knížka o lásce osazená takovouto sortou magorů, tak se to nedá učíst. Všichni totiž víme, jak to ve skutečnosti funguje. -Dáme sex až budou reklamy? -Tak se běž osprchovat. -Já se dnes ani nezpotil.... celý text

Díla 2016, Édouard Levé

Díla od Levého musí dostat pět hvězd už jen proto, že ten frajer napsal na 184 stránek daleko víc nápadů na bizarní umělecké instalace, filmy, knihy, scénky atd, než kolik jich vymyslí průměrný člověk za 500 let. Není divu, že s takovým mozkem nakonec provedl džambulkiádu.... celý text

Vertigo 2016, Patrik Girgle

Nejsem jako ostatní, abych se styděl, že čtu knížky podle knižních cen. To já čtu. U týhle knížky jsem viděl cenu 160Kč a to mi přišlo fér. To jsou jen tři jégrmajstry. Takže o čem to je: Dušan chce zasouvat. End of story. Jako majitel penisu, který byl jednou taky panic, moc dobře vím, že v takovým období je muž schopnej udělat cokoliv. Dokonce to může dojít tak daleko, že v nějakým zoufalství svolí a má sex s tlustou ženou, což je hned po nechtěným zakousnutí do mokrého chlebu a holokaustu třetí nejhorší věc všech dob. Byl jsem tedy připravený na solidní drámo vesnických rozměrů. Diskotéky, zelená, Maruška Svobodová s knírem a další stigmata. Jenže, jako na truc je Dušan figurka uplácaná z klasických tupých, plesnivých klišé, na který autor zdárně promítá všechny plochý a naivní duševní pochody, který má kdejakej puberťák. A puberťáci jsou všichni na přesdržku. V případě Dušana to ještě ujde, protože ho válcují jeho kámoši Pardál a Havran, kteří jsou už karikatury na druhou a člověk jen kroutí hlavou, jaký tuposti jim jdou z pusy jen proto, aby z nich autor vytvořil plastické postavy. Takže se tu zdárně jedou reálie jak kokot, Tublatanka, mladej Víveg a emzeta, ty brďo. Jenže na sentimentu se to neutáhne. A mrkání směrem k Millerovi, Hessemu a Camusovi to všechno už definitivně mění na karneval pomrkávání "hele, koukejte, no jo, to sme byli všichni blbí co, když jsme byli mladí?" Styl, kterej autor zvolil, taky nebyl nejšťastnější (tedy alespoň pro mě), protože valba Hertha Miller style feačuring Petra Strobo-Soukupová s břitkými flashbackovými pohledy působila v příběhu nýmandovského panice celkem zbytečně. Vlastně jen maskuje, že tu jde o něco víc. Jenže nejde. Jde o tupej příběh prvního prcání (ufff) , který by si zasloužil tak maximálně povídku, ale shodou okolností se odehrává v devadesátkách, který jsme přežili a teď se máme líp, tak je trochu zešedivíme, ale ne zase moc, protože jsme mohli chodit na ryby a nebyly smartfouny, takže jsme se vlastně měli dobře. Zachraňují to aspoň některé lepší slovní výměny (kdy se autor nesnaží ukázat, že je chytrej) o prcání a chlastání, grafika ženského pecinátora Nikoly Klímový a fakt, že je to krátký. PS: Editor by měl bejt soudnej a Epilog hodit do koše. PS2: V Čechách máme fjordy? Není náhodou fjord mořský záliv ledovcového původu? Jsem zmaten jako střízlivý Oldřich Kaiser.... celý text

Kafka na pobřeží 2010, Haruki Murakami